Vyplňto.cz > Průzkumy > Archiv výsledků > Podpora kojení v porodnici - jaká je realita?

Podpora kojení v porodnici - jaká je realita?

Kolektivní hry
Hrajete nebo byste rádi hráli nějakou kolektivní hru?

(veřejné výsledky, cca 1 minuta)

Základní údaje o provedeném průzkumu

Autor průzkumu:Jiřina Mrázková
Šetření:16. 11. 2010 - 20. 12. 2010
Počet respondentů:3257
Počet otázek (max/průměr):36 / 33.32
Použité ochrany:žádné
Zobrazení otázek:celý dotazník najednou
Návratnost dotazníků:77,9 %
Návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků. Jedná se o orientační údaj, který nebere v potaz ty oslovené respondenty, kteří ani nezobrazili úvodní text (neklikli na odkaz na dotazník).
Průměrná doba vyplňování:00.13:51
Stáhnout surová data:XLS XLSX CSV XHTML PDF-1 PDF-2 PDF-3 PDF-4 PDF-5 PDF-6 PDF-7 PDF-8 PDF-9 PDF-10 PDF-11 PDF-12 PDF-13 PDF-14 PDF-15 PDF-16 PDF-17 PDF-18 PDF-19 PDF-20 PDF-21 PDF-22 PDF-23 PDF-24 PDF-25 PDF-26 PDF-27 PDF-28 PDF-29 PDF-30 PDF-31 PDF-32 PDF-33 PDF-kódy
Stáhnout grafy:Všechny grafy
odpovědi & grafy   segmentace   závislosti   zdroje   dotazník   citovat

Úvodní informace zveřejněné respondentům

Ráda bych Vás požádala o spolupráci na výzkumu, který provádím v rámci své diplomové práce na téma "Iniciativa Baby friendly hospital v ČR z pohledu andragoga".

Moc prosím o vyplnění i maminky, které nekojily, kojily velmi krátce nebo mají s kojením či jeho podporou (ať už slabou nebo naopak fanatickou) špatné zkušenosti.  I Váš názor je pro mne velmi cenný! O vyplnění prosím i v případě, že jste nerodily v nemocnici s certifikátem BFH.

Dotazník je zcela anonymní a není možné nijak zjistit, kdo ho vyplnil. Výsledky budou použity v mé diplomové práci, ale také se je budu snažit využít pro optimalizaci podmínek podpory kojení v porodnicích, je tedy možné, že budou prezentovány i v médiích, na internetu či na konferencích

Vyplnění dotazníčku Vám zabere asi 5-10 minut a budu moc ráda, když se výzkumu zúčastníte, i Vy můžete ovlivnit další kroky k optimální podpoře kojení v porodnicích.

Předem moc děkuji.


Bc. Jiřina Mrázková

Instrukce pro vyplnění dotazníku (nápověda)

V celém dotazníku pište, prosím, jen zkušenosti z Vašeho posledního porodu.

Odpovědi respondentů

1. Ve které porodnici jste rodila?

Vyberte, prosím, porodnici, ve které jste naposledy rodila (u porodnic, které mají certifikát Baby Friendly hospital je za názvem města uvedena v závorce zkratka BFH)

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí nebo napsat odpověď vlastními slovy.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Praha - Ústav pro péči o matku a dítě1986,08 %6,08 %  
Praha - Všeobecná fakultní nemocnice Praha - Apolinář1614,94 %4,94 %  
Brno - Fakultní nemocnice Brno, pracoviště Bohunice1273,9 %3,9 %  
Brno (BFH) - Fakultní nemocnice Brno, pracoviště Obilní trh1123,44 %3,44 %  
Praha (BFH) - Fakultní nemocnice Praha - Motol1083,32 %3,32 %  
Zlín (BFH) - Krajská nemocnice T. Bati, a.s.1043,19 %3,19 %  
Olomouc (BFH) - Fakultní nemocnice Olomouc862,64 %2,64 %  
Frýdek-Místek (BFH) - Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o.852,61 %2,61 %  
Brno (BFH) - Nemocnice Milosrdných Bratří772,36 %2,36 %  
Praha - I. LF UK a FN Na Bulovce692,12 %2,12 %  
Plzeň (BFH) - Fakultní nemocnice Plzeň682,09 %2,09 %  
Praha (BFH) - Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou672,06 %2,06 %  
Ostrava (BFH) - Fakultní nemocnice s poliklinikou Ostrava - Poruba641,96 %1,96 %  
Hradec Králové (BFH) - Fakultní nemocnice Hradec Králové611,87 %1,87 %  
Ostrava (BFH) - Nemocnice Vítkovice a.s.571,75 %1,75 %  
České Budějovice (BFH) - Nemocnice České Budějovice, a.s.551,69 %1,69 %  
Havlíčkův Brod (BFH) - Nemocnice Havlíčkův Brod, p.o511,57 %1,57 %  
Ústí nad Labem (BFH) - Masarykova nemocnice v Ustí nad Labem, p.o.491,5 %1,5 %  
Mladá Boleslav (BFH) - Oblastní nemocnice, a.s. Mladá Boleslav471,44 %1,44 %  
Prostějov (BFH) - Středomoravská nemocniční a.s., odštěpný závod nemocnice Prostějov461,41 %1,41 %  
Třinec (BFH) - Nemocnice Třinec, p.o.431,32 %1,32 %  
Hořovice - NH Hospital a.s.411,26 %1,26 %  
Šternberk (BFH) - Nemocnice Šternberk, p.o.401,23 %1,23 %  
Neratovice - ALMEDA, a.s., Městská nemocnice Neratovice391,2 %1,2 %  
Pardubice (BFH) - Nemocnice Pardubice371,14 %1,14 %  
Jablonec nad Nisou (BFH) - Nemocnice Jablonec nad Nisou371,14 %1,14 %  
Ústí nad Orlicí (BFH) - Orlickoústecká nemocnice a.s.371,14 %1,14 %  
Přerov (BFH) - Nemocnice Přerov, p.o.361,11 %1,11 %  
Třebíč (BFH) - Nemocnice Třebíč, p.o.351,07 %1,07 %  
Liberec (BFH) - Krajská nemocnice Liberec, a.s.351,07 %1,07 %  
Ostrava (BFH) - Městská nemocnice Ostrava - Fifejdy351,07 %1,07 %  
Benešov (BFH) - Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s.341,04 %1,04 %  
Kolín (BFH) - Oblastní nemocnice Kolín, a.s.310,95 %0,95 %  
Opava (BFH) - Slezská nemocnice v Opavě300,92 %0,92 %  
Kladno (BFH) - Oblastní nemocnice Kladno, a.s.280,86 %0,86 %  
Ivančice (BFH) - Nemocnice Ivančice, p.o.270,83 %0,83 %  
Strakonice (BFH) - Nemocnice Strakonice, a.s.260,8 %0,8 %  
Příbram (BFH) - Oblastní nemocnice Příbram, a.s.250,77 %0,77 %  
Uherské Hradiště (BFH) - Uherskohradišťská nemocnice, a.s.250,77 %0,77 %  
Most (BFH) - Nemocnice Most, p.o.250,77 %0,77 %  
Tábor - Nemocnice Tábor, a.s.230,71 %0,71 %  
Vrchlabí (BFH) - Česko-německá horská nemocnice Krkonoše, s.r.o.230,71 %0,71 %  
Nymburk - Nemocnice Nymburk230,71 %0,71 %  
Nový Jičín (BFH) - Nemocnice s poliklinikou Nový Jičín230,71 %0,71 %  
Brandýs nad Labem - Stará Boleslav - Nemocnice s poliklinikou Brandýs nad Labem230,71 %0,71 %  
Šumperk (BFH) - Šumperská nemocnice, a.s.220,68 %0,68 %  
Boskovice (BFH) - Nemocnice Boskovice s.r.o.220,68 %0,68 %  
Valašské Meziřící - Nemocnice Valašské Meziříčí a.s.210,64 %0,64 %  
Karlovy Vary - KKN a.s., nemocnice v Karlových Varech210,64 %0,64 %  
Karviná (BFH) - Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj, přísp. org.210,64 %0,64 %  
Vsetín (BFH) - Nemocnice Vsetín, p.o.210,64 %0,64 %  
Písek (BFH) - Nemocnice Písek200,61 %0,61 %  
Znojmo (BFH) - Nemocnice Znojmo, p.o.200,61 %0,61 %  
Krnov (BFH) - Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, p.o.200,61 %0,61 %  
Chrudim (BFH) - Nemocnice Chrudim, a.s.200,61 %0,61 %  
Jihlava (BFH) - Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace190,58 %0,58 %  
Břeclav (BFH) - Nemocnice Břeclav, p.o.190,58 %0,58 %  
Vyškov (BFH) - Nemocnice Vyškov, p.o.190,58 %0,58 %  
Praha - Fakultní nemocnice Královské Vinohrady180,55 %0,55 %  
Jičín (BFH) - Oblastní nemocnice Jičín, a.s.180,55 %0,55 %  
Chomutov - Krajská zdravotní, a.s., Nemocnice Chomutov o.z.180,55 %0,55 %  
Havířov (BFH) - Nemocnice s poliklinikou Havířov180,55 %0,55 %  
Kadaň (BFH) - Nemocnice Kadaň s.r.o.170,52 %0,52 %  
Jindřichův Hradec - Nemocnice Jindřichův Hradec170,52 %0,52 %  
Rychnov nad Kněžnou (BFH) - Oblastní nemocnice Rychnov nad Kněžnou a.s.170,52 %0,52 %  
Litoměřice (BFH) - Městská nemocnice v Litoměřicích160,49 %0,49 %  
Český Krumlov (BFH) - Nemocnice Český Krumlov160,49 %0,49 %  
Jilemnice Masarykova městská nemocnice Jilemnice160,49 %0,49 %  
Česká Lípa (BFH) - Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s.160,49 %0,49 %  
Kroměříž (BFH) - Kroměříská nemocnice, a.s.160,49 %0,49 %  
Slaný - Nemocnice Slaný150,46 %0,46 %  
Kyjov (BFH) - Nemocnice Kyjov150,46 %0,46 %  
Čáslav - Městská nemocnice Čáslav150,46 %0,46 %  
Děčín - Nemocnice Děčín150,46 %0,46 %  
Náchod (BFH) - Oblastní nemocnice Náchod a.s.140,43 %0,43 %  
Teplice - Nemocnice Teplice, o.z.130,4 %0,4 %  
Nové Město na Moravě (BFH) - Nemocnice Nové Město na Moravě, p.o.130,4 %0,4 %  
Mělník - Mělnická zdravotní, a.s., nemocnice s poliklinikou Mělník130,4 %0,4 %  
Rokycany - Rokycanská nemocnice, a.s.120,37 %0,37 %  
Roudnice nad Labem - Podřipská NsP Roudnice n. L., s.r.o.120,37 %0,37 %  
Ostrov - NEMOS PLUS s.r.o.120,37 %0,37 %  
Svitavy (BFH) - Svitavská nemocnice, a.s.120,37 %0,37 %  
Domažlice - Domažlická nemocnice, a.s.100,31 %0,31 %  
Pelhřimov (BFH) - Nemocnice Pelhřimov, p.o.100,31 %0,31 %  
Praha - Všeobecná fakultní nemocnice Praha90,28 %0,28 %  
Litomyšl (BFH) - Litomyšlská nemocnice a.s.90,28 %0,28 %  
Turnov (BFH) - Městská nemocnice Turnov80,25 %0,25 %  
Plzeň - Mulačova nemocnice s.r.o.80,25 %0,25 %  
Sokolov - Karlovarská krajská nemocnice, a.s. Nemocnice v Sokolově80,25 %0,25 %  
Rakovník - Masarykova nemocnice v Rakovníku80,25 %0,25 %  
Trutnov - Oblastní nemocnice Trutnov a.s.70,21 %0,21 %  
nic70,21 %0,21 %  
Cheb - Nemocnice Cheb, s.r.o.60,18 %0,18 %  
Klatovy (BFH) - Klatovská nemocnice a.s.60,18 %0,18 %  
Jeseník (BFH) - Jesenická nemocnice, spol. s r.o.50,15 %0,15 %  
Prachatice - Nemocnice Prachatice50,15 %0,15 %  
Žatec40,12 %0,12 %  
Rumburk - Lužická nemocnice a poliklinika, a.s.40,12 %0,12 %  
Praha - U Apolináře10,03 %0,03 %  
Plzeň, VN, již zaniklá, sloučená s FN Plzeň10,03 %0,03 %  
Turnov Panochova nemocnice10,03 %0,03 %  
U Apolináře, Praha10,03 %0,03 %  
Praha 2, por. u Apolináře (nenašla jsem ji...?)10,03 %0,03 %  
FN Brno, Obilní trh (jinak nešlo zadat)10,03 %0,03 %  
Boskovice10,03 %0,03 %  
Levice, SR10,03 %0,03 %  
Waterford,Irsko10,03 %0,03 %  
Bruntál (BFH) - Podhorská nemocnice, a.s.10,03 %0,03 %  
Stod, Stodská nemocnice, a.s.10,03 %0,03 %  
Rechts der Isar - Universitni klinika, Mnichov10,03 %0,03 %  
Bratislava - Antolska10,03 %0,03 %  
Belgie, Brusel, Ixelles hospital10,03 %0,03 %  
SR, pôrodnicu už ale zrušili10,03 %0,03 %  
Innsbruck10,03 %0,03 %  
Charité Berlin Mitte10,03 %0,03 %  
Slaný10,03 %0,03 %  
skalica.SR10,03 %0,03 %  
Irsko, Cork10,03 %0,03 %  
SK, Bratislava Kramare 10,03 %0,03 %  
neratovice10,03 %0,03 %  
Nemecko Ahlen10,03 %0,03 %  
nemecko10,03 %0,03 %  
Bratislava, Kramare (BFH)10,03 %0,03 %  
bratislava kramare10,03 %0,03 %  
Bratislava - nemocnica Kramáre10,03 %0,03 %  
Anglie10,03 %0,03 %  
Nemocnice Žatec10,03 %0,03 %  
Uherské Hradiště10,03 %0,03 %  
Poprad-nemocnica10,03 %0,03 %  
nemocnica spisska nova ves, SR10,03 %0,03 %  
Limerick, Irsko10,03 %0,03 %  
Porodnica Piešťany, Slovensko10,03 %0,03 %  
Liptovsky Mikulas, SR10,03 %0,03 %  
Kyjev, Ukrajina10,03 %0,03 %  
Slovenská republika - Liptovský Mikuláš - BFH10,03 %0,03 %  
Kutná Hora - Nemocnice Kutná Hora s.r.o.10,03 %0,03 %  
John Radcliffe Hospital, Oxford10,03 %0,03 %  
nemocnice Žatec o.p.s10,03 %0,03 %  
Banská Štiavnica10,03 %0,03 %  

Graf

2. Věděla jste, že tato porodnice má certifikát Baby friendly hospital?

Odpovídejte jen pokud jste rodila v porodnici BFH (viz. u první otázky dotazníku se můžete podívat, zda ta Vaše je BFH)

Nepovinná otázka, respondent se mohl rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ano177068,45 %54,34 %  
ne81631,55 %25,05 %  

Graf

3. Podle čeho jste porodnici vybírala?

Vyberte, prosím, jednu odpověd.

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Zvolila jsem si jí na základě svých dobrých předchozích zkušeností nebo na základě doporučení mých přátel nebo příbuzných 152046,67 %46,67 %  
Podle spádové oblasti - měla jsem do této porodnice nejblíže144944,49 %44,49 %  
Chtěla jsem rodit v porodnici s certifikátem Baby friendly hospital1404,3 %4,3 %  
Neměla jsem na výběr - jinde v okolí to nebylo možné z kapacitních důvodů (porodnice již byly plné)1303,99 %3,99 %  
Bylo mi to jedno180,55 %0,55 %  

Graf

4. Zohlednila jste při výběru porodnice to, jak je v ní podporováno kojení?

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ne216766,53 %66,53 %  
ano109033,47 %33,47 %  

Graf

5. Váš poslední porod (kterého se týkají okolnosti ohledně kojení, které popisujete v tomto dotazníku) proběhl

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
v letech 2009-2010221968,13 %68,13 %  
v letech 2007-200876323,43 %23,43 %  
v letech 2005-20061695,19 %5,19 %  
v letech 2003-2004591,81 %1,81 %  
do roku 2000280,86 %0,86 %  
v letech 2001-2002190,58 %0,58 %  

Graf

6. V dotazníku popisujete zkušenosti s kojením v porodnici u Vašeho nejmladšího dítěte. Toto dítě je v pořadí Vaše

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
první dítě191258,7 %58,7 %  
druhé dítě113634,88 %34,88 %  
třetí dítě1895,8 %5,8 %  
čtvrté nebo další dítě200,61 %0,61 %  

Graf

7. Vaše dítě (případně děti - dvojčata či trojčata) se narodilo jako

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
donošené - po 37. týdnu těhotenství292889,9 %89,9 %  
lehce nezralé - mezi 34. - 37. týdnem těhotenství2437,46 %7,46 %  
středně nezralé - mezi 32. - 34. týdnem těhotenství511,57 %1,57 %  
velmi nezralé - ve 28. - 32. týdnu těhotenství240,74 %0,74 %  
extrémně nezralé - do 28. týdne těhotenství110,34 %0,34 %  

Graf

8. Porodní hmotnost Vašeho dítěte byla

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
3.000 - 3.999 g223368,56 %68,56 %  
2.500 - 2.999 g50215,41 %15,41 %  
více než 4.000 g3099,49 %9,49 %  
2.000 - 2.499 g1283,93 %3,93 %  
1.500 - 1.999 g541,66 %1,66 %  
1.000 - 1.499 g190,58 %0,58 %  
do 1.000 g120,37 %0,37 %  

Graf

Další otázky se už budou týkat konkrétních 10 kroků, které by měla každá porodnice (obzvlášť ta, která má certifikát BFH) dodržovat.

9. Znáte 10 kroků k úspěšnému kojení, které by měla dodržovat každá porodnice s certifikátem Baby friendly hospital?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ano, ale jen některé (1-3)107432,98 %32,98 %  
Ano, znám tak polovinu bodů (4-6)81925,15 %25,15 %  
Ano, znám všechny nebo většinu bodů (7-10)74522,87 %22,87 %  
Ne, vůbec neznám nebo nevím, že takové body existují, nezajímá mne to61919,01 %19,01 %  

Graf

BOD 1 BFH - na tuto otázku odpovídejte pouze pokud jste rodila v porodnici s certifikátem BFH

10. Bylo těchto 10 kroků k úspěšnému kojení vyvěšeno na všech místech, kde se pečuje o matky a děti? Vyberte místa, kde jste je viděla.

Nepovinná otázka, respondent mohl zvolit více z nabízených odpovědí nebo dopsat nějakou vlastní.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Oddělení šestinedělí115150,07 %35,34 %  
Nevšimla jsem si, nezajímala jsem se o to71731,19 %22,01 %  
Čekárny44619,4 %13,69 %  
Gynekologie28012,18 %8,6 %  
Porodní sály1375,96 %4,21 %  
Nikde1335,79 %4,08 %  
Jinde (uveďte, prosím v políčku "vlastní odpověd", které najdete o 3 řádky níže)522,26 %1,6 %  
JIP, JIRS - jednotky intenzivní péče, jednotky intenzivní a resustitační péče241,04 %0,74 %  
nic200,87 %0,61 %  
na pokoji120,52 %0,37 %  
nevšimla jsem si70,3 %0,21 %  
nepamatuji se50,22 %0,15 %  
nepamatuji si40,17 %0,12 %  
internet 30,13 %0,09 %  
nevzpomínám si30,13 %0,09 %  
nevím20,09 %0,06 %  
neonatologie20,09 %0,06 %  
už si nepamatuji20,09 %0,06 %  
na chodbě20,09 %0,06 %  
na pokoji 6 nedělí10,04 %0,03 %  
nikde, byť jsem se o to zajímala10,04 %0,03 %  
neonatologické odd.10,04 %0,03 %  
možná byli i jinde,ale nevšimla jsem si jich10,04 %0,03 %  
v jídelně porodnice10,04 %0,03 %  
Už si nevzpomínám10,04 %0,03 %  
byla jsem informována až po porodu a velmi podrobn10,04 %0,03 %  
dobrá zkušenost s podporou kojení zde (r.2000)10,04 %0,03 %  
Nepamatuji si, že bych něco takového viděla10,04 %0,03 %  
nepamatuji, podívám se po třetím porodu, jsem 39.t10,04 %0,03 %  
na novoroz. odděl. v místnosti pro kojící matky10,04 %0,03 %  
netuším, zda Apol. má BFH, předpokládám, že ano10,04 %0,03 %  
odd. nedonosencu10,04 %0,03 %  
nepamatuji si, ale někde jsem zahlédla10,04 %0,03 %  
nevěděla jsem zda je moje porodnice s certifikátem10,04 %0,03 %  
Informaci jsem našla v čekárně mého gynekologa.10,04 %0,03 %  
pokoj šestinedělí10,04 %0,03 %  
před porodem jsem o těchto bodech nic nevěděla10,04 %0,03 %  
novorozenecké oddělení10,04 %0,03 %  
asi i jinde, ale nehledala jsem je...10,04 %0,03 %  
pokud bylo vyvěšeno, ne na viditelném místě10,04 %0,03 %  
Něco jsem se dozvěděla na těhotenském kurzu ve St10,04 %0,03 %  
nepátrala jsem po tom10,04 %0,03 %  
přípravný kurz10,04 %0,03 %  
určitě i jinde, ale nepátrala jsem10,04 %0,03 %  
je to dlouho, uz si to nepamatuji10,04 %0,03 %  
netuším, na pokoji nějaké usmolené materiály byly10,04 %0,03 %  
Nehledala jsem to cíleně, ale myslím, že nikde.10,04 %0,03 %  
Nejsem si jistá10,04 %0,03 %  
Byla jsem jen na šestinedělí a body jsem neviděla10,04 %0,03 %  
na předporodním kurzu10,04 %0,03 %  
vývěska na chodbě porodnice10,04 %0,03 %  
nevěděla jsem, že to existuje10,04 %0,03 %  
v roce 2008 porodnice neměla titul BFH10,04 %0,03 %  
možná byly i jinde jen jsem si nevšimla10,04 %0,03 %  
Nezajímala jsem se protože jsem to nevěděla10,04 %0,03 %  
vůbec netuším,zda toto někde vyselo10,04 %0,03 %  
v knize na pokoji10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, ale zajímá mě to10,04 %0,03 %  
Už si to nepamatuji10,04 %0,03 %  
Asi byly, ale nevšimla jsem si.10,04 %0,03 %  
někde jsem to viděla, ale kde, si už nevzpomínám10,04 %0,03 %  
Nevšimla jsem si, ale ne že bych se nezajímala10,04 %0,03 %  
Je možné, že jinde jsem si jich pouze nevšimla.10,04 %0,03 %  
Mozna i jinde, ale to uz si nevybavuji10,04 %0,03 %  
Informační letáky a plakáty byly na odd. gyn.amb.10,04 %0,03 %  
kurz pro těhotné10,04 %0,03 %  
informace z internetu10,04 %0,03 %  
pokoj na šestinedělí10,04 %0,03 %  
na pokoji byla tuším jiná brožurka o kojení10,04 %0,03 %  
Videla jsem je asi dost casto na porodnickem oddel10,04 %0,03 %  
pouze na letáku na nočním stolku10,04 %0,03 %  
nejsem si jistá, zda seznam byl někde vyvěšen10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, možná jsem to i četla10,04 %0,03 %  
pokoje šestinedělí10,04 %0,03 %  
Nestačila jsem si všimnout.10,04 %0,03 %  
chodba na šestinedělí10,04 %0,03 %  
Určitě ano, ale nevybavuji si už kde všude10,04 %0,03 %  
nevím, zda to v roce 2007 již bylo10,04 %0,03 %  
chodba porodnice, kde jsem došla až při odchodu10,04 %0,03 %  
porod byl náročný a já pobyt proležela na pokoji 10,04 %0,03 %  
pouze na poporodním pokoji10,04 %0,03 %  
Sestřička mi dala příručku o kojení10,04 %0,03 %  
Možná na internetu při výběru porodnice.10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, už jsem věděla od prvního dítěte10,04 %0,03 %  
nevsimla jsem si, ale zajimala jsem se o to10,04 %0,03 %  
vím že byly, ale nevim přesně kde všude10,04 %0,03 %  
v pokojích10,04 %0,03 %  
čekárna před porodními sály10,04 %0,03 %  
na chodbách10,04 %0,03 %  
Casopisy, letaky10,04 %0,03 %  
leták od novorozenecké sestry10,04 %0,03 %  
Nezajímala jsem se - v dobrém slova smyslu10,04 %0,03 %  
bylo jich více, všimla jsem si toho, ale teď už si10,04 %0,03 %  
vůbec kroků ke kojení neznám!!!10,04 %0,03 %  
Pokoj na neonatologii10,04 %0,03 %  
Nevšimla jsem si toho nikde.10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, ale zajímala jsem se o to. 10,04 %0,03 %  
vim, ze to nekde bylo, ale nevzpomenu si,kde vsude10,04 %0,03 %  
buď jsem si nevšimla nebo si to už vůbec nepamatuj10,04 %0,03 %  
sama jsem před prvním porodem o kojení sháněla inf10,04 %0,03 %  
novorozenecké odd10,04 %0,03 %  
na internetových stránkách porodnice10,04 %0,03 %  
Nastandardní pokoj10,04 %0,03 %  
Upřímně, moc jsem to nesledovala10,04 %0,03 %  
priamo na izbe10,04 %0,03 %  
Na webu porodnice10,04 %0,03 %  
myslím,že na každém místě ale pro mě to bylo velmi10,04 %0,03 %  
a pro mě velmi stresující10,04 %0,03 %  
neviděla jsem je,ne že bych se nezajímala10,04 %0,03 %  
S kojením nám pomáhaly zdr. sestry na intermediát.10,04 %0,03 %  
oddělení, seznamu s body jsem si nevšimla10,04 %0,03 %  
nebo si nepamatuji, ale nemohu vyloučit,že tam byl10,04 %0,03 %  
Nevšimla jsem si, ale znam z internetu či časopisů10,04 %0,03 %  
Už si nepamatuji,že bych něco takového viděla.10,04 %0,03 %  
před porodem na poradně vytištěné informace10,04 %0,03 %  
přeporodní kurz10,04 %0,03 %  
neviděla jsem to vyvěšené nikde10,04 %0,03 %  
už si bohužel nepamatuji10,04 %0,03 %  
do porodu jsem si nikde nevšimla10,04 %0,03 %  
nechtěla jsem kojit , nehledala jsem, nezajímalo m10,04 %0,03 %  
nebyl čas si toho v porodnici všimnout :)10,04 %0,03 %  
na chodbě vedoucí k odd. fyziologických novorozenc10,04 %0,03 %  
jinde jsem si nevšímala10,04 %0,03 %  
Novorozenecké odd.10,04 %0,03 %  
ne všude sem byla gynekologie nevím, jip nevím...10,04 %0,03 %  
nikde jsem je nevidela10,04 %0,03 %  
Porodní sál, tam si nejsem jistá10,04 %0,03 %  
musela jsem si říct10,04 %0,03 %  
Urcite neco vyveseno bylo, ale nepamatuji si.10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si jich nikde10,04 %0,03 %  
Jinde jsem nepobývala, tak nevím, na sále můj nezá10,04 %0,03 %  
možná jsem někde i přehlédla...10,04 %0,03 %  
Novorodenecke oddelenie10,04 %0,03 %  
Nevšimla jsem si byla jsem upotána na lůžku10,04 %0,03 %  
již si nepamatuji10,04 %0,03 %  
pokoj10,04 %0,03 %  
.10,04 %0,03 %  
Mateřské centrum10,04 %0,03 %  
v porodnici10,04 %0,03 %  
určitě to ledaskde bylo, ale uz si to nepamatuju10,04 %0,03 %  
již si to přesně nevybavuji10,04 %0,03 %  
na všech pokojích poporodního oddělení10,04 %0,03 %  
podle info z aperia mají bohunice titul bfh 10,04 %0,03 %  
někde jsem viděla, ale nevím kde10,04 %0,03 %  
Již si nevzpomenu10,04 %0,03 %  
přímo na pokoji10,04 %0,03 %  
v čekárně na ozvy10,04 %0,03 %  
protože o těchto bodech nevím, neviděla jsem je10,04 %0,03 %  
mám dojem ,že přímo na pokojích šestinedělí10,04 %0,03 %  
spíše nikde informace nebyly10,04 %0,03 %  
informace podala až sestra po poporodu10,04 %0,03 %  
čerpala jsem z literatury10,04 %0,03 %  
Dostala jsem brožuru.10,04 %0,03 %  
Nepamatuji si, znala jsem předem.10,04 %0,03 %  
možná i jinde, nevšímala jsem si10,04 %0,03 %  
Nevšimla jsem si, ale zajímalo by mně to.10,04 %0,03 %  
Informace byly v letácích, které jsme obdrželi.10,04 %0,03 %  
pediatrická klinika10,04 %0,03 %  
na letáku v nočním stolku10,04 %0,03 %  
rizikové odd.10,04 %0,03 %  
nepamatuji si to10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, že by to někde bylo vyvěšeno10,04 %0,03 %  
do dnes netuším, že něco takového existuje ..10,04 %0,03 %  
jediné, co jsem pochopila, že nesmíme dudlíky10,04 %0,03 %  
vůbec jsem o tom netušila, nikdo mě neiformoval10,04 %0,03 %  
Tak to už si nepamatuji10,04 %0,03 %  
kojící místnost10,04 %0,03 %  
nikdo mi nic takového neřekl vůbec nevím co je BFH10,04 %0,03 %  
Nešimla jsem si10,04 %0,03 %  
www.kojeni.net10,04 %0,03 %  
nějak jsem to nevnímala a nehledala10,04 %0,03 %  
už si nemůžeu vzpomenout10,04 %0,03 %  
jiné oddělení jsem nenavštívila10,04 %0,03 %  
pokoje10,04 %0,03 %  
bohuzel jsem o BFH nevedela proto jsem to neregist10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, zajímala jsem se10,04 %0,03 %  
Nevěděla jsem o tom, že něco takového existuje.10,04 %0,03 %  
nevěděla jsem o deseti bodech, nevšimla jsem si10,04 %0,03 %  
oddělení nezralých novorozenců10,04 %0,03 %  
předporodní kurz10,04 %0,03 %  
chodby10,04 %0,03 %  
nic vyvěšeného jsem neviděla10,04 %0,03 %  
jinde jsem si nevšimla10,04 %0,03 %  
v letáku, který jsme dostavaly10,04 %0,03 %  
nevěděla jsem o těchto bodech a tak nevím10,04 %0,03 %  
chodba vstupní haly10,04 %0,03 %  
informace ke kojení byly uvedeny v brožuře na poko10,04 %0,03 %  
hlavně jsem pátrala na internetu a časopisech10,04 %0,03 %  
Neviděla, slyším to poprvé10,04 %0,03 %  
navíc jsem dostala brožuru o kojení10,04 %0,03 %  
poporodní oddělení10,04 %0,03 %  
brožurky10,04 %0,03 %  
Bylo to vyvěšeno, i když Apolinář nemá bfh10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, nevěděla jsem že něco existuje10,04 %0,03 %  
ani jsem o tom neslyšela, nikdo mi neříkal (lékař 10,04 %0,03 %  
na pokojích v odd.šestin.10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, nebylo umístěno nijak výrazně10,04 %0,03 %  
Určitě byli i jinde, jen si to už nepamatuji10,04 %0,03 %  
Nevšimla jsem si, ale vše bylo vysvětleno.10,04 %0,03 %  
pokoj nadstandard10,04 %0,03 %  
návštěvní místnost10,04 %0,03 %  
chodba před porodním odd.10,04 %0,03 %  
novorozenecké10,04 %0,03 %  
bohuzel uz si nepamatujiá=)10,04 %0,03 %  
na chodbě na oddělení šestinedělí10,04 %0,03 %  
na pokoji v porodnici10,04 %0,03 %  
nevěděla jsem co to je!10,04 %0,03 %  
brožury v poličce na pokoji10,04 %0,03 %  
I když nemá BFH tak tak něco o kojení měli10,04 %0,03 %  
letáčky, pokyny10,04 %0,03 %  
na chodbě n patře, kde jsem ležela10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si, ale zajimala jsem se 10,04 %0,03 %  
Nestihla jsem si všimnout.10,04 %0,03 %  
na internetu10,04 %0,03 %  
na webu10,04 %0,03 %  
přímo v nem. pokoji10,04 %0,03 %  
Je mozne, ze to tam bolo, ale som si to nevsimla10,04 %0,03 %  
neviděla10,04 %0,03 %  
bohužel už se nepamatuju10,04 %0,03 %  
mozna nekde bylo, ale nevsimla jsem si10,04 %0,03 %  
nevšimla jsem si,ikdyž mě to zajímalo10,04 %0,03 %  
zbytek si neuvědomuji10,04 %0,03 %  
sesrta mi na požádání dala příručku o kojení10,04 %0,03 %  

Graf

BOD 2 BHF

11. Měla jste pocit, že je personál v oblasti kojení proškolený, zkušený?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ano, všichni podávali stejné informace v dobré kvalitě104832,18 %32,18 %  
Ano, ale v oblasti kojení se mi věnovali (mi podávali informace) pouze 1-2 lid98330,18 %30,18 %  
Ne, každý říkal něco jiného, jen některé rady byly dobré76823,58 %23,58 %  
Nepotřebovala jsem, případně jsem nechtěla pomoci nebo poradit2808,6 %8,6 %  
Ne, v oblasti kojení nebyl personál vůbec ochoten nebo schopen poradit nebo pomoci1785,47 %5,47 %  

Graf

BOD 3 BFH

12. O kterých z těchto bodů jste byla v těhotenství informována nebo jste se sama informovala?

Můžete vybrat více možností

Povinná otázka, respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
důležitost kojení270683,08 %83,08 %  
důležitost včasného začátku kojení241174,03 %74,03 %  
dobrá poloha a přisátí234271,91 %71,91 %  
výhody výlučného kojení po dobu 6 měsíců219667,42 %67,42 %  
systém rooming-in210764,69 %64,69 %  
krmení dle požadavků dítěte204162,67 %62,67 %  
důležitost kojení i po 6. měsíci142743,81 %43,81 %  
rizika podávání umělého mléka78424,07 %24,07 %  
nezajímala jsem se o žádný z bodů, případně jsem už vše potřebné znala2176,66 %6,66 %  
nebyla jsem vůbec informována ani o jednom z těchto bodů1133,47 %3,47 %  

Graf

Neodpovídejte, pokud jste u předchozí otázky neuvedla alespoň jeden bod, o kterém jste informace získala

13. Informace o jednotlivých bodech uvedených v předchozí otázce jste získala

++ ano, řešila se většina bodů (více než 4) + ano, řešily se jen některé (méně než 4 body) 0 - ne, vůbec žádné

Nepovinná otázka, respondent se mohl u každé podotázky rozhodnout mezi odpověďmi „++”, „+”, „0”, „-” a „--”.

PodotázkaPrůměrRozptyl
V porodnici na předporodním kurzu0.1631.261
Na předporodním kurzu mimo porodnici0.3091.398
Na jednotlivých přednáškách (pořádaných např. mateřským centrem)-0.1390.846
Informace jsem získala osobně od laktační poradkyně0.1531.135
V knihách1.1730.857
Na internetu1.4950.64
Od rodiny0.2270.864
Od kamarádek, známých0.620.829
Od svého gynekologa nebo pediatra0.1291.006

Graf

14. Pokud jste se účastnila organizované předporodní přípravy, která zahrnovala i tématiku kojení, vedl tuto přípravu zdravotník?

Odpovídejte jen v případě, že jste se takové přípravy zúčastnila

Nepovinná otázka, respondent se mohl rozhodnout mezi odpověďmi „ano”, „nevím” a „ne”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ano133883,78 %41,08 %  
ne1318,2 %4,02 %  
nevím1288,02 %3,93 %  

Graf

15. Kdy jste se rozhodla, že budete své dítě kojit?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Už delší dobu před porodem313696,28 %96,28 %  
Nekojila jsem - nechtěla jsem nebo jsem nemohla631,93 %1,93 %  
Těsně před porodem, při porodu nebo těsně po porodu280,86 %0,86 %  
Během pobytu v porodnici140,43 %0,43 %  
Byla jsem rozhodnuta že kojit nebudu, ale názor jsem změnila (nakonec jsem kojila)100,31 %0,31 %  
Později - až doma60,18 %0,18 %  

Graf

16. Jak dlouho plánujete (nebo jste plánovala) své dítě kojit?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
10 - 12 měsíců108833,4 %33,4 %  
13 - 18 měsíců85926,37 %26,37 %  
19 - 24 měsíců53916,55 %16,55 %  
7 - 9 měsíců2728,35 %8,35 %  
déle než 2 roky2367,25 %7,25 %  
4 - 6 měsíců2276,97 %6,97 %  
1 - 3 měsíce220,68 %0,68 %  
Vůbec100,31 %0,31 %  
Maximálně měsíc40,12 %0,12 %  

Graf

BOD 4 BFH

17. Dítě jste rodila

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Přirozeně, vaginální cestou (případně i s pomocí epidurální analgezie)244975,19 %75,19 %  
Plánovaný nebo akutní císařský řez v epidurální nebo spinální anestezii40012,28 %12,28 %  
Plánovaný nebo akutní císařský řez v celkové anestezii2959,06 %9,06 %  
Porod byl ukončen kleštěmi nebo vakuumextrakcí802,46 %2,46 %  
Plánovaný císařský řez nebo akutní císařský řez v celkové anestezii170,52 %0,52 %  
Plánovaný císařský řez v epidurální analgezii90,28 %0,28 %  
Plánovaný císařský řez v epidurální nebo spinální analgezii70,21 %0,21 %  

Graf

18. Dítě bylo po porodu přiloženo

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí nebo napsat odpověď vlastními slovy.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Do 30 minut181355,68 %55,66 %  
Později - uveďte, prosím, níže důvod49815,29 %15,29 %  
Do 60 minut2748,42 %8,41 %  
Do 2 hodin2367,25 %7,25 %  
nic290,89 %0,89 %  
ihned90,28 %0,28 %  
okamžitě30,09 %0,09 %  
do 5 minut30,09 %0,09 %  
inkubátor30,09 %0,09 %  
Nepamatuji se20,06 %0,06 %  
dítě přiloženo, ale nesálo20,06 %0,06 %  
ihned po porodu20,06 %0,06 %  
nebylo20,06 %0,06 %  
celková anestézie20,06 %0,06 %  
nevím20,06 %0,06 %  
dvojčata odnesli na jip10,03 %0,03 %  
do 30min, ale nepřisálo se ani jedno z mých 2 dětí10,03 %0,03 %  
až druhý den byla jsem na jIP10,03 %0,03 %  
nebylo přiloženo přesopakované žádosti bez důvodu10,03 %0,03 %  
dítě mi ukázali přes inkubátor až za 10 hodin10,03 %0,03 %  
pobyt na JIP po císařském řezu10,03 %0,03 %  
do 30min, nesálo10,03 %0,03 %  
přiloženo už na sále, chtělo ale pít až za 7 hod10,03 %0,03 %  
Nebylo přiloženo, bylo na JIP, prvně sála až 4 den10,03 %0,03 %  
nebylo přiloženo10,03 %0,03 %  
bylo přiloženo až třetí den kvůli jeho zdr. stavu10,03 %0,03 %  
2.den , komplikace poporodní u matky10,03 %0,03 %  
později zdůvodu pobytu matky na JIP 10,03 %0,03 %  
až po dvou dnech doma10,03 %0,03 %  
až za cca 30hodin10,03 %0,03 %  
Po týdnu z důvodu nezralosti, nedonošenosti10,03 %0,03 %  
do 60 min., ale nesálo10,03 %0,03 %  
nebylo, dítě bylo odvezeno na spádovou JIP 10,03 %0,03 %  
Bylo přiloženo, ale přisátí se nepodařilo10,03 %0,03 %  
porod v 31tt, bez kontaktu s matkou do 48hodin10,03 %0,03 %  
Pátý den, měla jsem závažné komplikace 10,03 %0,03 %  
nezralost10,03 %0,03 %  
Po dvou hodinách10,03 %0,03 %  
18 hodin, byl umístěn v inkubátoru pro nezralost10,03 %0,03 %  
po x hodinach, neb byla v inkubatoru a mela infuzi10,03 %0,03 %  
dítě bylo kvůli zdravotnímu stavu převezeno na JIP10,03 %0,03 %  
personál neměl čas10,03 %0,03 %  
netuším jak dlouho po porodu, možná 30-60min10,03 %0,03 %  
dítě se nechtělo přisát,ač se o to personál snažil10,03 %0,03 %  
Dítě bylo přiloženo brzy, ale špatně10,03 %0,03 %  
dítě bylo v inkubátoru10,03 %0,03 %  
později - extrémní nedonošenec, resuscitace...10,03 %0,03 %  
druhý den po sekci, dvojčátka 1. noc na JIP10,03 %0,03 %  
celkova anestezia, inkubator10,03 %0,03 %  
po 4h - byla jsem na JIP10,03 %0,03 %  
Narodilo se přidušené,k přisátí nemělo sílu10,03 %0,03 %  
několik hodin po operaci10,03 %0,03 %  
neráčili mi ho donést10,03 %0,03 %  
5 hodin-nevím proč mi ho nechtěli přinést10,03 %0,03 %  
Nevím.10,03 %0,03 %  
Po císaři později,nevím kolik10,03 %0,03 %  
narkóza-neodešla placenta10,03 %0,03 %  
Později z důvocu císařského řezu v celkové anestez10,03 %0,03 %  
okamžitě po ošetření, cca 5 min.10,03 %0,03 %  
10min10,03 %0,03 %  
Cisarsky rez. 10,03 %0,03 %  
Moje vysoké CRP,ihned vysetřovali jeho krev10,03 %0,03 %  
ihned bylo vlozeno do inkubatoru10,03 %0,03 %  
miminko bylo extrémě nezralé 10,03 %0,03 %  
později- zaneprázdněnost personálu10,03 %0,03 %  
nepřiloženo, dítě umístěné v inkubátoru10,03 %0,03 %  
Porod ÚT 9:18, první přiložení až ST cca 14 hod. 10,03 %0,03 %  
36h po cisarskem rezu10,03 %0,03 %  
Nejsem si jista, snad do hodiny10,03 %0,03 %  
do 30 min., ale nepřisálo se. poté až po cca 4 hod10,03 %0,03 %  
nebylo přiloženo vůbec z důvodu předčasného porodu10,03 %0,03 %  
po 26 hodinách od porodu10,03 %0,03 %  
do 5 min10,03 %0,03 %  
lehká asfixie po porodu10,03 %0,03 %  
8 hodin, CA10,03 %0,03 %  
ihned, ale plakal a nepřisál se10,03 %0,03 %  
do 30 min., ale nepřisál se,pak až po 3 h10,03 %0,03 %  
komplikovaný porod - přiložen až po cca 12 h10,03 %0,03 %  
po půl hodině, ovšem sestra mi s tím moc nepomohla10,03 %0,03 %  
odvoz ditete na JIP Zlín10,03 %0,03 %  
po císaři mi ho přinesli jen ukázat10,03 %0,03 %  
odloučení v jiné nemocnici10,03 %0,03 %  
ležela jsem na oddělení JIP10,03 %0,03 %  
možná ještě dřív - tak do 15 minut :-)10,03 %0,03 %  
ihned bez dopomoci, nepřisálo se10,03 %0,03 %  
cca za 16hodin- potíže s adaptací10,03 %0,03 %  
10 hodin po císařském řezu10,03 %0,03 %  
vůbec10,03 %0,03 %  
déle než po 24 hod,dítě mi na JIP přinést nemohou10,03 %0,03 %  
kvuli císař.řezu mi ho nepřiložili, byla jsem zkla10,03 %0,03 %  
porod v 18,15 a dítě přineseno až druhý den ráno10,03 %0,03 %  
nevím byla jsem po anestezii10,03 %0,03 %  
po 12 hodinách10,03 %0,03 %  
akutní CS, JIP, dceru mi přinesly na minutu za 3h10,03 %0,03 %  
nedonošenost10,03 %0,03 %  
Dítě mi přiložili 1x 18hod. po císařském řezu10,03 %0,03 %  
císařský řez v celkové an. - 4 hodiny po na JIP10,03 %0,03 %  
porod ráno,donesli odpo,moc rodiček,nebyl čas!!10,03 %0,03 %  
předčasný porod, dítě odvezeno jinam10,03 %0,03 %  
Nepamatuji se.10,03 %0,03 %  
po 4h od CŘ 10,03 %0,03 %  
Druhý den po porodu, dítě bylo na JIP10,03 %0,03 %  
přiloženo bylo do 30min., ale nepřisálo se10,03 %0,03 %  
po porodu nebylo přiloženo vůbec;až za 3 dny10,03 %0,03 %  
po probrání z anestézie cca 4 hod.10,03 %0,03 %  
po cisarskem rezu jsem syna dostala az po 30hod10,03 %0,03 %  
Presne si nepamatuji, ale brzy10,03 %0,03 %  
Po SC jsem byla na JIP10,03 %0,03 %  
JIP po císaři, přiložení miminka až na por.odd10,03 %0,03 %  
Přiloženo až na pokoji, neochota personálu10,03 %0,03 %  
nejsem si jista 10,03 %0,03 %  
dítě bylo přiloženo do 30 min., ale nepřisálo se!10,03 %0,03 %  
Přiloženo cca 30min, ale nejevilo zájem 10,03 %0,03 %  
nebylo vubec, musela jsem si o to rict sama10,03 %0,03 %  
nepamatuji se, řádově několik hodin10,03 %0,03 %  
Bohužel až druhý den-těžký porod, dvě narkózy...10,03 %0,03 %  
ihed10,03 %0,03 %  
při SC nepřilkádají dítě k prsu hned10,03 %0,03 %  
druhý den, byly jsme odělené, dcera byla v inkubát10,03 %0,03 %  
až třetí den,bylo na JIP10,03 %0,03 %  
za 5hod z důvodu nedonošenosti (inkubator)10,03 %0,03 %  
po probuzení z celkové anestezie (cca po 5 hod.)10,03 %0,03 %  
36h., dite umisteno na jinem odd. (kapacita)10,03 %0,03 %  
pouze ukázali a pak mi ho dali až 2 den.10,03 %0,03 %  
nevzpomínám si10,03 %0,03 %  
nevím, ale měla jsem pocit,že docela brzy10,03 %0,03 %  
do 30 minut, ale ve hrozném spěchu a bez vysvětlen10,03 %0,03 %  
císařský řez10,03 %0,03 %  
později - porod SC pro KP10,03 %0,03 %  
pár minut po porodu, po ošetření miminka10,03 %0,03 %  
SC10,03 %0,03 %  
Dítě mi přiložili do 5-ti minut10,03 %0,03 %  
Akutní císařský řez s celkovou anestézií.10,03 %0,03 %  
do 30 min, ALE NA VLASTNÍ ŽÁDOST10,03 %0,03 %  
8 hodin po porodu10,03 %0,03 %  
Pokus hned po porodu, nešlo - vpáčené bradavky10,03 %0,03 %  
nepřiloženo - vpáčené bradavky10,03 %0,03 %  
pro nedostaek personálu až po několika hodinách10,03 %0,03 %  
za 7 hodin, cisar. rez v celkové anestezii10,03 %0,03 %  
bylo prilozeno, cas nevim10,03 %0,03 %  
druhý den10,03 %0,03 %  
převoz na dětskou JIP, má cel. anestesie10,03 %0,03 %  
Nedonošenec přiložen 1 měsíc po porodu.10,03 %0,03 %  
me zdravotni potize10,03 %0,03 %  
po 2dnech,bylo v ikubatoru,pri porodu priduseno10,03 %0,03 %  
Nemohlo být ze zdravotních důvodů. 10,03 %0,03 %  
kvuli císařskému řezu10,03 %0,03 %  
byla snaha o přiložení, ale nešlo to asi do 60 min10,03 %0,03 %  
narodilo se předčasně- inkubátor10,03 %0,03 %  
syn převezen do Brna, 1. kojení proběhlo až 17 den10,03 %0,03 %  
vyčerpávající dlouhý porod,kterýbyl 2dny vyvoláván10,03 %0,03 %  
vycerpanost-prilozeny bol po 14h10,03 %0,03 %  
pry jsem měla spinál tak nevěděli zda mohu!!3 den!10,03 %0,03 %  
důvod neznám10,03 %0,03 %  
neprinesli jej10,03 %0,03 %  
Byla nedonošená, takže ji odnesli na JIP10,03 %0,03 %  
celková anestezie při porodu10,03 %0,03 %  
miminko bylo ulozeno v inkubatoru10,03 %0,03 %  
IHNED NA SÁLE10,03 %0,03 %  
až druhý den po porodu, kvůli celkové anestezii10,03 %0,03 %  
neviem bola som v anestezii10,03 %0,03 %  
byla jsem na JIP10,03 %0,03 %  
nebylo, odvezeno do nemocnice Kladno do inkubatoru10,03 %0,03 %  
odešel veškerý personál a nikdo mi nepodal ditě10,03 %0,03 %  
Přiloženo asi ihned ale jen na vteřinu10,03 %0,03 %  
pobyt na JIP10,03 %0,03 %  
po zabelení do pleny ,ale prakticky jen na 3 min.!10,03 %0,03 %  
byla jsem na JIPce - kojila jsem po 2 dnech10,03 %0,03 %  
Měla jsem komplikace po celkové anestezii.10,03 %0,03 %  
malá porodní váha,odnesly jí do inkubátoru.10,03 %0,03 %  
cca po 3 hodinách od porodu10,03 %0,03 %  
narozené předčasně, bez sacího reflexu10,03 %0,03 %  
do 6hodin-cís.řez v celkové an.,nepřinesli mimčo10,03 %0,03 %  
druhý den, cca 1-2min. :-(porod o měsíc dříve, ink10,03 %0,03 %  
předčasný porod, na kojení si vzpoměli až za 2 dny10,03 %0,03 %  
špatná snášenlivost narkózy10,03 %0,03 %  
překotný porod doma10,03 %0,03 %  
max. na 5min10,03 %0,03 %  
3.den po odpojení z inkubátoru10,03 %0,03 %  
nebylo kojeno10,03 %0,03 %  
byla jsem na jipce10,03 %0,03 %  
dotek pusinkou dítěte trval asi 2 vteřiny10,03 %0,03 %  
Z důvodu pobytu v inkubátoru10,03 %0,03 %  
po týdnu od narození, měla jsem neštovice10,03 %0,03 %  
bohužel se na to zapomnělo10,03 %0,03 %  
bylo mu dáno po lžičkách cizí mateřské mléko10,03 %0,03 %  
Po 8 hodinách - vysoká ztráta krve při porodu10,03 %0,03 %  
okamžitě, až pak byla kontrola lékařem10,03 %0,03 %  
později z důvodu mého akutního odvozu na oper.sál.10,03 %0,03 %  
bylo přiloženo do 30 min pouze díky dule.10,03 %0,03 %  
nebylo přiloženo - extremne nizka vaha - deti v in10,03 %0,03 %  
po 12 hodinách sekce10,03 %0,03 %  
Za 5 hodin, až jsem se probrala z narkozy10,03 %0,03 %  
dítě bylo bohužel kříšeno a já v celkové anestezii10,03 %0,03 %  
po 5 hodinách10,03 %0,03 %  
nevím asi to bylo víc jak 2 hodiny po císaři10,03 %0,03 %  
Dítě bylo převezeno do jiné nemocnice 10,03 %0,03 %  
plánovaný císařský řez v celkové anestezii10,03 %0,03 %  
až jsem se probudila10,03 %0,03 %  
poškozen placenta, okamžitá revize dělohy10,03 %0,03 %  
Ležeo v jiném pavilonu pro předčasně narozené děti10,03 %0,03 %  
porod CS, dítě přiloženo následující den10,03 %0,03 %  
až na odd.šestinedělí cca5h10,03 %0,03 %  
později, v důsledku velkého šití10,03 %0,03 %  
Hned po porodu, ale nešlo mi to, pak po 2 hodinách10,03 %0,03 %  
cca po 5-6ti hodinách, po narkoze jsem byla mimo.10,03 %0,03 %  
1510,03 %0,03 %  
chlapečka odnesli do inkubátoru,z důvodu lehké asp10,03 %0,03 %  
operace10,03 %0,03 %  
hned na sále po odstřižení pupeční šňůry.10,03 %0,03 %  
Po 12 hodinách. Horší zdravotní stav10,03 %0,03 %  
Asi za 4 hodiny, když mi chlapce přinesli na JIP10,03 %0,03 %  
spatny stav ditete po porodu, 10,03 %0,03 %  
těžký porod, následný neplánovaný císařský řez10,03 %0,03 %  
po SC 24h na JIP bez možnosti vidět dítě 10,03 %0,03 %  
dcérka bola v inkubátore10,03 %0,03 %  
25 den po porodu - pobyt v inkubátoru na JIP10,03 %0,03 %  
Kojit jsem mohla až druhý den, synka dali do ink.10,03 %0,03 %  
po 8h,rodilo nás moc naráz,zřejmě nedostatek času10,03 %0,03 %  
Po 14ti dnech10,03 %0,03 %  
až 2. den, inkubator10,03 %0,03 %  
zdravotní stav10,03 %0,03 %  
Po akutním císaři dítě přiloženo až druhý den odpo10,03 %0,03 %  
do 5 hod po CS, po návratu z dospání z ARO10,03 %0,03 %  
více než po týdnu, byla jsem po porodu na ARO odd.10,03 %0,03 %  
později - celková anesezie při císaři 10,03 %0,03 %  
bylo v inkubátoru kvůli dýchání10,03 %0,03 %  
okamžitě - proběhl bonding10,03 %0,03 %  
pozděj - neměli na mě čas10,03 %0,03 %  
za 24 hodin10,03 %0,03 %  
Nikdo mi dítě nepřinesl, nevolnost po operaci.10,03 %0,03 %  
více než po 2 měsících z důvodu předčasného porodu10,03 %0,03 %  
druhý den po porodu10,03 %0,03 %  
nepamatuji si10,03 %0,03 %  
za 24hodin,pobyt na jipn pro nedonošenost10,03 %0,03 %  
po3 tydnech, nedonosene deti10,03 %0,03 %  
umístěno na JIRP10,03 %0,03 %  
déle než 4hod, nepřinesli ho, byla jsem vzhůru10,03 %0,03 %  
19hodin po císařském řezu, důvod mi nebyl sdělen! 10,03 %0,03 %  
Za 7 hodin.10,03 %0,03 %  
Po stresovém porodu byl malý v inkubátoru.10,03 %0,03 %  
Dvojčata - 1 z nich na JIP, druhe po 8 hod donesl10,03 %0,03 %  
Kvuli bolestem po císařském řezu10,03 %0,03 %  
do 30 min,ale nepřisála se,další pokus až ráno10,03 %0,03 %  
dali mě na JIP s tím,že dítě uvidím,až se zotavím10,03 %0,03 %  
ihned (úžasný zážitek)10,03 %0,03 %  
sama jsem musela na druhý den jít kojit10,03 %0,03 %  
dite bylo v inkubátoru - predcasny porod10,03 %0,03 %  
na JIP po sekci, dítě mi přivezli "ukázat"10,03 %0,03 %  
do 30ti min po vlastním požádání10,03 %0,03 %  
Ihned po porodu, avšak spíše symbolicky.10,03 %0,03 %  
inhed10,03 %0,03 %  
mevím,to mi po císařském řezu a nikdo neřekl10,03 %0,03 %  
Malý byl bez srdeční akce a bez dechu oživovali ho10,03 %0,03 %  
nechápu proč ho nepřiloží k prsu hned!!!10,03 %0,03 %  
malý byl lehce nedonošený přiložen asi po 3 dnech10,03 %0,03 %  
během 15 minut10,03 %0,03 %  
dvojčata v inkubátoru10,03 %0,03 %  
na JIP po přijetí cca 3hod po porodu10,03 %0,03 %  
po porodu mi ji prilozili hned, na 1 s, pak po 12h10,03 %0,03 %  
syn měl dýchací potíže10,03 %0,03 %  
až po 11 hodinách! důvod: noc a malování JIS10,03 %0,03 %  
k matce nebo prsu ? cca 1 hod. u matky, 3mi k prsu10,03 %0,03 %  
Nevím přesně,po celkové narkoze jsem měla potíže 10,03 %0,03 %  
z důvodu náročnosti rizikového porodu10,03 %0,03 %  
placenta mi byla odebrana pod narkozou10,03 %0,03 %  
Hned po probuzení z narkozy 10,03 %0,03 %  
sestry donesly miminko pozdě až po 5ti hodinách10,03 %0,03 %  
do 30ti minut, ale jen vlastní iniciativou10,03 %0,03 %  
Druhý den ráno na JIP10,03 %0,03 %  
10 hodin po porodu - bylo v inkubatoru10,03 %0,03 %  
bylo v inkubátoru 6 hodin, poté až přiloženo10,03 %0,03 %  
bylo to více než dvě hodiny10,03 %0,03 %  
24 hod.nedonošenec10,03 %0,03 %  
nepamätam si ale hned ako ho umyli a zabalili10,03 %0,03 %  
až po 8 hodinách, důvod akutní císařský řez10,03 %0,03 %  
do náruče, zabalené, ne k prsu10,03 %0,03 %  
na břícho ihned, prs-zítra10,03 %0,03 %  
po 14 dnech z důvodu nedonošenosti10,03 %0,03 %  
prinesli mi ho az vecer porodila jsem ho v 10:5510,03 %0,03 %  
Po císaři mi přes mé prosby přinesli dítě za 6 hod10,03 %0,03 %  
az za 1,5 dne, lezela jsem na JIP10,03 %0,03 %  
Takový je prý po cís.řezu postup10,03 %0,03 %  
dcera byla přidušená,přiložení po 2,5hodině10,03 %0,03 %  
byla jsem po c.narkoze na JIP po 12hod.10,03 %0,03 %  
byla jsem po epidurální analgezie)10,03 %0,03 %  
porod císařským řezem, k přiložení došlo později10,03 %0,03 %  
nebylo, ani mi nebylo nabídnuto odstříkávání MM10,03 %0,03 %  
sekce10,03 %0,03 %  
Až 24h po císařském řezu.10,03 %0,03 %  
malý problém s dýcháním10,03 %0,03 %  
cca po 12 h, byla jsem po císařském řezu v celkové10,03 %0,03 %  
dítě v inkubátoru, já po těžkém porodu kolabující10,03 %0,03 %  
byl v inkubatoru,klesl mu cukr,byl pridusenej10,03 %0,03 %  
transfuze, opearace10,03 %0,03 %  
za 5 hod., na 5 min. 10,03 %0,03 %  
nevzpomínam si na přesný čas, bylo jsem po celkové10,03 %0,03 %  
do 24hodin10,03 %0,03 %  
ležela jsem na JIP a dítě mi přinesli po 12 hod10,03 %0,03 %  
3.den po porodu! dítě JIP já pooperační o.10,03 %0,03 %  
Narkóza při zašívání,miminko předáno 4h.po porodu10,03 %0,03 %  
hlavněsi myslím, že to bylo tak do 10 minut 10,03 %0,03 %  
težký porod10,03 %0,03 %  
po celkové anestezii mi dítě přinesli až po 9 hod10,03 %0,03 %  
přiloženo pouze na pár vteřin10,03 %0,03 %  
druhý den pro nízkou hmotnost10,03 %0,03 %  
lehce křísen10,03 %0,03 %  
cca do 45 min10,03 %0,03 %  
hodiny jsem nesledovala, odhaduji do 60min.10,03 %0,03 %  
šití v narkóze10,03 %0,03 %  
až po probrání se z celkové anestezie po sekci10,03 %0,03 %  
cca za 5h - asi neměli čas a já dlouho spala10,03 %0,03 %  
bylo extremně nezrale, bylo intubováno10,03 %0,03 %  
bud do 60 min, nebo do 2 h - ted si to neuvedomuju10,03 %0,03 %  
do 30 min uz umyte a osetrene10,03 %0,03 %  
napodařilo se mi přiložení a personál nepomohl10,03 %0,03 %  
později z důvodu sekce10,03 %0,03 %  
císařský řez, přiloženo po 8 hodinách10,03 %0,03 %  
až doba v době termínu porodu - cca 7týdnů po 10,03 %0,03 %  
2 dny před propuštěním (8 týden hospitalizace) 10,03 %0,03 %  
extrémní nezralost, hellp syndrom matky10,03 %0,03 %  
nebylo přiloženo vůbec a byla jsem odrazována od k10,03 %0,03 %  
bylo odvezeno na JIP10,03 %0,03 %  
až za 10 dní po porodu10,03 %0,03 %  
dvojčata přiložena až třetí den10,03 %0,03 %  
akutní SC večer, CA, přiložení po 12hod10,03 %0,03 %  
TŘETÍ TÝDEN10,03 %0,03 %  
okamzite10,03 %0,03 %  
z důvodu aktuní SC v průběhu přirozeného porodu10,03 %0,03 %  
po 20 hod., po převezení z JIP na odd. šestinedělí10,03 %0,03 %  
cca 5h - pobyt na jip10,03 %0,03 %  
ca po 45 dnech - extrémně nezralý novorozenec10,03 %0,03 %  
do 5-10 minut 10,03 %0,03 %  
kříšeno odneseno na novoroznecké10,03 %0,03 %  
obě děti byly v inkubátoru10,03 %0,03 %  
až se budu schopná po císaři postavit sama na nohy10,03 %0,03 %  
na JIP asi po 2-3 hod.10,03 %0,03 %  
na břicho ihned,na kojení druhý den ráno10,03 %0,03 %  
císařský řez v celk. anestezii10,03 %0,03 %  
nevím, jak jsem byla schopná10,03 %0,03 %  
měla jsem silnou alergii na antibiotika10,03 %0,03 %  
za 3dny10,03 %0,03 %  
byli jsme odděleni10,03 %0,03 %  
z důvodu celkové anestezie po 7 hodinách10,03 %0,03 %  
nezralost - zdrav. stav dítěte to neumožnil10,03 %0,03 %  
po neustálých urgencích až po dvou hodinách10,03 %0,03 %  
nízká porodní hmotnost10,03 %0,03 %  
bylo mi doporučeno nekojit10,03 %0,03 %  
důvodem pozdního přiložení byl můj stav po porodu10,03 %0,03 %  
prodV37.týdnu,dceraMiBylaUkázana,nebylaPřiložena10,03 %0,03 %  
po 4 hod10,03 %0,03 %  
Po několika dnech-plán.cís.řez+vroz.zápal plic10,03 %0,03 %  
dítě k prsu až na JIP několik hodin po císaři10,03 %0,03 %  
po měsíci10,03 %0,03 %  
4den10,03 %0,03 %  
hned, ale musela jsem si o to říct10,03 %0,03 %  
Více jak po týdnu, dvojčata byla v inkubátorech10,03 %0,03 %  
cca za 8hod. - SC10,03 %0,03 %  
byli v inkubátoru krmeni sondou10,03 %0,03 %  
už si nepamatuji časový interval10,03 %0,03 %  
Přiloženo na velmi krátku dobu, ale bez zájmu.10,03 %0,03 %  
nebylo prilozeno vubec, behem zakroku sedativa10,03 %0,03 %  
po 8 hod. po CŘ10,03 %0,03 %  
do 18 hod10,03 %0,03 %  
jakmile jsem se probrala z narkozy10,03 %0,03 %  
akutní císařský řez v celkové narkoze10,03 %0,03 %  
Neinformovali mne, zda vůbec dítě přežilo = vůbec10,03 %0,03 %  
Druhy den rano v pul 6 kvuli me ztrate krve10,03 %0,03 %  
SC - dítě bylo přiloženo až po 13 hodinách10,03 %0,03 %  
dlouhé šití poranění - více než 45minut10,03 %0,03 %  
Přiloženo do 30 min, ale přisálo se až po 60 min10,03 %0,03 %  
nutná hospitalizace dítěte,protrahovaný porod10,03 %0,03 %  
nepamatuji ji přesně, nebyl zbytečný odklad kojení10,03 %0,03 %  
neměl personál na mě čas a byla jsem po narkoze10,03 %0,03 %  
cca 3 hod10,03 %0,03 %  
5.den10,03 %0,03 %  
dlepersonálumiminemáprvní2dnyhlad,prýjetozbytečné10,03 %0,03 %  
dítě mi "pujčili" až po týdnu v inkubátoru 10,03 %0,03 %  
do 10 hodin z důvodu sekce10,03 %0,03 %  
až po 3 hod., ležela jsem na dospáv. pokoji po CR10,03 %0,03 %  
zdravotní personál mi ho jenom z dálky ukázal 10,03 %0,03 %  
Byl prilozen az za dva dny, transport na jip praha10,03 %0,03 %  
porod dvojčat, matka na JIP10,03 %0,03 %  
nebylo, muselo být rychle odneseno10,03 %0,03 %  
Až 2.den-dítě prý trochu zvracelo plod. vodu10,03 %0,03 %  
měla jsem problém s placentou10,03 %0,03 %  
porod SC10,03 %0,03 %  
císařv byl v noci tak malou jsem kojila až rano10,03 %0,03 %  
akutní císař v celkové anestezii, asi 4 hod. po po10,03 %0,03 %  
rekonvalescence po CS10,03 %0,03 %  
akutní císařský řez10,03 %0,03 %  

Graf

BOD 5 BFH

19. Pokud jste byla od dítěte oddělena (díky zdravotnímu stavu Vašemu nebo dítěte) bylo Vám vysvětleno jak udržovat laktaci (odstříkáváním nebo odsáváním) a byla Vám věnována individuální péče?

Na tuto otázku odpovídejte jen v případě, že jste byla od svého dítěte oddělena

Nepovinná otázka, respondent mohl zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ne, vůbec44638,61 %13,69 %  
Ano, ale jen částečně (jen individuální péče nebo jen vysvětleno odsávání)30126,06 %9,24 %  
Ne, o takovou péči jsem neměla zájem nebo jsem ji nepotřebovala20818,01 %6,39 %  
Ano, vše20017,32 %6,14 %  

Graf

BOD 6 BFH

20. Byla dětem v porodnici podávána jiná strava nebo tekutiny než mateřské mléko (především umělé mléko)

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano”, „nevím” a „ne”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ano151046,36 %46,36 %  
ne108533,31 %33,31 %  
nevím66220,33 %20,33 %  

Graf

BOD 7 BFH

21. Byl v porodnici u zdravých dětí a matek praktikován systém rooming-in (tj. 24 hodinový pobyt matky s dítětem na jednom pokoji)?

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ano316097,02 %97,02 %  
ne972,98 %2,98 %  

Graf

BOD 8 BFH

22. Byla jste v porodnici povzbuzována, abyste kojila dítě dle jeho požadavků bez omezování délky a frekvence kojení?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ano155947,87 %47,87 %  
Ne, byly doporučovány pravidelné intervaly mezi kojeními 119136,57 %36,57 %  
Nevím, o tomto v porodnici nikdo nemluvil42513,05 %13,05 %  
Nevím, tyto informace jsem nevyhledávala, nezajímalo mne to822,52 %2,52 %  

Graf

BOD 9 BFH

23. Byly v porodnici používány dudlíky a/nebo lahvičky?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ne127339,09 %39,09 %  
Ano99730,61 %30,61 %  
Nevím, nevšimla jsem si62519,19 %19,19 %  
Ano, ale byla jsem upozorněna na rizika, která mohou pro kojení mít36211,11 %11,11 %  

Graf

24. Byly Vám doporučeny kojící kloboučky?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ne224368,87 %68,87 %  
Ano, protože se dítěti nedařilo jinak přisát37011,36 %11,36 %  
Ano, protože mám ploché nebo vpáčené bradavky2427,43 %7,43 %  
Ano, protože jsem měla poraněné bradavky nebo mne kojení bolelo2136,54 %6,54 %  
Ne, ale sama jsem si je vyžádala nebo přinesla a používala1283,93 %3,93 %  
Ano, byly mi nabízeny z jiného důvodu, než jsou zde vypsány611,87 %1,87 %  

Graf

BOD 10 BFH

25. Dostala jste před propuštěním z porodnice informace o tom, kam se můžete obrátit v případě potíží s kojením (můžete zvolit i více možností)?

Povinná otázka, respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Ano, dostala jsem kontakt na tel. linku nebo poradnu působící v rámci dané porodnice126238,75 %38,75 %  
Ne, ale uvítala bych to115435,43 %35,43 %  
Ne a ani jsem to nepotřebovala nebo bych o takové kontakty neměla zájem45013,82 %13,82 %  
Ano, dostala jsem kontakt na jednu nebo více poradkyň působících v mém regionu36811,3 %11,3 %  
Ano, dostala jsem kontakt na mateřské centrum nebo jiné poradenské skupiny1354,14 %4,14 %  
Ano, dostala jsem kontakt na jiné zdravotnické zařízení601,84 %1,84 %  

Graf

26. Měla jste s kojením v porodnici potíže? Pokud ano, zatrhněte, prosím, jaké

je možné zaškrtnout více odpovědí

Povinná otázka, respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí nebo dopsat nějakou vlastní.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
potíže jsem neměla109833,71 %33,71 %  
slabé, neefektivní sání dítěte, spavé dítě, dítě vypilo velmi málo mléka81124,9 %24,9 %  
poraněné bradavky, bolesti prsou při kojení78023,95 %23,95 %  
bolestivě nalitá prsa66520,42 %20,42 %  
dítě se nechtělo přisávat, případně prso odmítalo57217,56 %17,56 %  
pozdní přiložení dítěte - později než do 2 h po porodu (z jakéhokoliv důvod, včetně zdravotního stavu matky či dítěte)56717,41 %17,41 %  
opožděná tvorba mléka (později než 4. den po porodu)44313,6 %13,6 %  
ploché bradavky90,28 %0,28 %  
vpáčené bradavky50,15 %0,15 %  
vpáčená bradavka20,06 %0,06 %  
málo mléka20,06 %0,06 %  
špatná technika kojení20,06 %0,06 %  
špatná technika20,06 %0,06 %  
neuměla jsem dítě správně přiložit20,06 %0,06 %  
nevěděla jsem jak dítě přiložit10,03 %0,03 %  
prsa se mi ucpala10,03 %0,03 %  
ditě mělo žloutenku dlouhou dobu strávilo na fotot10,03 %0,03 %  
Velmi hladové dítě10,03 %0,03 %  
pozdní přiložení nepovažuji za problém!10,03 %0,03 %  
nadmira mat. mleka 10,03 %0,03 %  
přirostlý jazýček10,03 %0,03 %  
kombinace málo mléka, možná neefektivní sání dítět10,03 %0,03 %  
měla jsem strašně velká prsa10,03 %0,03 %  
Netolerance k mateřskému mléku..10,03 %0,03 %  
k dítěti jsem se dostala po pěti dnech10,03 %0,03 %  
zdravotní problémy dítěte10,03 %0,03 %  
novorozenecká žlutenka,dítě nesálo spíš "kousalo"10,03 %0,03 %  
kojila jsem podruhé, ale sestry mě "buzerovaly" s 10,03 %0,03 %  
technikou(úhlel ramene apod)10,03 %0,03 %  
nevěděla jsem jak na to a nikdo mi to zprvu nevysv10,03 %0,03 %  
měla jsem příliš mléka, doma pak zánět10,03 %0,03 %  
nechtela vubec jist, jen spala, nemela silu sat10,03 %0,03 %  
extrémně spavé dítě nemající zájem o sání (spalo)10,03 %0,03 %  
dle sester málo častá frkvence kojení 10,03 %0,03 %  
silná žloutenka-spavé dítě, jinak bez problémů10,03 %0,03 %  
běžné potíže nedonošenců10,03 %0,03 %  
personál není schopen poradit jak odstříkávat10,03 %0,03 %  
zatvrdliny, do týdne zánět10,03 %0,03 %  
mám ploché bradavky...malé se špatně přisávalo10,03 %0,03 %  
hladové neustále přisáté dítě, mléko 4.den10,03 %0,03 %  
riziko dehydratace, nucení dokrmu MM10,03 %0,03 %  
ocenila bych doporučení jen převařené vody, jako10,03 %0,03 %  
jsem to udělala u poslední domarozené10,03 %0,03 %  
k podání cizího MM jsem měla psychický blok10,03 %0,03 %  
chyběly mi neemotivní informace o stavu dítěte10,03 %0,03 %  
ale nakonec jsme zvládly10,03 %0,03 %  
prudké nalití prsou s horečkou10,03 %0,03 %  
zatvrdlinky10,03 %0,03 %  
spave dite, se žloutenkou10,03 %0,03 %  
první dítě r2004 bylo příloženo až za 12h10,03 %0,03 %  
silný spouštěcí reflex,dcerka se zalíkala10,03 %0,03 %  
nedostatečné množství mléka10,03 %0,03 %  
strach z bolesti (zkušenost z 1. dítěte)10,03 %0,03 %  
dite zvracelo plodovou vodu - odmitani prsu10,03 %0,03 %  
, kloboučky i odsávačku mi odmítli zapůjčit10,03 %0,03 %  
separovali mě od dcerky na 13h bez kontaktu10,03 %0,03 %  
místo aby pomohli s přisátím, tak mi jí vzali 10,03 %0,03 %  
nikdo mi neukázal správnou tech. jak dítě přiložit10,03 %0,03 %  
nemělo sílů se přisát10,03 %0,03 %  
boj, stále ho chtěli někam odnášet10,03 %0,03 %  
Zpočátku o.k., doma problémy dítě málo přibírá.10,03 %0,03 %  
kojit jsem začala až 4 měsíce po porodu10,03 %0,03 %  
mléka málo na hladovce, stačilo až 4.den10,03 %0,03 %  
od porodnice kojím s kloboučky10,03 %0,03 %  
dítě sálo OK, já málo mléka, křičelo hlady10,03 %0,03 %  
ploché bradavky, dítě se obtížně přisávalo10,03 %0,03 %  
spodní ret dovnitř, nepřisál se bez kloboučku10,03 %0,03 %  
nešlo mě to,nevěděla jsem,jak přikládat10,03 %0,03 %  
vše bez problémů u obou dcer10,03 %0,03 %  
syn měl žloutenku10,03 %0,03 %  
jedno prso ok, druhé problém - jiný tvar bradavky10,03 %0,03 %  
jen u prvního dítěte jsem problémy měla10,03 %0,03 %  
krvácení z bradavek10,03 %0,03 %  
pomalý rozjezd tvorby mléka po císaři (od 4.dne)10,03 %0,03 %  
špatné přiložení po porodu10,03 %0,03 %  
po cca 4 dnech zlepšení10,03 %0,03 %  
měla jsem a stále mám vpáčené bradavky10,03 %0,03 %  
prostě to nešlo, nechtěla se přisát10,03 %0,03 %  
nepříjemné sestry kvuli dlouhému sání syna10,03 %0,03 %  
malý blinkal,reflux,ale nikdo mi o tomto neřekl10,03 %0,03 %  
musela jsem chodit odsávat k sestřičkám10,03 %0,03 %  
zauzlení jednoho prsu pod bradavkou-nešlo sát10,03 %0,03 %  
dítě bylo pro vrozenbou srdeční vadu odvezeno jina10,03 %0,03 %  
chtěl pozorovat svět, místo pití10,03 %0,03 %  
přisálo se na 1prso,druhé byl problém,dopor.klobou10,03 %0,03 %  
čky,bohužel,neměli čas mi víc pomáhat s přisátím10,03 %0,03 %  
moc rodiček,ale kojila jsem s nima nakonec až do 810,03 %0,03 %  
měs.pak už malá nechtěla10,03 %0,03 %  
Miminko se moc neumělo přisát10,03 %0,03 %  
Dítě mi nepřiložili,i když jsem se dožadovala.10,03 %0,03 %  
Manžel mi sám pro mimi chodil a přikládal.10,03 %0,03 %  
Personál nikoli-nezájem.Díky manželovi kojím.10,03 %0,03 %  
Potíže s kojením jsem měla až doma, 10,03 %0,03 %  
několikátý den po propuštění.10,03 %0,03 %  
vše dle tabulek ne potřeb dítěte10,03 %0,03 %  
potřeboval přiložit velmi často10,03 %0,03 %  
přisátí pouze k jednomu prsu10,03 %0,03 %  
nedostatek mleka10,03 %0,03 %  
V kloboučku zůstávalo dost mléka, malý ubliknával10,03 %0,03 %  
dítěti se nedařilo mléko sát, nešlo ani odstříkat10,03 %0,03 %  
dítě stále sálo, ale stále nebylo najedené10,03 %0,03 %  
velká těžká prsa, dítě neudrželo bradavku10,03 %0,03 %  
nucení ze strany sester koji pouze v sedě na židli10,03 %0,03 %  
zánět v prsu10,03 %0,03 %  
bez laktace10,03 %0,03 %  
neměla jsem žádné potíže10,03 %0,03 %  
nevedela jsem, jak spravne drzet dite pri kojeni10,03 %0,03 %  
i když bylo 1. přiložení až po 8 hod potíže nebyly10,03 %0,03 %  
U prvního dítěte byl problém s přisátím, neuměl to10,03 %0,03 %  
nadměrné množství mléka10,03 %0,03 %  
denně odstříkáno 1l mléka mimo porodnici v porodni10,03 %0,03 %  
po císaři se mi nedařila technika kojení10,03 %0,03 %  
vpáčené poraněné bradavky10,03 %0,03 %  
velmi neochotné zdravotní sestry na odd. šestinedě10,03 %0,03 %  
v porodnici js byla jen 2dny,doma hebamme1h/den10,03 %0,03 %  
potize s koj. nebyli, jen byl priloz. pozdeji10,03 %0,03 %  
nalitá prsa, dítě se žlouten. mimo cpáno sunarem10,03 %0,03 %  
přestože dítě sálo,bylo stále hladové10,03 %0,03 %  
málo mléka, ale uměla jsem to řešit10,03 %0,03 %  
syndrom bělavých bradavek10,03 %0,03 %  
neochota při pomoci s vpáčenými bradavky10,03 %0,03 %  
kojila jsem pouze 14 dní10,03 %0,03 %  
při kojení mě rušily ostatní maminky na pokoji10,03 %0,03 %  
Odsávala jsem a dokrmovala stříkačkou10,03 %0,03 %  
nebyla mi dovysvětlena technika přiložení dítěte10,03 %0,03 %  
velké bradavky a moc nalitá prsa- dítě neschopno p10,03 %0,03 %  
špatný přístup sester k prvorodičkám, neporadí10,03 %0,03 %  
miminko bylo ze zacatku krmeno strikackou10,03 %0,03 %  
personál nerozeznal žloutenku, dítě nemělo sílu sá10,03 %0,03 %  
oddělení dítěte od matky na tři dny10,03 %0,03 %  
ChtěliDátUmělé mléko,musela jsem trvat naMateřském10,03 %0,03 %  
maly bol hladnejsi ako som mala mlieka10,03 %0,03 %  
velmi hladové dítě, kojila jsem každou půlhodinu 10,03 %0,03 %  
měla jsem velmi málo mléka10,03 %0,03 %  
dcera se žloutenkou velmi málo sála10,03 %0,03 %  
pouze trochu bolave bradavky,jinak vše ok10,03 %0,03 %  
v pořádku, až jsem plně kojila a dítě přibývalo, 10,03 %0,03 %  
pak nás propustili. 10,03 %0,03 %  
dítě mi často plakalo, nejspíš bylo "slabé"mlíko, 10,03 %0,03 %  
dle personálu však dostačující10,03 %0,03 %  
dcera byla velmi spavá pak ale vypila i 80ml10,03 %0,03 %  
po sc nastoupila laktace později, 10,03 %0,03 %  
děti se moc snažili, na bradavky jsem používala 10,03 %0,03 %  
chladivé gelové polštářky10,03 %0,03 %  
neuměla jsem mu prso dat kdyz mi pomohla sestra 10,03 %0,03 %  
pak jsem objevila kloubouček a s ním jsem kojila 10,03 %0,03 %  
až do ukončení kojení ve 14,5 měsících10,03 %0,03 %  
Spatna technika kojeni10,03 %0,03 %  
obě nesály, nevytvořilo se mi dosti10,03 %0,03 %  
mléko jsem měla až třetí den. Malá brečela hlady.10,03 %0,03 %  
Několikrát jsem prosila o glukózu...10,03 %0,03 %  
Holčička měla 5,15kg a já neměla skoro žádné mléko10,03 %0,03 %  
malá se vždy přisála, ale neudržela se10,03 %0,03 %  
celkove se nam to ze zacatku nejak nedarilo10,03 %0,03 %  
dítě se přisálo, ale nesálo, drastický přístup 10,03 %0,03 %  
opožděná tvorba mléka po akutním císařském řezu10,03 %0,03 %  
rozkousané bradavky10,03 %0,03 %  
prvni 2-3pokusy se nedovedlo přisát,poté bez probl10,03 %0,03 %  
slabé,spavé dítě10,03 %0,03 %  
chyběl mi aktivní přístup personálu,tápala jsem10,03 %0,03 %  
nekojila jsem10,03 %0,03 %  
spave dite,interval kojeni dele nez 4h10,03 %0,03 %  
zkrác. uzdička jazyka-nikdo neřešil,dítě hublo :-(10,03 %0,03 %  
dávali umělý příkrm, aby se nás zbavili :-(10,03 %0,03 %  
vše vyřešil až pediatr a ihned nás poslal na ORL10,03 %0,03 %  
od té doby pije krásně jen MM10,03 %0,03 %  
nevěděla jsem, jak na to a sestry mi moc neporadil10,03 %0,03 %  
nemohla za mnou přijít lakt. poradkyni.10,03 %0,03 %  
silná žloutenka10,03 %0,03 %  
musels jsem odstříkávat mléko-děti v inkubátorech10,03 %0,03 %  
žravé dítě, málo mléka10,03 %0,03 %  
neměla jsem mléko10,03 %0,03 %  
než se mi vytvořilo mléko,mimi mělo hlad10,03 %0,03 %  
Dítě u prsu usínalo .nemělo hlad10,03 %0,03 %  
nosili nám všem děti stejně bez rozdílu!!10,03 %0,03 %  
váha maličké stále klesala a z mého mlíka nepřibír10,03 %0,03 %  
nedařilo se přisát a kvůli žloutence hodně spinkal10,03 %0,03 %  
Mala se nemohla poradne prisat10,03 %0,03 %  
Temer se mi netvorilo mliko, nikdo nepomohl10,03 %0,03 %  
nevedela jsem JAK mam kojit (prvorodicka)10,03 %0,03 %  
ploché bradavky, problém s přisáváním10,03 %0,03 %  
když jsem odstříkávala mléko, tak miminko pilo.10,03 %0,03 %  
Kojila jsem až po operaci dítěte, přechod ze sondy10,03 %0,03 %  
rozkojovala jsem se sama odsávačkou 10,03 %0,03 %  
s kloboučkama už to šlo10,03 %0,03 %  
špatně se přisávalo10,03 %0,03 %  
nechytlo bradavku10,03 %0,03 %  
žadne10,03 %0,03 %  
dítě sálo pořád a bolesti bříška10,03 %0,03 %  
tato porodnice je dokonalá!10,03 %0,03 %  
U prvního dítěte ano, u druhého ne.10,03 %0,03 %  
tvořilo se mi málo mléka10,03 %0,03 %  
podstoupila jsem revizi rány kvůli hematomu10,03 %0,03 %  
v celkové anestezii10,03 %0,03 %  
Byla jsem na revizi dělohy,snížení laktace. 10,03 %0,03 %  
nechtěla jsem kojit10,03 %0,03 %  
problémy byly u prvního dítěte, u druhého už ne10,03 %0,03 %  
vše k předčasnému porodu, stále málo mat. mléka.10,03 %0,03 %  
vpáčená a plochá bradavka10,03 %0,03 %  
dva dny nedostatečné množství mléka10,03 %0,03 %  
dcérka sa nevedal prisať10,03 %0,03 %  
neklid, pláč, odtrhávání, zřejmě bolesti příška10,03 %0,03 %  
spavé dítě,musela jsem ho budit,před kojením jsem 10,03 %0,03 %  
odstříkávala,kojení každou hodinu10,03 %0,03 %  
dítě se přisávalo nesprávně ale nikdo si nevšiml10,03 %0,03 %  
měl žloutenku,nespolupracoval10,03 %0,03 %  
2 porod - nemala som preto ziadne potiaze10,03 %0,03 %  
potíže s technikou kojení10,03 %0,03 %  
nevytorilo se mi mleko10,03 %0,03 %  
mírně poraněné bradavky10,03 %0,03 %  
po porodu se nechtěl přisát, tak mi syna odnesli10,03 %0,03 %  
nedostačující tvorba mléka10,03 %0,03 %  
díky předchozím zkušenostem problémy nebyly10,03 %0,03 %  
dítě se napilo plodové vody - blinkalo, nepilo2dny10,03 %0,03 %  
Byla jsem vystresovana hysterickym pristupem seste10,03 %0,03 %  
možnost kojení pouze co 3 hodiny - JIP,žloutenka10,03 %0,03 %  
dítě mělo žloutonku, hodně spalo, později se vše 10,03 %0,03 %  
prilis velke bradavky pro usta ditete10,03 %0,03 %  
bolest při kojení s kloboučkem10,03 %0,03 %  
odsávačku mi dali až 4.den, do té doby nic nevypil10,03 %0,03 %  
miminku se nedařilo přisát, ale pomohl klobouček. 10,03 %0,03 %  
asi po měsíci, už nebyl zapotřebí, kojení šlo bez.10,03 %0,03 %  
měla jsem slabé mléko a dítě nepřibývalo na váze10,03 %0,03 %  
trvali na poloze vleže-nevyhovovala mi10,03 %0,03 %  
psychické problémy10,03 %0,03 %  
byli jsme 5 dní každý v jiné nemocnici10,03 %0,03 %  
dítě chtělo být nonstop u prsu10,03 %0,03 %  
zákaz kojení cca 7dní10,03 %0,03 %  
nevěděla jsem,že se kojí čistě dle potřeby dítětě10,03 %0,03 %  
dcera poté zvracela krev s mlékem10,03 %0,03 %  
nejistota ohledně poloh, jestli mléko opravdu teče10,03 %0,03 %  
žloutenka kojence, stále spal a nechtěl pít..10,03 %0,03 %  
dítě se špatně přisávalo10,03 %0,03 %  
Bylo to mé první dítě.Přikládání jsem se učila.10,03 %0,03 %  
poranene bradavky a DR.mi poradila odstavit dieta10,03 %0,03 %  
nebyla spavá,ale sála málo10,03 %0,03 %  
málo mléka,pak mi nabídli gravimilk a super10,03 %0,03 %  
rozbehnuta laktace, na me pozadani mi dali odsvac10,03 %0,03 %  
ku, po 2 dnech dobry10,03 %0,03 %  
kazdou snad poprve boli kojeni pri sani s bolavymi10,03 %0,03 %  
naštěstí jsem neměla žádné problémy10,03 %0,03 %  
sestricky mi zpusobily zanet v prsu vadnou odsavac10,03 %0,03 %  
pozdě mi jí přinesli, naštěstí bez negat.efektu10,03 %0,03 %  
ze začátku než jsem vychytala já i dcerka přisátí 10,03 %0,03 %  
neochotne sestry, katastrofa10,03 %0,03 %  
Díky nízké porodní hmotnosti(1560g)neměla sílu sát10,03 %0,03 %  
málo informací od personálu10,03 %0,03 %  
Stav po sc v celkové anestezii, 10,03 %0,03 %  
dítě přiloženo do 2 h.10,03 %0,03 %  
nemela jsem zadne10,03 %0,03 %  
bolo treba mlieko roztahat10,03 %0,03 %  
bolest při kojení, problém s přisátím10,03 %0,03 %  
při velkém nalití prsou to bylo až bolestivé, odsá10,03 %0,03 %  
zánět prsu10,03 %0,03 %  
špatná technika přisátí10,03 %0,03 %  
porod císařským řezem10,03 %0,03 %  
nikdo mi nic ohledně kojení neřekl10,03 %0,03 %  
mléko po 3 dnech, cpali glukózu, BEBA10,03 %0,03 %  
říkali kojit max 10 minut, v noci ne10,03 %0,03 %  
neřekli mi, že mlíko 3. den je OK, už jsem se bála10,03 %0,03 %  
dítě ztrácelo na váze, nutný dokrm dárcovským MM10,03 %0,03 %  
klobouček mi moc nepomohl, bránil v dobrém sání 10,03 %0,03 %  
slabé miminko, dokrmováno MM stříkačkou10,03 %0,03 %  
žádné mléko se mi netvořilo10,03 %0,03 %  
Psychicky šok s toho že bradavky tak bolí.10,03 %0,03 %  
neochota personálu pomoci s technikou kojení10,03 %0,03 %  
stresování personálem převažováním po kojení10,03 %0,03 %  
nebyla jsem si jista,jestli nekojim moc10,03 %0,03 %  
kojila jsem skoro porad10,03 %0,03 %  
vpáčené bradavky a bohužel porodnice neměla klobou10,03 %0,03 %  
problémy s dobrým držením dítěte10,03 %0,03 %  
jen v intervalu po 5ti hodinách!!10,03 %0,03 %  
navíc jen z jednoho prsu!! prý, když se kojí z 10,03 %0,03 %  
obou, tak ho bolí bříško. Všechny jsme ve fotu 10,03 %0,03 %  
kojily jen z jednoho a ony pak dokrmily mé dítě 10,03 %0,03 %  
i laktační poradkyně. Pak jsme nakojily všechny.10,03 %0,03 %  
žádný návod na to, jak dítě správně kojit :-( 10,03 %0,03 %  
časový stres - přinášeli mi dcerku pouze na kojení10,03 %0,03 %  
kojení přes klobouček,dítě bylo dokrmováno10,03 %0,03 %  
druhe dite spatne reflexy v puse, 8 mesicu NSG10,03 %0,03 %  
byla jsem dlouho odtržena od dítěte10,03 %0,03 %  
hned dostal dudlík a flašku!10,03 %0,03 %  
málo mléka v prsu10,03 %0,03 %  
silná žloutenka,spavé miminko - dokrm UM10,03 %0,03 %  
přiložení k prsu, bez ukázky a vysvětlení jak a co10,03 %0,03 %  
nikdo se mi nevěnoval, chtěla jsem poradit10,03 %0,03 %  
sestricky dobre neporadily s prilozenim miminka10,03 %0,03 %  
dítě pilo často,ale ztrácelo na váze,jako astmatič10,03 %0,03 %  
odstříkávala jsem10,03 %0,03 %  
neumožněno (předčasně narozené miminka 32tt) 10,03 %0,03 %  
děti byly sále sondované a nebo krmeny z lahvičky 10,03 %0,03 %  
od kojení jsem byla odrazována10,03 %0,03 %  
problem s pohybem po sekci10,03 %0,03 %  
nikdo nebyl schopen mě naučit kojit dvojčata souča10,03 %0,03 %  
sně10,03 %0,03 %  
Mám dvojčata. Nutili mi umělé mléko z důvodu, že 10,03 %0,03 %  
měli malou porodní váhu a prý by je kojení moc 10,03 %0,03 %  
unavilo.10,03 %0,03 %  
ani nechtěli abych zkusila přisát,že je jen unaví10,03 %0,03 %  
m, až po pár dnech jednu a potom až doma10,03 %0,03 %  
dětska doktorka trvala na 3hod intervalech10,03 %0,03 %  
zbytečný stres a nalitá prsa10,03 %0,03 %  
Malé se nedařilo přisát po nalití prsou 3. den. 10,03 %0,03 %  
dítě na JIP, zdravotní potíže matky10,03 %0,03 %  
velké bradavky10,03 %0,03 %  
kojila jsem dvojčata10,03 %0,03 %  
velmi bolestivé kojení, bez poranění bradavek10,03 %0,03 %  
malo mleko10,03 %0,03 %  
obtížné kojení v boční poloze /chybí koj. polštář/10,03 %0,03 %  
když byl zralý na kojení, sál krásné a hodně.10,03 %0,03 %  
že mám odsávat a půjčení odsávačky poradili až 4.D10,03 %0,03 %  
mezitím jsem ztratila mléko10,03 %0,03 %  
moc se mi nevěnovali s technikou kojení10,03 %0,03 %  
různé sestry- protichůdné rady10,03 %0,03 %  
ač jsem se neustále domáhala pomoci,10,03 %0,03 %  
vynadala mi primářka Paulová, že nechci kojit!10,03 %0,03 %  
měla jsem být na oddělení nedonošenců, ale kvůli 10,03 %0,03 %  
malování mě dali na šestinedělí, kde na mě kašlali10,03 %0,03 %  
krmení (pokus o kojení +dokrm stříkačkou u neprobu10,03 %0,03 %  
ditelného dítěte trvalo přes 2 hodiny, přesto mi 10,03 %0,03 %  
sestry málokdy pomohly -> mestíhala jsem ani jíst 10,03 %0,03 %  
a spala max 3hod/den -> také vliv na laktaci10,03 %0,03 %  
velká prsa10,03 %0,03 %  
velka bradavka, nevědla jsem jak dítě přiložit10,03 %0,03 %  
kojila jsem jen 1x, před propuštěním10,03 %0,03 %  
nešlo mi odstříkávání a pomohla až sestřička z gyn10,03 %0,03 %  
mléko se mi spustilo až poslední den v porodnici10,03 %0,03 %  
malý sál skoro pořád, vyřešily to dudlíkem10,03 %0,03 %  
žloutenka dcery,byla spavá,sála jen přes klouboček10,03 %0,03 %  
V porodnici jsem nekojila,jen 1x pokus o přiložení10,03 %0,03 %  
dítě spavé, žloutenka, nechtělo sát10,03 %0,03 %  
zpočátku špatná technika10,03 %0,03 %  
již druhý den velké množství mléka, nutné odsávání10,03 %0,03 %  
pozdní nástup laktace, vpáčené bradavky10,03 %0,03 %  
každá sestra i lékařka radila něco jiného10,03 %0,03 %  
zánět10,03 %0,03 %  
musela jsem si prsa odstříkávat10,03 %0,03 %  
rád a dlouho mně sál10,03 %0,03 %  
potíže s přisáváním, zpočátku méně MM10,03 %0,03 %  
každý radil kojit jinak,myslela jsem že nemám MM10,03 %0,03 %  
pozdě odhalená zkrácená uzdička10,03 %0,03 %  
problémy s polohou/techn. při kojení - velká prsa10,03 %0,03 %  
vpáčené bradavky- nikdo mi nic neřekl, dítě špatně10,03 %0,03 %  
nevedel sa dobre prisat,kratka uzdicka na jazyku10,03 %0,03 %  
bolestivé stehy a ruka, blbá židle=špatná poloha10,03 %0,03 %  
z počátku tvorba mléka malá, doporučen příkrm10,03 %0,03 %  
4. den pak již bez příkrmu10,03 %0,03 %  
neměla10,03 %0,03 %  
způsob přiložení10,03 %0,03 %  
vpáčené bradavky - miminko mělo problém se přisát 10,03 %0,03 %  
málo mléka, moučnivka10,03 %0,03 %  
nadměrná tvroba mlíka a zalíkání se v průběhu koje10,03 %0,03 %  
dítě mi sebrali a ani neukázali10,03 %0,03 %  
miminko hned u prsa usnulo10,03 %0,03 %  
prsa se vůbec nenalila10,03 %0,03 %  
obojí ihned řešeno personálem10,03 %0,03 %  
musela jsem zavést kojení z kloboučkem,jinak nám 10,03 %0,03 %  
to nešlo10,03 %0,03 %  
měla jsem málo mléka, dítě nepřibíralo10,03 %0,03 %  
nebyly nabídnuty žádné alternativní metody kojení10,03 %0,03 %  
vpáčené bradavky-kloboučky10,03 %0,03 %  
nalitá prsa, ale dařilo se mi to odstříkat10,03 %0,03 %  

Graf

27. Při propouštění z porodnice jste své dítě kojila

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Plně262880,69 %80,69 %  
Částečně (+ dokrm umělým mlékem)36011,05 %11,05 %  
Částečně kojeno a částečně dokrmováno dstříkaným mateřským mlékem1444,42 %4,42 %  
Nekojeno, dítě bylo plně na umělém mléce631,93 %1,93 %  
Plně krmeno odstříkaným mateřským mlékem621,9 %1,9 %  

Graf

28. Byla tato okolnost pravdivě uvedena v propouštěcí zprávě?

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano”, „nevím” a „ne”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ano236572,61 %72,61 %  
nevím68521,03 %21,03 %  
ne2076,36 %6,36 %  

Graf

29. Jak byste vyjádřila svou celkovou spokojenost s podporou kojení v porodnici, ve které jste rodila (známkování jako ve škole)?

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „výborný”, „chvalitebný”, „dobrý”, „dostatečný” a „nedostatečný”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
chvalitebný96629,66 %29,66 %  
výborný92928,52 %28,52 %  
dobrý73522,57 %22,57 %  
dostatečný38611,85 %11,85 %  
nedostatečný2417,4 %7,4 %  

Graf

30. Jak byste ohodnotila přístup personálu v oblasti podpory kojení (známkování jako ve škole)?

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „výborný”, „chvalitebný”, „dobrý”, „dostatečný” a „nedostatečný”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
chvalitebný95929,44 %29,44 %  
výborný89627,51 %27,51 %  
dobrý71521,95 %21,95 %  
dostatečný43913,48 %13,48 %  
nedostatečný2487,61 %7,61 %  

Graf

31. Kolik Vám bylo při porodu let?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
26 - 30 let161449,55 %49,55 %  
31 - 35 let107132,88 %32,88 %  
19 - 25 let38711,88 %11,88 %  
36 - 40 let1624,97 %4,97 %  
více než 40 let200,61 %0,61 %  
do 18 let30,09 %0,09 %  

Graf

32. Jaké máte v současnosti vzdělání?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
vysokoškolské137842,31 %42,31 %  
úplné střední s maturitou135941,73 %41,73 %  
vyšší odborné2698,26 %8,26 %  
střední odborné bez maturity2216,79 %6,79 %  
základní300,92 %0,92 %  

Graf

33. Jaký je Váš současný rodinný stav?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
vdaná256378,69 %78,69 %  
svobodná59218,18 %18,18 %  
rozvedená952,92 %2,92 %  
vdova70,21 %0,21 %  

Graf

34. Jaké jsou Vaše současné rodinné poměry?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
Žijeme s partnerem ve vlastním nebo nájemním bytě či domě287488,24 %88,24 %  
Žijeme s partnerem u rodičů2246,88 %6,88 %  
Samoživitelka, bydlím sama (ve vlastním nebo nájemním bytě či domě)662,03 %2,03 %  
Ani jedna z možností541,66 %1,66 %  
Samoživitelka, bydlím u rodičů190,58 %0,58 %  
Žijeme s partnerem u jiných členů rodiny nebo u přátel160,49 %0,49 %  
Samoživitelka, bydlím u jiných členů rodiny nebo u přátel30,09 %0,09 %  
Žijeme s partnerem ve vlastním nebo nájemním bytě či domě10,03 %0,03 %  

Graf

35. Dokážete odhadnout, kolik zhruba ušetříte za měsíc tím, že své dítě (případně děti) kojíte?

Nechcete-li, nemusíte na tuto otázku odpovídat

Nepovinná otázka, respondent mohl zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
1.001,- - 1.500,-80533,95 %24,72 %  
1.501,- - 2.000,-59224,97 %18,18 %  
501,- - 1.000,-50421,26 %15,47 %  
více než 2.000,-35214,85 %10,81 %  
do 500,-602,53 %1,84 %  
nic582,45 %1,78 %  

Graf

36. Máte-li chuť se k tématu podpory v porodnicích vyjádřit, tak v této otázce máte možnost

Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.

Jirinko, vydejte prosim knihu o kojeni, ta by sla na dracku. Za vsechny maminky dekuji, Jana Curdova - Trebic.

dobrý den, co se týká kojení byla to hrůza, dodnes mám na to špatné vzpomínky, musela jsem sama sestřičkám vysvětlovat, proč se mé dítě krátce přisaje a nedokáže se napít tak aby splnil normu pro vážení (silná žloutenka), protože jsem ho nechtěla přikrmovat umělou výživou nechtěli mne ani propustit z nemocnice (nicméně si myslím, že ho přikrmovaly bez mého vědomí). Měla jsem pocit, že mě sestry za tento přístup peskovaly, tudíž se mi v porodnici z několika nakumulovaných důvodů netvořilo mléko, den po tom co mě propustili (z kapacitních důvodů) jsem začala plně kojit.

Dodnes jsem při vzpomínce na svůj první pokus /při prvním dítěti r. 1999, Prostějov/ o kojení vzteklá, protože sestry i přes mé opakované prosby nepomohly, naopak si vybavím jen neochotu a výtky. Kafe a cigarety byly přednější. Dceru jsem "kojila" s velkými bolestmi cca 14 dnů, pak jsem cca týden odstříkávala a nakonec flaška + UM. Pro mě velké zklamání - gynekolog mi také nepomohl - žádné kontakty, odkazy... Byla jsem jak v bludném kruhu. I tzv. BHF porodnice porušují tyto stanovy /10 kroků pro kojení/. Prošla jsem 2 porodnicemi - Prostějov: v době mého druhého porodu /r. 2005/ usilovala o BHF - sestry byly s podporou kojení až fanatické, na kolegyni prvorodičku nepříjemné ve smyslu neosobní, necitlivé. Při mém dalším těhotenství v r. 2008 ovšem aktivita ohledně kojení velmi klesla, zůstala jen nepříjemnost. Vždy to bylo pouze o několika sestrách /1-2/, které měly zájem pomáhat. Porodnice Šternberk rok 2008 - dodnes nevím, kdy BHF získala, ovšem přes můj výslovný nesouhlas mi sestry nakrmily dítě glukózou /kterou dcerka vzápětí zvrátila/, když jsem dočasně nemohla kojit /revize/. Podpora kojení pouze od jedné sestry, ale stálo to zato - opravdu ráda vzpomínám. Bohužel se nejednalo o mne, ale o kolegyni porvorodičku na pokoji. Já sama jsem rady nepotřebovala.Kojila jsem ale jen díky kloboučku /po cca 2. měs. jsem ho vždy mohla odložit/, prý špatná technika kojení, ale nikdo mě nikdy "nespravil" a nebýt toho kousku gumy, nekojím. Celkově hodnotím podporu kojení jako velmi špatnou a velmi mě mrzí, že i v rodině dodnes přetrvávají předpotopní názory /má 6 měsíců, proč ještě kojíš???, na noc jí vraz Pribinák.../. Pokud má být podpora kojení jen o tom, že mi nějaká uhnaná sestra v poradně strčí brožurky, jde to s kojením do kytek. Ve svém okolí mám momentálně 3 mladé maminky - prvorodičky a všechny sáhly po flašce... :o(

Někdo si na personál stěžoval, ale to se najde vždycky někdo, ale já jsem byla spokojená. I když byly sestry přísnější, ale to je v takových situacích podle mě potřeba. Jen mi vadilo, že mi sestry říkaly, jak pěkně kojím, když jen tak prošly okolo a já jsem měla do týdne, tak prasklou bradavku, že jsem jí léčila 7týdnů a byla to hrůza. Když jsem jela s malým po týdnu na kontrolu, tak jsem se stavila u dr. Chvílové a ta mi řekla, že máme špatnou polohu:) Takže nevím, co si o tom myslet. Sestry říkaly něco a paní doktorka zase něco jiného. K otázce č. 20. Mému dítěti umělá výživa nebyla podávána, ale u jedné maminky to zvažovali.

V Podolí jsem rodila již druhé dítě, zatím co po porodu prvního, se hondě snažily, hlídlaly nás a opravdu často chodily sestry, kontrolovaly jak často kojíme, jak kojíme .... po druhém porodu jediná informace, která je zajímala, byla jestli jsem u prvního dítěte kojila, a když jsem odpověděla ano, už se o mě vůbec nezajímali. Mně to nevadilo, první dítě jsem kojila rok, takže pro mě nebyl problém kojit druhé dítě vše bylo bez problémů, nebyl ani problém s nalitými prsy nebo málo mléka, dítě přibíralo až až, ale kdyby nebylo všechno tak v pohodě, tak nevím jak by sestry byly ochotny pomoc.

V porodnici jsem byla jen velmi krátce, takže se za tu dobu o mně staraly jen 2 -3 sestřičky, které mi radily s kojením a zvláště jedna z nich byla vynikající a zhlediska kojení pro mě i nejdůležitější. Problémy s kojením jsem měla až 3 týdny po porodu, kdy jsem dostala zánět do pravého prsa - v té době mi byla poradkyní jedna PA, která se mi v šestinedělí věnovala a díky ní jsem zvládla zánět i bez antibiotik a moje kojení to tak nijak nenarušilo. S porodnicí to nijak nesouvisí, ale s podporou kojení mě zklamala dětská lékařka mého dítěte (teď už mám jinou), jakmile začal syn míň přibírat, okamžitě chtěla, ať přejdu na UM - v té době můj syn jinak naprosto prospíval, spával celou noc a byl spokojený. Opět díky radám své PA jsem i toto období zvládla a kojím ještě i teď (syn bude mít brzo rok). Určitě by bylo dobré, aby se podporou kojení zabývali i dětští pediatři.

- neochota personalu stravit se mnou cas a ucit dite e prisat nebot ji to vubec neslo. nakonec rekli at si odsavam a davam flaskou a laktacni poradkyne nam zase rikala pravy opat ze jetli dame flasku budou z toho jen nevyhody a uz se sat nenauci - sat se do par tydnu naucila flasku sme zahodili a stale kojime. - nedostatek odpocinku mala byla hladova a stale plakala a sestry nebyly ochotne si malou aspon na par hodin vzit k sobe

...kterak pravila "naše" nová dětská dr. na 18měs.prohlídce - "měli by vědět, že ještě kojíte". Z porodnice a posléze od dětské dr.jsem v prvních týdnech po porodu odcházela zdeptaná a s informacemi, že prostě kojit plně nebudu a že musíme přikrmovat. Měla jsem UM vyhodit hned, ale znáte to - prvorodička;-).Neustále mi byl měřen čas a frekvence kojení, zkušební "kojící"převažování,v porodnici jsem falšovala časy kojení, neb se při vizitě dr.pozastavovali nad délkou kojení-nepřípustné, tak často a dlouho, no děs.Tak jsem studovala a zjišťovala a bojovala (také Vám děkuji:-))- po každém koj.odsát, jedna dávka UM v noci, za pár dnů jsem měla nastřádáno "vlastní" na veškeré dokrmování a UM jsme zrušili, netrvalo dlouho a rozkojila jsem se. Unavená, ale šťastná. Na rozporuplné informace sester na šestinedělí a jejich "buzerace" nikdy nezapomenu. Takže díky;-). K ot.č.17 - akutní CS, ale ne celk.anest.,"jen" epidurál.

* Nikdy mě nenapadla jiná varianta krmení, než kojení, dlouho před otěhotněním jsem věděla, že chci kojit. * První přiložení k prsu se nezadařilo, dítě nejevilo zájem a usínalo. Přiložení jsem vyžadovala do půl hodiny od porodu, ale z důvodu velkého porodního poranění (dlouhé šití) se tak stalo až za delší dobu. * Ve chvíli, kdy syn plakal hlady, ale kojení se nedařilo, dostal od personálu trochu glukozy injekční stříkačkou. Pomocí stříkačky vložené do pusinky spolu s bradavkou jsem ho měla zkusit motivovat k sání. Jinak ale dokrmovaný nebyl, toto byla jediná situace, kdy už jsem nevěděla, jak malého utišit. * Den před propuštěním jsem musela převažovat dítě před a po kojení, aby si byli jistí, že aspoň něco vypije a budou nás moct pustit domů. V porodnici je povinné čárkovat počet kojení za den - kojila jsem málo (=nezapisovala jsem všechny ty marné pokusy, kdy dítě nesálo a jenom usínalo) a také mi to bylo dosti vyčítáno, vyzývali mě k častějšímu kojení. * Celková podpora kojení byla dost veliká, akorát nás to se synem nedokázali naučit (pomohla mi až doma soukromá PA, ke které jsem předtím chodila na předporodní kurz - chyba byla v lenosti dítěte a špatné motivaci). * Dlouho jsem musela kojit s kloboučkem kvůli poraněným bradavkám. * Kojila jsem plně do 6. měsíce, dále pak postupně snižovala frekvenci do konce 13. měsíce, kdy jsem znova otěhotněla. Definitivně se syn odstavil sám bez problémů mezi 15.-16. měsícem. Odstav byl velice pozvolný, proto proběhl bez komplikací, umělého zastavování laktace apod. * Své druhé dítě opět hodlám kojit tak dlouho, jak to bude možné, nejdéle však do 2,5 roku.

1. syna jsem zde rodila předčasně na konci 8. měsíce, byl týden v inkubátoru, a nikdo se nezajímal o to jak mám nastartovat laktaci:( Z porodnice jsme šli už s dokrmem, částečně jsem kojila 3,5měsíce. O nějakém růstovém spůrtu jsem vůbec nevěděla:( 2. syna jsem kojila 14 měsíců, díky Vašim stánkám a ochotné porodní asistentce, odstavil se sám kousáním. Děkuji za Vaše super stánky:))) Veronika

1) Přivítala bych, kdyby - i přes nenahraditelné výhody, které kojení pro dítě přináší - zde stále zůstával prostor pro sobodné rozhodnutí ženy nekojit, ať už z jakýchkoliv důvodů. Obávám se, že v současné době to tak už není. 2) Propagace kojení ve smyslu: "že se kojit má", je myslím v současné době u nás už víc než dostatečná, mnohem horší je to ale s informacemi "jak" a "co dělat při problémech". U Apolináře, kde jsem rodila, mi sestry sice ochotně radily a pomáhaly, ale některé jejich rady jsem musela až urputně odmítat - dudlík, láhev, atd... V souhrnu: nebýt stránek kojeni.net, které mě mnohokrát zachránily při obtížích, myslím, že už ani nekojím. Vzhledem k tomu, že je dcera vážně nemocná (epilepsie, neutropenie, CMV infekce) a kojení jí, myslím, hodně pomáhá, jsem jejich autorce opravdu za hodně vděčná.

1) Uvítala bych možnost přiložení dítěte po porodu císařským řezem v epidurální anestezii. 2) Nejsem spokojena s podporou kojení dítěte umístěného v inkubátoru, případně po ukončení pobytu v inkubátoru - dostali jsme mimčo domů po 12 dnech se slovy "Zkoušejte kojit" - bohužel jsme to nezvládli a syna jsem udržovala na odstříkaném MM do 8 měsíců.

Absolvovala jsem predporodni pripravu v agenture Vetrnik Brno, u porodu jsem mela pani Blanku Cermakovou jako svoji porodni asistentku a s tou jsem potom diky bohu po propusteni z porodnice rozjela i uplne kojeni. Kojila jsem plne 6 mesicu, dalsi 3 mesice jsem kojila uz jenom castecne,protoze se mi prestavalo delat mleko. Rodila jsem v 16:20 a na noc jsem na doporuceni pribuzne nemela syna u sebe. Pres noc mi ho donesli na kojeni jen 2x a z papiru,kam se melo nasledne zapisovat kojeni apod. jsem se docetla,ze dostal pres noc 2x um.mleko. Dalsi den a hlavne noc syn totalne probrecel, ja jsem vubec nespala a az kolem 5hod. rano jsem vycerpanim usnula a ani o synovi nevedela.Rano jsem se probudila a syn tam nebyl, pak mi prisla rict sestricka,ze ho odnesli,protoze rval a mel i dost vysokou teplotu ... nakonec jsme zjistili,ze cely den a noc vubec nepil - spatne se prisaval a bradavku porad vyplivoval. Az po teto prihode se mi zacali venovat ohledne kojeni, chodila jsem do mistnsti,kde chodili jine maminky kojit a odsavat ... a tam na me dohlizela sestricka,ale moc si s nami nevedeli rady,takze byl syn prikladan a nasledne dokrmovan UM ze strikacky. Takto jsme to delali i po propusteni z porodnice a cekali na prichod laktacni poradkyne Blanky Cermakove,ktera mi poradila co a jak mam delat a tak do 10-ti dni jsme plne kojili bez UM ;-) Jeste jsem neuvedla,ze jsme nelezeli na klasickem pokoji pro novorozence,ale protoze nebylo asi dost mista,tak jsme lezeli o patro niz a tak jsme nebyli po castejsim dohledem sester a za nimi jezdit jsme museli vytahem - rodila jsem v unoru,takze vytah a chodby byly tak studene,ze jsme i s dalsimi maminkami radeji moc nejezdili vytahem a cekali na prichod nektere sestry. Na pokoji byl sice telefon na sesternu,ale s jeho fungovanim nas nikdo neseznamil a kdyz jsme se jedne sestry ptaly,jak ho pouzivat,tak nam rekla,ze sama nevi. Takze na zaver muzu rict,ze jsem byla s porodnici spokojena,protoze se syn narodil zdravy (sice nam pri oznacovani maminky a ditete dali kazdemu jine cislo 158 a 185,ale nastesti si tohoto vsimla sestra,ktera chtela dite odnest na vysetreni po porodu a tak se vse napravilo a my mame snad sveho syna doma) a byl kojeny plne 6 mesicu. Ale pokud to vemu do detailu,tak nemit svoje informace a skvelou Blanku Cermakovou,tak mi porodnice moc nepomohla. I jak koupat svoje dite nam prisli ukazat az kolem 21h. a v takove rychlosti,ze jsem ani nepostrehla,ze je dite jiz vykoupane a druhe mamince rekli,ze je to jiz jeji druhe dite a tak at si svoje dite vykoupe sama podle toho co videla u nas. Docela jsem zazivala v nekterych situacich neprijemny sok. A tak neuveritelne jsem se tesila na propusteni domu, ze tam vyresim s LP kojeni, udelam si svuj klid na vsechno a ne ten shon ... A hlavne mi chybel strasne moc pritel - byly zrovna zakazane navstevy kvuli chripkam a nadstandartni pokoj nebyl volny (bohuzel kdyz jsem si pred porodem asi tak dva dny volala do porodnice,ze bych ho chtela,tak mi pani rekla,ze si to mam nahlasit az pri prijmu a to uz byl obsazeny - porod jsem mela vyvolany 2.termin porodu jsem mela 8.2., rodila jsem 12.2.2009). Doufam,ze jsem se az moc nerozepsala,ale chtela jsem vam popsat vse, tak jak bylo, protoze z dotazniku to bohuzel nebude uplne jasne. Chtela bych Vam moc podekovat za rady,ktere jste mi dala v dobe,kdy se mi prestavalo delat mleko a diky nim jsem jeste aspon dalsi 3mesice kojila castecne s dokrmem. Vse svym kamaradkam doporucuji jak pani Blanku Cermakovou, tak i Vas a Vase webovky. diky vam obema strasne mooooooc Janina

Aby to nevyznělo pro FN v Ostravě Porubě negativně, spíš záleželo na sestře, která měla zrovna službu, byla jsem tam skoro týden, kvůli malého žloutence.

Abych pravdu řekla, s touto porodnicí jsem nebyla vůbec spokojená. Nikdo si nás nevšímal, když jsme se samy neptaly, nikdo nám nic neřekl. Kdybych neměla všechno dopředu načteno z knížek a z internetu, jsem přesvědčená, že bych nekojila. Po týdnu, kdy jsem měla malou doma z porodnice, mi přestala úplně přibírat, měla jsem málo mléka. Vše jsem řešila se svoji pediatričkou a přes Vás a Vaše kolegyně. Nakonec jsem se rozkojila a kojila do 7 měsíců plně a pak ještě do 13 měsíců částečně. Tato porodnice se velmi chválí, jak všechny ženy kojí, když odtud odchází. Ano, tomu věřím, protože Vás propustí za 72 hodin, což jsem teprve dostala mléko! Takže ano, při odchodu z porodnice asi většina žen kojí, ale zajímalo by mne, kolik jich pak kojí alespoň 6 měsíců. Děkuji za tento dotazník, k tomuto tématu se velice ráda vyjadřuji, protože si myslím, že tohle je špatně! Je to špičková porodnice, se špičkovým vybavením, ale je tam tolik novorozeňat, že se tam pak lidský přístup ztrácí.

ač jsem se po synovi ptala, kdy mi jej přinesou když jsme byla na JIP abych jej nakojila vždy jsem byla odbyta...rodila jsem v půl deváté ráno syn mi byl přinesen až někdy pozdě večer již byla tma (duben) syn mi byl podán a sestra nakázala at jej přilozím na pet minut ke kazdému prsu a odešla...nic nebylo vysvětleno, nikdo mi nepomohl....když jsme druhý den i po kojení měla prsa bolestivě nalitá byla jsem se optat na odsávačku a sestra na mne mávla rukou, že jsem se zbláznila, že jsem den po císaři že mléko mít nemohu....dva dny po příchodu z porodnice jsem měla zánět .... díky zatvrdlému mléku...to si myslím, že mluví za vše

Ačkoliv mé druhé dítě (oproti tomu prvnímu) bylo a je velice savé, mléko se mi začalo tvořit až čtvrtý den po porodu, kdy už bylo bohužel dokrmováno Nutrilonem a to přímo z lahve. V porodnici, kde jsem rodila, mi řekla sestra narovinu, že se s tím nikdo nemazlí, že pokud budem nuceni dokrmovat, tak z lahve. Jak to dopadlo, je jistě jasné. Sice stále kojím, ale s dokrmem a to s převažujícím dokrmem. Mé dítě je líné tahat, a tak pije z prsa, jen dokud to teče samo. V tomto ohledu si myslím, že porodnice není až tak moc baby friendly.

ad otázka č.3 - rodila jsem ve fakultní nemocnici z důvodu těhotenského diabetu, z toho důvodu, že jsem zde rodila poprvé a znali zde mě i mojí dokumentaci ad ot.č.16- neměla jsem plán, dle potřeb dítěte

Add personál: Nikdo se mě na nic neptal, i z předchozích porodů mám zkušenost, že se nikdo na nic neptá a všichni předpokládají, že když je problém, že se maminka ozve. Nejhorší byly sanitárky - musely jsme chodit na oběd na chodbu i když zrovna jsme kojily nebo při nutnosti stěhování na jiný pokoj - nutné hned, i když zrovna bylo dítě u prsu.:-( Jinak je zcela normální, že každý v porodnici říká o kojení něco jiného. Add otázka 4: Dobrá podpora kojení nemusí být jen v BFH. Řekla bych, že je to spíše o lidech než o certifikátu.

Ano u nás v porodnici stavěli kojení na první místo. Nicméně já osobně měla neustále hladové dítě. První dva dny syna dokrmovali na šestinedělí, neměla jsem ho u sebe, tak byl spokojený. Pak jsem ho dostala k sobě a díky slabému mléku ode mne byl hladový a vůbec nespal. I když jsem prosila o přikrmení, neustále dokola opakovali kojit, kojit, kojit. Dopadlo to tak, že po příchodu domů jsme hned druhý den šli koupit Nutrilon a syna začali dokrmovat. Kojila jsem pak už jen cca 6 týdnů. Myslím, že podpora kojení je důležitá a osvěta kolem toho také, ale pokud se matka dostane do situace, ve které jsem byla já, měl by personál přistupovat individuelně.

Ano,chtěla bych věčí vstříctnost personálu ke kojení u porodu císařským řezem.Prosily jsme o dítko na kojení.Personál neměl čas,aby nám mrnousky včas nosil.

Ano. Moje miminko zhublo při propouštění z 3,75 na 3,40 a nechali mě tam o den déle. Musela jsem si vzít nadstandard, na stejném pokoji mě nechtěli nechat. Celkově mě to hodilo do stresu, že jsem do mimča valila jeden příkrm za druhým, aby nás další den pustili domů. Říkala jsem si, že se na kojení snad už vyprdnu. Rozkojila jsem se až doma v klidu.

Apolinář - hrůza, každá sestra Vám řekne něco jiného (nejlépe však do 30 vteřin.) a kdyžkojení nejde tak šup hned klobouček ... a na dudlík se Vás nikdo ani neptá rovnou ho dávají dítěti ... Sester je na odd. málo, nestíhají jsou vzteklé a na nějaké vysvětlování není vůbec čas... jen pár výjimek potvrzuje pravidlo.... hlavně, aby byly vyplněná tabulka (teplota, váha, čůrání.... atd.) to je pro ně důležité protože jinak by byl na vizitě průšvih... byla jsem na ně opravdu naštvaná . V porodnici jsem strávila celý týden a ze všech sester se našla jenom jedna (starší pani- věkem tak těsně před důchodem) co byla vstřícná, vlídná a hlavně trpělivá.... jinak to bylo hrc hlavu dítěte na prso, zmáčknout pradavdu až jsem zařvala bolestí... a pak "no když do nejde - dáme koboučky". Nakonec jsem ten stres z porodnice ani doma už nerozchodila a 8m jsem každý den ve dne v noci odstříkávala odsávačkou.... vůbec nechápu jak jsem to mohla tak dlouho vydržet. Malá se už nikdy z prsa bohužel nenapila. Právě naopak vždy když jsem se jen chystala ji přiložit příšerně se rozbrečela.... jinak byla a pořád je celkem klidné dítě. Nevím jestli něco takového existuje, ale snad si vytvořila nějaký ne-kojící blok nebo něco takového .... Skoušely jsem to celý měsíc, ale každý den to bylo to samé.... prso, řev, odsáté MM stříkačkou (žádný dudlík)... až když už se to nedalo psych. vydržet a dávka MM byla už na stříkačku velká jsem jí dala prvně lahvičku ....a patřičně jsem to obrečela.(Pochopitelně jsem se považovala za hroznou matku co nedokáže ani nakrmit své dítě...což jsem dostala pocítit i od svého okolí, hlavně od těch starších ročníků... takže na otázků "A kojíte?" Jsem zdrhala nebo dělala, že jí neslyším a později jsem raději už rovnou lhala -že kojím, protože vidět a slyšet to odsouzení "ONA NEKOJÍ ?!" bylo na mašly....a přitom každé 3hod. - 30 až 40min. s odsávačkou ... tak tenhle výkon dokázal odcenit jen můj manžel, který byl a je mojí velkou oporou, ale taky moje malá, která to sice nedokázala říct, ale zase hezky přibírala - ale to si bohužel uvědomuji až dnes s odstupen času ... ten x to bylo pomalu na hospitalizaci psych. odd.) A teď ... příští týden jí už bude rok a já jen doufám, že jestli budu mít ještě jedno dítě snad se to povede a já budu moc kojit rovnou dítě a ne MM do palstových lahviček.... Děkuji za Vaše stránky, důležité rady a pomoc, která se mi od Vás dostala... škoda, že jsem o Vás nevěděla hned od začátku....proto Vaše www. teď hned všeh těhulkám v okolí doporučuji!!! Udělala jtse velký kus práce a Já Vám za sebe i svoje dítě moc děkuji. Držím palce ať se Vám vše doma i ve škole daří. Vám i Vaší rodině pohodové a klidné Vánoce a celým rokem 2011 hodně zdravíčka !!! ( ... obracela jsem se na Vás v e-mailu jako "zoufalá z příkrmů" eva holz@centrum.cz

Asi nejhorší ze série chybných "rad" a intervencí pro mne bylo první přiložení na porodním sále během bolestivého šití, kdy jsem skrze slzy prosila aby mi tento krásný a důležitý zážitek dovolili prožít až po zákroku. Sestra mi odpověděla: "že potom už ale asi nebude mít čas!". Hmmm, taky další dvě hodiny neměla....a dítě jsem dostala (díky zhoršení jeho zdravotního stavu) až 18h po porodu. K tomu si připočtěte špatně zvolenou polohu při kojení, vnucení kloboučků (úplně zbytečně) a "perly" typu - kojení prostě bolí. Nebýt úžasné paní z laktační ligy, kterou jsem si po třech týdnech od propuštění z porodnice našla přes kamarádku (já psychicky zcela na dně, bradavky do krve, dítě 300g dole) tak jsem dokojila. Paní mě během dvou hodin (!) naučila kojit bez bolesti a bez kloboučků. Během 6-ti týdnů jsem mohla vysadit příkrm a kojila jsem ještě dalších 9 měsíců.

Asi největší problém na který jsem narazila je že mi nebylo dostatečně vysvětleno jak se má správně dítě přisát ani mi nebyla ukázána správná poloha při kojení. Dítěti byla jen vtlačena bradavka do úst až se konečně přisálo. Po několika týdnech jsme zjistily že se malý špatně přisává a proto se nedokáže dostatečně napít. A proto jsem musela začít přikrmovat.

at je to jak chce, nikdy zadny fanatismus neni na miste, kojila jsem, ale nejsem fanatik kojeni, nic neni idealni, tak to tak berte.Treba se zrovna zjisti za par let, ze to az zas tak zdrave neni... nic se nema prehanet.

Až po 5 hodinách po těžkém porodu mi sestra přinesla syna na pokoj a beze slova nás tam nechala... Na mou stížnost nám potom pomohla s prvním přisátím, dostali jsme klobouček, protože jinak to nešlo.

Během, prvního týden po propustění, jsem přešla na úplné kojení bez dokrmování stříkačkou a kojila jsem až do 18m, druhé dvojče, měla zdrav.problémy, takže dostávala odstříkané mléko do 9m v kombinaci s umělou výživou.

bez jejich podpory bych nekojila. a teď stále ještě kojím 21 měsíců. Dodávám, že v době těžkostí kolem 5. měsíce jste mi s kojením pomohla právě Vy.

bezesporu existuji sestry,ktere jsou ochotny zenam poradit,ale dle zkusenosti je jich zoufale malo

bod 29 a 30 jsou ve svém významu prakticky stejné. Spokojenost souvisí s přístupem personálu.Doporučuji lépe specifikovat otázky. Jinak co se týká četnosti a délky kojení, zarazily mě velmi rozdílné názory ve všech informačních zdrojích ( porodnice, knihy, internet atd.) Nejlepší rada pro mne byla, abych se řídila svým selským rozumem :)

Bohužel díky špatnému přístupu v porodnici jsem kojení více než měsíc doslova protrpěla, přitom je kojení tak úžasná věc. V třebíčské porodnici by se měl personál zamyslet nad přístupem pomoci při kojení, především samozřejmě k prvorodičkám.

Bohužel jsem nebyla s péčí po porodu ve Zlínské porodnici spokojena, bylo to velmi chaotické a neprofesionální. Laktační poradkyně mi vůbec nepomohla, dokonce mi ani neradila odstříkávat ihned po porodu. Kojení dvojčat jsem si musela vybojovat, ale stejně mi je nikdo nechtěl pomoct přikládat, takže jsem to potom nechala až na doma. Už bych tam nikdy nerodila.

Bohužel jsem nemohla kojit, po SC se mi netvořilo žádné mléko ani po 8dnech. Moje dítě stále spalo, nechtělo sát s prsu, žádné mléko jsem neměla. Po velkém váhovém úbytku dítěte na mně byl vyvíjen silný psychycký tlak ze strany sester a lékařů. Nikdo si neumí představit jaký stres prožívá matka, která nemůže kojit a všichni naléhají ať kojí. Nakonec mi poradila jedna moudrá zdravotní sestra, ať dítěti nabídnu umělou výživu. Nemá smysl se takto dlouho stresovat tím, že kojení prostě nejde. Moje dítě velmi dobře prospívá, není alergické ani nemá žádné zdravotní problémy. Chtěla bych poradit všem zdravotním sestrám, aby také zohlednily pocity matky, které laktace nefunguje. Ušetří tím mnoho stresu maminkám, které opravdu kojit nemohou. Nyní čekám druhé dítě, budu se přirozeně snažit kojit, ale když to opravdu nepůjde, ušetřím si zbytečné slzy a trápení a přejdu k láhvy. Moje dcera byla moc spokojené dítě, když jsem jí dala najíst.

Bohužel jsem rodila v době,kdy se rodilo nejvíce a tak možná neměly na nás tolik času. Zkrátka pokud někdo měl problém,musel se hlásit a pak tedy sestra poradila.Ale nikdo se nás vůbec neptal,zda potřebujeme s něčím pomoci. Na 100% tam fungovalo cvičení po porodu-tedy zpev.cviky :-)

Bohužel jsem rodila v jiné porodnici, než jsem byla zaregistrována (malování), byla jsem velice nevlídně přijata z důvodu přetíženosti. Rovněž přístup odd. šestinedělí ke kojení nesplňuje certifikát BFH. Má dcerka se odmítala přisát z důvodu spavosti a mému pozdnímu nástupu laktace, přesto dceru za MÝMI ZÁDY dokrmovaly z lahve. Sestry nemají jednotný přístup, laktační poradkyně za mnou přišla až v den propuštění z porodnice (vůbec jsem netušila, že tam nějaká je, nebyla mi nabídnuto ani zapůjčení odsávaček apod.) a řešila se mnou vše spíše na zapřenou, v tichosti. V Podolí si miminko nemůžete dokrmovat samy, vše provádí pouze a výhradně sestry bez vaší přítomnosti. Plné rozkojení se podařilo až cca 14 dní po příchodu z porodnice domů. Do porodnice jsem napsala stížnost, omluvili se mi za nevlídné přijetí a odpověděli mi, že dokrmování z lahve se prý provádí z bezpečnostních důvodů. V případě prvního porodu pro mě bylo bohužel toto vše bylo zcela fatální pro selhání. Teprve po návratu z porodnice jsme kontaktovali laktační poradkyni, se kterou se vše nakonec podařilo, především také díky mé odhodlanosti kojit.

Bohužel jsem s přístupem personálu ohledně kojení v porodnici v Brně Bohunicích spokojená nebyla.Malý málo pil a dokrmovali ho umělým mlékem a myslím že odstříkané mateřské mléko by bylo lepší. Nikdo mi nevysvětlil ani nijak neukázal jak vlastně dítě přiložit. Poprvé vzala sestra moje prso a dítě a dala je k sobě, malý se nějak přisál. Navíc to bylo v noci a byla tma takže jsem to ani pořádně neviděla (byla jsem po celkové narkoze). Měla jsem ragády na bradavkách a když jsem požádala o zkontrolování techniky kojení nebylo mi vyhověno, pouze se na nás z dálky podívala dětská sestra a řekla že OK. Vypadalo to, že žádná laktační poradkyně tam ani nepůsobí.Věděla jsem, že ragády jsou většinou způsobené špatnou technikou kojení, ale místo aby mi někdo pomohl techniku opravit nebo spíš mě naučil techniku kojení, pouze mi bradavky natírali violetí. Techniku kojení mi pomohla upravit až laktační poradkyně, kterou jsem si pozvala na návštěvu domů a tím se i vyléčily ty ragády. Od té doby kojím celkem bez problémů s podporou Vašich stránek, za které Vám děkuji.

Bohužel jsem se setkala s tím, že porodnice měla k dispozici pouze jeden druh kloboučku, který mě zrovna nevyhovoval.

Bohužel jsem si z důvodu porodu v 35 týdnu gravidity a těhotenské cukrovky na inzulínu nemohla porodnici vybrat. Na Fakultní nemocici v Ostravě jsem měla od kamarádek, které tam v uplynulých několika letech rodily, pouze negativní reference, které se bohužel naplnily. Přestože jsem se snažila o kojení zjistit spoustu informací už před porodem, situace, kdy jsem porodila předčasně a mimčo mělo silnou novorozeneckou žloutenku a téměř nechtělo pít, mě dost zaskočila. Bez jakékoliv konzultace se mnou začali hned po porodu krmit prcka přes savičku, kterou nasazovali na injekční stříkačku, asi aby se mohli tvářit, že dítě není krmeno z lahve. Když byl kvůli žloutence pod světlem, tak jsem u něho jednou v noci našla dudlík (ten jsme sice cca od 8 týdnů, kdy už malý měl zvládnutou techniku pití, začali používat také, ale hned v porodnici jsem mu ho rozhodně dávat nechtěla). Každá zdravotní sestra mi radila ohledně kojení něco úplně jiného, byly mi vnucely kojicí kloboučky, protože se prcek prsa pouštěl s tím, že prý mám ploché bradavky (po čtrnácti dnech od porodu jsem si domů pozvala laktační poradkyni, která vyvalila oči a řekla "tohle přece vůbec nejsou bradavky na kloboučky" a díky ní se mrňous poprvé přisál přímo k prsu). Kdyby mi už v porodnici řekli, že mám před kojením chvíli prsa stimulovat odsávačkou, aby bobkovi mlíčko hned pěkně teklo, tak by se prsa nepouštěl a šlo by to bez kloboučků hned. Ze začátku jsem malého dokrmovala odsátým MM. Když jsem se domáhala alternativního způsobu dokrmu, tak mi sestry řekly, že na to je malý příliš slabý a já sama jsem nevěděla jak na to, takže jsem ho dokrmovala přes savičku navlečenou na injekční stříkačku, tak jak mi to ukázaly. Dnes je malému osm měsíců a je stále kojen. Bohužel však musím říct, že to není díky přístupu personálu v porodnici, ale navzdory. A taky s obrovskou pomocí vašich stránek :-)

BOHUŽEL jsem své dítě kojila jen 3 týdny, a to z důvodu, že jsem byla znova hospitalizována na gynekologii stejné nemocnice pro silné krvácení (nepovedená kyretáž po porodu). Dítě bylo sice také ve stejné nemocnici, umístili ho na odd. šestinedělí, ale bylo mi nošeno velice nepravidelně a sestry na gynekologii byly velice neochotné. Byla jsem tam 5 dní, na operační sál jsem šla dvakrát. Sestry mým žádostem o podporu při kojení nevyhověly, prý nemají čas pořád chodit na odd. šestinedělí pro dítě!!!! Byla jsem úplně psychicky zdeptaná a podepsalo se to i na tvorbě mléka. Malou prý sice krmily mateřským mlékem, ale nevím jakým způsobem. Podtrženo, sečteno.... po třech týdnech jsme začali s Nutrilonem. Bylo mi to moc líto.

Bohužel jsem v Bohunické nemocnici byla naprosto nespokojená, jakožto prvorodička (hloupá holka) jsem myslela, že dítěti bohatě v prvních dnech postačuje mlezivo, a bylo pro mě velkým překvapením, když mé dítě 2.den strašně plakalo, bylo k neutišění od cca 17h do 6h do rána, chodila za mnou sestra, a pořád se mě jen ptala, jestli přikládám, bradavky jsem měla zničené do krve, a že tedy nemlženic dělat, že jsem chtěla dítě a musíme tedy vydržet... až v 6h ráno se změnila směna a zlatá hodná sestřička mi ukázala, jak dítě zvážit, a zjsitily jsme, že nic nesnědlo a tudíž jsme přikrmily. Dítě se uklidnilo a spalo dál. Dodnes mám výčitky, že trpěla hlady :( Doba porodní vás asi nezajímá- s laktací nemá co dělat- ale PA byla dosti nevybíravá a jako prvorodičku mě dosti vyděsila, dky jsem měla ukrutné bolesti při 3cm, a vysmívala se mi, že co tak řvu, a co budu dělat až budu otevřená na 10cm... :-/ Kdybych tehdy mohla chodit, skočím někde z okna.. :( HROZNY!!! Na svuj druhy porod s radosti vyberu jinou porodnici, uz si overim pristup personalu k maminkam.. i kdyz me to bude stat o par km vic, tak do Bohunic me uz nikdo nedostane :( a to si myslim, ze jsem celkem flegmatik a nic moc me nerozhazi :( :( :(

Bohužel jsem vůbec nekojila, neměla jsem mléko a ani moc nebyla snaha podporovat kojení od personálu.Na druhou stranu prostě někdy přes sebevětší snahu kojit nejde a neměla by být tak přehnaná mediální masáž o potřebě kojení, když to prostě nejde.Nekojící neznamená špatná matka, ale je to myslím tak všude prezentováno, hlavně láska a spokojená máma a tím i dítě!!!!Jinak nyní pracuji na odd.porodnice nemocnice Praha - Krč a mohu podporu kojení zde jen pochválit.

Bohužel musím přiznat, že se personál zajímal o mé kojení jen chabě, sestry se dívaly pouze na čárky, kolik kojení proběhlo, ale jak a zda s tím mám nějaké problémy, se nestaraly a musela jsem je případně oslovit sama. Po odchodu z porodnice jsem měla problémy s nalitými prsy a hodně bolestivým kojením a sama jsem vyhledala kojící poradkyni v místě a i jsem požádala o radu Vás a hned jste mi obratem poradila, za což moc děkuji. Přeji hezký den, Ivana Hostinská

Brandýs byl super, jen kojení odfákli a já si vše musela zjišťovat po příchodu domů, měla jsem depresi, že malý "musí" dostávat savičkou UM (neřekli nic o stříkačkách, lžičkách) a 3. den jsem brečela, že nemám mlíko a nikdo mi neřekl, že to je vcelku normální...

Brandýs na Labem mi připadal jako všeobecně Friendly porodnice v mnoha směrech. Že nemají certifikát jsem nevěděla, ale neměla jsem s kojením sebemenší problém a žádná z10 zásad tam porušována nebyla. Kamarádce tam např. sestra pomáhala hodinu rozmasírovat boule v prsou učila jí co nejšetrněji ručně odstříkávat. To se myslím moc často nestává.

Budějovickou nemocnici mohu doporučit, pokud vím, nepropustili by maminku, která nezvládá kojení a dítě dostatečně nepřibývá. Bohužel mám informace o špatných zkušenostech z, v jižních Čechách, tak populární porodnice v Českém Krumlově, kde dítě narozené v 6h. ráno přiložili až v 15h. odpoledne se slovy: "To víte, paní, nejste tady sama..." Maminka bohužel nekojí... :-( Jinak Vám fandím ve vašem výzkumu. Zajímavé a důležité téma! Těším se na výsledky vaší diplomové práce. Jinak Váš web znám a ledacos jsem tam před pár měsíci zjistila=pomohl! Děkuji a držím palce! Karolina Toušková

Byl jiný přístup personálu na odd.šestinedělí u 1.dítěte a u 2.dítěte na odd.nedonošenců. Zatímco u nedonošených byl u mě pořád někdo a ptal se jak malá pije-sestřičky pomáhaly a vymýšlely nové možnosti, tak an odd.šestinedělí u 1.dítěte mi nikdo kojení a přiložení neukázal a když přišla druhý den staniční sestra, tak na mě akorát houkla-Jak to kojíte? No nic jsem neodpověděla-nevědělaa jsem jak...Tak mi to konečně ukázala.

byl mi přiložen hned po porodu,ale pak na nás neměli čas pro mnoho porodů probíhajícím,tudíž jsem homusela přikládat sama i "podruhé" po narození,takže sjem měla strach zda to dělám správně a přiložila sjem ho až odpoledne,(porod po 12h),ale přisál se krásně a kojíme do teď,už máme 8měsíců,jinak se nám věnovali bezvadně,šlo jen o to,že tam je málo personálu s mnoha úkoly

Byl to můj druhý porod v Jablonecké porodnici,přístup ke kojení se naprosto změnil,samozřejmě k lepšímu.U prvního dítěte(před 12lety)jsme okamžitě vyfasovali lahev ještě v porodnici.

Byla jsem celkem spokojená, ale spíše to bylo tím, že jsem neměla žádné problémy se spuštěním laktace. Uvítala bych více informací od zdravotních sester. V podstatě mi jen při prvním kojení sestřička poradila jak dítě přiložit a to bylo celé. Kdybych neměla pečlivě nastudované za celé těhotenství vše okolo kojení, tak bych asi spoustu věcí nevěděla. Například, při propouštění z porodnice jsem přijela domů a prsa se mi (4. den) nalila tak, že jsem skoro začala panikařit. Ohledně toho mi nikdo v porodnici neporadil (že tato situace nastane), co konkrétně dělat. Jinak si nemohu stěžovat :-)

Byla jsem celkově velmi spokojená, ale je pravda, že mi kojení moc nešlo a dítko bylo spíše spavé, vždy mi to rychle ukázaly sestry, ale už se potom nezajímaly, jak nám to jde. Den před propuštěním jsem se nedala a oslovila jednu, kterou jsem "nepustila", dokud mi to vše neukázala a nevysvětlila a malý se přisál dostatečně. Také mi doporučovali polohu v leže, ale to po celé kojení (17měs) jsem neuměla nešlo nám to, proto jsem si vynutila, aby mě naučili kojit v sedě, což se povedlo. Naštěstí. Je pravda, že porodnice byla plná a měly toho všechny dost.

Byla jsem již druhorodička, proto si myslím, že mě nikdo moc o kojení neinformova, protože předpokládali, že vše znám.

Byla jsem maximálně spokojená, dětské sestry mi byly kdykoli ochotné pomoci s kojením (i ve 3 ráno), paní doktorka Weberová je skvělá.

Byla jsem prvorodička, která si představovala, že kojení je somozřejmá věc. Po narozená byl malý velmi spavý, poté dostal žloutenku a neměl sílu tahat mléko. Pokoušela jsem se sama dělat vše nemožné i možné, nakonec jsem kojila snad pouze 3 týdny a poté dokrmovala UM (+to, co se mi podařilo odsát). Jen jsem byla překvapená chováním sestřičky, když jsem si během jedné hodiny dovolila 3xzazvonit, že to prostě nejde..i náš starý pes je méně mrzutější, něž byla paní sestřička...nicméně jsem úspěšně do 3měs malého krmila alternatině jak MM tak UM, poté jsme přešli na láhev - alternativní krmení při větším objemu mléka zabíralo čím dál více času a kolikrát jsme nestíhali jít ani ven....

Byla jsem skutečně velice nespokojená, absolutně nikdo mi neporadil jak kojit, v jakých polohách... Aniž bych chtěla, okamžitě mi dali klobouček - bradavky nemám ani ploché ani vpáčené, chtělo to prostě jen více se pověnovat, ale to by se sestřičkám v porodnici muselo chtít... Personál byl strašně neochotný. Navíc při rozjezdu laktace, třetí den po porodu mi nebyl schopen a ochoten nikdo pomoct a poradit. Malá se nechtěla přisávat na nalité prsy, ani s kloboučkem jí to nešlo, celou noc proplakala hlady, bylo to hodně stresující a vysilující. Nerada na tohle vzpomínám. :o(

Byla jsem spokojená s personálem jako takovým,byl velmi ochotný,vstřícný,hodný a snažil se být milý,když jsem to nejvíce potřebovala.Strávila jsem v nemocnici 4 dny,ale byly to dny hrůzy.Byla jsem šťastná,že máme zdravou holčičku,ale že jí nemůžu dát své mléko,kterého jsem po 3 dnů měla dostatek,malá každou noc probrečela a usnula spíše vyčerpáním,já jsem každou noc nespala,byla jsem zcela z pobytu vyčerpaná a psychicky na dně.Sestry se mi snažily pomoct,ale bohužel to nešlo.Pořád jen opakovaly,že malá se musí naučit sát,ale malá spíše jen dujdala než aby pila a usínala u toho,bradavky jsem měla úplně do krve bolestivé.Až jsem se pak dostala domů,tak jsem to nějak začali zvládat sami,odstříkavala jsem co se dalo,pár dní bylo mléka dostatek,a dávala jsem hned i příkrm mléko Bebu proti ublinkávání.Teď má malá 8 měsíců a zlé časy jsou za námi.Manžel chce ale druhé dítě,já bych taky chtěla,až malé budou 2 roky,ale mám obavy,čím si zase projdu,jestli to bude stejné,mám hodně velký strach!!!Nemocnice byla velmi profesiální v porodu,který proběhl úžasně,ale co se týká poporodní péče - pro mě to bylo velmi velké zklamání,ale jak se říká,těch pár dní sem to přežila a doma jsem to pak všechno spánkem a nějakým režimem dohnala,hodně pomohlo i domácí prostředí a klid rodiny,povzbuzení apod.

Byla jsem spokojena s podporou kojení po akutním CŘ (miminko mi přinesli přiložit, jak jen to zdravotní stav miminka umožnil, volba způsobu příkrmu, poradenství při kojení kdykoli bylo potřeba). Bod 6 nemohu posoudit - u nás byl dokrm lékařsky indikován, nevím, jaká je praxe u zdravých dětí.

Byla jsem spokojená s porodním oddělením, ale bohužel tak jako mnoho maminek předemnou i já jsem velice zklamaná s poporodní péčí. Jako prvorodička mi zoufale chyběla informace, zájem personálu, na všechno jsem se musela sama ptát a připadala jsem si, že je tím otravuji. Kdyby nepřišla laktační poradkyně (externí) a nepomohla mi trošku s přikládáním, tak nevím. Stejně jsem si ji ale musela pozvat i domů ten první týden. A pak hodně rad a informací jsem získala díky Vašim stránkám a emailové komunikaci s Vámi. Děkuji Vám.

Byla jsem svědkem, že na oddělení šestinedělí se děti dokrmovali lahví s glukozou, což mi trošku srazilo iluze. Nicméně se všechny sestry starostlivě starali o přikládání dětí přes den, v noci chtěli mít asi klid. I přes opožděné přiložení - tj. až po 30 hodinách po porodu a 18 -denním odloučení -(tj. žádné rooming in) jsme kojily až do 2,5 let. Takže myslím,že donekonečna omýláné (roming, přiložení,..) není vůbec podstatné.

Byla jsem v porodnici v Dačicích po všech stránkách spokojena. Je velká škoda, že ji zavřely.

byla jsem velmi zklamaná ohledně kojení- pozdní přiložení z důvodu dvou císařských řezů na porodním sále a dále, že mi ohledně kojení nikdo neporadil- jen sestra prohodila: "Budete muset asi používat kloboučky" a to bylo vše. Aspoň že má mamka má o 3 měs. starší dítě než je mé a poradila mi. Pak už nám kojení krásně šlo :))

Byla jsem velmi zklamaná přístupem v porodnici ve FM. Jen pouze JEDNA sestřička mi opravdu pomohla. Řekla mi důležité informace (to udělalo povrchově i pár jiných sester), ale hlavně mi vše prakticky ukázala, což bylo k nezaplacení.

Byla jsem zklamaná s informovaností ohledně kojení. Malá se po porodu (večer) nechtěla přisát, tak to dál nikdo se mnou neřešil. Malou mi přinesli až ráno po cca 8 hodinách, kdy se poprvé přisála. Potom se mnou nikdo neřišil kojení. Informace, kterou jsem dostala byla,že mám kojit max. 10 minut z každého prsu a nejdříve po 1,5 hodině. Ještě že, jsem měla kojení nastudováno předem (polohy atd.). Malá bohužel měla hlad, tak mi ji přikrmovali a když jsem říkala, že ji budu kojit častěji, tak s tím zásadně nesouhlasili :o(. Ale nakonec se přeci jen laktace rozběhla, sice asi o cca 2 dny později, ale přeci. Nejvíce informací o kojení jsem se v porodnici dozvěděla při mém odchodu domů. Malé je teď 10 měsícu a stále kojíme.

Byla jsem zklamana z pristupu v porodnici ke kojeni.Bylo jim to jedno,pomoci ani rady jsem se nedockala.Pry se to samo rozjede,az prijdeme domu.Porodila jsem ve 23 hod v noci cisarskym rezem,mala byla naprosto v poradku,presto mi ji donesli prilozit az v 5 hod rano!Nic mi neukazali,neporadili,tak jsem na ni jen koukala a ona spinkala.Byla jsem naprosto nespokojena,zoufala,ze nedokazu sve dite nakojit.Kojila jsem castecne pouze 6 tydnu,pak uz jen umele mlicko.

byla jsem zklamaná,nejprve trénink na sucho,po několika přiloženích byly bradavky rozpraskané,krvavé,bolestivé,když se mléko vytvořilo,malý sál,ale byl stále hladový,bylo mi doporučeno,ať odstříkávám mléko,sestřička mi odsávačkou udělala akorát novou krvavou prasklinu,pak mi bylo doporučeno,ať odstříkávám ručně,což se vůbec nedařilo,takže fiasko,informovala jsem lékaře,že mám mastopatii,jestli to není důvod,že mléko vůbec nechtělo téct,dost hrozný zážitek,nejhorší byl pocit,že mi nikdo neuměl pomoct a dívali se na mě přes prsty,poporodní psychika udělala své a já požádala,aby byla laktace zastavena,nevěděla jsem co dělat jiného,absolutní nezájem vyřešit problém,můj pocit z personálu-jsou v pohodě a příjemní,pokud nemáte problém,v opačném případě,je to ovšem průšvih,pokud bychom se rozhodli s manželem pro třetí dítě,nevím,co bych si počala-kojení je pro mě noční můra,bohužel

Byla jsme zklamaná přístupem sester. Prakticky za námi na pokoj nechodily. Když jsem chtěla vykoupat malého sama, nebylo mi to dovoleno. Po porodu jsem nedostala vůbec žádné informace o denním režimu v porodnici. Seznam věcí, které jsme měli mít s sebou do porodnice byl neúplný a chybný. Spoustu věcí jsem nepotřebovala a některé mi chyběly. Celkově jsem byla zklamaná z celkového průběhu porodu a pobytu v porodnici. Zdravotní péče byla v naprostém pořádku. Ta sociální stránka a podpora matek byla nulová! Přeji hodně štěstí!

Bylo by skvělé pokud by se podařilo prosadit větší podporu kojení (obzvláště u prvorodiček), tak aby se všem vysvětlovalo, jak na to. Ne každá (např. já), někdy už někoho kojit viděla a vědí jak na to přirozeně a sama od sebe.

Bylo by super, kdyby každá nemocnice, respektivně oddělení šestinedělí bylo hned vedle dětského oddělení. V případě, že maminka leží jinde než dítě, tak ať pro ní není problém si sama dojít za svým dítětem, i když je třeba po operaci. A ještě k používání sond, přišlo mi, že nám je sestřičky "nutili" dost často, aniž by to bylo třeba.

Bylo by třeba na tom trochu zapracovat = zlepšit péči o maminky a kojení. Některé sestry v této porodnici (obvzláště věkově starší) s maminkami nejednají moc hezky. Je to sice delší dobu, co jsem tam rodila a vše se učila, ale teď tam rodila sestra a je to stejné, dle jejích zkušeností.

Bylo by vhodné, kdyby personál podával totožné informace, což se v mém případě bohužel nestalo.

Bylo nás v porodnici tolik, že jsem měla pocit, že to sestry nestíhají. Příbramská porodnice si buduje image, že "rodí se tu dobře, ale poporodní péče nestojí ani za řeč". Ale myslím, že to je jen o sestrách, o jejich přístupu. Já jsem přes vpáčené bradavky, na které je předem nikdo neupozornil (gynekolog), začala kojit přes kloboučky. Bylo to velice bolestivé, ale co by pro své dítě maminka neudělala. Nutili mě kojit každé 3 hodiny, ale ne dle potřeby dítěte. Naučili mě kojit pokaždé z obou prsů, ale už mi nikdo neřekl, že je to jen z toho důvodu, aby se laktace rozjela. Já tak kojila stále a když mi malý neustále ublinkával, až jsme s tím nakonec skončili v nemocnici, zjistila jsem, že se pouze jen přejídal. Až tam jsem se teprve dozvěděla, že mám pokaždé kojit z jednoho prsu. Pak už se to srovnalo a kojila jsem bez problémů rok. A to jsem sama sháněla info na internetu, proč mi pořád ublinkává, mám i doma DVD o kojení, co jsem dostala v nemocnici, ale nikde se o tomto nemluví. Každý mluvil jen o refluxu. Obě prsa jsem měla strašně nalité, takže mě vůbec nenapadlo, že bych mu z obou nedala. V červnu čekáme druhé miminko, tak už si dám na to pozor :-)

Bylo skvělé, že zrovna tato porodnice umožňuje dětem s dysfunkcí sání pobyt na JIP (i s matkou), kde je jednak víc sester, jednak mají velké zkušenosti s přikládáním nesavců. Bez toho a bez následné spolupráce s dr. Weberovou v rámci kojicí poradny bych nekojila. Všimla jsem si, že některé ženy vnímaly podporu kojení až jako tlak. Mně to tak nepřišlo, ale já jsem byla psychicky v pohodě a hodně motivovaná.

Byť dcerka v porodnici byla hodně spavá a spíše pila z lahvičky mé osáté mléko, doma jsme v průběhu 14 ti dnů začali plně kojit. Není tedy pravda, že dítě které jednou začne pít z lahvičky si už na kojení nezvykne.

Celková nespokojenost, z nedostatku místa jsem byla umístěná na jiné oddělení, kde sestry nevěděly, zda mi mohou malého dát ke kojení, vždy než se zeptaly, tak se střídaly směny, kojila jsem prvně po třech dnech! Po třech dnech jsem dostala první jídlo! Měla jsem nadstandart a postel mi byla převlečená 1 zy 7dní a to jsem si o to musela říct, záleží na lidech, já měla asi 2 sestřičky fajn ke kojení, ale přesto jsem po 3 týdnech nekojila vůbec, měla jsem 10ml mléka více ne. Už bych tam nešla. Malému zjistili ve dvou měsících, že měl přirostlou uzdičku na jazýčku, proto se neuměl přisát, myslím, že taková kontrola by se měla dělat už v porodnicích.Ráda jsem pomohla. Jana Klimková

Celkově jsem byla předem málo informovaná, ale základy jsem měla načtené. Některé sestry se snažily, některé vůbec ne. Měla jsem poporodní komplikace-byla jsem "vykrvená" dostala jsem transfuze a celkově vyčerpaná. Malýho jsem měla u sebe asi až 3. den, do té doby mi ho nosili minimálně až když jsem si řekla a někdy ani to nepomohlo. On byl spavé dítě, nechtěl se přisávat takže sestřičky mi ho vyloženě rvaly k prsu-což jsem se později dozvěděla že není dobré. Štípaly ho do oušek aby nespal a když pak byl se žloutenkou pod světlem u sestřiček a já se na něj šla podívat ležel vedle něj dudlík. O tom že mu dávali glukozu-že prý něco potřebuje do sebe dostat ani nemluvím. No nakonec už byl v porodnici na UM, krmila jsem ho stříkačkou a snažila se kojit, ale marně, myslím, že ani jsem moc mlíka neměla. Odsávačku mi asi 4. den donesly, ale nic jsem neodsála. Za 14 dní mám termín druhého porodu-pravděpodobně císař-poloha příčná tak doufám, že i přesto všechno se mi podaří kojit, jsem už domluvená s dulou, která mi bude radit a jsem odhodlaná se prát za to, aby mi byl častěji přikládán. Snad se zadaří!

Celkově jsem byla s nymburskou porodnicí spokojená, ačkoliv péči o dítě by se dalo pár věcí vytknout. V roce 2011 se tam chystám porodit druhé dítě, tak budu mít bližší srovnání.

Celkově jsem v Novém Městě byla spokojená, navzdory vpáčeným a bolavým bradavkám, kdy se malá nechtěla přisávat, jsme odcházely z porodnice plně kojená a kojila jsem do 13 měsíců.

celkově myslíim že je velmi nedostatečná. Jen jedna sestra z deseti o kojení opravdu něco ví. Děkuji

Celkově nemohu říct, že by podpora v porodnici v Ústí nad Labem byla špatná, bohužel mínusem je, že některá sestřička je méně komunikativní, nepodá tolik informací , jako jiná. Proto se člověk musí ptát, ptát a ptát...ikdyž se cítí hloupě ( prvorodička v tom prostě tápe :) )jen kdyby se ty odpovědi shodovali :(

celkovo som bola s porodnicou u apolinare spokojna, len ma mrzi, ze nedavaju dieta po narodeni na brucho.

celkový přístup v "Podolí" byl velice dobrý, ale přesto některé zažité praktiky jsou jak ze špatných seriálů z 80 let.

Certifikát Baby Friendly nezaručuje kvalitní personál. Při problémech s kojením, dítě mělo žloutenku, kterou odhalila až dětská lékařska pro propuštění z porodnice, nám dětská sestra řekla, abychom pořídili láhev, že kluci jsou na kojení líní. Díky hospitalizaci ve FN Hradec Králové jsem své dítě kojila 14 měsíců.

Co platí o Příbrami? - když se nezeptáš, nikdo se ti nevnucuje. Myslím, že by neškodilo, kdyby sestry maminky reálně zkoukly i bez jejich výslovné žádosti (tedy aspoň "prvokojičky"). Neumím to přesně vysvětlit, dost jsem studovala před prvním porodem, ale praxe pokulhávala a já bych tenkrát přivítala asi individuální přístup - jedna stálá sestra, která si pamatuje, co mi poradila "minule"a zajímá se jestli to pomohlo (byla jsem v porodnici skoro týden pro malé váhové přírůstky). Druhé dítě je ve výhodě - všechno mám ještě v paměti, takže bez problémů.

Co se kojeni tyce krome informace,ze mam prikladat co tri/ctyri hodiny mi nikdo nic nerekl. Ze zacatku mi dokonce sestra rikala,ze budu mit problem s kojenim kvuli plochym bradavkam, ktere teda vubec nemam,ale kojte par hodin po cisari, kdyz kazdy pohyb boli.. nehlede na to,ze se nasla i takova, ktera mi mackala bradavku, udajne, aby vytvorila "rasu" ..tak jsem to vzala do svych rukou a mela jsem stesti,ze jsem se s dvojcaty rychle rozkojila a pak uz mi do toho nikdo nemluvil :) Nechci hanit celkovy pristup sester, vse je o lidech a nektere byly vazne fajn a podporovaly, hlavne, tusim, sestricka Vladimira, vzdycky ochotne poradila a podporila :) ale nasly se i takove, za kterymi pak clovek ani nechtel jit, protoze si pak pripadal jako obtezujici hmyz.. A abych nezavrhla celou informovanost o kojeni, den pred propustenim mi bylo pusteno video o kojeni.. brzo, ze?:D

Co se týče délky kojení mého dítěte, zvolila jsem možnost 4-6 měsíců, protože poté bude u mě pravděpodobně zahájena léčba hyperfunkce štítné žlázy. Jinak bych své dítě kojila cca do 1 roku. Co se týče podávání dudlíku dětem, v této porodnici dětem podávány nebyly, ale od svého pediatra mám informace, že dudlík lze dětem bez problémů dávat, že na kojení nemá prakticky žádný vliv. Dávám tedy svému synovi dudlík a nemáme s ničím nejmenší problém. Dále bych chtěla dodat, že k přiložení u mě došlo po ř-ti hodinách od porodu, neboť jsem byla na JIP, ale přesto ani toto pozdní přiložení nepovažuji za problém. Syn se bez problémů napoprvé přisál.

Co se týče jak přiložit mimi k prsu jsem, to jsem spíše okoukala od ostatních maminek na pokoji - sestra mi řekla" dělejte to jak Vám to vyhovuje", na dotaz , že nevím mi bylo řečeno," na to přídete...."(mimi jsem měla u prsu asi 6x za první dva dny, jen když se vzbudilo - na radu sestry), naštěstí - jestli se to tak dá říct - mělo mimi těžkou žloutenku a byli jsme přeloženi na nedonošeneckou JIP - tam to byl pravý opak,kojení tam bylo na prvním místě, stále pod dohledem a záplavou nejlepších rad - díky!!!! tamním sestřičkám se nám podařila spustit laktace a kojíme už skoro rok....

Co se týče kojení jsem se vlastně v porodnici nedozvěděla nic,když jsem se ptala při propuštění na nějaké otázky,byl mi doporučen internet,ať se podívám sama.Bůh mi pak seslal vás a vaše stránky,bez nich bych kojení zřejmě vzdala.Díky vám kojím plně dál.Děkuji

Co se týče mě, tak jsem cítila rozdíl v mezi 1.a 2. porodem. U 1. jsem se rozkojila až 5. den, prosila jsem personál o dokrm, protože malá křičela hlady a ty jejich připomínky mě doslova drtily. Buˇd budu kojit nebo dávat flašku. U 2. jsem jim řekla, že se mi posledně udělalo mléko až doma a s flaškou nebyl problém. Malý měl 4 kg a od 1. dne pil jako třídenní. Vždy jsem ho nakojila (aˇt se to rozjede) a pak si šla pro flašku. UM postupně ubývalo až jsem se rozkojila úplně. Takže teˇd to bylo v pohodě. Kdyby to tak bylo i dříve. Podle mě se to snaží striktně dodržovat u prvorodiček, které neví co a jak a potom jsou z toho vyřízené, že jim děti řvou hlady a ony opravdu jaksi např. druhý den nemají mléko.Ten tlak je obrovský. Podle mě každá žena ví, že kojit je důležité, ale opravdu mě nezajímá názor WHO, že se doporučuje kojit do 2 let. Stačí zdravý selský rozum - mám to u sebe, nemusím nic kupovat, umývat lahvičky a ušetřím. To ví přece každá (snad)! Závěrem: Frýdek, co se týče podpory, řekla bych, že ok. Ale 100 lidí 100 chutí. Ještě poznámka: když někdo nechce kojit, neměl by je nikdo nutit. Ani v nemocnicei. Je to jen a jen jejich věc. V dnešní době informací, ví žený o tom, jak je to výhodné. A samozřejmě by měly být UM dostupné. Toˇt můj názor Jana

Co se týče personálu,nemají moc času se věnovat matkám mají moc práce je jich tam málo.Nedovedu si představit, že v takovém prac. vytížení si v klidu sednou a budou vysvětlovat-v klidu.Hlavně prvorodičky neví co a jak.

Co se týče podpory kojení,opravdu mi to nešlo a dětské sestřičky v chebské porodnici byly opravdu úžasně lidské a profesionální,patří jim můj velký dík za to,že jsem svého syna tak dlouho kojila.

co se týče pozdního přiložení, chyba byla na straně personálu, porodila jsem těsně před změnou směn, nová směna za námi na porodní box přišla až po 2 hodinách (zapomněli, nevědeli o nás?), to už dítě spalo, dohodli jsme se, že ho budit nebudeme. přikládali jsme myslím až po 6 hodinách, ale problém s přisátím nebyl. byla jsem poučena, že mám kojit 10 minut z každého prsa, chápala jsem to tak, že dohromady 20minut. kojily jsme tak všechny na pokoji, měli bolavý a popraskaný bradavky, potom nám doktor řekl že je to tím, že jsme měli kojit dohromady 10minut. nedorozumění:-) a co se kloboučku týče-měla jsem tak nalitá prsa, že se k nim nešlo přisát (byl nalitý i dvorec, bradavka vůbec nebyla vidět), nešlo mi odstříkávat ani odsávat..hodně jsem se s tím trápila, jedna sestra mi prsa dokonce velice bolestivě rozmasírovala (bylo to k ničemu, jen jsem se druhý den od sester a doktora dozvěděla, že přes bolest se s prsama nemá nic dělat), až mě samotnou napadlo zkusit použít klobouček - díky němu se dítě mohlo přisát a brzy bylo po problému. zdálo se mi, že sestry moc o kojení neví, rozhodně nepůsobili profesionálně proškoleně, často mi radily podle svých vlastních zkušeností...když jsem pak porovnávala zkušenosti s kamarádkou, která rodila v bohunicích, které baby friendly nejsou, přišlo mi to nastejno, což mě docela nepříjemně překvapilo. ještě k otázce 16 - kojení jsem neplánovala, věděla jsem, že můžou být problémy, spíš jsem chtěla kojit tak dlouho, jak to pude a podle situace. přestala kojit kolem 13. m, definitivně pak (poslední kojení nad ránem)v 15.m, nechtěla jsem prohlubovat závislost malýho na mě.

co se týče sestřiček byli ochotné pomoc v případě, že se kojení nedařilo, ale možna nebrali v potaz to že každé miminko je jiné. já jsem měla problém s přisátím a kdykoliv se objevila sestřička snažila se mi miminko natalčit na prso, což vyvolalo šílený křik a odmítání prsu, malý se přisál až první noc po propuštění z porodnice, bez klouboučku bez všeho a nyní v půli roce je stále kojen, bez dokrmování umělým mlékem

Co se týká personálu v porodnici, je to vše v konkrétních lidech.Některé sestry byly naprosto skvělé a trpělivě pomáhali s kojením. Jiné byly velmi neochotné a nechápu, proč tuto práci dělají.Celkový dojem z porodnice ve FM je velmi dobrý.

Co se týká proškolení na kurzu před porodem,tak výborné.Pak v praxi musím pochválit dvě sestry, které mě zachránily od "deprese" z toho, že naše dítě bylo spavé,nechtělo moc pít, protože mělo silnou novorozeneckou žloutenku.Zvláště jedna mladá sestřička - bohužel už jsem zapomněla jméno, mě dostala do klidu, protože se mi opravdu věnovala,všechno mi vysvětlila včetně odstříkání mléka, kterým pak moji malou dokrmila, když byla v modrém světle. Díky ní jsem byla přesvědčená, že to i doma zvládnu a také jsem pak v pohodě kojila-tuším že 13.měsíců.Jen chci ještě říct, že jsem prvorodička a tak jsem byla ze všeho asi víc vyplašená.

Co si pamatuji, v porodnici se k mému kojení vyjádřily sestry celkem asi 2x(pobyla jsem si v porodnici jen tři dny), a to když okolo mne "zcela náhodně" procházely (ze začátku jsem kojila na chodbičce oddělení, kde si nechávali miminka, která s námi nemohla být na pokoji, šestinedělí bylo plné, takže jsem na kojení asi den a půl docházela)Desatero ke kojení bylo na chodbičce vyvěšeno.Když jsem se stěhovala na šestinedělí, předali mi syna se stříkačkou s glukozou, později když plakal mi dali dudlík. Hodně "osvícenějších" kamarádek se později děsilo, kvůli glukoze i dudlíku. Já pak náhodně narazila na informace o rizicích dudlíku vzhledem k dalšímu kojení, hlavně u tak malých dětí a také o tom, že glukozu děti vůbec nepotřebují (moje dítě jim asi hodně plakalo, nechodila jsem ze začátku na kojení tak často jak bych asi měla(únava, bolest,pocit že je o něj dobře postaráno,důvěra v personál!!!...), a nikdo mi nepřišel říct, že malý pláče...Myslím,že na pokoji (už s miminkem) se za mnou ohledně kojení nebyl nikdo podívat, takže jsem měla docela štěstí, že proces rozkojení proběhl bez problémů.Kdyby se někdo zastavil, v případě potřeby mi techniku opravil a pochválil nás /"Jde vám to skvěle, jen tak dál.."/asi by to hodně zvedlo sebevědomí a zahřálo by to,pár těhle "obyčejných"slov.Je ale fakt,že už před porodem, kterého jsem se docela bála, jsem měla v jednom jasno:at dopadne jakkoli, kojit budu a bude to bez problémů - nevím, zda-li zafungovla psychika, ale cítila jsem, že v tomhle bude vše ok.a taky bylo:)a stále je...máme ted s desetiměsíčním synem spíš problém, aby nám začaly chutnat příkrmy... P.S.:v šestinedělí jsem jela na Bulovku na kontrolu kvůli bolesti prsou a bolestivého kojení.Dr.co měla službu se na mě dívala,jako když si vymýšlím(neměla jsem horečky,zatvrdliny,prostě mě jen při kojení bolela prsa,žlázy i bradavky) a jedna z jejích rad zněla "Tak nekojte".To mě šokovalo.Další její pravda - "Po šestinedělí takovéhle bolesti většinou ustanou",se naplnila.Zatla jsem zuby a samozřejmě kojila dál...

Čekala jsem mnohem více informací ohledně kojení od dětských sester, samy od sebe mi jen ukázaly jednu možnou polohu kojení a nic jiného mi nesdělily, měla jsem pocit, že je mé občasné dotazy (např. ohledně jiné polohy nebo zda mám budit dítě na kojení v noci atd.) obtěžují.

člověk se nesmí bát ptát, na všechny otázky Vám v nemocnici rádi odpověděli a poradili.

D´tě mi sice přiložili do půl hodin po porodu, ale vůbec nikdo se mě nevěnoval a malý se nepřisál, po dvou hodinách mě odvezli na pokoj a melého mi přivezli až po 5 hodinách, a to jsem tam byla 3x kdy už mi ho dají, měla jsem strašné problémy s tím aby se přisál, v porodnici mě akorát vystresovali, sice poslední den už to s kojením bylo docela dobré, ale jen proto, že jsem přestala poslouchat sestry a dělala jsem si to po svém. Rozkojila jsem se až doma, kde jsem neměla stres ze sester, protože na novorozeneckém byli opravdu některé hodně nepříjemné a každá radila a říkala něco jiného. Kojení mi vůbec nikdo nevysvětlil, až po tom co jsem o to žádala a stejnak vždy přišli až byl malý najezený,m třeba až za hodinu po tom co jsem je žádala.

Dcera odmítla v 6 týdnech kojení. Napila se jen, aby zahnala největší hlad a pak už nechtěla. Usnula. Počet kojení se nezvýšil. Když lékař zjistil snížení váhy, zjišťovali jsme co se se děje. Vážením před a po kojení jsme zjistili, že špatně pije. Používala jsem i suplementor medela s odstříkaným mateřským mlékem víc než měsíc. Bez jakýchkoliv změn. Po té jsem kojení ukončila a do půl roku věku dcery jsem mléko odstříkavala a dostávala ho s lahve. Kvůli kojení jsem několikrát navšívila laktační poradkyni, několikrát byla i u nás doma. Bohužel jsme nezjistili proč nám kojení nešlo. Hodně mě to mrzelo. O tři roky staršího syna jsem plně kojila 8m, jak začal jíst přesnidávky sám se odstavil.

Dcera se narodila předčasně 35tt, byla 2 dny v inkubátoru, byla celkově slabá a nechtěla sát, usínala. Krmena sondou, potom z lahve s velkým otvorem (na můj dotaz, že takto se jí pak asi těžko bude zvykat na prso jsem byla pokárána, že prvořadé je, aby přibrala). Vadilo mi kojení na tvrdé židli, na mě příliš vysoké (měřím 152cm), nucení držet dítě přesně podle pokynů sestry. Já cítila, že bych malou držela úplně jinak (tak jak jsem to dělala se synem). Nucení do kloboučku, přestože nemám vpáčené bradavky a první dítě jsem kojila normálně. Také jsem byla propuštěna na 2 dny domů, přijali mě, až dcera zesílila a neměla sondu. Odsříkané mléko jsem dovážela. Pak mě zase nutili chodit kojit co 3 hodiny, ne dle potřeb dcery. Z porodnice jsme s malou odcházely po 11 dnech s lahví, kloboučky a já odstříkávala. Ale díky mé trpělivosti a hlavně informacím z internetu a zvláště díky těmto stránkám, se mi po 3 týdnech podařilo malou plně kojit naprosto v pohodě. Kojím dosud, měla 5 měsíců.

Dcera se neuměla přisát (sestra to se mnou zkoušela zhruba minutu), tak jsem automaticky dostala kloboučky a už se o mně nikdo nezajímal. Odbourávání kloboučků doma bylo velmi problematické a stálo mě to spoustu nervů a divím se že jsem nepřišla o mlíko.

Děkuji porodnici v Mladé Boleslavy za umožnění kojení. Při mém prvním dítěti v porodnici v Nymburce my toto nebylo umožněno.

Děkuji za lidi, jako jste vy. Přestože jsem měla před porodem schůzku v nemocnici se zdravotní sestrou z laktační ligy, po porodu jsem v otázkách kojení plavala jako ryba ve vodě. Bohužel jsem plně kojila jen tři měsíce, zbytek s dokrmem, od pátého měsíce nekojím vůbec. Nejsem si jistá, jestli bych to mohla ovlivnit, ale u dalšího dítěte udělám spoustu věcí jinak. Nejhorší pro mě byl fakt, že v porodnici sice sestry měly snahu odpovídat na mé otázky (ale musela jsem se sama ptát...), ale bohužel každá odpovídala něco jiného.:-( Moc jsem chtěla kojit, ale nezadařilo se tak dlouho, jak jsem si představovala... Na druhou stranu by neškodilo zmírnit tlak mediální masáže na podporu kojení, protože maminky, kterým se to přes urputný boj nepodaří dokáží propadnout dost těžkým depresím. Je to velká škoda, ale není to tragédie a svému dítěti neubližuji. K tomuto závěru jsem ale dospěla až po velmi dlouhé době. Moc vám děkuji za Vaši práci, z Vašich stránek jsem čerpala dlouho a vlastně čerpám dál ohledně příkrmů.;-) Přeji hodně štěstí při Vaší práci. Z.Z.

Děkuji za možnost, některé odpovědi dovysvětlit. Po devíti hodinách snahy o přirozený porod bylo v mém případě rozhodnuto o císařském řezu. Nedařilo se ani napíchnutí spinální anestézie. Personál tedy později stále argumentoval mým zdravotním stavem, když jsem toužila mít syna již u sebe a nebylo tomu tak. V těchto případech je osvěta ohledně kojení spíše na škodu. Myslím si, že informací je již v dnešní době dost i z médií. Většina maminek, pokud se jen trochu zajímá o to, co bude po porodu, se k těmto informacím "dostane" včas. Myslím si, že i většina z nás si také přeje již v této době kojit. Jenže pak to najednou díky okolnostem nejde. Miminko u sebe nemáte a nadále jsou okolo Vás letáčky o důležitosti nočního kojení, častého přikládání miminka apod. Problém je asi ve vytíženosti sestřiček na oddělení. Neměla jsem pocit, že by nevěděly jak pomoci, či že by nebyly ochotné, ale prostě nestíhaly. Dokonce jsem dostala i zpětnou vazbu, že opravdu je po ně jednodušší nechat si miminko u sebe na novorozeneckém oddělení, než chodit pomáhat mamince, která se nemůže hned na 100% starat sama. Dochází pak tedy k začarovanému kruhu, že i díky stresu matky se asi kojení nedaří. O to více jsem se ale pak ze vzniklé situace obviňovala. Přidaly se zdravotní komplikace, které byly mylně přikládány psychickému stresu. Také "ortel", že se miminku už bude muset dát umělé mléko, v tu chvíli začne připomínat pomalu "konec světa" nebo spíše definitivní verdikt "špatná matka". Sice se našly sestřičky, které uklidňovaly, že doma se rozkojíme, ale opět o to horší byl šok, když se tak nestalo. Jsou to všechno hodně subjektivní názory a pocity. Ale pokud mohu, chtěla bych poprosit o trochu více podpory těm maminkám, kterým se prostě nepodaří začít kojit. Je moc dobře, že se člověk může celkem lehce dostat k informacím o kojení, ale už je to horší s informacemi o nekojení. Jsem moc vděčná všem laktačním poradkyním, které jsem v zoufalé snaze o rozkojení vyhledávala. Jenže v konečném důsledku jsem se stále upínala k nějakým nadějím a o to více si zoufala, když rady nepomáhaly. Takže nakonec jsem asi nejvíce vděčná všem maminkám, které mi v době, kdy se kojení nedařilo, řekly, že jejich děti vyrostly na UM a jsou zdravé a šťastné. Poznámka k otázce 22. Pravidelníé intervaly mezi kojením byly v mém případě vynuceny okolnostmi, tedy faktem, že mi byl syn nošen z novorozeneckého oddělení. Díky tomu také nebylo dodržena potřeba nočního kojení. K poslední otázce. Finanční zátež byla největší na začátku, když jsme zjistili, že kojení nestačí: pořízení váhy, odsávačky, lahviček, sterilizátoru apod. Cena umělého mléka, ač není úplně zanedbatelná, byla v té době nejnižší položkou.

Dekuji za web a zasluznou diplomku.

Detem bylo podavano jine mleko jen v pripade, ze mu neslo sat z prsa. I presto ale sestry dal podporovaly kojeni ditete.

Dětské sestry na oddělení šestinedělí působily naprosto neinformovaně, co se kojení týče. Osobně jsem rady příliš nepotřebovala, měla jsem dostatek informací. Stalo se mi ale, že jsem kojila malého v leže jeho nožičkama k mé hlavě (kvůli uvolnění zatvrdlé bouličky) a sestry z toho byly vyjevené a naprosto nevěděli proč se něco takového dělá. Později jsem se doslechla, že sesty ani nechodí na laktační přednášky, které se zde organizují, protože "ony vědí vše"... Maminkám s malými bradavkami radí kloboučky, i když by na místě byla spíše trpělivost s přikládáním a učením miminka se správně přisát. Všeobecně jsem měla pocit, že se sestrám příliš radit nechtělo a k některým bezradnějším pacientkám se občas chovaly povýšeně. (Týká se to vše spíše oddělení šestinedělí, na porodnici byly PA vcelku příjemné).

Díky podpoře sester novorozeneckého oddělení v Městské nemocnici v Litoměřicích jsem mohla později plně kojit svoji předčasně narozenou dceru. A to i přesto, že poprvé jsem ji měla možnost, díky jejímu závažnému zdravotnímu stavu, přiložit k prsu až 25. den po porodu. Bez jejich odborné rady, laskavého přístupu a podpory bych to nejspíš nezvládla. Kojení jsem ukočila v jejích 28. měsících.

Díky sestřičkám, které mě povzbuzovaly a pomáhaly mi překonat krizi než se mi objevilo mlíko, jsem kojila 2 roky k velké spokojenosti mě i mé dcery.

Díky za otázku č.36 :-) V Podolí mají výborné laktační poradkyně. Bohužel je jich málo a odpovídá tomu jejich vytíženost. Ale na každém pokoji je na ně telefonní číslo a ony pokoje obchází. Mimo jiné Lubina Richterová by rozkojila i chlapa :-) Bohužel to samé nejde říct o sestrách. Ony se snaží... ale pořád zastarale propagují intervaly mezi kojením, pokud je problém s bradavkami, donesou kloboučky a mají tendence přikrmovat (ovšem mateřským mlékem a alternativně). Rodila jsem teď v listopadu a byla jsem na pokoji s holkou, která o kojení neměla příliš informací (což v dnešní době nechápu). Měla vpáčené bradavky a dcerku s nízkou porodní váhou. Pořád, že je malá a není schopná sát, že usíná. Podařilo se mi donutit (tu dcerku) mít o prsa zájem, z čehož jsme měly radost. Dodávala jsem jí pořád odvahu, že to půjde. Sestry tam byly skutečně pořád a snažili se jí pomoct. Díky přikrmování (dostávala maloučko, ale dostávala) trošku nabrala a tak třetí den dětská doktorka řekla dost a nechat vyhladovět, jinak to nepůjde. To byl boj! Chvilku po tom přišla bohyně v podobě laktační poradkyně a světe div se - donutila toho malého drobečka sát!!! Druhý den jsme obě odcházely s plně kojenými dětmi!

Dítě bylo na intermediátním oddělení, kde se chodilo na kojení v pravidelných intervalech, pravděpodobně z provozních důvodů. Chápu to, chodilo nás tam třeba 10. Mimo tuto dobu děti byly krmeny odstříkaným mateřským mlékem vlastním, nebo sterilizovaným od jiných matek. V kojení nás podporovali, propuštěny jsme byly až poté, co dcera byla schopna se plně nakojit a začala přibývat. Jak tomu je na jiných odděleních této porodnice, nevím.

Dítě bylo několik hodin po porodu převezeno na vyšší pracoviště ze zdrav.důvodů, když jsem chtěla ani ne 2 dny na to , aby mě propustili, tak mi bylo řečeno, jak si sama zastavím laktaci, kdyby se mi náhodou spustila - pro mě je tahle věta neodpustitelná, proto jsem dala v bodech 29 a 30 dala 5, jakoby dítě už nebylo! Žádné info o tom, že bych se naopak měla snažit rozjet laktaci(zastavit se dá kdykoliv že, horší je to obráceně), naštěstí na vyšším pracovišti v ČB k tomu přistupovali úplně obráceně a já pak své dítě kojila, sice s problémy, ale kojila a to cca 10 měsíců, první přiložení ve třech týdnech

Dítě bylo po porodu přiloženo po 4h protože jsem se až později vzbudila z celkové anestezie (po 3h od akutní c.sekce). Personál porodnice byl ovšem moc vstřícný a pomohl nám se spuštěním laktace, takže jsme kojili plně a následně do 13.mes.

Dítě bylo poprvé přiloženo asi 6 hodin po porodu (akutní císařský řez), asi 20 hodin se vůbec nepřísalo. Později nebyly s kojením vůbec žádné problémy

Dítě bylo přiloženo k prsu zhruba po 4h a to po několikeré urgenci manžela. Do té doby bylo miminko na novorozeneckém oddělení z důvodu další kontroly (apgar 6,7,8). Posléze jsme zjistili, že k žádné kontrole nedošlo, pouze sestřičky neměly čas. A co se týče vstřícnosti personálu, pouze jedna velmi šikovná laktační poradkyně byla schopna poradit a to velmi vstřícně, ostatní sestřičky nebyly nijak ochotné pomoci s přiložením miminka a polohami při kojení, pouze se odvolávaly na pomoc laktační poradkyně.

Dite mi bylo po 2 hod po porodu odebrano na 7 hod, abych si odpocinula a 2x dokrmeno glukozou (nechtela jsem se s personalem hadat, ze chci s ditetem zustat). Personal doporucil kojit nejdrive po 2 hod max 10 min, totez radil prakticky pediatr. Prvni 3 tydny jsem musela dokrmovat UM (dite pomalu pribyvalo), potom se mi podarilo plne kojit - predevsim diky radam na www.kojeni.net a nerespektovanim vyse uvedene rady :-) Dokrmovala jsem alternativne, ale kdyz dite v porodnici moc rvalo hlady, personal doporucil dudlik.

Dítě mi přiložili sice "ihned" po zvážení a měření, resp. mi ho porodní asistentka přimáčkla k prsu, ale nechtěl se přisát, resp. potřeboval asi více času. Pak ho odnesli s tím, že si potřebuji odpočinout. Dvě hodiny jsem měla odpočívat, pak mě měl někdo odvést na odd. šestinedělí, ale měli na porodním sále frmol, tak jsem čekala déle. Dítě se narodilo ve dvě a já ho pak podruhé spatřila až okolo 7 večer nebo ještě později. Zcela chyběla individuální péče. Následující den jsem si zaplatila nastandard a bylo to pak lepší, ale stejně malému i jiným dětem nasadili dudlík a on ho sál a sál, já nevěděla, že to může mít za následek, že budu mít potíže s kojením. Považovala jsem do té doby, přiznávám že naivně, kojení za samozřejmost, nenapadlo mě, že by mohl vzniknout problém, málo mléka apod., což se pak stalo. Jen díky Vašim cenným radám kojím stále (malému je 10 měsíců).

Dítě se bylo přiloženo do 20 minut po porodu, ale nechtělo se přisát. Pak mi bylo dáno až více jak 6 hodin, což si myslím, je dlouhá doba.

Dle mé zkušenosti se matka se zájmem o kojení informací dopátrá, ale představovala bych si aktivnější přístup ze strany personálu. Sestry na oddělení se spoléhaly na to, že všechny potřebné informace podá laktační poradkyně.

Dle mého názoru by se měl dotazník zaměrovat na první dítě - první zkušenosti. Alespoň u nás u druhého dítka nebyly vůbec žádné problémy - asi jen díky vlastním zkušenostem. U prvního dítka to byl boj, a to pořádný. Naštěstí úspěšný - kojili jsme do roka, kdy se syn sám odstavil a to už jsme byli v půlce dalšího těhu :o) Hodně štěstí a dík moc za stránky!!!

Dle mého názoru, záleží hodně na lidech. Stačí jedna nepříjemná zdravotní sestra, která dokáže hodně ovlivnit celkový pohled na danou porodnici. V mém případě jsem byla spokojená, možná i proto, že vše probíhalo bez potíží a měla jsem dostatek zkušeností z kojení prvního dítěte (díky mé výborné laktační poradkyni z kruhu rodinného). Také chápu, ne vždy jednoduchou situaci sestřiček, které nemají vždy ideální podmínky (hlavně časové), aby se mohly plně věnovat maminkám, které mají větší problémy při kojení.

Dobry den pani Jirinko..jak jste si jiste vsimla,dotaznik jsem vyplnila i presto ze jsem rodila v zahranici..mozna vam to nepomuze mozna ano:-))Chtela jsem jen rict..ze muj maly chlapecek ma 3,5 mesice a dodnes ho plne kojim..a to predevsim diky vam..Tady v Irsku je sice spousta poraden ale setkala jsem se i stim,ze existuje spousta nazoru a doporuceni ohledne kojeni,ktera nejsou jednotna,takze da se rict,ze jsem duverovala pouze memu materskemu instinktu a Vam..za coz vam chci hrozne podekovat.prekonali jsme tak laktacni krizi atd..Podpora v Irskych porodnicich je velmi dobra,ale i presto matkami malo zadana..Znam jen velmi malo matek,ktere koji..je totiz jednoduhsi diteti strcit lahev a pak ho dat babickam:-))

Dobry den, nemela jsem moznost ani jednou rodit v CR, ale pristup v Irsku mi prisel perfektni. Brali to hodne prirozene a spontane. Hodne Irek bylo ovsem zvykle na epidural a jine prostredky u porodu. Me meli tak trochu za exota, kdyz jsem nechtela epidural, ani injekci, ale na druhou stranu, kdyz zjistili ze chci rodit uplne prirozene bez zadnych "omamnych" prostredku, plne podporovali. Dite jsem mela od porodu az do odchodu z porodnice jen u sebe. Je to tam bezne, dite po porodu vubec neodebiraji matce. Vazeni, myti a oblikani probiha hned na porodnim sale za ucasti matky i otce. Po porodu jsem byla jeste asi hodinu pod dohledem, zda je vsechno v poradku a pak jsem byla opet s miminkem prevezena na pokoj. Kdyz jsem byla ja i dite v poradku, mohla jsem na druhy den z porodnice odejit domu. Mam opravdu vyborne zkusenosti s porodem v Irsku a kdybych byla tehotna znova (jiz jsme se prestehovali zpatky do CR) tak bych popravde receno, poradne nevedela do jake porodnice jit rodit :) Tot muj poznatek. Snad Vam k necemu bude. Hezky den. Eva Pilna

Dobrý den, rodila jsem v porodnici v Neratovicích.Na porodnickém oddělení se střídali dva pediatři.Oba podporovali kojení - vše řádně vysvětlovali, pokud o to měla maminka zájem.Pokud ale zájem neměla, do ničeho jí nenutili.Já myslím, že je to správný přístup.Lámat přes koleno by se to nemělo...trochu mě rozesmutněl článek v novinách, kdy maminky (bohužel si nepamatuji zemi, v které zákon vydali) musí kojit dítě do věku půl roku, pokud ne, čeká je vězení..:-(

Dobrý den, byla jsem s péčí ve FN Motol velmi spokojena, až na to kojení - neřekla bych, že ho nějak podporovali. Akorát se 3 denně přišly sestřičky zeptat zda už kojíte (což je pro prvorodičku trochu stresující), ale víc nic. Kojilo se po 3 hodinách, v noci po 5. Syn se narodil 36+4, ale měl výbornou váhu a míry a celkově byl v pořádku, takže od začátku room-in. Celé dny prospal, nemohla jsem ho vzbudit, ničím a když tak jakmile se přisál usnul (když jsem zaspala, spal i 8 hodin!).Z porodnice jsme sice odcházeli, a něco málo přibrali, ale pro neprospívání jsme skončili na dokrmu UM.Ze začátku jsme dokrmovali polovinu denní dávky!Po kontaktu laktační poradkyně, jsme od 8.týdne kojeni plně do 6 měsíců, nyní je nám 8,5 a stále kojíme. Sice s problémy, ale kojíme. Díky za předporodní kurz a laktační ligu, o které nás tam informovali. V Motole, nám neřekli nic o laktační lize, o pomůckách při kojení (odsávačka,suplementor), nic o možných problémech (retence), záněty,kam se obrátit. Jako prvorodička bych to velmi uvítala. Díky za to co děláte, Dana

Dobrý den, dítě o kterém jsem hovořila je nyní 8 měs.staré, po porodu jsem kojila plně ale to vydrželo do 5.měsíce,od té doby jsem částečně přikrmovala a od 6.měsíce nekojím vůbec,přidávám um.mléko +pevnou stravu.Vzhledem k tomu, že jsem sama porodní asistentka, měla jsem informace ze školy.Novorozenecké oddělení Apolináře hýřilo informacemi, ovšem praktická stránka trochu unikala. Vzhledem k tomu, že jsem byla na JIP asi 26 hodin,přikládala jsem po 28 hodinách.Možná to nebyl dobrý začátek,sice jsem věděla co a jak s kojením - nicméně ze strany zdravotníků nepadlo slovo o tom,co bude s kojením když jsem na JIP.Obecně hodnotím za 3.

Dobrý den, dotazník se týká mého druhého dítěte, ale to jsem rodila za nadstandardních podmínek se svou porodní asistentkou, která mi poskytovala i poporodní péči (v porodnici i doma), moje odpovědi tedy nevypovídají o úrovni péče, která je v neratovické porodnici standardně kojení věnována. "Běžný" personál se na můj pokoj prakticky nedostavoval, nikoliv kvůli nezájmu, ale právě kvůli péči, kterou mi zajišťovala moje PA. Ráda vám vyplním dotazník znovu ohledně "standardní" zkušenosti, kterou jsem získala při svém prvním porodu. Jsou to však tři roky zpátky a netuším, zda-li je pro vás taková informace přínosem. Ráda Vám však vyhovím, děláte skvělou a záslužnou práci, sama Vaši stránkám vděčím za mnoho cenných rad během kojení prvního dítěte. S díky za Vaši práci, Jitka Halčínová, jitka.halcinova@iham.cz

Dobry den, doufam, ze Vam muj dotaznik pomuze :-) V nemocnici v Havirove byly sestricky velice napomocne co se kojeni tyce, ale i presto jsem hooodne veci nevedela a dekuji Vam, za tyto stranky, ktere mi vzdy pomohly ve chvilich, kdy jsem si nevedela s necim rady. Za chvili me ceka odstavovani, takze sem urcite zase zavitam :-) Vsimla jsem si, ze i nemocnice v OV jsou BFH a skoro tomu nemuzu uverit. Zkusenosti kamaradek z techto nemocnic jsou k placi. Nektere byly doslova od kojeni odrazovany s tim, ze maji jednodussi dat miminku flasku a maji klid :-( !!! Jirinko, preji Vam, at se Vam dari ....

Dobrý den, jelikož jsem v dotazníku odpovídala dle situace u mého druhého porodu, chtěla bych říci, že první porod a tím pádem i první kojení vypadalo úplně jinak. Rodila jsem r. 2007, porod byl komplikovaný, skončila jsem na 3 dny naJIP, co se týče kojení - katastrofa! O tom že je Olomouc BFH jsem se dozvěděla až tam a musím říci, že přístup personálu mě velice zklamal, možná i díky pozdnímu přisání, nezájmu o to, mou laktaci podpořit, pomoci při kojení, jsem svou dceru pořádně nerozkojila. Radši ji vrazili UM. Pokud byste měla zájem, abych dotazník vyplnila ještě jednou a to v případě 1.dítěte, jen mi písněte zprávu e-mailem na eva_oliv@seznam.cz. Mějte se pěkně.

Dobrý den, jen bych chtěla napsat, že mi porodnice po narození mého syna dala mimčo na břicho a ne k prsu, já byla tak vystresovaná a unavená, že mě nenapadlo si ho tam dát, u druhého dítka budu už chystřejší, jinak na oddělení šestin. to byla katastrofa jedna sestra nebo i doktorka řekla tak, druhá zas tak, člověk nevěděl co si má vybrat, prostě komedie, rodila jsem před 3 měsíci a možná to byla moje chyba že jsem se o nic dřív nezajímala, ale sestry neochotné a když si vzpomenu jak se tvářily byla jsem rada, že jsem šla dom, ted maleho nekojím a dávam příkrm, prostě přístí mimčo snad budu, ze skušeností se člověk učí. Ale hlavně že jsme zdraví.teda ten prcek. Přeji pěkný den.

Dobry den, Jirinko. Kdyz jsem byla v porodnici, myslela jsem, ze mi dali dostacujici informace a pomoc, ale po prichodu domu a cteni vasich stranek, jsem zjistila, ze mi moc nepomohli a diky nim jsem mela ze zacatku nedostatecnou laktaci. Vy jste mi kojeni zachranila. Jeste jednou moc dekuji. Vsem vas doporucuji a peju na vas ody :). Mejte se krasne.

Dobrý den, kojila jsem všechny 3 děti do15, 25 a 38 měsíců a musím říct, že to byla nejkrásnější doba...Krásné svátky...Iveta

Dobry den, mila pani Jirinko, rada jsem Vam zodpovedela dotaznik. Nejsem si vsak jista, zda je ma vypoved smerodatna - z porodnice jsem s ditetem na vlastni zadost odchazela jiz 12 hodin po porodu. Problemy s prikladanim jsem nemela a pomoc jsem nevyzadovala. Jiste vsak je, ze mi za techto 12 hodin nikdo ani v nejmensim neznaku pomoc nenabidl, ani se nezeptal, zda se kojeni dari. Ani bezprostredne po porodu, ani potom na pokoji. To mi prijde velmi zvlastni... Az v okamziku propousteni se mne lekar zeptal, zda se dite prisava, toto byla samozrejme podminka propusteni, ze budu schopna nejakym zpusobem dite nakrmit. Zdravim Vas, mejte se dobre, Misa

Dobrý den, mj syn po porodu pořád hubnul, i když jsem ho kojila každou hodinu, ale byl slabý a neuměl si vzít co potřeboval a měla jsem málo mléka. Ale v porodnici mu nedali nci jiného, pořád dokola opakovali, že musím kojit, připadala jsem si jak nejhorší matka na světě, přišlo mi to trochu fanatické. Bohužel ke kojení mám negativní vztah díkt omu

Dobry den, neviem, ci su moje odpovede pre Vas vobec zaujimave, kedze som rodila na Slovensku. Ale pomohla ste mi, ked som koncila s kojenim- Vase rady boli pre mna naozaj cenne. Dakujem este raz za ochotu a zelam vela uspechov vo Vasom krasnom poslani. A este co sa tyka kojenia - v nemocnici ako kto ale snazili sa mi pomoct, ale velmi to neslo, maly spal, neplakal ale vobec nechcel pit - absolutne spokojne dieta, ci hladne ci najedene vsetko jedno. Doma som sa zatala a zo zaciatku sme naozaj bojovali, lebo syn proste sam nepytal nikdy, ked som mu dala pit, ale sam sa nikdy nedozadoval. Nakoniec som vsak kojila 18mesiacov a velmi som si spolu uzivali. Teraz ma 25mesiacov a je z neho naozaj dobry jedak, aj ked sme uz na UM. Dakujem este raz za ochotu a snad som trosku pomohla.

Dobrý den, o kojení jsem velmi stála. Rodila jsem v období, kdy byl baby-boom a ohledně kojení jsem byla velmi zklamaná. Dcera buď spala a nebo brečela a ani přivolaná sestra mi neporadila, jak dceru donutit pít.Nakonec jí vždy sestra dala glukózu a tím dcera přestala brečet... Používání kloboučku mi sestry okamžitě zakázali a byly jsme s dcerou propuštěny po 3 dnech i v momentě, kdy dcera skoro nejedla, nepřibírala a skoro nečúrala a to jsme vše zaznamenávali. Po propuštění jsme skončili druhý den na dětské klinice s dehydratací.

Dobrý den, obě děti jsem rodila v Brně Bohunicích, tato porodnice rozhodně není baby friendly hospital, u obou dětí jsem měla značné potíže s kojením a jediné řešení ze strany personálu bylo láhev, umělé mléko a dudlík. Psala jsem už do porodnice, situace se údajně řeší. První dítě jsem nekojila vůbec, druhé ano. Ještě bych vás chtěla poprosit o podporu i nekojících matek, bylo velice těžké psychicky zvládat situaci, že nekojím. Děkuji a přeji pěkný den. K. Šírová

Dobrý den, odpovídala jsem ze zkušeností s prvním synkem. V současné době jsem těhotná znovu, dnes již vím, na co si dát pozor a nebudu se na porodnici spoléhat. Mám ploché bradavky, to pro mě byla po porodu novinka. Syn se ještě na porodním sále nepřisál, i když pokus o přiložení byl. Já jsem pak měla nějaké zdravotní komplikace, takže mi ho následující dva dny nosili sestřičky na kojení. Vrazily mi klobouček a řekli kojte s ním, když mu to jinak nejde. Jenže jakou polohu? Já absolutně netušila co, jak? Jediná sestřička na oddělení šestinedělí měla snahu něco mi trošku vysvětlit, zbytek to spíš obtěžovalo a jediná jejich starost byla, jestli syn přibral podle tabulek. Propouštěli nás s tím, že pije málo, takže ještě ten den jsem si musela zajet koupit UM případně odsávačku. Já zvolila cestu odsávačky a tak jsme skončili na 11 měsíců u odsávání MM a podávání v láhvi. Tohle mě asi nikdy nepřestane mrzet, protože mlíčka já jsem měla pro deset dětí...jen jsem absolutně nezkušená nevěděla jak si správně syna natočit, aby pil efektivněji, aby se chytil plošší bradavky. A bohužel, o laktačních poradkyních jsem se dozvěděla až v době, kdy jsem se s odstříkáváním smířila natoli, že jsem už nic měnit nechtěla. Děkuji za Vaše stránky, i já zde čerpala informace!

DObrý den, především, i teď po třech letech od narození svého dítěte Vám chci poděkovat za podporu, kterou jste mi kdysi dala. Byla jsem velmi v nemocnici zklamaná, kdyby to nebylo mé třetí dítě, byla bych úplně bezradná. Vůbec netuším, proč mi mé zdravé dítě dali až po 24 hodinách. Zpočátku mi až tak neteklo mléko, stále mi ho chtěli dokrmovat, vyloženě jsem si vyžádala, že ne, že budu častěji přikládat. Po nalití prsou jsem se vyloženě sama trápila, sama si vyžadovala odsávačku. Nechce se mi na to ani vzpomínat, nejsem žádná přecitlivělá pacientka, ale s takovým nezájmeme jsem se ještě nesetkala. Největším paradoxem bylo puštění videa o kojení 4 den v porodnici při odchodu.

Dobrý den, při prvním porodu, jsem obrovské problémy s kojením, dceru mi přiložili až za 1 hodinu, nechtěla se přisát, v porodnici mi nikdo nedokázal pomoci až porodní asistentka, kterou jsem si zavolala domů.Díky tomu byla dcera plně kojena 2 měsíce, pak byla v poledne přikrmována na doporučení lékaře.

Dobrý den, ráda bych touto cestou upřesnila své odpovědi. Jak vidím rodila jsem v porodnici, která není BHF. Zjišťovala jsem sice ze zkušeností kamarádek, jaký přístup mají nyní ke kojení, ale hlavní faktorem bylo, že jsem epileptik, nemám auto a rozhodující byla tedy vzdálenost k nemocnici. Rodila jsem zde i první dítě (nyní 11 let). Po takové době, jsem byla velmi mile překvapena, co se změnilo a jakou podporu jsem zde v kojení dostala. Na kojení jsem se ale teoreticky připravovala studováním různých zdrojů. Ač nemocnice není BFH musím napsat, že 10 bodů správného kojení bylo vyvěšeno na několika místech, chodbách, v každém pokoji na stěně i na volném papíře, který byl v pokoji k dispozici. Po porodu sestry dbaly, aby byla dcera přiložena co nejdřív, i když musela být kvůli adaptaci jinak v inkubátoru. I přes počáteční problémy, spavosti dcerky a problémy s polohami kvůli velkým prsům se mi sestra na požádání věnovala individuálně a to několikrát poměrně dlouho. Navíc byly všechny moc příjemném. Jediné, co bych vytkla a co komplikovalo pohodové kojení, byl někdy až chaotický režim prodnice (vizity, vyšetřovací procedury, atd.), který moc nectil probíhající kojení. Jinak, ač nemocnice není BFH, byla jsem nakonec k mému překvapení spokojená.

Dobry den, Rada bych upresnila, ze veskere informace ohledne kojeni, ktere jsem ziskala v nemocnici, jsem ziskala na predporodnim kurzu, ktery porodnice porada. Ten byl opravdu velmi cenny a dal mi mnoho -obzvlast pro prvorodicku - dulezitych informaci. Ze samotneho pobytu v nemocnici po porodu mam opacnou zkusenost. Za ctyri dny, ktere jsem v nemocnici s miminkem pobyvala jsem se potkavala s mnoha sestrami, jedna jedina sestricka byla vzdy velmi ochotna a pomohla mi dite spravne prilozit, jinak jsem mela opravdu "stesti" na velmi neprijemne reakce, pokud jsem se "opet" dozadovala pomoci, (Odpovedi typu " Je prisate? No tak snad kojite dobre ne?!!!" mi opravdu na muj dotaz o spravnem prilozeni (a ani na psychiku) moc nepomahaly), nebo na snusku od sebe se velmi lisicich rad, takze jsem byla hodne zmatena. Jeste bych rada zminila, ze jsem se ze zdravotnich duvodu musela po propusteni domu ten samy vecer do nemocnice zastavit (duvodem bylo me totalni vycerpani), chtela jsem se take zeptat, jak by mohl dite krmit muj muz, vzhledem k tomu, ze jsem potrebovala nutne odpocivat (a nebyla jsem si jista, zda znovu neskoncim v nemocnici),planovala jsem odstrikavat mleko a nechat manzela krmit bud strikackou, nebo ze lzicky, pani doktorka muj dotaz ukoncila tim, at krmi z lahve "a basta". Moje zkusenost s porodnici Obilni trh je tedy: Predporodni kurz (vedeny stanicni sestrou Bc. Kamenikovou) - Vyborny Porodni oddeleni - Naprosto skvele Oddeleni sestinedeli - Tam uz bych se vratit nechtela Preji Vam jen to dobre a klobouk dolu pred Vasi smysluplnou praci!

Dobrý den, ráda jsem dotazník vyplnila a děkuji Vám za Vaši práci. Jen musím podotknout, že pokud bych odpovídala na okolnosti týkající se mého prvního dítěte, byly by odpovědi hodně jiné. Je pravda, že i přístup personálu se změnil, ale i tak mi připadá, že prvorodičkám, které potřebují největší podporu se náležitá péče nevěnuje. Přeji hodně úspěchů ve Vaší práci. Irena Černochová

Dobrý den, už během těhotenství jsem byla pevně přesvědčená, že pro kojení dcerky udělám maximum. Bohužel jsem se nezúčastnila předporodního kurzu zaměřeného přímo na kojení, který porodnice nabízela, asi jsem podcenila náročnost kojení a brala jsem kojení jako přirozenou a samozřejmou věc takže jsem ani neočekávala problémy. Ty však nastaly hned první den, kdy jsem neuměla správné přisátí a dcerka mi během krátké chvíle "rozkousala" bradavky, byla hodně spavá a celkově nám to nešlo. Chodily se na pokoj občas podívat sestry a když jsem požádala o pomoc tak to bylo během mžiku podle nich vyřešené a už jsem je zase neviděla. Pak mi jedna maminka poradila, abych zašla na šestinedělí, že se tam dá nakojit u sestřiček a požádat o pomoc což byla pro naše kojení ta nejdůležitější informace, bohužel od personálu jsem se nic takového nedozvěděla a i jiné maminky nic nevěděly. Byla tam jedna milá sestřička, která se nám pověnovala a každé další kojení po dvou hodinách ve dne v noci jsme na šestinedělí chodily (skoro dva dny) až nás to s malou naučily. Po návratu domů jsme ještě asi dva týdny bojovaly, hlavně kvůli hrozné bolesti a uzdravení mých bradavek, asi třikrát jsem volala na laktační linku pro radu a nakonec jsme kojily plně 6měs. a pak do 15-ti. měsíců, dcerka nikdy nedostala lahvičku s umělým mlékem. Moc děkuji za Vaše stránky, i tady jsem načerpala obrovské množství kvalitních informací a přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci.

Dobrý den, v porodnici mi přišlo, že sestry mají snahu aby maminky nekojili dle jejich přístupu. Když se nám to nedařilo ihned nabízeli sunar. Naopak nenabízeli žádné rady ohledně kojení, prostě pradavku vrazili malému do pusy ikdyž plakal a odešly, samozřejmě jsme s tím bojovali asi 3dny než se vůbec malý přisál, a to díky mé trpělivosti.

Dobrý den, Vaše stránky jsem po návratu z porodnice využívala, včetně kontaktu na latkační poradkyni. Ve FN Motol byla většina sestřiček vstřícná, nicméně z pozdějšího pohledu zákl. věci - jako správně přiložit a hlavně držet prso při kojení řečno nebylo. K dispozici bylo CD,ale není nad osobní kontakt. laktační poradkyně p. Chalašová mi dala cenné rady. Prsa se zhojila po 2 měsících, po celou dobu jsem kojila,ale bylo to utrpení. Vydržela jsem díky podpoře kamarádky. Rozhodnutá kojit jsem byla od začátku a to kvůli prospěšnosti pro malého - nejlepší výživa, navíc jsemalergik tak jako snížení rizka vzniku alergií a dále i pro mne to je pohodlné. Nicméně nyní už máme příkrmy, ale i tak si malý kromě popíjení na žízen vezmě ráno dopolende a večer a v noci svou dávku mateřského mléka. Díky za Vaše stránky, at s Vám daří. Leona Mrázková

Dobrý den, vzhledem, že se jednalo již o druhé dítě, měla jsem otázky týkající se kojení celkem důkladně prostudované, a proto jsem se o ně zvlášt nezajímala. Navíc s kojením jsme se synem neměli problémy, jen zpočátku se mi nalila prsa a s tím mi tedy v porodnici mnoho nepomohli. Musela jsem si v podstatě poradit sama. Kdybych rodila v Motole první dítě, tak nevím nevím, jak by to bylo.

Dobrý den,jen jsem chtěla upřesnit,o kojení jsem si nic v průběhu těhotenství nezjištovala,byli jiné starosti a říkala jsme si,že mi vše po porodu určitě vysvětlí,od toho tam také jsou ale to byla velká chyba a omyl!Informace o kojení jsme si zjištovala průběžně jak se vyskytl problém a jak jsme potřebovala z internetu a od kamarádky.Dítě mi po porodu nebylo přiloženo do 2hodin,převezli mě na šestinedělí,dítě hned do postýlky vedle mě,já vyčerpaná,unavená,bolavá,chrlili na mě informace o mé hygieně,administrativní věci a mezi tím byla zmínka o přikládání dítěte každé 2-3h ale už mi zapoměli ukázat jak,byla jsme sama na sebe naštvaná,že jsme si nezjistila v těhotenství více o kojení,moc jsem chtěla kojit,tak jsem je tam začala pěkně honit,sestřičky se střídali ve směnách,některé byli dobré ty jsem stále otravovala jiné jsem se bála říct.Mléko se mi udělalo 3.den po porodu,byla tam jedna laktační sestřička,která byla suprová a naučila mě jak odsříkávat a vše kolem kojení,hodně mi pomohla, malej dostal asi 2x dokrm než se udělalo mléko,4.den jsem se plně rozkojila jedině díky tomu že jsem je tam stále honila.Nikdy mě nenapadlo,že kojení je tak náročné a problematické,myslela jsem si,že stačí dát dítěti prso a hotovo a jak jsem se mýlila!V průběhu kojení se různě laktace měnila,při skončení šestinedělí,růstový spurt i laktační krize a přechod na tuhou stravu,je to věda a hrozně náročné,nicméně jsem to zvládla,mám odkojeno plně půl roku a kojím stále dál,mému synovi je 11měsíců.Informace o kojení jsme čerpala z internetu od Jiřiny Mrázkové z jejích stránek a díky nim kojím!!! Za všechno moc děkuji. Ivana Žáková, DiS.

Dobrý den,každe kojený je ine a ten začatek je najtechší,hlavne pri prevem diteti,to bylo jiní ako píšem,hned podávali klobučik,personál byl neochotnej ,nalite prsa ...byla to hruza,tak sem od 3mesícu odsávala,ale zvládli sme to...plne kojená a ted mám mimčo a plne kojím..aj vdaka Vám,dakujem za radu a prajem pekné sviatky

Dobrý den,měla jsem problémy s kojením v porodnici.Chtěla jsem však kojit a tak jsem se ptala a zkoušela jak to jen šlo.Ze začátku byl personál ochotný,později jsem měla pocit,že už je to začalo obtěžovat.V porodnici jsem navíc byla týden,kvůli sobě. Dostala jsem 40teploty.Až čtvrtý den,mě poslali na ultrazvuk atd...Nasadili antibiotika.S udržováním laktace mi pořádně nepomohli ani nějak neinformovali.S kojením to bylo špatné(čtyři záněty během 14měsíců),ale díky Vám a ještě jedné laktační poradkyni a spousty práce jsem kojila téměř 19měsíců.Moc Vám děkuji.H.U.

Dobrý den. Měla jsem závažné poporodní komplikace, malého mi dali k prsu hned po porodu, ale pak jsem ho pět dní neviděla. Měla jsem ploché bradavky, neměla mléko a malý se nechtěl přisát ani přes kloboučky. MYSLÍM, ŽE TLAK NA KOJENÍ JE V SOUČASNÉ DOBĚ PŘEHNANÝ!! Dá se říci, že jsem se díky tomu téměř psychicky zhroutila. Zkoušeli jsme krmení přes prst, stříkačku, infuzní set apod., ale bez výsledku. Asi Vás to překvapí, ale pomohla mi až laktační poradkyně, která se mnou vše probrala a vyzkoušela, a poté co se malý nepřisál, mi doporučila ať to nelámu přes koleno a že kojit nemusím. Neskutečně se mi ulevilo, neboť jsem se soustředila jen na kojení a na nic jiného, byla jsem psychicky úpně "vyřízená". Poté jsem ještě tři měsíce plně odsávala a do konce čtvrtého měsíce měl malý moje mléko, které jsem měla zamražené. Pochopila jsem, že na kojení svět nestojí, že mnohem důležitější je pohoda, kterou ze mě cítí můj syn tak, jako cítil nepohodu a stres. Jsem ráda, že žiji, že je malý v pořádku a zdravý a že se o něj perfektně postarali v porodnici, v tom šíleném počtu dětí, co tam měli, když jsem se nemohla starat já A vůbec jim nezazlívám, že mu dali lahvičku. Sama mám střední zdravotnickou školu a vím co to je, když je oddělení přeplněné a není čas. S pozdravem M. Lohniská

Dobrý den. V porodnici jsem byla moc spokojená,ale na oddělení šestinedělí se mi to moc nelíbilo. připadalo mi,že na nás nenají vůbec čas. Nikdo mi neřekl, abych kojila malou tak a tak dlouho,(např.15 min.), jaké polohy existují. Každá sestra mi říkala něco jiného. Jedna tvrdila,že potřebuju kloboučky,tak mi je donesla,druhá zas,že je nepotřebuju. Byla jsem hodně zmatená. V tom stavu,kdy je vše nové,jsem se ani nikoho na nic nezeptala,protože mi přišlo,že je otravuju. Když jsem rodila,tak byly zrovna 30° vedra,tak jim asi bylo vedro a nechtělo se jim.nevím. když jsem odjížděla domů,tak jsem byla hodně zoufalá,protože malá byla dlouho u prsu a pak velmi málo spala. Z toho důvodu jsem začala malou přikrmovat UM,protože se mi nedělalo mléko, pak se to trochu zlepšilo,ale stejně teď nekojím a malá je jen na Um,má 5 měsíců. prospívá dobře a vše je OK. Takže shrnutí: na porodnici byli super,ale na šestinedělí nic moc. Nashledanou.

Dobrý den.S péčí jsem celkem spokojená,jen mi přišlo že sestřičky neměly zas tolik času se každé rodičce plně věnovat.Malá se nechtěla hned od začátku chytnout tak bez dalšího snažení nasadily kloboučky a bylo to bez práce.Kdybych věděla jek těžko se bude odnaučovat pít přez ně udělala bych max. pro to aby jsem kojila hned od začátku bez nich.To ale člověk jako já-první dítě,zjistí bohužel až pozdě.Alespoň vím že při druhém budu bojovat hned od začátku a nebo si pořídím formovače bradavek.Jinak péče byla super to nemůžu říct půl slova :-) Děkuji a neschledanou.

dobrý večer, rodila jsem celkem 3x pokaždé ve stejné nemocnici. v r.1994 můžu říct super. v r. 2004 také ještě se dalo, ale má poslední zkušenost v r. 2008 nic moc. První dite kojeno 7 týdnů, a druhé dvě děti obě dva roky. Je fakt že kdyby se mnou neležela na pokoji u druhého porodu paní co mně při kojení držela tak nevím nevím zda by to nedopadlo jak u prvního kojení. No a tím pádem jsem už třetí kojení zmákla a vím že se musí vydržet a hlavně chtít. Je to strašně pohodlné a i s dětmi které kojíte je jinčí vztah, jako maminka a dítě. Je to super věc a i ted své 16leté dceři už vtloukám ,že to je to nejlepší co může miminku dát nejen pro vztah ale i pro lásku. Děkuji. že jsem se mohla zůčastnit dotazníku a snad v něčem pomůže dobrou noc a příjemné Vánoce

Dod. k ot.č. 18: Syna jsem rodila císařským řezem ve spinální anestezii. Syna ihned po porodu zabalili do zavinovačky, takže jsem ho jen viděla, v podstatě jsem si ho ani nepohladila. Žádné přiložení k prsu se nekonalo, nikdo z personálu to se mnou neprobíral. Bohužel jsem jim důvěřovala. Syn byl v naprostém pořádku. Ihned ho převezli na dětské oddělení, já putovala na JIP. Syna mi během 24h přinesli jen dvakrát ukázat. Jediné o co se sestra pokusila, bylo to, že mi podle mého názoru dost nešetrným způsobem mačkala bradavky (samozřejmě bez jakéhokoliv úspěchu). Nikdo se nesnažil mi syna dát k prsu. Já jako prvorodička jsem se spoléhala na sestřičky. Syna jsem si poprvé dala k prsu až 24h po porodu, již na oddělení šestinedělí. Syn se nepřisál (novorozenecká žloutenka, vpáčené bradavky). Sestřičky se mi pokoušely spustit laktaci pomocí odsávačky, díky té mi však popraskaly bradavky. Syn se za 5 dní spadl o více jak půl kila. Nakonec nás po 5 dnech propustili domů, ale podle mého názoru jen z důvodu návalu na lůžka. Rozkojená jsem určitě nebyla. Díky naší dětské doktorce, která nám dala čas, netlačila na nás jsem se cca 14 dní po porodu rozkojila. Nyní je synovi 6 měsíců a celou dobu plně kojíme.

dodatek k otázce č. 18: chtěla jsem, aby bylo dítě přiloženo ihned nebo co nejdříve po porodu, ale bohužel to nebylo možné. Dcera se při průchodu porodními cestami dusila a po porodu nezačala sama hned dýchat, proto mi ji sestry odnesly a po rozdýchání byla ihned umístěna do inkubátoru. Přiložena byla po cca 4,5 hodinách po porodu. Nevznikly nám tím ale vůbec žádné problémy, rozkojila jsem se úplně bez problémů za pomoci skvělých sestřiček.

Domnívám se, že moje částečná nespokojenost s porodnicí byla způsobena tím, že v době mého porodu měli kompletně obsazeno - zastupovali Mulačovu nemocnici. Z toho důvodu panoval všeobecný shon a snaha co nejrychleji matky s dětmi propouštět domů a uvolnit místo dalším. Pro mě jakožto prvorodičku po náročném císaři (nezabral epidurál, po vyndání dítěte pak celková anestezie) to bylo velice náročné. Propustili nás 5.den po porodu a dcera nevypila z prsu ani 10g, dokrmovala jsem přes stříkačku odstříkaným mlékem. Doma jsem hned dostala zánět prsu, horečky 41C. Myslím, že kdyby nás nechali v porodnici o 1-2 dny déle a nepospíchalo se tolik, že bych vše zvládla mnohem lépe a vyhnula se některým problémům. Nebyl čas na to, aby se nám sestry více věnovaly a pomáhaly s kojením. Jak jsem ale již napsala, přičítám to špatným okolnostem - moc práce při zástupu druhé nemocnice. My jsme nakonec vše s malou zvládly, ale po velkém úsilí (špatná technika kojení apod...)Plně kojit jsem začala až na konci 8.týdne a kojíme dodnes, za což jsem velice štastná! Velký dík za www.kojeni.net, bez těchto stránek bych to nejspíš nezvládla. V porodnici by každé mamince měli dát odkaz na tyto stránky:-)Přeji krásné Vánoce!

Doplnění otázky 18. Měla sem dlouhý porod, na konci už hodně vyčerpaná, dítě hned odnesli (změřili, zvážili, označili, oblékli...) pak mi ho donesl manžel na porodní sál, kde jsme byli 2 hodiny, po které si nás nikdo nevšímal, ale ani se nestavila sestra aby mi poradila s kojením, já byla jednak strašně unavená abych se dovolávala sestry a popravdě mě to ani nenapadlo, pořád sem čekala až někdo přijde a nic... Jen vím, že když mě převezli na pokoj, tak se sestra strašně divila a do všech papírů bylo psáno, že dítě bylo přiloženo na sále, i přes mé prostesty, že nebylo. To je asi jediná špatná zkušenost, co se kojení a péče v této porodnici týká. Pak již mi všichni radili a byli moc milí.

doplním nějaké informace pro vysvětlení: - nikdo se v porodnici nezajímal zda nám kojení jde - až na mou několikátou žádost se přišli podívat jak kojím - rady byly různorodé, často i protichůdné, podle toho kdo měl zrovna službu - některé sestry byly ale milé - mou snahu ukončili sdělením, že malá to prostě neumí - 1x mi ukázali dokrm stříkačkou a šla jsem domů - problémy s kojením mám dosud (malé je 5měsíců, dosud stále plně na MM, ale je to vyčerpávající) - věřím, že kdyby se mi věnovali, bylo by to lepší - nyní konzultuji s laktační poradkyní, ale bohužel jen po telefonu, v okolí mého bydliště není žádná, která by se přišla podívat a poradit

Doporučení používat klobouček bylo pravděpodobně zbytečné (dítě se bez nich nepřisálo), kojení s kloboučkem bolelo a navíc nedostatečně stimulovalo tvorbu mléka (dítě nepřibývalo na váze po propuštění z porodnice). Až díky pomoci laktační poradkyně 14 dnů po porodu jsem se naučila bez problémů kojit bez kloboučku a kojíme doteď (10 měsíců).

Doporučování 3hodinových intervalů mezi kojením (bude ho bolet bříško) způsobilo, že dítě do 3měsíců špatně přibíralo.

Dost mne mrzelo, že personál byl chladný ohledně kontroly a rad na téma kojení. Ovšem musím se zastat vrchní sestry, která mi zachránila kojení (přestože se mi dítě v 5. měsících samovolně odstavilo). Celkově si myslím, že u rodiček s CS není podporováno přiložení dítěte k prsu. U mne to vedlo k pomalému nastartování kojení - dítě bylo plně kojeno až 8.den od porodu. Teprve ten den se mi plně spustila laktace. Možná je to jen můj pocit, ale těch více jak 24hod bez stimulace po porodu prostě chybělo. PS: Držím Vám pěsti se studiem a děkuji za Vaše stránky. V době kojení mi byly velkou oporou.

dostala jsem spoustu nesmyslných informací a rad - např. nosík se musí oddělávat od prsu, jinak se dítě udusí, v noci spěte, laktace se objeví až doma, dítě musí být do 30 přebalené, nakrmené a zpátky v postýlce, když máte klobouček, může pít z lahve, vždycky měl dudlík, když mi ho dávali ...... atd.

Dotazník jsem vyplnila pro své první dítě, neboť druhé jsem rodila doma (2009). Má spolubydlící z pokoje měla potíže s rozkojením, sestry to řešily tak, že jednou za čas přišly a řekly, že jestli se nerozkojí, tak nepůjde domů. I jiné maminky tam strašily, pomoci jsem si nevšimla ani jednou. Obecně bych řekla, že pokud už se o kojení mluvilo, bylo to ve vztahu k podpoře tvorby mléka, ale já měla opačný problém a na základě jejich rad jsem dostala zánět (ne retenci), se kterým jsem znovu šla k Apolináři a který navrhly řešit tak, že mi ho vyříznou a zastaví laktaci. To jsem odmítla a nakonec to zvládla sama pomocí vodoléčby a tvarohu, a s rozkousanými bradavkami atd. Nebylo to snadné. Rad na tento problém je málo a odporují si, musela jsem najít vlastní cestu, možná by stálo za to orientovat se i tady. Protože ve vysokých horečkách a bolestech to jde špatně. Klobouček mi navrhly v porodnici proto, že mám jednu bradavku menší, ale je normálně vystouplá, a prsa velká a v okamžiku, kdy se ještě nalila, tak se dítě obtížně přisávalo. Následně jsem ale klobouček odmítla, působilo to na mě divně. Z výše uvedeného vyplývá, že ohledně podopry kojení to byla katastrofa. Já šla do porodnice jako neinformovaná rodička, ale s přirozeným postojem, že chci rodit normálně a chci dlouho kojit. Proto jsem tu situaci ustála. A ještě k otázce oddělení-po dvou hodinách bylo dítě odneseno tzv. na zahřátí na další hodinu a důvodem nebyl ani jeho ani můj zdravotní stav, prostě rutina separace (tato možnost v nabízených odpovědích není).

Dotazník jsem vyplňovala na základě zkušeností s druhým dítětem, které bylo víceméně bezproblémové. S prvním dítětem v téže porodnici o rok dřív jsem měla velké problémy s kojením a jako největší problém jsem viděla různé, často protichůdné rady sester na odd. šestin. V době propouštění bylo první dítě krmeno výhradně UM (laktace se rozjela náhle v autě cestou domů) a ve zprávě stálo "kojení+dokrm".

Dotazník jsem vyplňovala podle zkušeností po porodu 2. dítěte. První dítě jsem v této porodnici porodila SC v 32. týdnu, pravidelným odstříkáváním jsem si udržela laktaci až do jeho 3 týdnů, kdy jsem ho začala postupně kojit. Plně kojeno bylo cca od 5 týdnů (do té doby přikrmováno MM z lahve) až do 15 měsíců, kdy se samo odstavilo. Zásluhu na mém kojení mají určitě laktační dětské sestry, které mě naučily odstříkávat (dítě bylo v té době v jiné nemocnici) i sestry z nedonošeneckého. Informace z jejich strany byly občas protichůdné, ale techniku mě naučily. Zlepšení bych viděla v možné lepší komunikaci a ve změně přístupu z baby friendly na mother and baby friendly:)

Dotaznik sa tyka Bratislavskej nemocnice Kramare. Ak nas bude viac, mozete si porovnat vysledky. Ak nie, aspon som si pripomenula ake to bolo. Kramare su BHF a aj snaha o podporu kojenia bola, sestricky vsak nevedeli poradit ako spravne prilozit dieta, tak aby efektivne salo. Vdaka 10 dnovej hospitalizacii (dieta malo zltacku) som o mlieko takmer uplne prisla. Nastastie sa to v priebehu nasledujuceho mesiaca (s pomocou laktacnej poradkyne) podarilo rozbehnut a momentalne je moj 5,5 mesacny syn plne kojeny.

Doufám pro ostatní maminky, že situace v Olomoucké porodnici se zlepšila, mě nejvíce mrzí, že jsem byla ochuzena o "klokánkování" a kojení v samém začátku. Dvojčata sice byla chvíli v inkubátoru, ale ne na přístrojích. Také jsem byla propuštěna s tím, že nekojit, děti jsou slabé. Díky pediatričce, která to kategoricky zamítla jsem se kojit "odvážila". Sice ze začátku to byl nepřetržitý maraton, ale nakonec jsem kojila do 2,5 roku

Doufám,že to pomůže maminkám a jsem ráda ,že se dotoho někdo pustil a držím Vám Jiřinko palce.

Dvě věci, které se mi v nemocnici v MB nelíbily: 1) každá sestřička radila něco jiného, někdy šly rady proti sobě 2) nutili mě malého budit po 2 hodinách, aby se najedl, ale on prostě nechtěl a byl pak strašně protivný, takže doma ho nechávám, ať si řekne, když má hlad a funguje to:o)

Fe Frýdecké nemocnice jsem prožila obrovské psychické trauma ohledně kojení. Můj syn tam doslova řval celé čtyři dny hlady a nikdo mi nebyl ochoten pomoci, mlíčka jsem měla dost jenom mi nikdo nebyl ochoten přesně popsat jak na to. Jenom vždycky přišla sestra chytla řvoucího syna za hlavu a velkou silou ho přitiskla k prsu on se na chvilku přisál a sestra šla pryč a za chvilinku se samozřéjmě pustil a vždycky to bylo tak dokola. Proto ho dokrmovali UM a když mi na pokoj dovezli novou maminku po císařském řezu, tak mě dokonce požádali ať svého syna odnesu sestrám na noc aby se nová maminka mohla vyspat. Když si na to vzpomenu tak mám ještě teď slzy v očích. Po příjezdu domů se mi dokonce začalo mlíčko docela hodně ztrácet a moje psychické trauma se prohlubovalo. Velkou záchranou pro mě jste byla právě Vy a za to Vám moc děkuji, když jste ke mě za Adámkem přijela do Frenštát a kojit jste mě naučila. A přitom úplně stačilo kdyby mi jediná sestra v porodnici byla schopná ukázat nebo říct to co jste mi ukázala a řekla vy.

FN Hradec Králové je bezvadné prostředí podporující kojení, na odd. šestinedělí pracují zkušené sestry, skvěle informované a pracující s nasazením, bez péče jedné z nich bych si ke kojení nezískala potřebný přístup a postoj, přestože jsem byla rozhodnuta plně kojit...

FN Motol - informace byly podavany rozporuplne - kazda sestra rikala neco jineho, az ke konci pobytu jsme vlastni iniciativou zjistili ze je na patre pritomna laktacni poradkyne!, nikdo nam toto dopredu nerekl, vse spise fungovalo tak, ze kdybychom se neptaly tak nic nevime, kdybych se takto starala ja o sve klienty tak bych uz davno zadne nemela

FN Olomouc: Na oddělení šestinedělí bylo velmi málo zdr. sester, které se opravdu maminkám věnovaly. Paní, která byla se mnou na pokoji, potřebovala poradit a pomoci s kojením. Bohužel ten den za ní žádná sestra nepřišla, ačkoliv je o to několikrát žádala, popř. řekly, ať to zkouší dál (sama). Asi špatná směna :(

Frýdecko-Místeckou porodnici můžu jen vychválit, byly tam opravdu ochotné a příjemné sestřičky, hodně mi pomohly a věděla jsem, že se na ně můžu obrátit s každou radou a prosbou

Gynekologie v Mladé Boleslavi není špatná, ale přístup sestřiček na šestinedělí mě velmi zklamal, jako prvorodička jsem nevěděla "která bije". Dcera se nepřisávala k jednomu prsu, které mi každá sestřička jen zkontrolovala, řekla dobré/špatné, ale kloboučky mi dali až na JIP, kde dcera skončila kvůli dehydrataci. Dcera se v 5 měsících rozkojila plně bez kloboučků a bez nutnosti dokrmu.

hezký den, ráda bych přispěla do dotazníku tím, že jsem byla nespokojena s tím, když jsem měla velice nateklá prsa (bolestivá), že na oddělené šestinedělí mají pouze 3 odsávačky (jak mi bylo řečeno - jedna stojí 40tis.) a já na ní čekala třeba i 3-4 hodiny. Myslela jsem, že si snad odnesu domů zánět v prsou. O odsávačky jsme musely (každá maminka) bojovat! škoda, měla by být jedna odsávakča na 1 pokoj. Bylo to pro mě velice stresující, když jsem ručně odstříkávala z prsou, protože malá z prvopočátku nechtěla ani přes klobouček pít mléčko. Nyní vidím každým dnem, že malá se od 10.12.2010, co se narodila, zlepuje v sání a jsem moc ráda. Ale příkrmem nepohrdne, cca 2x denně. Jinak se snažím kojit a co zbyde, odsát a ještě jí mléčko dát. mějte pěkný den a hezké Vánoce Jitka H.

Hezký den, s kojením jsem měla ze začátku velké potíže a přitom stačilo, aby v porodnici byl někdo, kdo by přišel a v klidu se zeptal, jak to jde a nebo odkaz na nejbližší laktační poradkyni a na vaše stránky, protože právě tyto dvě věci mi nakonec nejvíce pomohly a díky nim jsem zvládla dceru kojit 1,5 roku. Alena

Hlavní a víceméně jediný problém bych viděla, že často si musí o pomoc či radu maminky říct. Pak se jim dostane ochotného přístupu a to třeba i v noci - vlastní zkušenost a řekla bych i dobrých informací. Rodila jsem zde potřetí - rok 2004, 2008, 2010. A řekla bych, že se info a přístup zlepšil. Poprvé jsem ještě odcházela s informacemi o pravidelných intervalech. Teď už jsem slyšela něco jiného. Neviděla jsem nikoho s um nebo flaškou, ale občas byla nabídnuta glukoza ve stříkačce hodně uplakaným miminkům. Ale když někdo nechtěl, nikdo nevnucoval... Shrnula bych to, že aktivní maminka se dozví vše důležité a správně.

Hlavní problém vidím tom, že peče není cílená. Masivní celoplošná kampaň, která mi až připadá jako honba na nekojící čarodějnice, ale individuální podpora konkrétních žen, které problémy s kojením mají a chtějí je řešit, je malá. Myslím, že podpora kojení by se také měla zaměřit nejen na úplný počátek kojení, ale být zaměřená na období mezi 2.-3. měsícem, kdy většina matek přestává plně kojit. Obyvkle z pocitu nedostatku mléka a neznalosti, jak situaci řešit.

Hlavní problém vidím v tom, že každý sestra vám řekne něco jiného a někdy jsou i nepřijemné. Po porodu je každá žena nejistá a potřebuje podporu, i když je to třeba 2. dítě.

Hlavním důvodem, proč dětské sestry nevěnují čas pomoci maminkám s kojením, nebyla nevědomost, ale nedostatek času. Rooming-in není v Teplicích povinný a některé romské maminky si své děti nenechávaly u sebe. Musely se tak o ně starat sestry.

hm... jedna je věc je praxe, jiná prezentace porodnice... skoda... pro vsechny...

Hodně záleželo na dané laktační poradkyni. Po porodu jen rychle ukázáno, protože se střídala směna :( Pomohla mi další poradkyně, a to až 4. den po porodu, kdy ukázala co a jak, vysvětlila i použití kloboučků, které jsem nakonec nepoužívala. Problémem bylo jednak pozdní nástup laktace (4. den po porodu), jednak nízká porodní váha syna, žloutenka, spavost a snad i nesprávná technika kojení. Měsíc po porodu jsme bojovali s kojením (spavost, správné rozkojení), ale pak jsem kojila až do 20. měsíce syna, a to i díky Vašim webovým stránkám. Chtěla jsem kojit dýl, ale už to bylo neúnosné, budil se "na prso" co hodinu. Touto cestou moc a moc děkuji.

Hodně záleží na jaký personál narazíte. Některé sestry jsou velmi profesionální a ochotně se vším pomohou, poradí. Některé jsou naprosto příšerné, dávají vám pěkně "sežrat", že se o vás starají a při tom vlastně vůbec nic pro vás nedělají. Velký rozdíl vidím v tom, zda máte nebo nemáte nadstandartní pokoj. Pár stovek denně dokážou zázraky. S prvním dítětem jsem byla na normálním pokoji a byla to velká bída. S druhým na nadstandartu - stejná nemocnice, téměř stejný personál ( rodila jsem po roce ) a rozdíl byl velmi velký!!! Ty "zlé" sestry na placený pokoj raději nepouští... Celý dotazník jsem vyplňovala - jak jste si přála - s tím maldším dítětem - tím pádem nadstandartní pokoj.

Hrozný byl přístup k prvorodičkám, tam se jednoznačně podporuje přírůstek dítěte z umělého mléka. Sestry nenosí příkrmy na pokoj a maminky si pro ně musí chodit do sesterny. Takže v noci tahají řvoucí cipísky s sebou po chodbě a nevyspí se nikdo atd. Nebyla jsem spokojená, ale nevím do jaké míry je to zaviněno počtem personálu

Chci jen pododtknout že mi malá byla přiložena poprvé k prsu po hodině, z důvodu celkové anestezie

Chci se vyjádřit k dotazníku. Dotazník jsem vyplnila pro kojení druhého dítěte. Vzhledem k tomu, že jsem měla zkušenosti s kojením 1. dítěte, problémy u kojení druhého dítěte nenastaly. U prvního dítěte v téže porodnici bylo problémů mnohem více, ale nejsou uvedeny v dotazníku.

Chlapeček se mi narodil předčasně, první tři dny strávil na JIP (bral antibiotika), ale jinak zdravý a dýchal sám. Tam byl přístup sestry ke kojení dobrý (když to porovnám s pozdějším přístupem některých sester na oddělení nedonošených). Stála jsem o kojení a chtěla jsem rozhodně kojit- kvůli výhodám, které to má pro miminko. Na Jip byla k dispozici elektrická odsávačka a sestra, která se snažila, abychom co nejdříve přiložili. Jsem jí za to vděčná. Poprvé jsme přiložili až druhý den, ale ve stresu- Lukášek plakal a sestra se ho snažila řvoucího hlavičkou namáčknout k prsu a to se nám samozřejmě nepodařilo. Podruhé, ten den, jsem jí poprosila, aby nás nechala v klidu,samotné, ale nedařilo se, dostali jsme tip na kloboučky. V té době jsem nevěděla, že to má nějaké nevýhody. A v té situaci nám hodně pomohly. S klouboučky jsem pak cítila, že má Lukášek konečně "tah"- že saje, ikdyž nic nevypil a byl krmený sondou. Po třech dnech na Jip se Lukášek přemístil do inkubátoru na odddělení nedonošených- intermediální péče. A já o patro nad ním, abych mohla za ním docházet. Jsem ráda, že mi to umožnili. A tady mi to spíš připadalo jako bojkot kojení. První den, kdy jsem tam za ním přišla, mi sestra z pokoje, kde byl Lukášek, dala radu, abych šla domů. Odpočnout si (neměla jsem žádný problém), s tím, že se můžu vrátit za tři dny, protože miminko stejně nemá sací reflex. Zřejmě nebyla informovaná, že je v 35.týdnu. Já jsem ale věděla z Jip, že problém nemáme. Celou dobu jsem bohužel neměla štěstí na sestry- ty "mé" dvě, které se o něho staraly většinu doby nebyly vstřícné a spíš jsem měla dojem, že je obtěžuji- už svoji přítomností. Přitom jsem byla jediná maminka, která na tento pokoj docházela kojit (byly jsme tam v té době jen 4 maminky o patro výš ubytované). Lukášek tam strávil celkem týden, kdy jsem za ním mohla docházet každé tři hodiny...chodila jsem kojit alespoň o něco dříve a odcházela později. Někdy ráno jsem našla u Lukáška i dudák (o tom, že by to kazilo kojení, jsem neměla tušení). Chtěla jsem co nejdříve na rooming, mléka jsem měla spoustu...bohužel Lukášek dostal žloutenku, takže jsme se rozkojovali dlouho po ,5, 7,10 mililitrech, ale dařilo se nám to. Jinak byl krmený mým mlékem- sondou. Po cca pěti dnech na oddělení nedonošených nás lékařka doporučila na rooming. Měla jsem obrovskou radost! Bohužel, zasáhla do toho"má" sestra s tím, že plně nekojíme a že to nedoporučuje. V té době jsme kojili téměř plně, jednalo se jen o dosondování 2xdenně. Pokoje, kde je rooming, jsou na té samé chodbě, jen pár kroků navíc... Lékařka nás doporučila, že můžeme, ale sestra rozhodla (je to prý více v její kompetenci), že ještě víkend musíme počkat. Moc mě ty tři dny mrzely! I proto, že pokoje pro roomoning tam byly volné. Museli jsme počkat. V době, kdy už jsme byli s Lukáškem spolu na roomingu, jsme už měli jiné sestry a jiného lékaře. Ti byli úžasní. Škoda, že jsme "nevyfasovali" tuhle směnu od začátku. Ps: Stále kojíme, překonáváme bojkoty, koliky i různé krize, kloboučky jsme odbouraly a to hlavně díky Vašim stránkám. Děkuji! Jsou špičkové- opravdová podpora kojení.Není týden, kdy bych v nich nečerpala rady.

Chtěla bych doplnit informaci, že sama jsem zdravotní sestra a o kojení jsem toho věděla hodně už před těhotenstvím a informace, které jsem později vyhledala například na internetu jsem díky svému vzdělání dokázala filtrovat a vybrat jen ty důležité a potřebné. Co se týče mého pobytu v porodnici byl tak nekomplikovaný, včetně kojení, že jsem v podstatě personál viděla jen ráno a odpoledne u vizity. Proto ani nevím, zda sestry používaly dudlíky nebo zda dětem podávaly jiné tekutiny, protože jsem dceru měla u sebe 24 hodin denně. Musím ale říct, že sestry mě o kojení nijak nepoučily, ale pokud jsem se sama na něco zeptala, odpovídaly ochotně. Celkově jsem byla s pobytem v porodnici spokojena, ale těžko mohu hodnotit přístup a profesionalitu personálu, když jsme se čtyři dny víceméně jen zdravili a nebyla potřeba řešit nějaké problémy.

Chtěla bych jen napsat, že jsem strašně ráda, že obě mé holčičky (4 roky a 18 měsíců) se pěkně chytly. Tu první jsem kojila do jejích 2 let a z důvodu 2.těhotenství jsme kojení ukončili (předpokládala jsem, že bych i do 3 let mohla kojit), ale ukončení kojení ve dvou letech je podle mě zlatá střední cesta...dlouho jsem jí dávala to nejlepší, co jsem mohla a zároveň už měla věk, kdy pochopila, že mlíčko "prostě došlo". Druhou holčičku ještě kojím a nejsem ještě rozhodnuta, jak dlouho kojit ještě budu. Každopádně do dvou let určitě. Ale abych se vrátila zpátky k tématu o porodnici. Celkově jsem byla s porodnicí spokojena, ale je pravda že by tam mohl být lepší přístup o kojení. Kdyby se holky pěkně nechytly, popř. by byla špatná tvorba mléka, nevím, co bych dělala. Těžko bych tam hledala podporu, zejména psychickou. A když jsem v porodnici ve VM rodila podruhé, tak mě jako druhorodičku už vůbec neřešili. Že už jsem zkušená matka, tak se mnou moc nezabývali. To bych také vytkla. Nepotřebovala jsem sice pomoc či radu, ale i tak se mohli občas sestřičky zastavit a zeptat se, zda něco nepotřebuji. Jinak jsem byla spokojená. Personál příjemný (i když jsem ho opravdu moc neviděla) a prostředí také.

Chtěla bych ještě dodat, že přestože jsem tak špatně hodnotila přístup personálu ke kojení, porodnice a hlavně oddělení šestinedělí bylo narvané k prasknutí a sestry, myslím, dělali maximum, aby dokázali uspokojit požadavky maminek i miminek. Důsledek toho bylo, že sestry podávaly informace o kojení útržkovitě, jednou ta sestra, jednou jiná... Vlastně si nedokážu představit, že by za takových podmínek, poskytli takovou pomoc jako fundované laktační poradkyně nebo jako vy na svých stránkách. Já tedy alespoň potřebovala u prvního dítěte intenzivní vedení kojením několik prvních dnů.

Chtěla bych tímto poděkovat lékařům a hlavně sestřičkám z novorozeneckého oddělení. Sestřičky na šestinedělí byly nejslabším článkem porodnice. Dvakrát mě stěhovali z pokoje na pokoj během mého čtyřdenního pobytu aniž by byl plný stav na oddělení. Den našeho odchodu z porodnice byl velice stresový kvůli neochotě sestřiček a pomocného personálu počkat s úklidem pokoje do našeho odchodu. Ale u druhého dítěte pevně věřím, že bych si se sestrami poradila snáze a už bych si nenechala některé věci líbit. Ale určitě bych tam rodila znovu, protože prostředí, ochotné sestřičky z novorozeneckého a lidští a milí lékaři za to stoprocentně stojí!!!! Ještě jednou díky.

Chtěla bych uvést, že po druhém porodu jsem byla v porodnici jen 24hod., proto nemám téměř žádné zkušenosti s podporou nebo nepodporou kojení.

Chtěla bych Vám sdělit, že jsem se hodně zajímala o to, jak nejlépe a správně kojit, a než se mi narodila dcera, byla jsem rozhodnuta ji kojit co nejdéle. Byla jsem seznámena s výše uvedeným desaterem, ale jsou prostě věci, které při sebevětší snaze ovlivnit nejdou. Z porodnice jsem odešla jako plně kojící, ale po týdnu dcera začala stát na váze. Mléko prostě nebylo (nedokážu vysvětlit proč). Musela jsem jí začít přikrmovat umělou výživou. Lžičkou to nebylo možné, protože minimálně 60 ml denně bych do ní tímto způsobem nedostala. Injekční stříkačku bez jehly jsem v lékárnách při největší snaze nesehnala, prostě se neprodávají. A tak jsem musela krmit lahvičkou. Kojit jsem vydržela 3,5 měsíce za situace, že každé krmení pro mě bylo horor - dcera se velmi rychle naučila za lahvičku, naopak já jsem jí nechtěla zvykat, takže jsem jí přikrmovala jen málo. Výsledek byl neustálý hlad, spala jsem 4 - 5 hodin denně. Přičiněním obrovského vyčerpání jsem o to rychleji ztrácela mléko. A někdo mě může stokrát seznamovat s desaterem. Telefonovala jsem laktační poradkyni, co mám dělat, neporadila mi nic. Prý vážit dítě, jestli přibírá. V případě, že ne, přikrmovat. Nikdo mi neodpověděl na otázku, proč jsem o mléko přišla a nikdy se to nedozvím. Přála bych jen ostatním ženám, aby nebyly zastrašovány letáky (které rozdávají v porodnicích a vycházejí v různých mateřských časopisech), jakými nemocemi trpí děti, které nejsou kojené. Aby těmto ženám nebylo takhle vyhrožováno. Společnost je dnes kojením vyloženě posedlá a čerstvá matka může snadno sklouznout k sebeobviňování, když se kojení nedaří. Přála bych si, aby více, než těmto zastrašovacím letákům, byla věnována pozornost správnému přikrmování. Aby se ženám dostalo dobré rady, jak přikrmovat a hlavně podpory. Já jsem pod tímto společenským tlakem (kojit, přikrmovat minimálně, spíše vůbec a přes to nejede vlak) přestala kojit o to dříve. Ženy by měly být informovány, že to, že nebudou moci kojit, je také v pořádku.

Chtěla jsem říct jen tolik, že jsem měla z kojení obrovský strach právě kvůli silné propagaci kojení, paradoxně čím víc jsem si o tom četla, tím víc mi to přišlo složité a myslela jsem, že mi to nepůjde - ani jedna příručka nezmiňuje, že kojení je ve většině případů "jednoduchá" záležitost, takže jsem se stresovala zbytečně. Horší byl přechod na kašovitou stravu.

Chtělo by to opět a několikráte proškolit sestry na šestinedělí...co sestřička to jiný názor na kojení, na techniku odstříkávání, díky jedné z nich a její rady jak efektivně odstříkávat jsem si tak pohmoždila prso, že se sama do dneška dívím, že jsem to vše zvládla a rozkojila se! I Vám Jiřinko děkuji za Vaše stránky, díky nimž a Vaší radě (kdysi jsem Vám posílala i fotku mých zdevastovaných prsou) jsem zachránila kojení a nyní, v sedmi měsících stále kojíme :-) ..jo a taky ještě k děčínské porodnici - na dětském oddělení dávají dětěm "erární" dudlíky a dokrmujou je z lahviček ! Mojí známé miminko takhle s jedním erárním dudlíčkem omylem dovezli na pokoj!!! ...best friendly tam tedy zásadně nedodržují...příští až budu rodit, tak rozhodně v jiné porodnici!

Chtělo by to více empatie od sestřiček, laskavosti, lepšího přístupu - citlivějšího. Pokud nemáte protekci, je tam rodička hozena do víru událostí a oddychne si, až když je doma.

chybí v porodnici pokoje pro matky jejichž děti jsou na JIRP

I když bylo dítě ze zdravotních důvodů přiloženo až 6 dnů po porodu, dělal personál maximum pro rozkojení i udržení laktace. Sestra přišla, vysvětlila, jak stimulovat laktaci. Když jsem se rozkojila, měla jsem k dispozici i odsávačku a dítě bylo krmeno MM ze stříkačky. Po přiložení bez problémů. O volném kojení nemohla být řeč, dítě umístěno na JIP, kde je dodržován 3hod režim. 12. den dítě na pokoji, tam už kojení volně.

I když nemocnice v Havlíčkově brodu má skvělé reference co se týče podpory kojení, rooming-in atd., tak mě zarazila skutečnost, že mi po porodu dítě jen ukázali, mohla jsem dát dcerce pusu, a pak ji hned odnesli (i když na tom nebyla zas tak špatně - apgar 888, a ani já ne). Na nakojení mi ji donesli až po 8 hodinách. Naštěstí jsme problémy s kojením neměla. Důvod, proč mi ji ale hned nedali, jsem se nedozvěděla (je fakt, že jsem se na to vysloveně v danou chvíli neptala, protože všechno proběhlo, z mého pohledu, hrozně rychle).

I když vím, že v porodnicích byla tentkrát spousta maminek, osobně jsem potřebovala podporu hlavně v noci, kdy má dcerka plakala a plakala. Této podpory jsem se nedočkala, ba naopak jsem byla několikrát odmítnuta. Zkoušela jsem ji nakrmit, nechat odříhnout, masírovat bříško, cvičit apod., nic nezabíralo a sestry se cítily ohromně dotčeny, když jsem si jejich pomoc vyžádala. Jako prvorodička jsem noci v porodnici vyloženě protrpěla. Způsob kojení mi byl ukázán jednou a pak byly sestry neochotné, že to je moje vina, že se mám více snažit. Těžko se mi hledala poloha vhodná ke kojení. Vše se ustálilo po několika týdnech a já jsem pak malou kojila do dvou let věku. Považuji to za dostačující, i vzhledem k tomu, že malá je alergička a já v době kojení musela držet přísnou dietu zároveň s ní. Přeji Vám úspěšné ukončení studia a mnohokrát děkuji za všechny rady, které jsem od Vás získala. Děkuji! Pěkný den! M. J.

Informace o kojení dostala každá matka vytištěné na papíře a byly vyvěšeny na nástěnkách na odd. šestinedělí. Zdravotní personál, který nám (matkám po císařském řezu) nosil děti po 3h na kojení nám děti beze slova položil na postel a pak si je zas vyzvedl. Nevědela jsem ani jak syna vzít do ruky. Když jsem se zeptala, zdravotníci moc ochotní nebyli, ale nutno dodat, že v té době byla porodnice dosti přetížená a zdravotníci se moc nezastavili. Těžko soudit. Já jsem s kojením problém neměla, tudíž jsem v tomto ohledu individuální péči nepotřebovala.

Informace o příšernostech ohledně kojení shrnuji na http://www.facebook.com/group.php?gid=129760663035

Informace ohledně kojení byly pro mě nedostatečné v případě prvního porodu v této nemocnici v roce 2008. Informace byly různorodé, připadala jsem si, že obtěžuji, chtěla-li jsem získat informace. Výsledkem byl zánět v prsu po propuštění, ragády a později i částečně odtržená bradavka. Není zde dle mého názoru vhodně pečováno o prvorodičky, které nemají s kojením zkušenosti, není osoba, která by se mamince - prvorodičce plně věnovala a vysvětlila by vše nutné.

Informace,které jsem dostala v porodnici byly zmatené, na první pohled zastaralé a zavádějící, které mi podávala jen velmi malá část personálu...zbytek neměl zájem. Díky tomu jsem nemohla kojit vé dítě tak jak bych při lepší péči (informovanosti personálu) mohla.

Informací je spousta,řekla bych až moc, a to je možná kámen úrazu. Maminky se pak možná špatně orientují, některé možná až striktně ke své škodě a ke škodě dítěte dodržují rady a návody a nejsou schopné si vyfiltrovat to podstatné a přizpůsobit to hlavně potřebě dítěte,tak aby byly matka i dítě v pohodě. Jsem maminka 11měsíční holčičky a dosud kojím (pokud to bude možné,budu kojit co nejdéle). Mezi 5.-6. měsícem dcery jsem ale byla už z kojení strhaná, měla jsem rozdrásané bradavky a celkově jsem byla dost unavená.Snažila jsem se jen kojit, ale možná už jsme mohla v té době začít s nemléčným příkrmem a byly bychom obě spokojenější. Někdy se to s kojením nemá přehánět,ale na to člověk přijde až časem:(Kojení je prima,když to jde, ale každé dítě je jiné a rodiče se musí přizpůsobit potřebě dítět,jinak je to špatně.Když kojit nejde, nedá se nic dělat a musí se krmit jinak, naštěstí je dneska na trhu mnoho produktů,akorát je to pěkně finančně náročné.Myslím, že díky kojení jsem pěkných pár tisíc ušetřila.Možná by se pro sociálně slabší rodiny měly zohlednit dávky i v tomhle směru, když nám Kalousek a spol. seberou porodné od příštího roku...Ona ta dávka má smysl, že ji určitá skupina zneužívá, se nemůže plošně aplikovat na všechny, že...

Informacím a pomoci při kojení by se mělo věnovat více času. Kojím jen díky vlastní tvrdohlavosti. Mnoho maminek to s prvními "potížemi" vzdává. I Vám, Jiřinko děkuji za podporu a pomoc, kterou jsem u Vás našla. Mnoho úspěchů ve studiu i při diplomové práci. Lenča

Informovanost o výhodách kojení byla výborná, ale pouze pasivní - tedy z inf. letáků, vyvěšeným desaterem apod. Co se týká podpory dětských sester, tak ta byla nedostačující. U počínajícího neúspěchu při prvním přiložení dcery dět. sestra odešla a pomáhal mi porodní asistentka na sále. Při mých obavách, že dítě málo pije (nyní vím, že pilo dost) mi jedna z dět. sester řekla, že dá dceři um. mléko! Žádná dět. sestra nekontrolovala přiložení dítěte, stav bradavek, schopnost odstříkávat. Až na mé opakované prosby a ještě né moc nadšeně. (Bohužel jsem se za pobyt setkávala opakovaně se stejným personálem). Větší podpory a pomoci, rady jsem dostala od porodních asistentek. A té největší podpory a pomoci jsem dostala od Vás díky Vašim stránkám.

Já byla rozhodnuta kojit za každou cenu a co nejdéle, už když jsme děti plánovali, tudíž informace a postoj porodnice by to myslím nezměnil. Myslím že ale problém není až tak v porodnicích, ale v následné péči. Často slýchávám "ono mu kojení už nestačilo"nebo "neměla jsem dost mléka", a tak začali přidávat mléko umělé. Jednoduché řešení, ale jak víme, jsou i jiná, proč to matky nezkusily jinak?

Já bylo v nemocnici spokojená, sestra přišla při kojení "právě včas", když videla že nám kojení nejde, přišla, vysvětlila, ukázala a pak to šlo... Já měla štěstí, že když malý už chtěl pít, měla službu fajn a trpělivá sestra. A pak doma mi moc pomohli vaše stránky, díky za ně.

Ja jsem neměla velké problémy, tak se mnou sestričky neměly problém. No pokud to mamince nešlo a její dítě hodně brečelo od hladu, tak byly některé sestřičky protivné a nechápaly maminku:-(. To mě trošku mrzelo. Hned ji zaškatulkovaly a tvrdily, že se nesnaží a nechce kojit. Je jasné, že tam byly asi 4 takové osoby (myslím sestřičky)

já jsem s porodnicí byla spokojená tak na dobrou známku ve škole. nikdo mě neinformoval, ani proč byl akutní císař, natož tak jak mám kojit. sem tam něco řekli, lae více jsme se musela ptát, aby mi bylo odpovězeno.sestřenice rodila ve zlínské krajské porodnici a tak byl pravý opak, bez dotazů naběhl tým, který vše ukázal, vysvětlil. naštěstí jsem s ničím neměla problémy, dítě byla a je stáe dokonalé, ale nevím, kdyby to byla naopak. bohužel také jsem kojila jen 8 týdnů, protože mléko (byť tedy v porodnici jsem i odstříkávala jiným maminkám) došlo, ale děťátku to vůbec neuškodila, chválím příkrmy značky Nutrilon :)

Já měla štěstí,v porodnici byl úžasný personál.Jsem znovu těhotná,první týden v březnu mám na svět přivést syna a těším se,že opět navštívím porodnici v Jilemnici.Byli tam ochotni mi poradit s jakoukoli otázkou.

Já osobně jsem pomoci s kojením nepotřebovala, protože Karolínka byla hned od začátku po mlíčku jak divá a byla moc šikovná. Ale vím, že ostatní holky problémy měly a z deseti maminek odcházela pouze jedna, která plně nekojila. Sestřičky se opravdu moc snažily a když to bylo potřeba, byly u maminky i hodinu a trpělivě vysvětlovaly a ukazovaly, jak děťátko přikládat. Podle mě je tolik kojích maminek dáno i tím, že z téhle porodnice se pouští až pátý den od porodu i naprosto zdravá miminka. Takže laktace už je naplno spuštěná a maminky už jsou si jisté, že kojení bude miminku stačit. Kdežto když odejdou třetí den a mlíčko ještě neteče proudem, tak doma velmi lehce znejistí a přejdou na umělou výživu.

Já osobně si myslím, že všechny laktační poradkyně v dané nemocnici by se měli domluvit na tom, že budou podávat stejné informace. V mém případě říkala každá něco jiného a nakonec jsem kojila jenom díky sestřičce z porodního.

Já osobně, jelikož jsem neměla problémy s kojením, jsem byla spokojená, ale myslím si , že by se podpoře kojení měli v porodnicích věnovat více.

Já s kojením nějakou záhadou problém neměla, ale připadalo mi, že mě to naučilo spíš moje miminko než personál a také moje vůle, že to nějak půjde a kdyby ne, tak se svět nezboří. Uvítala bych, kdyby např. personál ukázal více poloh. Z porodnice jsme odcházeli s jednou a zbytek jsem musela nastudovat. Pak byly velice frustrující informace, které mi podával pediatr, protože se lišily od těch z porodnice (kojení v přesných intervalech, z obou prsou, atd.) a já v té době nevěděla, komu mám věřit. Následně zoufalství u dítěte s kolikou, které jsem 8 týdnů trápila s bolestmi bez dudlíku, protože v podornici dudlík zcela zavrhovali - nebo to alespoň tak působilo a nemožnost se tam na ně obrátit (kontakty byly bez odezvy). Dále se mi potvrdilo, že známé, které odcházely z jiných pražských porodnic totálně nepoučené, to většinou zvládly, pokud svojí vůlí trvaly na tom, že CHTĚJÍ kojit. Ostatní to svedly na to, že je to bolí a dítě je stejně hladové.

já sama jsem problém při kojením neměla, všechno šlo samo. Ze zkušenosti kamarádky vím, že při problémech s kojením (u téže nemocnice) nebyl personál vstřícný. Kojení se nakonec nepodařilo rozběhnout.

Já sama jsem problémy neměla, dítě i já jsme již při prvním kojení působili jistě a zkušeně. Nevěřili mi, že je to mé první dítě. Mléka jsem měla, že bych uživila dětí několik. Musela jsem odsávat. Syn měl při odchodu třetí den již více, než porodní váhu. Velikým negativem však bylo, že porodnice neměla "pasterizátor" nebo jaký je to přístroj, abych mohla mléko darovat. A tak jsem ho vylévala. A to bylo velice stresující pro maminku se mnou na pokoji, která měla problémy... málo mléka, ploché bradavky... její dcerka plakala hlady, tak třetí den musela přikrmovat, asi umělým. Druhá maminka krmila odstříkaným mlékem nezralého syna. Vzhledem ke zkušenostem s přístupem k ostatním maminkám s problémy byla péče téměř výborná. V ostatní péči se však sestry často odlišovaly názory a radami, něco nám vinou střídání směn neřekly vůbec (neviděla jsem koupání apod.) Každopádně přístup a péče doktorů byla vynikající, bezchybná ve všech směrech !!!!

ja som bola s mojou porodnicou max spokojna. bohuzial vsade je niekto kto nesedi. bola som rozhodnuta ze kojit budem nech to stoji co chce a to uz dlho, hadam este som ani tehotna nebola. avsak v porodnici malej davali UM. mala mi bola stale na prsniku ale napriek tomu stale plakala. jedna sestra ma tam poucovala ako totalnu hlupanu co nic o kojeni nevie pritom som mala toho nastudovaneho velmi vela. hucala do mna ze kojit nechcem, ze mam zly tvar bradavky (podla mna boli uplne ok). namiesto toho aby sa pozrela co je za problem. az v noci (na druhy den sme mali ist domov) ked si sestricky menili sluzby mi jedna mila sestricka zistila ze problem je v tom ze mi stoji mlieko a musim to len nasilu roztahat a malu stale prikladat a popri kojeni si prsnik stlacat. vdaka nej som kojila 20mes a samozrejme vdaka tomu ze mala sala ako diva. keby nebolo tej sestricky tak neviem ci by som vobec kojila. a ci by som nemala aj zapal prsnikov.

Jak jsem psala již výše, z názvu baby friendly a chování sester jsem pochopila pouze to, že dítě nesmí mít dudlík, mé dítě bylo extrémně nespavé a ukřičené a přestože jsem s prvním dítětem neměla absolutně problém s kojením, druhé se sice přisálo, ale po pětiminutovém dudlání nevypilo ani 5 ml, usnulo a za 15 minut se s obrovkým pláčem probudilo opět k dudlání. Bylo mi řečeno, že takto to bude, bude pít často a po malých dávkách.... Vyzkoušela jsem vše, krmení stříkačkou, odsavačku..., nic nepomohlo, ale plně jsme to zvládly až do 6 měsíce, i když to asi pro obě bylo utrpení - prostě často a po malých dávkách:-). Větší podporu jsem dostala především z Vašich stránek a od laktační poradkyně působící v centru LATA v Brně (bohužel si nepamatuji jméno).

jak jsem psala, po porodu mi malého ihned přiložili k prsu, ale nechtěl se přisát, plakal. Místo aby mi sestry poradily, malého zabalily do zavinky a odnesly, byla jsem vystresovaná. Druhý den odpoledne mi malého přivezly na pokoj, nokdo nic ohledně kojení nevysvětlil, prostě mi daly dítě řekly jak koupat a přebalovat a šly pryč. Radila mi paní na pokoji co měla druhé dítě, kojila jsem 14 dní a neustále volala do porodnice, pak dětské dr a ta mi po několika telef řekla at s kojením přestanu, že se nebudu stresovat a malý taky, do teď mě to hrozně moc mrzí

jak už jsem napsala rodila jsem v ůstí nad labem,s upřímností říkám že by tam rozkojili i mrtvolu,myslím to v legraci,na nedonošeneckém oddělení nebyli sestry ,ale andělé.sama jsem dceru kojila 2 a půl roku.sestra rodila v litoměřicích a odcházela s porodnice s rozhodnutím,že kojit nebude,různé názory,pokaždé jinak,malá moc nespolupracovala.všichni jsme dost radili a nakonec sestra kojí 8 měsíc a vše je v poho....

Jako druhorodička (prvorozeného jsem kojila do 13M), jsem pomoc nepotřebovala a dokázala jsem se samostatně rozhodnout co chci nebo ne (primářka dětského nutila glukosu v lahvi), takže podporu kojení nedokážu plně posoudit. Myslím, že při prvním dítěti jsem pomoc potřebovala a tam to bylo horší, informace se rozcházely, na matky nebylo moc času, sestry byly velmi neochotné...

jako druhorodička jsem již tolik informací týkající se kojení nevyhledávala, řídila jsem se převážně svými zkušenostmi po prvním porodu. přesto se mě personál domažlické nemocnice nabídl k případné pomoci! byla jsem s personálem i jejich přístupem k mé osobě i miminku velice spokojená.

Jako maminka nedonošeňátka jsem byla jaksi vyloučena, na Jip za mnou 4 dny nikdo nepřišel poučit o odstříkávání, na mou žádost za mnou poslali studentku s papírem a návodem:-) Nikdo mě neřekl o možnosti odstříkávání nemocniční odsávačkou, atd. Naštěstí jsem byla rozhodnuta kojit a vydržela jsem i přes počáteční neúspěchy a zpožděný nástup laktace. Po skoro 4 měsících jsem syna začla jen kojit a plně kojila 8 měsíců, pak s příkrmy do roka a půl:-)

Jako nezkušená a naivní prvorodička jsem myslela, že kojení je samozřejmé, samospouštěcí, nebolestivé a normální. Předem jsem neabsolvovala žádný kurz - bohužel jsem dlouho pracovala. V PORODNICI - na mou prosbu,že přisátí hrozně moc bolí, mi sestra z novorozeneckého odpověděla, že si můžu nechat zastavit laktaci - V TU CHVÍLI SE MI SPUSTIL PLÁČ a měla jsem deprese další 3 týdny!!! Pomohla mi sestra z gynekologie, která mi ukazovala odstříkávání a díky ní jsem taky zjistila, že třetí den už mám mléko a malá nesaje naprázdno (váha šla dolů). Doma jsme vše vyřešili zakoupením odsávačky a několik týdnů jsem malou kojila z jednoho prsa a z druhého odsávala a dávala ji z lahve. Kojila jsem nakonec 2 ROKY! CHYBA dle mého soudu byla v tom, že mi řekli, že má malá sát kdy chce a jak dlouho chce, což (dle mého soudu) byla ze začátku hloupost - mělo to být spíš tak, že jsem ji měla po pěti minutách od prsa odstavit a ne ji nechat 20 minut naprázdno sosat, čímž mi rozedřela bradavky. O kojení jsem v porodnici četla z brožur. Z novorozeneckého je jen zajímalo, kolikrát jsem udělala čárku za každé kojení, vyměšování ap.

Jako problém jsem vnímala rozdílné informace o správném přiložení. Podle mě by neměly radit sestry, které nemají samy s kojením praktické zkušenosti

Jako prvorodicka jsem mela nastudovany polohy pri kojeni a spravneho prikladani,ale praxe byla jina. Po porodu se me v nemocnici v Benesove sestricky zeptaly, zda chci ukazat, jak prikladat, tak jsem souhlasila. Jenze decko jeste spalo, tak jsem si mela zavolat. Po probuzeni decka jsem za sestrickama zasla, sestra rekla, ze hned prijde, ale bohuzel asi na me zapomnela. Tak jsem si to zkusila sama, ale nejspis hned od zacatku spatne. Tak jsem nakonec nejakou sestru znovu odchytila, ale ta ve spechu mi vzala prso a vrazila ho male do pusinky a odesla. Po naliti prsou jsem si stezovala, ze me kojeni boli a to mi sestricka rekla, ze jsem svetly typ, ze me to bolet bude. Po propusteni z nemocnice jsem si vsimla, ze mam rozkousane bradavky (diky spatnemu prikladani a nalitym prsou). Doma me mrzelo, ze me v porodnici sestricky neupozornily na dulezitost odsavani a ani mi v porodnici odsavacku nenabidly, kdyz jsem si stezovala na bolest. Nechci tim ale uroven porodnice nijak snizovat, bylo hodne porodu, sestricky toho mely hodne a ten muj pripad byl ojedinely. Proto jsem pri hodnoceni ochoty personalu dala dostatecny.

Jako prvorodicka jsem od sestricek v porodnici cekala "podrobne" informace, jak kojit - poloha, frekvence, jak zvysit laktaci, jak dobre dite prisat... Bohuzel pri mych problemech - mala se nechtela prisat, kdyz se prisala, spala a nesala, laktace se mi nezpustila, jsem se dockala jenom zmatenych ruznych odpovedi - od kazdeho uplna jina vylucujici se odpoved :-( Rozkojila jsem se az doma, tyden po porodu, diky vasim strankach a podbore moji prakticke detske lekarky.

Jako prvorodička jsem nevěděla nic, kojení nešlo,malá pít nechtěla a tím pádem se mlíčko netvořilo, měla jsem problémy po porodu a malá byla u sester..u nich prý věčně spokojená, ale jak ji přinesly jen plakala a nechtěla pít :( bylo to zoufalé. Taky jsem se dozvěděla, že mám špatné bradavky a bez kloboučků to prý nejde..a aby se malá přisála, tak ji stříkaly do pusinky glukózu..co pak ale já doma s ní to už nikoho nezajímalo!! Zkušenosti s kojením mám bohužel hrozné.. malou jsem neukojila ani 3 měsíce a to jsem měla doma i laktační poradkyni :(je to smutné, přijde mi, že je to prima dokud Vám jde kojit a když ne, tak každá rada drahá :(

Jako prvorodička jsem si připadala jak žákyně na prvním stupni,bohužel přístup byl hrozný,nekojila jsem z důvodů bohužel pro mě nepochopitelných.Sama si to nedokážu vysvětlit,ale od mládí mám problém přijmout kojení jako přirozenou věc,takže si dokážete představit přístup sester,ač sama zdravotnice,blok v mé hlavě mi nedovolil kojit,zkoušela jsem to,ale když máte k něčemu odpor,tak to nebudete dělat.Uvědomuji si,že je to hrozné,teď čekám 2 dítě po 8 letech,jsem přesvědčená,že budu mít ten samý problém,ale 100% vím,že se budu snažit víc kojit,i kdyby se mi dělalo zla jak při prvním dítěti.Uvidíme,jen mám strach z přístupu v porodnici.budou na mě zase koukat jak na bezcitnou hyenu,co nechce kojit.

Jako prvorodička jsem si přišla ztracená. Zpět mě zaráží, že mě v porodnici vůbec neupozornili na bolestivé nalití prsou po porodu, co s tím dělat apod., kdybych neměla doma tchýni "porodní bábu", tak dodneška určitě nekojím (malému je 5 měsíců). Ještě - v porodnici mi přišlo, že mi malého přistrčili k prsu a koj ...

Jako prvorodička rodící sekcí v epidurální an. jsem byla naprosto nespokojená. Dceru jsem viděla až po 9ti hodinách(dcera i já jsme neměly žádné komplikace). Sestra jí strčila prso do pusy a zmizela. Mléko se začalo tvořit až 3. den a nikdo mě nepodpořil v ničem. Deprese jaké jsem prožívala (k tomu jsem končila studium medicíny) jsou nezpomenutelné a jelikož jsem právě gravidní, tak doufám, že se mi podaří dojet do jiné porodnice včas. Pokud bude opět plánovaná sekce, tak jedině v Ostrově. Jinak jsem kojila bohužel jenom 6 týdnů.

Jde hlavně o to na koho narazíte, měla jsem štěstí na sestřičky. Veškeré informace ohledně odstříkávání a popř. kojení jsem získala na ARO. A díky nim jsem kojila. Na odd. kde jsem byla já se nikdo nezajímal a při propuštění (5den) mi ohledně této problematiky podal informace (velmi strohé) pouze ošetřující lékař. Myslím si, že dost pozdě.

Je dobré, že Vám někdo pomáhá a vysvětlí co a jak. Pokud jste prvorodička, můžete mít dle mého názoru nastudováno spoustu věcí, ale realita je pak zcela něco jiného. Laktační poradkyně byla příjemná. Jen mě trošku zaráželo, že řekla, že přijde za chvilku a dlouho jí nebylo...popř. jí už skončila služba. Chápu, bylo nás tam moc. Mě osobně pomohla jedna ženská sestra, která byla skvělá. Pomohla, poradila, vysvětlila...přišla na to, že malá pije jen když mám kloubouček. Natekla mi prsa, jedna sestra mi napřed říkala, že si mám dávat studený obklad, další že teplý. Začátek laktace byla v mém případě opravdu "chuťka". Každý mluvil trošku něco jiného. Já se rozhodla, že budu věřit "své" sestře a držela se jejich rad. U odsávačky jsem seděla skoro pořád, tolik jsem měla mléha a zásobovala i druhé. Dětská sestra se divila proč kojím s kloboučkem a nutila mě, ať to dělám bez něj. Dcera měla žlouteku a tak byla spavá, ztratila něco ze své porodní váhy. Dětské sestry do mě furt hučely, ať kojím, že malá nepřibírá...Pro mě to bylo psycho. Díky žloutence jsme tam byly déle, ale jak já se těšila domů. Už mě ty rozdílné informace opravdu zmáhaly. Dceru jsem přikrmovala stříkačkou, tak to byl také zážitek. Dceru jsem kojila 22 měsíců. Ukončení laktace byla také "lahůdka". I přes to všechno je kojení super. Pokud máte mléko, máte vyhráno. Věřím, že pokud mi bude dopřáno mít další dítě, tak budu také určitě kojino. Tedy pokud bude dost mléška, že.

Je mi jasné, že personálu je málo, ale za to maminky nemohou, podpora kojení je velmi důležitá, mělo by se postupovat vstřícněji. I když jsem byla na kurzu o kojení a hodně toho přečetla, realita je jiná a pomoc v porodnici by měla být větší.

Je mi líto, že nemocniční personál na poporodním oddělení (nejkrásnější oddělení v celé nemocnici, kde se starají o krásná miminka) nemá zájem pomoct hlavně prvorodičkám s péči o novorozence. Měla jsem špatnou techniku kojení a na pomoc mi sestry odpověděly: nemáte ještě mléko, dejte nutrilon; nebo tlačila hlavičku miminka k mému prsu jako bych to nedělala sama jen byla asi někde chyba. Až domů jsem si zavolala laktační poradkyni extermní - ta byla skvělá. Prvně mě požádala, ať ji ukážu jak kojím a pak mi vysvětlila v čem dělám chybu - pomalu přikládám hlavičku k prsu. A problém byl vyřešen. Kdyby mi to řekli hned v porodnici, nemusela jsem já ani Jolanka "proplakat pár kapesníků". Co se týká jakýchkoliv informací, nemocniční personál selhal.

Je mi líto, že své dítě nemůžu kojit, již první noc po návratu domů z porodnice jsem volala na novorozenecké oddělení a prosila o pomoc. Naštěstí sloužila sestřička, která se mi jako jediná snažila za pobyt v porodnici pomoci. Ale bohužel za 4 dny měla jedinou službu. Ostatní sestry to brali tak nějak automaticky, že to každá maminka zvládne sama. Já jsem to měla první dítě a ještě hodně komplikované těhotenství i porod, takže jsem byla vyplašená, měla jsem málo mléka a na první přisátí mi malého přinesli až po 4 hodinách. Malý nechtěl tahat, nakojila jsem ho a za půl hodiny mi ho přinesli, že má asi hlad. Na jednu stranu chtěli, abych kojila 10 minut a na druhou mi ho nosily stále, kojila jsem třeba 2 hodiny v kuse, ale problém nikdo neřešil. Personál je v této porodnici absolutně neochotný pomoci vyřešit problém. Raději malému dávali glukozu. Domů jsem šla nerozkojená a s pocitem, že to nezvládnu. Také jsem kojila měsíc, a dokrmovala jsem, protože malý nechtěl sát. Od konce prvního měsíce jsme na umělém mléku, tudíž neušetříme nic a stojí to hodně peněz.

Je otázkou co vše se za "podporou v porodnicích" skrývá. Docela chápu, že vše Vám nemůžou v porodnici vysvětlit, 3 dny v porodnici, tak to není příliš mnoho času naučit se kojit, postarat se o miminko, absolvovat různá vyšetření (měla jsem "štěstí", že doktoři přišli téměř vždy, když jsem kojila a poslední den před propuštěním to tedy byla síla, na pokoji se střídali pediatři, kontrola sluchu a co já vím čeho ještě. Hodně však záleží na rodičce, zda má chuť tyto informace získat už před porodem. K tomu perfektně poslouží internet a zrovna Vaše stránky, kde lze opravdu nalézt všechny možné otázky a odpovědi. Je to asi jako v autoškole nejprve musíte nastudovat testy a pak hurá na cvičiště. Nejlépe by bylo získat informace před porodem, buď od svého gynekologa, popř. v poradně v nemocnici a to formou nějaké brožůrky. Můj syn se narodil jako 2,5 kilové miminko. Přisátí nebyl problém, neměl však dost síly pořádně se napít. Tím pádem i tvorba mléka byla horší, takže jsem využila elektrické odsávačky a vše bylo OK. Rozčarování pak nastalo doma (naštěstí jen měsíc), kdy jsem nakrmila z prsu, pak z lahvičky a odstříkat na další krmení. Škoda, že jsem nevěděla, že se elektrické odsávačky dají půjčit, hned bych si ji půjčila, s ruční to sice fungovalo, ale toho času než jsem odstříkala. Každopádně nechci psát román, vše se srovnalo a kojit jsem přestala ve 2 letech dítěte. Chtěla jsem jen poznamenat, že z 90 % záleží na mamince, jaký přístup zvolí. Pokud načerpá informace již před porodem (že existují laktační poradkyně, že si je lze pozvat domů a vše vysvětlí atd.), v porodnici se pak už jen ptá na to co nefunguje. A také zda-li má chuť v případě pozdějších komplikací bojovat nebo hned sáhne po umělém mléku. A v tomto okamžiku, kdy je maminka doma a má problémy, strašně záleží pouze na ní. Jak vím z Vašich stránek takové bojovnice jsou a já před nimi smekám. Když je pak maminka doma a vznikne problém tak asi nevím, kam se obrátit? Mám jít k obvoďáku? S malým mimčem do přeplněné čekárny? A nebo mi pomůže gynegolog a co dětský doktor? Ten by mohl alespoň poradit, protože prospívání miminka úzce souvisí s kojením ne? A tak mnoho maminek při prvních problémech sáhnou po umělém mléce, vždyť je v reklamě tak chváleno. Paní Jiřinko, moc Vám děkuji za Vaše stránky, adresu dále předávám dalším budoucím maminkám a je jen škoda, že jsem Vaše fantastické stránky plné informací objevila až po mnoha a mnoha hodinách strávených na internetu, abych získala potřebné informace. Držím palce a zdravím Jitka Bouberraga Kučerová

Je skvělé,že se dětské sestry snaží kojení podporovat,ale také by měly respektovat,když chci kojit své dítě častěji,protože to vyžaduje.Místo toho mě stále upozorňovaly,že bych ho měla nechat alespoň tři hodiny vyhladovět,což jsem odmítala.Ony často kojit nemusí a mě to nijak neomezovalo.

Je škoda, že je dotazník udělán striktně na poslední kojené dítě. S tím jsem problémy v této porodnici neměla a již díky zkušenostem jsem dítě dokázala kojit. Dítě bylo velmi aktivní a savé. První zkušenost s touto porodnicí však tak dobrá nebyla, první dítě bylo slabé na sání a přes veškerou snahu jsem plně kojila pouze 3 měsíce a další 1,5 měsíce jsem již jen přikojovala. Nikdo mi tehdy nedokázal pomoci, v porodnici se mnou byli spokojení jak pěkně kojím, měla jsem bolavá prsa, rozpraskané bradavky, klobouček jsem si pořizovala sama, nikdo mi ho nedoporučil, pak jsem dlouho krmila jen pomocí odstříkaného mléka do lahve, protože mi tekla krev. Spravilo se to cca až 3 týdny po porodu, pak jsem kojila normálně, ale dítě bylo velmi slabé a sát nechtělo, u kojení usnulo k neprobuzení a po chvilce se opět vzbudilo hlady a plakalo. Dle doporučení kojit kdykoliv si řekne jsem napočítala i 18 kojení denně, byla jsem na pokraji psychického i fyzického zhroucení. Bohužel mi nikdo nedokázal pomoci, porodnici to již nezajímalo a nevěděly si se mnou rady ani zkušené kamarádky, ani doporučená poradkyně, nic nefungovalo. A já přitom kojit tolik chtěla. Pak už jsem mléko neměla vůbec, nepomáhaly čaje ani časté přikládání, když jsem zkusila mléko odsát kolik ho tam je, tak jsem za celý den dokázala odstříkat max 150 ml. Holce stačilo i ve 4 měsících věku na jedno krmení tak 50-70 ml, pak usnula a za hodinu, hodinu a půl chtěla zase a takhle pořád dokola. A ještě musím upozornit na to, že jsem při druhém pobytu v porodnici pečlivě sledovala, jak jsou novopečené maminky kontrolovány jak správně kojí. V podstatě nijak. Byla se mnou maminka na pokoji, které to opravdu nešlo, prsa měla bolavá, protože dítě nechytalo celý dvorec ale jen bradavku, poloha dítěte byla špatná, protože nad ním "klikovala" jí to vyčerpávalo, ale nikdo si toho za celou tu dobu nevšiml, všichni byli spokojení, že dítě přibývá na váze a jak to maminka dělá se nikdo neptal. Všichni se jen ptali kojíte, maminka odpověděla kojím a tím to bylo vyřízeno. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby mi s kojením u prvního dítěte někdo pomohl, byla bych schopná kojit déle, moc mě to doteď mrzí. O obou porodech v této porodnici a přístupu zdravotnického personálu bych mohla také vyprávět, ale na to se tu neptáte, tak nebudu zdržovat. Kdybyste měla doplňující dotazy ke kojení a mým zkušenostem s porodnicí, napište mi na pavlina.havelkova@email.cz

Je škoda, že se kojení nebere jakou automatická výživa kojence!Pokud to nejde,chápu,ale vzdávat předem....Trochu mi to přijde pohodlnost maminek, když kojit můžou a nedělají to.Děkuju za dotazník a přeju mnoho =uspěchů!

Je to spádová porodnice, hodně porodů, málo místa, velký fofr, při první porodu jsem byla nezkušená, vykulená, neseběvědomá, od personálu podpora kojení moc nebyla - spíše jsem je zdržovala, takže mi ho radši dokrmili... syna jsem taky nekojila a moje cesta z porodnice vedla do lékárny pro Nutrilon. Při druhém porodu jsem věděla do čeho jdu, takže to bylo pro mě v mnohem větší pohodě, dcerku kojím stále /18 měsíců/.

Je velký rozdíl být v porodnici s prvním a druhým, či dalším dítětem. Dotazník jsem vyplňovala o dítěti mladším, tedy druhém, kdy jsem si víceméně všechno řešila sama, takže dotazník vyznívá realtivně dobře. Pokud bych však měla hodnotit situaci kolem porodu 1. dítěte (2005), tak bych musela být daleko kritičtější, a to jsem rodila v BFH (Brno, Obilní trh), kde jsem byla velmi zklamaná. Tam jsem získala velmi kvalitní informace o kojení na přednáškách v době těhotenství, ale realita už taková nebyla. Dítě mělo silnou žloutenku, bylo na "svícení", se setrama byl problém, aby mi jej včas nosily, když jsem se ozvala sama, byla jsem odbyta, že dítě konečně usnulo apod.na přímý dotaz, zda dostalo umělou výživu, sestra neuměla odpovědět, takže bylo jasné, že mu ji daly apod. byla jsem zde velmi rozčarovaná, proto jsem 2. dítě rodila v jiné porodnici, ačkoli nebyla BFH. Ale byla jsem zde spokojenější. děkuji

Je zajímavé porovnat jak člověk vlastně skoro neřeší podporu pro kojení u druhého a dalšího dítěte, vlastní zkušenost je prostě nepředatelná.

Jediná, kdo mi v porodnici poradila s kojením nebyla dětská nebo laktační sestra, ale ženská sestra, která byla shodou okolností laktační poradkyní ( samozřejmě pracovala na směny, čili jsme se viděly 2x, ale i tak mi VELICE pomohla a vysvětlila co a jak, že existují odsávačky, jak s ní pracovat a že vlastně odsáváním lze udržet laktaci......). Maminek s problémy s kojením tam bylo několik, informace od personálu bohužel nulové.

Jediné co bych porodnickému oddělení nemocnice Cheb vytkla je,že dodnes nevím za jak dlouho po narození naší dcerky akutním císařským řezem v plné anestezii mi jí přiložili k prsu.Jestli se tak dělo ihned na porodním sále,nebo až na pokoji po mém probrání z narkozi?

Jediné, co mě oprvadu mrzelo, bylo to, že jsem neměla možnost po porodu císařským řezem děti (rodila jsem dvojčata) přiložit do 2 hodin po porodu. Cítila jsem se výborně, porod byl bez koplikací, o tuto možnost jsem žádala a bohužel mi nebyo vyslyšeno. Děti jsem viděla až po 17! hodinách a poprvé jsme zkoušeli přisávat. To celé max 1 minutu s každým. Na ood. šestinedělí byla podpora dobrá, ale musím říct, že kdybych se dopředu o kojení hodně nezajímala, tak bych se asi spoustu věcí nedozvěděla. Na odd. byla vynikající laktační poradkyně, která mě skutečně rozkojila a dvojčata plně kojím ještě teď (je jim 7,5 měsíce). Ovšem jin sestra mi řekla, ať se na kojení dvojčat vykašlu, že to nepůjdu a že jsou dnes UM kvalitní.... Takže je to skutečeně o luidech a o vlastním přístupu a informovanosti maminky ještě před porodem. Já moc chtěla kojit, udělala jsem pro to maximum a vyplatiilo se. Dcera byla plně kojena, sama sepřisávala. Syna jsem měla 2 měsíce na stříkačce a mém odstříkaném mlíčku a nakonec se také chytil:-) Hodlám kojit min. do 1 roka, spíše déle.

Jedine, co mi v porodnici vadilo bylo to, že mi pár sester začalo opakovaně doporučovat lahev, když dcera nevytáhla plnou dávku z prsu. Ale dělaly to proto,aby mi pomohly a abych mohla s dcerou dříve na pokoj. V celem kolektivu se našly asi pouze 2 sestry, ktere mi říkaly at vytrvám, že kojení lahví zkazím. Jsem ráda že jsem vytrvala(i když jsem párkrát lahev zkusila).

Jediné, co můžu porodnici vytknout v oblasti kojení byl přísun informací o kojení od personálu, bohužel sester je málo na velký počet rodiček a nemají čas (a asi ani chuť) něco vysvětlovat. Nevěděla jsem, že mlíko naskočí až třetí den a nikdo mě neuměl uklidnit, tak jsem dva dny byla ve velkém stresu, zbytečně. Dceru mi přikrmovali, ale ne savičkou, ale přímo z "nálevky", plně jsem kojila co to šlo.

Jediný co mně mrzí, že mi říkali, že mám co nejvíc odstříkávat,aby se mi tvořilo mlíko, ale už mi nikdo neřekl, že čím víc odstříkávám, tím víc se mi toho mlíka tvoří, byla jsem v porodnici tři týdny, dvakrát jsem prodělala zánět prsu, čtyřicítky horečky, mlíko co bylo navíc, co jsem odstříkala dávali ostatním dětem, to by mi nevadilo, mrzelo mně to, že ze mě dělali dojnou krávu, ale nikdo mi to nevysvětlil, až později laktační poradkyně, že musím odstříkávat jen do úlevy, né do poslední kapky.

Jedna poznámka k dotazníku: u 13.otázky jsem nevyplnila řádky,které se mě netýkají - nebyla jsem na předporodním kurzu v porodnici,tak jsem to nevyplnila. V Olomouci byly sestřičky moc fajn, po porodu jsem byla na JIP kvůli velké ztrátě krve a 3 operacím,ale dítě mi nosily a přikládaly, takže kojení naběhlo. Po návratu domů pak časem přišly velké bolesti prsou, nebyly mi schopné poradit, ale snažily se. Naštěstí jste mi pak poradila Vy,takže jsem kojila skoro do roku a půl. Prvnímu dítku jsem mlíčko po dvou měsících odsávala a dokrmovala UM, vydržela jsem to skoro do půl roku. Vím, že jsem u druhého ušetřila dost peněz, ale nedokáž to odhadnout. Starší dítko mělo období, že jednna krabice NT vydržela jen 4 dny,takže to musel být ranec peněz. Přeji hodně zdaru s diplomkou a výzkumem, psala jsem dizertaci, tak vím, co to je:-(. Děkuju za vše, hodně úspěchů. Hradilová Olga.

Jelikož 1. dceru jsem kojila asi jen 3 týdny - u prsu mi usínala, neuměla si mléko vzít, nejvíce mě mrzí, jak se všude píše důležitost kojení, ale nikde není psáno, co dělat, když to nejde, a jak podpořit psychiku matky(obzvlášť pokud je prvorodička). Nikdy bych ten stres už nechtěla zažít! U druhého dítěte jsem byla odhodlána se nestresovat a pokud by kojení nešlo, okamžitě bych zavedla UM. Tímto jsem se asi dostatečně uvedla do klidu a kojení nám jde bez problémů.

Jelikož jsem byla na rizikovém těhotenství, spoustu času jsem strávila pročítáním různým rad, příruček a informací, jak na netu, tak v knížkách. Samozřejmě jsem plánovala svoje miminko kojit a jiná varianta mě ani nenapadla. Když došlo na porod, všechno se mi vykouřilo z hlavy, ale přítel i rodina mě podporovali a říkali "neboj, nejsi první ani poslední, určitě ti tady ( v porodnici ) pomůžuou". Rodila jsem v poledne, měla jsem těžký porod, takže jsem pak byla dost povadlá, každopádně když jsem chtěla odpoledne Honzíka přiložit a nakojit, přišla akorát sestra z porodního do pokoje a ptala se mě, co jdu dělat, když jsem jí řekla, že chci kojit, tak se na mě podívala a ne moc hezkým tonem mi řekla "proboha proč, vypadá snad, že má hlad???!!!" a podívala se na mého Honzíka, který ležel a "koukal" kolem. Říkal ajsem jí, že chci kojit a že je přeci důležité, začít co nejdřív, na to mi řekla, že první 2-3 dny není potřeba kojit, že miminka nemají hlad a Honzíka si odvezla na vizitu. Večer jsem se ptala ještě jiné sestry, když si pro HOnzíka přijela (první noc po porodu si berou miminka k sobě ), ta mi to potvrdila. Za hodinu mi přivezla mimi zpátky, že brečí, že má hlad. Tak jsem poprvé kojila, sama.... Byli jsme v porodnici týden, Honzík proplakal celé noci. Když jsem byla za sestřičkama o radu, dali mi Nutrilon. Absolutně jsem neměla tušení, kolik smí/nesmí, jak má být teplý nebo co....Ale snažila jsem se kojit dál. S tím, že "kojit musíte maximálně 10 minut a po třech hodinách, ne dřív a když bude spát, buďte". Nepíše se mi o tom hezky, protože mám pocit, že jsem totálně zklamala v jednom z nejdůležitejších věcí, co může matka pro svoje mimi udělat. 14 dní po propuštění z porodnice jsem musela přejít na UM, jelikož Honzík celé dny plakal, podle dětské doktorky to bylo tím, že se mi dostatečně neudělalo mléko a když jsem se doma snažila se rozkojit, zafungovaly nervy. Nervy ze zklamání a nervy z Honzíka, který jen a jen plakal....zřejmě hlady :-((( Teď už bych věděla, že přisát ihned a kojit když si řekne a ne jen 10 minut (rozhodně ne ze začátku ). S porodnicí jako takovou jsem neměla prolém, ale tenhle přístup mě hodně zklamal.

Jelikož jsem byla prvorodička a v této věci začátečnice tak bych byla vděčná v porodnici za nějakou ochotnou laktační poradkyni, která by mi odpověděla na všechny mé otázky: pojmy jako růstový spurt, alergie na mléčnou bílkovinu, špatná poloha při kojení, že u toho miminko nesmí mlaskat, pojem přední a zadní mléko atd. Protože přístup i některých dětských lékařů ke kojení mě dodnes zaráží, pokud miminko nepřibírá podle jejich tabulek tak Vám hned vnucují umělou stravu. Svou dceru jsem kojila do dvou let, ale to jen díky své tvrdohlavosti, kdybych to nechala na naši dětské lékařce tak bychom s kojením zkončily tak těsně po šestinedělí.

jelikož jsem rodila plánvaným císařským řezem a byla jsem rozhodnuta kojit,i když u nás v rodině žádná z žen nekojila,byla mi nabídnuta a po porodu nachystána namíchaná homeopatika na podporu laktace.

Jelikož jsem rodila předčasně, hodně jsme si se Sabinkou prožily. Ale když jsem byla ubytovaná na hostinském pokoji (ubytovali mě hned jak jsem měla víc mléka), sestřičky i doktorky měly hodně velký zájem aby dítě bylo kojeno. Dokud neviděly, že to dítě zvládá a má dostatečnou váhu domů se nešlo. Byly tam i děti, které maminky nekojily ani jim nevozily mlíčko. Dávalo se jim náše. Bohužel nevím jak se stavěly k těmto maminkám, jestli je nějak přemlouvaly nebo se jim snažily domluvit a vysvětlit jak moc je to pro dítě důležité. Já na porodnici a delším pobytu v ní velmi ráda vzpomínám. Sice jsem kojila 5 1/2 měsíce, chtěla jsem déle, ale už to bohužel nešlo. Ale na přístup v porodnici si nemůžu stěžovat. Nevím jaký přístup mají na normálním oddělení šestinedělí, ale u předčasně narozených oddělení JIP a neonatologickém oddělení byli všichni skvělí a moc nám pomohli.

Jelikož jsem sama s kojením neměla nejmenší problémy, nepotřebovala jsem odborné rady personálu, bohužel jsem ale měla pocit, že prvorodičky či nezkušené maminky musely více spoléhat na rady svých spolurodiček na pokojích šestinedělí, jelikož personál (ač vyškolený) neměl čas věnovat se těmto maminkám.Rozdáním brožurek a velmi rychlého přiložení kojence k prsu veškerá osvěta končila.:-(

Jelikož jsem se rozkojila hned po porodu a vše bylo bez problémů, veškeré podané základní informace byly pro mě dostačující. Věřím ale, že pokud bych potřebovala podporu či nějaké další informace, byly by v této porodnici kladně vyřízeny. Měla jsem možnost volit mezi nymburskou a kolínskou nemocnicí, ale zkušenosti okolí byly pro mě rozhodující. Namísto vybavení a komfortu jsem volila lidský přístup. Pár kamarádek, co v Kolíně rodilo, nekojilo a jako jeden z hlavních důvodů uváděly nedostatečnou péči a neochotu ze strany personálu. Jsem znovu těhotná a budu pro porod opět volit Nymburk.

Jelikož mám již 3. miminko, personál pravděpodobně předpokládal že už vše znám a žádných "automatických" informací se mi nedostalo. Na druhou stranu, pokud jsem se na cokoliv zeptala, sestřičky mi velice ochotně odpověděly, popř. pomohly. Všechny tři porody proběhly v této porodnici a po prvním porodu jsem dostala myslím všechny potřebné informace.

Jelikož sem měla velice bolavé bradavky vyžadovala sem kloboučky,které mi byly zamítnuty.Na žádost ,že mám teplotu a bolavá prsa mi bylo doporučeno studené obklady,dítě bylo kojeno pouze 3 týdny poté UM.

Jelikož šlo o můj druhý porod, tak jsem již měla nějaké zkušenosti. Mamince co byla se mnou na pokoji jsem polohy při kojení ukazovala já. Když jsem 20hod. po porodu říkala, že potřebuji půjčit odsávačku, že mám moc mléka, tak mi sestra nevěřila a odstříknula mi mléko z prsu bolestivě a neomytýma rukama (nemyla si je tedy přede mnou). Mým požadavkem pro výběr porodnice, ale bylo, aby součástí bylo perinatologické centrum (první syn je těžce postižený, nar. ve 27tt. a tak zdraví druhého bylo na prvním místě).

Jelikož to byl můj druhý porod, přistupovali ke mě všichni tak, že už s kojením mám zkušenosti, tudíž žádné informace nepotřebuji. Nevím, třeba je to standartní postup.

Jelikož to bylo mé 2. dítě, 1. dítě jsem kojila do roka,tak jsem se o tuto problematiku v porodnici nezajímala,neboť jsem již věděla co a jak z předchozí zkušenosti.

Jen bych chtěla dodat, že některé sestřičky (zejména ty mladší) mi při kojení pomohly. Měla jsem však skušenost s jednou starší, která mi přikládala syna ke kojení poprvé na pokoji. Byla hrubá a vystresovala jak mě, tak maličkého.

Jen bych chtěla říct svůj postřeh. Když jsem se snažila zjistit, jak často je vhodné dítě kojit, tak jsem se setkala s protichůdnými názory. Někdo říkal, že mám kojit, jak si dítě samo řekne, jiný názor byl, kojit až po určitém intervalu (asi po těch 3 hodinách). To pro mě bylo takové trochu bezradné, že jsem neveděla, co je vlastně správně. Ale zvládly jsme to! :) Přeju hodně zdaru při zpracovávání Vaší práce!

Jen bych chtěla říct že kdybych byla prvorodička a s kojením neměla žádnou zkušenost,tak určitě po akutním císaři a všech zdravotních problémech které jsem měla bych asi svoji holčičku nekojila.Ale ona byla silnější než já a s přisátím neměla žádný problém tak nakonec ůspěšně kojíme dál a dál.

Jen bych chtěla říct, že v porodnici je laktační poradkyně, která má 2x do týdne přednášku i s videem. V době mého porodu byla ovšem na týdenní dovolené. Video se i přesto konalo a sestřičky byly ochotné kdykoliv přijít a pomoct s přiložením dítěte a opravit případnou chybnou polohu. Po návratu domů jsem kontaktovala laktační poradkyni místního mateřského centra v Čáslavi (krátce po porodu jsme se přestěhovali), protože mé dítě málo přibývalo na váze a já si nebyla jistá množstvím mléka. Podruhé jsem ji kontaktovala kvůli bolestivému zánětu v prsu a díky její podpoře již 10 měsíců úspěšně kojím.

Jen bych chtěla upozornit maminky, že se nemají nechat odbít a na vše se ptát... i když jim to možní přijde jako nepodstatná otázka.

Jen bych moc ráda porodnici v Havlíčkově brodě pochválila, naše druhé miminko určitě pojedeme porodit opět tam, i když to máme víc jak 100 km od domova. Vlídným a vstřícným přístupem ke kojení a svojí ochotou kdykoliv pomoci a poradit nezkušené prvorodičce, mě personál velice potěšil. Porodní asistentky (a že se u nás vystřídaly 3 směny) byly všechny úžasné, pomohly, poradily, synka jsem hned po porodu dostala na bříško, než s ním manžel odešel na vážení a prohlédnutí, hned po porodu placenty mi byl synáček přiložen k prsu. Nádherný, nezapomenutelný pocit. Také zajímavá přednáška (nepovinná) od laktační poradkyně - paní doktorky, mě dala mnoho nových a pro mě cenných informací, z nichž jsem čerpala po celou dobu kojení. Díky té paní doktorce a její přednášce jsem byla šťastná, že nám kojení jde a byla jsem rozhodnutá kojit, jak dlouho bude třeba, ale hlavně plně kojit do ukončeného 6.měsíce (bohužel se mi to ze zdravotních důvodů nepodařilo, i když mlíčka by bylo na rozdávání..., tak jsem po dlouhých poradách toto obrečela, bylo mi to strašně líto, měla jsem pocit selhání). Opravdu se snažily pomoci i když už jsme byli doma a volala jsem na Horkou linku kojení, která funguje nonstop. Moc mi pomohly (paní doktorka a sestřičky). I když jsem se setkala s nespokojenou maminkou, ale v její těžké situaci byla její rozmrzelost, setrvávat dál v porodnici a snažit se rozkojit, asi opodstatněná. Přesto se laktační poradkyně nevzdala a přemlouvala maminku, ať to nevzdává. Bohužel nevím, jak to dopadlo. Přeju Vám hodně štěstí a úspěchů v této Vaší záslužné práci. Hledala jsem rady i na Vašich stránkách, děkuju za ně. Když budete chtít ode mě víc dojmů a zkušeností, klidně mi napište na můj mail ah78@seznam.cz. S pozdravem A.H. (promiňte za ten román)

Jen bych se chtěla vyjádřit k otázce 24., kloboučky nebyly nabídnuty z důvodu že to nebylo potřeba, v opačném případě by mi je určitě doporučili.

Jen chci dodat, že jsem měla velmi málo mléka a nikdo mi nedoporučil po každém kojení odsávat, odcházela jsem domů s pocitem, že jsem neschopná kojit.Kloboučky dostávaly všechny maminky s nějakým problémem, sestry si tím ulehčovaly práci.Rozběhnout tvorbu mléka se mi podařilo až díky radám laktační poradkyně a Vašich internetových stránek. Rodit další dítě bych chtěla ve stejné porodnici a jenom doufám, že snad začnu kojit bez problémů. A díky Vám za práci, kterou děláte.

Jen jsem chtěla napsat, že jsem neměla odpovídat v bodu 19 - nebyla jsem od dítěte oddělena. Už to ale nešlo odznačit...tak se omlouvám...

Jen k otázce do kdy mi bylo dítě přiloženo - sice hned po porodu, ale syn se nechtěl přisát, a pak byl bohužel podchlazený a musel být nějakou dobu v inkubátoru, takže jsem ho nedostala k sobě po oněch dvou hodinách, které jsem strávila na porodním sále, ale až po asi pěti hodinách. Podpora kojení personálem porodnice mi připadala dobrá, včetně informačních nástěnek na od. šestinedělí, ale vadilo mi, že mě neinformovali (natož aby se mnou konzultovali) jeho dokrm UM (naštěstí stříkačkou, ne lahví), syn totiž pil "málo", asi jen 10- 20 ml, ovšem "norma" je alespoň 30. Ještě jsem nebyla spokojena s jednáním jedné noční sestry, ale to není věc přístupu porodnice jako takové, spíše jednoho konkrétního člověka.

Jen, že mám dvojčátka a každé je jiné. menší se přisál okamžitě, byť nic neteklo a divila jsem se, že ho to bavilo :-) a větší se řádně přisál až když mléko skutečně teklo (cca za 14 dní).

Jenom bych chtěla upozornit, že v otázce 3 by měla být napsána i možnost odpovědi tak, že jsem si nemohla vybrat, kde budu rodit z důvodu komplikace těhotenství, popř. vícečetného těhotenství. Např. já jsem chtěla rodit ve Šternberku, kde jsem rodila 2x před tím, jenomže jsem nemohla z důvodu vícečetného těhotenství...

Ještě v šestinedělí jsem byla nucena kojit na chladné průchozí chodbě ve FNOL cévkované a sondované (PHmetrie) dítě, vzhledem k prožívanému stresu laktace taková, že tak tak stačila na požadované množství odstříkaného mléka. Laktační poradkyni jsem si musela sama zjistit a žádat o radu...... No děs běs, zřejmě byla všechna vyšetření, výsledky a podávání léků důležitější..... Ještě dnes mě to štve

Jirinko, muj problem byl asi ten, ze jsem byla hrozne vystresovana, bala se o dite. Ze zacatku jsem si vubec problem s kojenim nepripoustela - proste jsem kojit chtela, ale mala dle doktorky nepribyvala a v podstate hned druhy den mi rekli, ze ji musim prikrmovat (idealne vsak odstrikanym mlekem). Musela jsem ji stale vazit a strikackou do ni cpat mleko (kdyz nestacilo, tak i umele). A takhle jsem odchazela domu - bylo to desne. Zavolala jsem si laktacni poradkyni a asi mesic se snazila kojit, ale byla jsem asi tak vystresovana, ze jsem i prestavala krvacet, jedna poradkyne mi dala i spatne informace, pak jsem tu mela druhou...Bylo toho na me moc a po mesici jsem to vzdala.

Jiřinko, musím zmínit, že první dítě jsem rodila v roce 2007 v Čáslavi a ohledně kojení to byla naprostá katastrofa! :( Vůbec žádná podpora ani pomoc. Jako prvorodička - ještě s plochýma bradavkama - to byl strašný psych. tlak. Po porodu (úplně v pohodě a rychlém) mi ho poprvé dali k přisátí až za 2 hodiny!Synka jsem nakonec skoro vůbec nekojila. Teď, druhý porod, už jsem měla "ostřejší lokty", ale chytla jsem dobrou porodní asistentku a ta mi přinesla miminko do 10 minut. Chybělo ale takové to "okamžité přisátí" - z bříška rovnou na prsa. Jinak situace se tam ale za ty 3 roky zlepšila, ne o moc, ale alespoň něco. Pořád je porod brán až příliš medicínsky a zapomíná se na přirozenost. Druhého synka teď stále kojím (7 měsíců), neodpustím si zdůraznit jméno dr. Vánišové, která teda za kojení v Čáslavi bojuje jako lev!!! A je tam teda chuděra jediná! Měl by se matkám vrátit porod do rukou, jakožto přirozená věc - a pak se stane přirozeným i kojení, navazuje - dle mého - jedno na druhé.

Již při prvním porodu (1/2009) mi byly ke kojení podány dostatečné informace, i když některé na přímý dotaz. Při druhém porodu (12/2010) bych personál hodnotila jako ještě vstřícnější a ochotnější.

Jsem bývalý zdravotník, tak jsem ke svým kolegům asi dost kritická. Ale je to o lidech. Asi polovina personálu dělá svou práci velmi dobře, zbytek jim to bohužel kazí. Teď mluvím hlavně o zdravotních sestrách.

Jsem chtěla moc darovat pupečníkovou krev a to i když byl porod klešťema tak nebyl žádný prblém, ale problém byl údajně to, že je noc. V tom jsem byla dost zklamaná. Jinak na to, že nemocnice má nějaké oceňění čekala jsem něco lepšího. Bylo vše o podpisech. (Vysvětleno - podepsat) Každou chvilku. Jinak jsem nakonec kojila 3 měsice a opravdu jsem stále přikladala a prsa honila odsavačkou když jsme nekojila a nebyl schopen mě nikdo (pediatrička) nic vysvětlit jen přikládat, přikladat a to jsem věděla sama. Chtěla jsem kojit moc a nepodařilo se. Ale dnes už to nevadí beru to pozitivně ba naopak je to až taková masaž mozku (kojení), že to dle mého názoru není úplně nejlepší stresuje to matku. Chtělo by to líp vysvětlit a netlačit a hlavně věnovat v tomhle peči. No a pak se matky budou cítit lepe. A hlavně vysvětlit, že to že nakonec matka nekojí není černá ovce!!!!

Jsem laktační poradkyně, rodila jsem potřetí. Při druhém porodu byla na jiném oddělení laktační poradkyně, která se individuálně věnovala každé matce. Byla senzační.

Jsem laktační poradkyně, takže jsem sama v porodnici poradit nepotřebovala, což sestry uvítaly a kromě ranní vizity se u mě nikdo přes den neukázal. Ze zkušenosti ostatních maminek vím, že je podpora kojení v každé porodnici závislá hlavně na tom, která sestra je ve službě a co vyžaduje primář dotyčného oddělení.

Jsem moc ráda, že jsem 6,5 měsíce plně kojila a kojím dodnes a to je synovi 12,5 měsíce. Ráda bych kojila dále, ale vypadá to, že se syn začíná odstavovat a mě to mrzí. O FTN se říká, že tam rozkojí i chlapa a je to pravda. Jsem moc ráda, že jsem tam rodila a další dítě budu rodit opět tam!

Jsem moc ráda, že jsem si vybrala Přerovskou nemocnici. Jistě bych příště nevybrala jinak. Syna jsem kojila do 3,5 let.

Jsem ráda, že existují porodnice s certifikátem BFH, ale mělo by to i pokračovat, ne jen získat certifikát. Neházím všechny porodnice do jednoho pytle, ale ze své zkušenosti a ze zkušenosti mnoha mých kamarádek vím, že jedna-dvě sestry v každé porodnici mají zájem o kojení velký a nepustí vás domů, dokud plně nekojíte, ale je to opravdu moc malé procento.Každá sestra, která tuto práci dělá by jí měla dělat ráda a snažit se zlepšovat se ve všech směrech a to hlavně ve znalostech a novinkách o kojení. doufám, že až bude jednou rodit moje dcera, situace bude lepší a bude se moci s problémem jakýmkoliv otočit na jakoukoliv sestru při jakékoliv směně.

Jsem ráda, že existují Vaše stránky, zde jsem se dozvěděla nejvíce a to myslím naprosto vážně, děkuji. Jinak v Brně Bohunicích mi při otevřených dnech řekli, že patří do BFH a vy ji tam uvedenou nemáte. Tak jsem z toho trochu zmatená.

Jsem ráda, že jsem si otázky ohledně kojení nenechala až do porodnice a alespoň částečně jsem si je nastudovala sama již před porodem - z knih,internetu apod. Po porodu jsem byla od dítěte oddělena na více než den, první přiložení probíhalo až potom - bez jakéhokoli poučení. Nikdo mi pořádně neukázal jak na to, až poté, co jsem o to požádala - a i tak jsem dostala dost neúplné informace. Při střídání sester mi nejednou skoro vynadali, že něco dělám špatně (i přesto, že to bylo podle instrukcí kolegyň). Další věc, která mě trochu zarazila, že bez mého vědomí dítěti dali příkrm z lahve (sice jen jednou ale přece...) a poměrně aktivně mi vnucovali pro dítě čaj. Chápu, že v době mého porodu bylo oddělení přeplněné a sester bylo málo, ale i tak jsem si podporu kojení představovala trochu jinak.

Jsem ráda, že jsem své dítě porodila v tého době, kdy se na kojení klade tak veliký důraz (jak v mediích tak v porodnicích)

Jsem ráda, že výzkum probíhá, protože sama považuji kojení za nesmírně důležité. Musím přiznat, že při velkých problémech s kojením které jsem měla po příjezdu z porodnice mi nejvíce pomohla laktační poradkyně, kterou jsem si musela zaplatit a potom také maminka a sestra. Sama jsem si vystála hodně a jsem toho názoru, že pokud žena chce kojit tak se to nakonec podaří, ale musí chtít!

Jsem ráda,že jsem rodila tam,kde jsem rodila. jen mi někdy přišlo,že je na nás kvůli kojení vytvářen tlak a když to nejde tak jak má, je to celkem psychická zátěž pro matku. občas jsem to nazývala kojícím komandem, chyběl mi trošku nadhled ze strany personálu,ale asi to tak musí být.. A také stres ohledně toho, jestli miminko přibere tak, jak má.

Jsem zklamaná přístupem sester ve FN Brno :-(. Udělalo se spousta chyb, které možná přes všechny snahy (laktační poradkyně, odsávačka mléka, suplementor...už jsem vyzkoušela snad kde co) nenapravím. Zjišťuji postupně co se mělo a nemělo, proč mi nedoporučili např. pronájem odsávačky? proč hned klobouček a UM? Teď mléko mám, ale malý už nechce sát. Měla jsem rizikové těhotenství, s hospitalizacemi, nemohla jsem jít na kurzy kojení a spoléhala jsem proto na přístup sester. První den po porodu jen na 15min přivezli dítě na 15min a sestra místo rady zmizela. Domů nás propustili bez jakékoliv informace, nevěděla jsem nic o odstříkávání, o sterilizaci, o tom jaký příkrm jsme dostávali v porodnici, že je potřeba kojenecká voda. S jizvou po císaři, dítě řvalo hlady, a já běhala a nevěděla co mám dělat. Každý říkal něco jiného, jedna sestra např. přijďte na kojení a druhá když jsem přišla, že to mám ještě zkusit sama atd.

K dotazníku: Údaje se týkaly mého prvního (tedy ne nejmladšího dítěte). Mladší se narodila doma.

k hodnocení personálu musím dodat, že se jejich přístup velmi lišil. První vysvětlení bylo naprosto nedostačující a došlo tím k poranění bradavky. Sestra pouze pomohla s přisáním dítěte v poloze fotbalisty a odešla, další samostatné přiložení bylo neúspěšné (bolestivé) sestra se už dotázat nepřišla. o tom jak pečovat o klobouček se také nezmínila a po dobu 3 dnů byl klobouček pouze omyt vodou bez sterilizace.

K otazce 11 - vsichni s prisatim ochotne pomohli ve dne v noci, kazda sestra radila trochu jinak - asi dle zkusenosti, nekdo doporucil kloboucky, nekdo ne K otazce 20 - nez se spustilo mleko, tak glukoza strikackou, v podstate nabidli jako moznost, nenutili, UM ne

K otázce 27 - dítě bylo krmeno odstříkaným mateřským mlékem a glukózou (podávanou stříkačkou), jelikož dítě nechtělo vůbec sát a mléka se mi tvořilo málo. Podpora kojení byla podle mne velmi špatná. Nebylo to ale dáno neochotou personálu, spíše jeho extrémním vytížením. Pokud bych před porodem neabsolvovala předporodní kurz, jako prvorodička bych se cítila dosti bezradná. Kojit se mi podařilo až po návratu domů za pomoci sestřičky od naší dětské lékařky.

K otázce č. 18 - z důvodu lehké nezralosti bylo dítě přiloženo pouze na pár sekund, samozřejmě se okamžitě nepřisálo, takže hned odneseno do inkubátoru s odůvodněním předčasného narození, a že by se rychle podchladilo (nechtěla jsem, ale co jsem měla dělat; mmch apgar 10-10-10). Další poznámky k chodu v porodnici: Poté jsem dítě dostala až za sedm hodin po mých opakovaných urgencích a následně jsem se víceméně náhodou dozvěděla, že bylo dítěti dvakrát podáno cizí mateřské mléko!!! Dost mě to vytočilo (zejména to, že mi o tom nikdo neinformoval, přestože jsem byla ve velmi dobrém zdravotním stavu, naprosto při smyslech a při vědomí atd.) Dala jsem najevo, že mi to snad mohli alespoň říci, nicméně zbytečně. Sestra mi řekla, když viděla mé rozhořčení, že když bude mít dítě dobrý tuším "cukr" (omlouvám se, nepamatuju si to odborně, zda šlo o glykemický index či co??) druhý den ráno, že už cizí mléko dostávat nebude muset. Ráno při vizitě jsem o tom tedy mluvila s dětskou dr., i o tom, co mi řekla noční sestra, dr. mi řekla, že cukr už má sice dobrý, ale cizí mléko prostě dál dostávat bude, neb "se to tak u nedonošených dětí dělá", na což jsem řekla, že tedy pokud je důvod "se to tak dělá", tak dostávat nic nebude. Tudíž dále už cizí mléko dítě nedostávalo, ale pouze díky mému opakovanému odporu a opakovanému nepřinesení na sesternu po vyzvání... (První den jsem se na odpor nezmohla, neboť jsem nemohla jakožto laik odhadnout, nakolik je to opravdu nutné z důvodu toho cukru... díky bohu, že ten byl už další den dobrý, tak jsem si dovolila odporovat.) Od té doby na mě byl vyvíjen velmi silný tlak ve stylu "tak to maminko musíte nakojit 5 (10, 20, nakonec 50!!) ml, jestli chcete, aby nedostávalo dítě cizí mléko", já jsem díky bohu hned druhý den byla schopna opravdu tu pětku nakojit, ale celou dobu jsem si myslela, jak mám málo mléka, a že je vše špatně, až po rozhovoru s ostatními maminkami na chodbě, co byly stejnou dobu po porodu jsem pochopila, že ony ještě třeba ani vůbec třetí či čtvrtý den téměř nekojí a mě tu takhle stresují jen kvůli tomu, že mé dítě se narodilo ve 37. týdnu. Došla jsem tak daleko, že jsem si tajně odstříkávala mléko na toaletách do stříkačky, kterou mi manžel přinesl, a dítěti to tajně cpala, co to šlo, aby sestry nic neviděly. Bylo by to na podrobnější vyprávění, ale to Vás asi nezajímá:), zkrátka pro mě v té době psycho. Po odchodu z porodnice jsem měla deprese, že své dítě nebudu schopna nakrmit, že jsem podváděla a co teď doma budu dělat?? Naštěstí mě manžel přesvědčil, když druhý den přišla pediatrička, že jí musím říct pravdu a reakce pediatričky byla ve stylu "no to jste udělala výborně, to je to nejlepší, co jste mohla udělat, pokud nedostatečně pije, pokračujte a dokrmujte ho po prstu stříkačkou". Možná z hlediska podpory kojení ne nejlepší reakce, nevím, ale pro mě v té době zásadní podpora, takže během asi dvou týdnů (už ani nevím) bylo dítě bez problémů plně kojeno přímo z prsu. Další poznámka obecně: v této porodnici naprosto běžně podávají miminkům přeslazený (ale totálně) čajíček, na mé protesty, že si to nepřeju, nikdo nebral ohled, při vizitě např. apod., posléze sice brali ohled, ale stylem, že jsem potížistka, nakonec jsem podlehla a dítěti dala alespoň dudlík, aby tu vizitu vydrželo (což jsem také nechtěla). Když bylo dítě poté na svícení (kvůli žloutence) na den mi odebráno, vím, že čaj opět dostávalo, dokonce mělo stříkačku s čajem neustále vedle sebe položenou... Např. na vedlejším pokoji byla maminka, která údajně měla problém ten, že dcerka dostávala čajíček a pak nechtěla vůbec kojení, a nemohla se toho zbavit, pořád chtěla jen ten sladký čaj. Ale podrobnosti o tom nevím. K otázce č. 35: záleží na druhu mléka a věku dítěte, můj tip se týká staršího dítěte (řekněme 4-6 měsíců) a HA mléka.

K otázce č. 21: za normálních okolností porodnice rooming-in dodržuje, ale pokud je z kapacitních důvodů nutné umístit rodičku jinde než na odd. šestinedělí, dítě k sobě nedostane, dokud se místo neuvolní (já byla takto od dcery oddělena asi 8 hodin). K otázce č. 25: kontakt na horkou linku kojení jsem sice dostala, nicméně jsem se na ni (při pozdějších potížích) nikdy nedovolala :-(. Striktně se vyžaduje vážení před a po kojení a zapisování váhových přírůstků. Strava v porodnici nebyla příliš vhodná pro kojící matky (hrachová kaše, čerstvé pečivo, pomerančový džus...).

K otázce č. 25: bylo mi jen řečeno, že když budu mít potíže s kojením, ať si vyhledám nejbližší laktační poradkyni. protože jsem měla dulu, která je současně laktační poradkyní, řešila jsem vše s ní a pak jsem získala spoustu info na Vašich webovkách. S tímto jsem si vystačila a navíc jsem i sama poradila "novinky" získané při mém kojení.

K otázce č.3...porodnici jsem si nevybrala, byla jsem tam převezena pro předčasný porod dvojčat. Byla to nejbližší nemocnice s potřebným zázemím. Dvojčata jsem viděla až pátý den po porodu. Bezprostředně po sekci jsem dostala oboustranný zápal plic, ležela jsem na Jip a dvojčata byly v jiné budově v inkubátorech, takže mi je nemohli ani ukázat. Dostávala jsem dvoje antibiotika injekčně, byla na kyslíku a přitom jsem se snažila odstříkávat. Jinak personál v této nemocnici udělal maximum, abych mohla kojit.. Dodnes mě to moc mrzí, že nebyli nakonec vůbec kojeni a i ten špatný společný start do života.

K podpoře kojení v kadaňské nemocnici mohu říci toto. Ihned po porodu mi byla dcera přiložena, ihned se přisála, což zkontrolovala i sestra na porodním sále, ještě jednou se nne i zeptala, zda se miminko opravdu přisálo. Při odchodu z porodnice zde byla možnost účastnit se přednášky p. primářky ohledně kojení, jeho důležitosti apod. Tuto možnost jsem neodmítla, měla jsem dost nastudováno a dcera po celou dobu pobytu v porodnici perfektně spolupracovala, až moc :-)) Jako jedinou slabinu považuji přístup některých sester na oddělení pro novorozence. V prvních dnech, kdy to žena po porodu potřebuje nejvíce, byly často neochotné (chápu, že toho mají moc). Když už dceři nestačilo mlezivo (mléko se mi utvořilo asi 3. den), plakala a jen jednu z asi 5ti sester napadlo, že by malá mohla mít hlad, ostatní neustále doporučovaly jen malík do pusy. Jakmile ale malá dostala doušek umělého mléka (ze stříkačky-sestra mi ji i sama nakrmila), bylo po pláči a pak jsem si už jen chodila pravidelně pro dávku mléka. Malá měla dost hlad, jedna ze sester už mi kolikrát pro ni nechtěla dát ještě jednu dávku, že už by toho malá vypila dost, jiná s tím zase naopak problémy neměla, to byla tak jediná věc, se kterou jsem bojovala a dost mi vadila. Doma pak vše probíhalo bez problémů, dceru jsem plně kojila do 6. měsíců, pak příkrmy, MM. Dnes je dceři 11. měsíců, sama se odstavila v 10. měsících a dnes pijeme odstříkané mléko se sunarem. Tak to je asi tak vše, díky za možnost vyjádřit se, hodně zdaru jana mihalovová

K přístupu personálu v porodnici bych měla, co se týče podpory kojení, jedinou výhradu: hned první den mi pro syna nabízeli dokrm, s odůvodněním, že veliké děti mívají brzy hlad (měl porodní váhu 4300 g). Zdálo se mi to zbytečné, takže jsem odmítla, kdyby to ale bylo mé první dítě, asi bych se nechala zviklat.

Každá sestra jiný názor - dělejte to takto, ne takto ne...protože jsem už měla zkušenosti, tak jsem si vybrala, ale u prvního dítěte to ve mně budilo zmatek a stres. V Ostr. (2.dítě) ani v Havířovské por. (1. dítě) neřešili pohodlnost polohy - myslím např. podepřít dítě polštářem, prostě držte. Takže ženské vedle mě trpěly bolestí rukou a zad, jak křečovitě držely dítě, a byly vděčné, když jsem poradila tento "fígl" :-) Chyběly informace např. o fotb. držení, na kt. nedám dopustit při prevenci zánětu. Ale to mi poradila náhodně jedná stará zdr. sestra, když jsem měla u 1.dítěte bol.zánět. Z brožur jsem o tomto držení věděla, ale neznala význam.

Každá sestra poradila něco jiného, teprve návštěva zkušenější kamarádky, která je stejně jako já po podporu kojení, mi pomohla a potvrdila mi správnost techniky. Vadilo mi to, že jsme měly před a po každém kojení dítě vážit, to jsem udělala snad 4x a poté jsem do tabulky o kojení, kterou jsme si v porodnici vedly, dopisovala to co chtěly sestry vidět a sama jsem kojila dle potřeb dítěte. Zapisování a snaha dodržet očekávané hodnoty mě stresovalo, po císaři se mi kojení rozjíždělo později pomalu a bylo bolestivé, příště bych chtěla rodit ambulantně.

Každá sestra v porodnici mi tvrdila něco jiného a i když jsem nechtěla, daly malé umělé mléko. Po odchodu dom jsem se během pár dní rozkojila a kojila až do roku a čtvrt. A přitom mi sestra říkala věci ve smyslu, že to nevadí,k že je spousta maminek, co nekojí a tp... Velké zklamání v tomot směru:-(

Každé ze svých tří dětí jsem kojila minimálně rok. Měla jsem asi velmi mnoho velmi výživného mléka a neměla jsem s kojením žádný problém. Ani v porodnici ani později jsem nepotřebovala žádné rady ohledně kojení. Všechno šlo samo :-).

Každý říkal opravdu něco jiného. Navíc mi nosili dítě nakrmené nutrilonem a pak po mně chtěli, abych zkoušela dítě dát přisát, cože je pro nakrmené dítě absolutně nemožné. Co jsem slyšela, tato situace se od roku 2008, kdy jsem tam rodila, mnohonásobně zlepšila. Tak snad je to pravda.

Kdo chce kojit,ať kojí,kdo nechce ať nekojí!!!!!!!!!!!!!! Nikdo se nemá do ničeho nutit!!!!!!!!!!!

kdybych měla rodit jeste jednou, sla bych do stejne porodnice, ale uz byl vedela vice .... moc se tam o nas nezajimali, protoze si rekli - aha, uz majedno dite, vsechno vi a nic mi nerekli, kdybych vedela, jak je kloboucek na houby, snazila bych se vice o normalni kojeni a poprosila bych treba o odsavacku abych si trochu pomohla a je toho mnohem vic, co mi nerekli a pocitali, ze vsechno vim, sestry byly moc hodne, ale kcemu mi to je, kdyz si myslely, ze to, co vi ony, musi vedet kazda maminka .... berou tam vsechno moc automaticky a to me dodatecne stve .... myslela jsem si, ze je vsechno vporadku a ono nebylo a ja to nepoznala nikdo mi to nerekl ,,,,,, muj chlapecek ted trpi dodnes .... kdo vi, kdybych byl jinde, jestli by to ted bylo jinak ....prejihodne stesti!!!

kdybych nenavštěvovala předporodní kurz, asi bych vůbec netušila, jak dítě kojit. Sestry nabízely pomoc při kojení, která ovšem spočívala pouze v tom, že uchopily hlavu dítěte a "násilím" mu vložily bradavku do úst, až se přisálo. O polohách při kojení ani slovo. Z kurzu jsem byla poučena, že je třeba prsy masírovat, uvolňovat apod., v porodnici toto výslovně zakazovali, doporučovali pouze přikládat mokrou studenou plenu na nalitá prsa. S podporou kojení v porodnici jsem byla velmi nespokojena, korekci poloh, které jsem nastudovala v předporodním kurzu a v knihách mi pak ukázala až porodní asistentka, ke které jsem chodila na kurz den po propuštění z porodnice. FNB tedy nemáte uvedeno jako BFH, ale v dotazníku na Aperiu toto uvedeno mají.

Když jsem byla těhotná, vůbec mě nenapadlo, že bych neměla kojit. Po narození dcery CS se mi netvořilo mléko (dítě nechtělo sát) a dceru od druhého dne dokrmovaly sestry umělým mlékem z flašky se savičkou, která měla velkou díru. Nikdo na mě neměl čas, dceru mi nosily do pokoje po třech hodinách, nechaly mi jí tam a sestry neměly čas na to se zaobírat s pomocí. Byla jsem totálně vystresovaná. Kvůli přístupu a jednání sester z dětského oddělení bych tuto nemocnici už při druhém porodu nevolila.

když jsem byla v porodnici naposledy chyběla tam laktační poradkyně, která byla dlouhodobě na nemocenské, běžné dětské sestry nemají pořádné povědomí o technikách kojení.

Když jsem chtěla s prvním přiložením na pokoji pomoct, sestřička přišla, čapla syna a vrazila mu bradavku do pusy. Bez jakýcholiv rad, jak to mám dělat, jaká je vhodná poloha, popř. se podívat na má prsa, jestli není problém. Já jsem naštěstí problém neměla, ale maminka, co byla se mnou na pokoji ano a nikdo jí nedokázal poradit. Každá sestřička jí tvrdila něco jiného (Mějte dítě u prsa stále, když pláče. Jiná, ne to nesmíte, budete mít zničená prsa.) Až poslední den jedna sestřička dělala možné i nemožné pro to, aby se maminka rozkojila. Když se mi nalila prsa, šla jsem si pro odsávačku. Když jsem byla na sesterně asi potřetí (pokaždé otvírala jiná sestra), tak až 3. sestra se ptala, zda je to nutné, mám zatvrdliny, atd. a zkontrolovala mi prsa a řekla, že odsávat není nutné. Když jsem se byla osprchovat, přišla sestřička na kontrolu. Jakmile jsem vyšla z koupelny, dávala syna do postýlky se slovy, že byl nevrlý, tak ho dokrmila. Uvítala bych, kdyby na mě počkala a zeptala se, zda s tím souhlasím nebo ho chci zkusit ještě nakojit. Chápu, že sestry mají hodně práce a nemají čas s každou maminkou strávit 30 minut, aby vysvětlily kojení, a proto pouští videa. Ale aspoň nějaké základní rady a pomoc, pokud se vyskytne problém, by byly na místě. Také by měly být sestry více proškolené, aby každá neradila něco jiného.

Když jsem rodila první dítě v roce 2006 (kojila jsem 15m)byla z mého pohledu podpora kojení dost mizerná, v roce 2009 (kojila jsem 11m) v téže porodnici nastal obrat o 360 stupňů - nesrovnatelně lepší, ale pomoc už jsem nepotřebovala - nemohu už posoudit přesně. V obou případech jsem kojila i přesto, že mi dítě přiložili za více než 24h a mám ploché bradavky a začátek byl šílená dřina.

Když jsem rodila prvniího syna-bylo to v jiné porodnici,než ted,tak jsem byla opravdu zklamaná,první přisátí na sále se nekonalo-nikdo mi neukázal jak se má malý přisát,moc mě to mrzelo,syn byl naprosto v pořádku a zdravý.Ani později na pokoji mi neukázali jak se vlastně kojí,sama jsem si o to musela říct!!!!! Narozen je 2002. Druhého a třetího syna jsem rodila tady v Náchodě a přístup naprosto supeer.Prvního synka jsem kojila jen šest týdnů,druhého 6 měsíců a třetího kojím plně a je mu 7 týdnů.

Když jsem rodila své první dítě před 13-ti lety, přišla mi informovanost větší než ted.

Když porovnám příchod na svět u obou dětí, celá záležitost se ve zdravotních zařízeních i u pediatrů za během 3 let velmi zlepšila. Na otázku 3 - podle čeho jsem si vybírala porodnici jsem musela zvolit, i když se mě žádný důvod netýkal. Porodnici Královské Vinohrady jsem zvolila hlavně z toho důvodu, že mě bude rodit můj skvělý gynekolog, i když nebydlím v místě. Bohužel u mého prvorozeného dítěte jsem zvolila místní porodnici s ohledem na vzdálenost a zrovna toto těhotenství bylo předčasně ukončeno za velmi sresujících okolností a navíc se zdravotními problémy miminka - byly to velké nervy, kdybych už tehdy zvolila Královské Vinohrady a za porodníka svého gynekologa, možná by všechno dopadlo jinak a rozhodně klidněji. Chybami se člověk učí.

Kéž by ženy přestaly dělat z kojení vědu a věřily samy sobě a své schopnosti kojit své dítě!!! Hodně štěstí a úspěchů při Vaši práci.

Klouboček na kojení mi byl nabídnut až když jsem měla bradavky úplně bolestivé a poraněné.

Kojení bylo to nejúžasnější co jsem kdy zažila, musím říct, že jsem si to užila u obou dětí. Děkuji za dotazník.

Kojeni bylo v porodnici celkove velmi propagovano (az tak, ze syna nechali dehydrovat 2 dny). Nicmene personal pri problemech nebyl schopen a (ochoten) efektivne pomoci. Kdyz videli moje bradavky, rekli, ze to bez kloubocku nepujde. Na poradny nacvik techniky nebyl cas a ochota. Kdyz jsem se snazila vyhledat pomoc jinde a oni se to dozvedeli, byla jsem v jejich ocich povazovana za zradkyni. Na tom, ze dosud krasne kojim (nyni syn ma 9 mesicu), maji zasluhu vase stranky a zakoupeni odsavacky!

Kojení doporučuji. Maminkám doporučuji nestresovat se ,když to nejde. Při stresu ztrácíte mléko. Uvolněte se a nechte tomu volný průběh. Recept na ucpaný nosík, nebo zanícené očíčka malého dítěte. Vyzkoušené a osvědčené. Při kojení slabě kápněte dítěti mateřského mléka : - při zánětech očíček do koutků očíček. Neříkám , že dítě vyléčíte ( i to se my už stalo), ale rozhodně mu ulevíte od řezavých bolestí. Při slabě ucpaném nosíku se děťátku také uleví, když mu do nosních dírek kápnete pár kapiček přímo z prsu. S pozdravem Lada

kojení druhého dítěte bylo z hlediska zkušeností a chyb z předchozího kojení v pohodně.U první dcery mně bylo 23 a rodila jsem v H.Brodě po 18 hodinovém porodu jsem byla vyčerpaná a s kojením mně taky moc rad nedali,přijela jsem domů bradavky samý strup takže kloboučky.sama jsem si na to přišla kojila jsem6měsíců.Problém dnešních maminek je ten že jsou už předem vystrésované z kojení co když zrovna jím to nepude,zkušenosti z okolí.s pozdravem Boušková

kojení je nádherná vec ale jen pokud vám nekdo poradí jak na to. Měla jsem poraněné bradavky, nateklá prsa, syn sál strašně dlouho a já z toho měla výčitky, že to nezvládam. Chtěla jsem kojení vzdát. V porodnici mi vynadali, že ho nemužu přejídat...měla jsem i špatnou techniku kojení a jen díky laktační poradkyni jsem si to začala užívat a kojím dále. Děkuji

Kojení je něco krásného,zdravého.Já kojila svou dceru 19měcíců,syna bohužel jsem nekojila vůbec-nechtěl se přisát a můžu říct,ž je to nezapomenutelná chvilka..takře kojte ,kojte :-D

Kojení je podporováno dostatečně,nemělo by být "vnucováno" za každou cenu a hlavně nestresovat maminky,které kojit nemohou

Kojení je to nejlepší spojení mezi matkou a děťátkem po porodu,kojila jsem rok a jsem moc ráda,bohužel se syn odstavil sám,jinak bych určitě pokračovala a své další dítě určitě budu kojit co nejdéle to půjde,je to praktické a jednoduché :-)!!!

Kojení mě moc bavilo,naplňovalo mne.kojila jsem 17 měsíců a byla spokojená.Nakonec jsem kojení ukončila proto,že malý vyžadoval kojení v noci co 2 hodiny. V porodnici jsem se rozkojila dobře,ale z počátku byl přístup personálu negativní.Jelikož jsem po CŘ ležela na PPP,tak jsem nemohla za mimi chodit.personál nebyl ochotný mi dítě nosit a přikládat,prý nemají čas a lidi.Jediný kdo mi v té situaci pomohl,byl manžel. 2 dny mi vozil malého k prsu.

Kojení pro mne bylo velké téma po porodu starší dcery v roce 2007, také na Bulovce v Praze. Dcera měla žloutenku, usínala při jídle, já jsem měla ploché bradavky a používala kloboučky. Trápilo mě, že každá sestra radila něco jiného a když jsem se s jednou na něčem dohodla, příště měla službu jiná a říkala opak. Při porodu syna (2009) už jsem věděla co dělat a s personálem to neřešila. Ale komunikace se sestrami se podstatně zlepšila. Kojila jsem nakonec obě děti 10 měsíců.

Kojeni probihalo bez problemu,myslim ,ze bylo uzasne okamzite prilozeni k prsu po porodu ,pak po chvilce na pokoji.Moje dedatko bylo od zacatku sikovne a jako prvorodicka jsem stejne potrebovala rady.V tomto ohledu jsem byla plne spokojena s pristupem v porodnici a trpelivosti sester.

Kojení se v nemocnici Motol nikdo z personálu příliš nevěnoval. K dispozici bylo možné shlédnout DVD o kojení, k dispozici byly i nákresy a materiály, osobní péče byla ale téměř nulová.

Kojení se ve FTN v Krči věnují velmi pečlivě, někdy možná až fanaticky, což mně nevadilo, ale byly maminky, které z nejrůznějších důvodů kojit nechtěly a ty byly otrávené neustálým přesvědčováním, že dělají hloupost(myslím si to taky, že je hloupost vůbec to nezkusit, ale myslím, že i v tomhle by měla být žena respektována, přesvědčovat samozřejmě ano, ale nepřehánět to).

Kojila jsem malého pouze 14dní byl moc líný sát a ubíval mi hodně na váze!!Odsávala jsem si a dávala jsem mu to z flašky ale pak jsem začla postupně strácet mateřské mléko a malému to nestačilo tak jsem přešli ihned na umělou stravu NUTRILON který jsme používali do 3měsíců a pak jsme přešli na SUNAR dnes je malému 17měsíců a SUNAR používáme do ted ráno a večer a chci nadále pokračovat!!!

Kojila jsem pouze 2 měsíce. I přes to, že jsem z porodnice odcházela s plně kojeným dítětem, jsme měli velké problémy a sama jsem trápení nás obou ukončila. Proto jsem na poslední otázku odpověděla "do 500kč", jako maličká toho zas tolik nesnědla.

Kojila jsem své dítě do 13.měsíců,ale určitě to nebylo díky porodnici,protože poporodní péče byla opravdu mizerná.Jednou denně,maximálně 2x přišla sestra a ukázala jak mimnko přiložit,víc jsme ji nezajímali,spíš byla nepříjemná,že nám to nejde,což nám rozhodně nepomohlo.Až na internetu jsem si vše potřebné nastudovala.Tímto děkuji Jiřince :o)

Kojila jsem v porodnici, ale nezjistili jsme, ze dite vypije jen velmi malo mleka, protoze mi ji nevazili pred a po kojeni. Zjistili jsme to az na kontrole u detske doktorky po 14 dnech.

kojím s kloboučkem a nikdo mi neřekl jak zkoušet kojení bez kloboučku, jakou velikost kloboučku, atd. byla jsem špatně informovaná

kojit co nejdéle já to zvládla bez problémů,kojila jsem dcerku bez 2 měsíců 5 let a nepřipadám si vyčerpaná ba naopak se cítím skvěle do ted dcerka nezastonala ničím vážnějším kojení zdar a maminkám trpělivost když se nedaří

Kojit som sa naucila predovsetkym v Ustavu peci o matku a dite v Podoli pri prvom dietati, neochotny personal vo Vinohradech som ignorovala a riadila sa svojimi skusenostami. Inej mamicke na pokoji sa snazila pri probleme s kojenim pomoct iba jedna sestra a to najviac dvakrat, odchadzali domov s umelou vyzivou. Dakujem vam predovsetkym za vyborne spracovanie temy prikrmov, odporucam vsade, kde je treba!

Kolín mě co se týče kojení strašně zklamal.. rodila jsem své první dítě a vůbec jsem netušila, že je to takový problém. Myslela jsem si, že miminko přiložím, ono se napije a jedeme dál. Proto jsem se dopředu ani nepídila po nějakých informacích. I v okolí jsem měla asi štěstí na samé příbuuzné či kamarádky, které kojily bez problémů. O to větší to pro mně po porodu byl stres, když se malý nechtěl přisávat. Kolínské sestry to řešily UM ve stříkačce, nacpaly to do malého až blinkal nosem. Na můj dotaz zda mi nemůže někdo pořádně poradit, nabídnout odsávačku nebo zkoušet příkladát pod jejich dohledem, mi bylo řečeno, že na to nemají čas sedět u každé matky při každém kojení. Dopadlo to tak, že malý vůbec nepřibýval a po propuštění domů také ne. Tak jsem zkontaktovala laktační poradkyni, která mně strašně moc pomohla a díky ní jsem se rozkojila a kojila až do 1. roku, kdy se malý sám odstavil. Je fakt, že on byl línější, všechno ho rusšilo, ale co jsem si sama nenačetla, nebo co jste mi neporadila přes internet, případně ta poradkyně, tak v nemocnici mi neřekly VUBEC nic. Také si vzpomínám, že na předporodním kurzu se řešil výhradně porod a jeho průběh, o kojení nepadla ani zmínka. Když to shrnu - příště bych si porodnici vybrala jedině podle přístupu sester na šestinedělí a ne podle lekářů, kteří u porodu stejně nejsou a ve finále porod musíte stejně oddřít sama a podstatná je ta psychická podpora, kterou na šestinedělí prostě absolutně neposkytly ..... Bohužel je to prý v porodnici v Pardubicích, kterou mám druhou nejbližší téměř totéž. No ale teď už alespoň něco vím a své druhé mimčo si snad užiju bez větších nervů....

Konkrétně pro tuto porodnici-pokud jste prvorodička personál se celkem snaží,při druhém porodu se jaksi zájem vytrácí,předpokládá se ,že všechno už znám....Záleží to hodně na tom ,která sestřička má směnu.Ale co vidím jako největší problém je nejednotnost v názorech což jsem zažila při prvním porodu,kdy se navíc vče zkomplikovalo akutním císařem a poté pozdním nástupem laktace,k tomu ještě opravdu velká prsa takže kojení nic jednoduchého,při mém druhém porodu jsem byla svědkem téhož problému u mé spolubydlící,kdy co sestra to jiný názor.Pokud mají tento certifikát,mely by mít jednotný postoj.

Konkrétně v Kolínské porodnici je BFH certifikát jen papír. Rozhodně se tak některý personál nechová. V kojení jsem nebyla povzbuzována, spíše zastrašována, že pokud to nepůjde, nepustí mě domů. Nikdo mi ale pořádně neporadil. Nikdo mě také neuklidnil tím, že když budu dokrmovat, svět se nezboří. O kojení se tam pouze mluvilo, nikoli učilo. Rozkojila jsem se až doma v klidu, bez zbytečných stresů. Navíc mi dávali často protichůdné a chybné informace a to jak o kojení, tak o zdravotním stavu mého dítěte, které bylo nakonec úplně zdravé.

Konkrétně ve Zlínské porodnici byla matkám k dispozici laktační poradkyně, a to i o vánočních svátcích, kdy jsem tam ležela. Milá, příjemná, ukázala polohy při kojení, odpovídala na všechny otázky ohledně kojení, věnovala se individuálně. Byla jsem velmi spokojená. Jak na tom v otázce podpory při kojení byly zdravotní sestry vlastně nevím, obracela jsem se rovnou na LP. Pouze jednou mi dítě dokrmily cizím mateřským mlékem, důvodem byl neustávající noční pláč dítěte i přes časté přikládání, druhý den po porodu (zdůvodněno tím, že ještě nemám MM). S tímto problémem jsem se obrátila na LP, hned se mi věnovala. Kojení se daří již 11 měsíců.

Laktační poradkyně paní Vroblová nebo Vrablová zastává svou roli výborně, jen škoda, že je v Opavě jediná (aspoň jsem o jiné sestře neslyšela). Děkuji ji za rady, brožury i praktické ukázky! L.M.

Laktační poradkyně ve Frýdecké porodnici je velmi ochotná a milá paní. Bohužel je na to v podstatě sama a poradit tolika maminkám je nadlidský úkol. Myslím si, že by mělo oddělení mít víc než jednu laktační poradkyni, aby byla k dispozici kdykoli. Navíc se mi nelíbil přístup především služebně starších sester, které miminkům dávaly pít dokrm z lahvičky, protože to bylo rychlejší a neměly s tím tolik práce. Takže se veškeré úsilí laktační poradkyně i desatera kojení trochu míjí účinkem. Pokud tam nebyla laktační poradkyně, některé byly dost nepříjemné a neochotné jakkoli poradit. Je to velká škoda, protože jinak jsem byla s Frýdeckou porodnicí moc spokojená.

Laktační sestra mi u obou dětí poradila polohu u kojení a správné držení miminka. Jen díky ní jsem kojila syna 1,5 a dceru 2roky. Laktačních sester by mělo být více, hodně maminek kojit chce, ale neví jak na to a předčasně to vzdají, když nemají v porodnici oporu.

má nespokojenost v podpoře kojení byla vtom, že bylo nedostatek personálu věnujícího se dané problematice. bylo to pro mě velmi stresující.Uvažovala jsem dokonce o ukončení kojení. Naštěstí jsem vydržela :o)

Má zkušenost s kojením je bohužel špatná, sestra, která se o mě starala byla strašně neochodná a aby mi dcera neplakala hlady, raději jsem jí požádala o kloubouček, jenže díky kloboučku a následným zánětům jsem za týden musela začít přikrmovat a za 2 měsíce přestala kojit. Bohužel to bylo asi jen v jedné sestře, protože ostatní byli milé, ale už mě nenapadlo se jich zeptat jestli by ony mě nepomohli, myslela jsem,že jinou šanci než klobouček nemám. Ale zjistila jsem (po šestinedělí od laktační poradkyně),že to byla chyba té sestřičky.

malá byla po porodu pod světlem, porodní asistentka řekla, že se jen musí prohřát a že do půl hodiny přijde sestřička a zkusí první přiložení, když ani po 40 minutách nikdo nepřišel, tak mi pomohl přiložit manžel a dcera se přisála a krásně pila, ale za celou dobu mého pobytu v porodnici mi nikdo ke kojení nic neřekl, což mě zklamalo

Mala se narodila v 36. tydnu, mela novoroz. zloutenku a byla spava, malo sala, musela jsem ji pravidelne budit. Napred dostala 1x nutrilon, pak uz mat. mleko od jine matky, posleze ode me a krmila jsem ji strikackou nez se prisala. Pribirala hezky, plne kojime, spis se ted precpava. Podpora kojeni byla, zkouseli kloboucky, strikacku, sondicky pripojene na prsa, ruzne polohy....ale dostavala jsem protichudne rady od sester i doktorek - budit, nechat prospat, vypila malo/hodne, budete tu dlouho takhle, mate velke bradavky a ona malou pusinku, obcas zaslechnuta poznamka na chodbe.....coz me emocionalne dost rozhazovalo a byla jsem pak rada za propusteni domu po 6 dnech.

Malého mi po porou vzali a dali za cca 12hodin s tím,že blinká plodovou vodu.Já si myslím,že by mu mohlo pomoct mlezivo.Později to i řekli,že se mu tím bříško spraví.Nevím jiný důvod proč mi jej nedali dřív.

Málem jsem vzdala kojení, díky bolestivým bradavkám a nalitým bolestivým prsům, ale sestřička na šestinedělí mě přesvědčila, ať to vydržím, že to přejde a půjde to časem bezbolestně. Vydržela jsem a kojila jsem 1,5 roku :-)

Malou mi poprvé přiložili hned po zálkadním ošetření (cca do 10 min.) po prorodu a hned jí chválili. Dětské sestry na novorozeneckém odd. se při každé návštěvě zajímaly o vše kolem dětí a pobízely nás, abychom se nebály na cokoli zeptat. Mám výbornou zkušenost, za kterou jsem vděčná. Velmi trpělivě a a aktivně pomíhaly i mamince (mojí sousedce na pokoji), které se kojení nedařilo. Před přístupem zdravotníků z Hořovic smekám :-).

Mám 2 děti, každé se narodilo v jiné porodnici. Obě porodnice mají ocenění BHF, bohužel se u prvního porodu pravidla za mého pobytu nedodržovala (rok 2005). Ale v dotazníku jsem hodnotila druhý porod (rok 2008), kde jsem byla nadmíru spokojená s přístupem nejen ke kojení.

Mám asi to štěstí, že kojení mi jde "samo" : ) Mé starší dítě UM nemělo, ani kaše... kojila jsem první dceru 34m, i díky pomoci paní doktorky Weberové-Chvílové z Havl. Brodu, kdy v 7m malé jsem trpěla na obrovské řezavé bolesti prsou, bradavek. Už jsem chtěla končit s kojením, že jsem malé dala, co jsem mohla, ale pak jsem překonala ostych a zavolala na horkou linku kojení při ONHB a s paní doktorkou se sešla... Stačila jedna mast a bylo po problému (kvasinka)... Mé velké dík jí patří : ) Druhá dcera je kojená také plně a během pár dní začneme se zeleninkou... Na rozdíl od první dcery nechce ani čaj, nepotřebuje ho : ) Jsem ráda, že mohu kojit, je to fakt skvělý a díky za každý stránky, které pomáhají "rozkojit" : ) Také k Vám občas nakouknu : )

Mám dvě děti rok po sobě (obě září 2009 a 2010), obě lehce nedonošené. Při druhém dítěti už jsem věděla co a jak, takže bylo vše více méně OK. Při prvním dítěti mě ale překvapil zoufalý nedostatek odsávaček MM, který měl personál k dispozici k vypůjčení. I samotný stav těchto odsávaček nebyl zrovna nejlepší. Odsávačku jsem potřebovala v obou případech, obě děti jsem dostala (kvůli jejich zdravotnímu stavu) na rooming-in až po týdnu. Půjčování odsávaček zřejmě není povinností nemocnice (nebo ano?), ale já osobně jsem toto velmi uvítala (byla jsem sama překvapená předčasným porodem, nepřipravená, vlastní odsávačku jsem vůbec neměla atd.). Myslím, že by odsávačky měly být půjčovány ve všech porodnicích (tzn. že by personál měl mít dostatečné množství kvalitních a funkčních odsávaček). Postupně obě děti přešly na plné kojení z prsu, obě bez dokrmu, odsávačka byla skutečně jen na začátek. Přeju hodně štěstí a nervů při psaní DP a při její obhajobě!

mám negativní zkušenost s prvním dítětem - problémy s kojením, syn křičel hlady, já jsem to psychicky těžce nesla, brečela jsem. až nám dali umělé mléko na dokrmení, syn se najedl a spal. Jsem pro kojení, ale ne za každou cenu, za cenu trápení miminka i maminky. Pokud nebude v psychické pohodě, miminko to cítí a je to i s tím kojením problém. Tentokrát jsem si o dokrmení řekla - po zvážení miminka - kolik toho vypije, jsme už 14 dnů doma, mám mléka víc a víc, když má malá hlad, dokrmíme maximálně 30ml - radši má prso než flašku. A jsme obě v pohodě. Nemělo by se to přehánět, já kojená nejsem, nemám žádné problémy s alergiemi, jako malá jsem bývala nemocná spíš výjimečně.... Vadí mi nátlak a stres a humbuk okolo kojení.

Mám ploché (možná i trochu vpáčené) bradavky, první dítě jsem bohužel nekojila - mateřské mléko jsem do půl roku odsávala - do třech měsíců plně - po té s dokrmem, důvod - syn vypadal, že krásně pije, ale nevypil vůbec nic, po špatné zkušenosti v porodnici(Neratovice) jsem sama vyhledala pomoc laktační poradkyně, ale bohužel ani to nemělo úspěch... Po zkušenosti s prvním dítětem - jsem se u druhého dítěte pečlivě na vše připravila, nastudovala, objednala nadstandardní pokoj... ale bohužel se ani na podruhé nepodařilo (Podolí), personál mi veškeré mé snažení komplikoval a byl hůře informovaný než já, navíc jako velký problém vidím v tom, když se mění služba po 12hodinách, každý má jiný názor a začíná se neustále nanovo...

Mám pocit, že personál v porodnici si jede po své "lajně" tak jak jsou za x let zvyklí a nezměnili vůbec nic po proškolení BFH (pokud vůbec proškoleni byli). S druhým dítětem mi šlo kojení samo, ale jen díky tomu, že jsem měla zkušenosti. S prvním mi nepomohli vůbec a nebo mi spíše uškodili tím, že než by se mi věnovali, donesli mi klobouček na kojení. Trápili jsme se asi 2měs. než mi pomohla laktační poradkyně a hlavně vaše stránky. Za to, že jsem obě děti rok kojila vděčím z velké míry vám. Mockrát děkuji!!!!

Mám pocit, že podpora matek v kojení je zejména pro zdravotní sestry pouze nutné zlo. Jejich jediným cílem je, aby novorozenec přibral a byl propuštěn. - jedno zda dokrmem či MM.

Mám pouze malou přípomínku - a to, aby personál v nemocnicích nezapomínal, že ve většině případů mají před sebou prvorodičky... čili jen, aby byl trpělivější. Sestřičky na oddělení byly fajn a pomáhaly všem, i vícekrát, přiložit, ošetřit prsa...

Mám představu, kolik stojí umělé mléko na měsíc, ovšem nejsem si jistá, že celou tuto částku kojením "ušetřím".

Mám připomínky k přístupu personálu k prvorodičkám. Myslím, že by k nim měli přistupovat s větší trpělivostí a podávat více informací. To vyplývá z mého osobního dojmu i z názorů kamarádek. Platilo pravidlo: Na co se nezeptáš (méně důležité věci), to ti nikdo nepoví.

Mám vcelku negativní vzpomínky na dobu "kojení" - nakonec jsem syna kojila jen cca 14 dní /s dokrmováním/. I přes mé dotazy a prosby bylo pro sestry jednodušší dát dítěti lahvičku s UM, než mi pomoci najít správnou techniku kojení, navíc s kojícím kloboučkem. Věnovala se mi plně jen 1 sestra při své službě (vícekrát už jsem ji tam nepotkala, střídaly se). Věřím, že kdyby tyto začátky byly lepší, personál ochotnější a vytrvalejší a trpělivější...tak se doma s kojením lépe "poperu". I pro dítě samozřejmě bylo jednodušší sát z lahve, na kterou ho naučily už sestry v porodnici.

mam za sebou strasidelnou zkusenost z porodnice, kde mi sestra rekla, ze nebudu nikdy kojit, doporucila mi koupit lahvicku a nadavala na skoleni o kojeni. hned jak me pustili z nemocnice jsem zavolala laktacni poradkyni......kojim dodnes.

Máme plně kojená dvojčata, což bylo obtížné prosadit v rodině (babička absolutně nesouhlasila), ale v nemocnici jsem měla podporu. Ze začátku doporučovali přikrmovat, ale nenutili mě k tomu. Obě děti prospívaly velmi dobře a byly plně kojené 7 měsíců bez příkrmů, celkem do dvou let.

Maximální spokojenost a budu.li znova rodit, tak jedině tam, kde své první dítě.

Mé dítě bylo přiloženo asi 6 hodin po porodu, sestry se o to nezajímaly, musela jsem se přihlásit a byly dost překvapené, že mi mé dítě nikdo nepřiložil. Jedna jediná sestra v nemocnici se o maminky opravdu zajímala a dobře radila. mě pomohla se po 6 dnech rozkojit. Moc ráda na ni vzpomínám.

Mě docela překvapilo, že mi dítě (po císaři a pak kvůli žloutence) nosili několik dní po 3 hodinách. A několikrát dokonce najedené, protože plakal !!! Takže jsem nekojila, protože byl najedený. Jen jedna sestra mi ho nosila, podle toho jak měl hlad a ne podle hodinek.

Mé miminko se prvních 24 h. života nedokázalo přisát k prsu. Sestry v porodnici to řešily neomalenym rvanim prsa miminku do pusy, které se samozřejmě bránilo a z přisání zase nic nebylo. Druhý den, jsem to zkusila sama bez jejich pomoci, trpělivě sama a brzy se zadařilo. Mrzí mě, že jsem to neudělala dřív a dala na ně. Jejich přístup byl rutinní. Dokonce mi jedna sestra strčila lahev s dudlíkem ať si mléko odstříkám a dám malé napít takto... Myslím, že některé věci (BFH) jsou víc na papíře než v praxi ;o/

Mě nejvíce překvapilo, že o tom, že mám vpáčené bradavky, jsem se dozvěděla až po DRUHÉM porodu!!!! První dvě dcerky jsem nekojila téměř vůbec a tu chvíli, kdy jsem kojila, jsem trpěla šílenými bolesti - kojení se rovnalo jen utrpení. Až po třetím porodu sem si kojení syna opravdu užívala.

Mé odpovědi jsou možná ovlivněné tím, že v důsledku "stop stavu" jsme byly s dcerou uloženy na oddělení extrémně nedonošených dětí. Na tomto oddělení pediatrické sestry byly spíše JIPovými sestrami a viděla jsem tendenci nás rychle propustit domů, neboť pobyt donošeného dítěte mezi okolními matkami působil velmi negativně (což na druho stranu chápu). Personál byl milý, ale o "donošence" se až tak nezajímal.

Mé odpovědi jsou neobjektivní. S dítětem jsem byla 6 hodin po porodu, poté bylo převezeno do Motola, byla nalezena vrozená srdeční vada. U mě probíhala podpora tvorby mléka jak v Přerově, tak následně na dětském kardiu v Motole. Poté jsem 3 měsíce kojila/odstříkávala. Bohužel má rodinná situace vygradovala odchodem manžela k milence (kterou si našel v těhotenství). Díky stresu ze srdeční operace, z manžela jsem rapidně zhubla, tvorba mléka byla nedostatečná. Proto jsem se rozhodla kojení ukončit.

me odpovedi se vztahuji k prvni dceri nar. 2008, kojeni bylo velmi bolestive, dlouho jsem mela oderky a modriny, sice jsme odchazely z porodnice jako kojici, ale poradne jsme se rozkojily az doma. Dcera mela zloutenku, byla 3 dny pod lampou, sestry mi ji vozily jen na kojeni s tim, ze mam 20 min a pak ji musim vratit. Jen 20 minut mi trvalo, nez jsem ji probudila, bylo to velmi stresujici, dcerka dost zhubla a kojeni se stalo nocni murou. Jen diky tomu, ze jsem byla rozhodnuta kojit a nikdy si nepripoustela nic jineho, jsme vydrzely a nakonec jsem ji kojila rok, nez se sama odstavila kvuli novemu tehotenstvi. Druhou dceru jsem rodila v Podoli - 2010, pristup o100% lepsi, vse probihalo v klidu, ale zase - druha dcera byla narozena SGA (to mi nikdo nerekl), nemela silu pit, v jednom kuse spala, nedala se vzbudit a s kojenim jsme opet bojovaly. V porodnici mi nikdo zvlast nepomahal - ale ani jsem necitila potrebu vzhledem k tomu, ze to bylo me druhe dite a sice malo, ale pribirala. Ted je ji 6 mesicu, od zacatku 6. mes. prikrmujeme, pribira velmi pomalu, ze zacatku dokonce zhubla (ale az po prichodu z porodnice) a jen diky podpore laktacni poradkyne u nasi detske MuDr. jsme nemuseli podavat UM. Kojeni me stalo hodne energie a trpelivosti, ale dcera v pul roce temer presne zdvojnasobila svoji vahu. Kojit budu az do te doby, dokud se sama neodstavi. Vubec nevim, jak bychom dopadly nebyt nasi sestricky - timto ji velmi dekuji. Take dekuji Vam, na Vasich strankach jsem nasla dobre znazornene polohy pro slabe a line pijici deti a opravdu funguji :-) Jana T.

me odpovedi vyznely, ze vinohradska nemocnice je v podpore kojeni priserna. chci jen podotknout, ze primo po porodu jsem byla na spoustu veci precitlivela a tak nemohu stoprocentne rici, ze jsem uplne objektivni. ale i s odstupem potvrzuji, ze podpora kojeni ve vinohradske nemocnici v dobe meho porodu byla nedostatecna.

Mé první dítě jsem rodila ve FN v Olomouci, kde péče o matku a o kojení (byla jsem prvorodička) byla na velice nízké úrovni. Nebýt odborné pomoci laktační poradkyně z Pomadu v době šestinedělí, asi bych své dítě kojit nezvládla a i můj zdravotní stav by byl špatný (poranění po nástřihu hráze). Proto jsem druhé dítě ve FN Ol. odmítla rodit a jeli jsme z Olomouce do Prostějova, kde byl přístup personálu i lékařů daleko profesionálnější a odbornější. A na co bych nerada zapomněla - v té době mi velice pomáhaly vaše stránky, ze kterých čerpám rady i dnes, s druhým dítětem. Mockrát vám za vaši práci děkuji.

Měla jsem děti od sebe 14 let, tudíž jsem si kojení moc nepamatovala. U druhého dítěte mi pomoc nenabízeli, právě proto, že jsem byla druhorodička. To se netýkalo pouze kojení, ale i koupaní atd. Když jste druhorodička, všechno by jset měla vědět a tak se o vás nikdo nezajímá. Zkrátka si myslím, že by ta podpora v kojení a ochota mohla být větší. Na základě nedostatečné praxe při začínajícím kojení, jsem po příchodu z porodnice měla 3týdny zánět prsů. Doma mi kamarátka vysvětlila, že mám špatnou metodu při kojení.Po třetí už bych volila jinou porodnici.

Mela jsem pocit, ze az prilis casto bylo tema kojeni uzavreno tim, ze je potreba kojit s kloboucky....vicero matek. U me konkretne nasadily umele mleko s tim, ze se dite neprisava, jak by melo ani s kloboucky...nabidly moznost "rozkojit se" pomoci elektricke odsavacky, coz se podarilo. Bohuzel my, nezkusene maminky, jsme to casto vzaly jako fakt, pritom mozna, pokud by mel personal o malicko vetsi trpelivost a sestricky byly ochotne se nam povenovat treba pul hodiny a ukazat nam jednotlive polohy pro kojeni v klidu a skutecni i treba vleze anebo ve fotbalove poloze, myslim, ze bz prisati a kojeni bylo alespon z 90% uspesne. U dalsiho ditete uz si poradim sama, u prvniho to ale bez podpory neni tak samozrejme. Mne osobne byla vyzkousena pouze poloha klasicka v sede na zidli a pote stejna poloha s vyuzitim kojiciho polstare...jine polohy mi nikdo v praxi neukazal (ano, materialy, letaky visely vsude na zdech, to je pravda...ale mela jsem strach, ze tomu malemu tvoreckovi ublizim a nevedela, jak s nim manipulovat a zvladnout ho sama spravne "nasroubovat" k prsu v poloze jine. Nastesti se vse podarilo zvladnout v klidu doma s pomoci svagrove...a stalo to zhruba 15 minut jejiho casu a trpelivosti, pak uz bylo vse naprosto bez problemu. Jsem presvedcena o tom, ze se to mohlo podarit uz hned v porodnici.

měla jsem pocit, že kojení je he best a krmení UM je něco podřadného, kdyby se kolem toho kojení nedělal takový humbuk, skoro by člověk mohl trpět pocitem méněcennosti, že nekojil, nebo nekojí(u méně sebevědomých lidí)

Měla jsem pozdější nástup laktace a jakmile sestřičky zjistily, že mléko nemám, tak nějak moc nezkoumaly techniku kojení.Malou mi vozili hladovou, jak zjistila, že nic nepoteče, tak se zlobila a nebyla ani ochotná spolupracovat, po nějaké době si jí odvezli zase na oddělení novorozenců, kde byla 3 dny, abych se po císaři zotavila, tam jí nakrmili stříkačkou. Poté co jsme byly už společně 24 hod. denně mi pro ní odmítali něco na vypití dát, že musím kojit.Poté co jsem vrchní sestru přesvědčila, že mlíko opravdu nemám jsem si pro mléko chodila, ale dostávala, ale musela jsme prokazovat snahu kojit, ale dostávala jsem méně než malá potřebovala, že takhle by se mi mlíko nevytvořilo. Takže já zničená z toho, že malá je hladová, celé dny jen brečela hlady a já s ní a ani jedna vyspaná. Mléko se mi udělalo až v den propouštění a těšila jsem se domů až si to zorganizujeme dle svého. Po příjezdu domů jsem hned skočila do obchodu pro Nutrilon, abych měla rezervu.Kojení jsem nechtěla vzdávat, tak jsem malou nakojila z obou prsou, převážila, při kontrole jsem zjišťovala, že v pravém prsu mám mléka málo (tak 20-30ml) v druhém 60-70ml, což malé nestačilo tak jsme dokromovali cca 30-60ml UM.Vůbec jí nevadilo střídat prso s lahvičkou a takto jsme to zvládli 5,5měsíce do chvíle než jsem o mlíko přišla stresem. Před 5 lety se mi narodila dvojčata a ti nebyli kojení, byli nedonošení se zdravotníma komplikacema, kojící snahy byly, ale děti neměly sílu na vysátí mléka z prsa a tak se mlíko i přes snahu odsávání (pro mě nevhodnou odsávačkou) ztratilo než jsme přišli domů z porodnice (v Praze-Podolí)-tam o kojení a vysvětlení z řad sestřiček nebyl vůbec žádný zájem.Jako vyplašená prvorodička dvou nedonošenců jsem nevěděla co dělat. Teď jsem si dávala pozor, vybavila jsem se a vyplatilo se, alespoň částečně za což jsem ráda. Do dotazníku se mi hůře vyplňovalo, neb v porodnici jsem vlastně pořádně nekojila, ikdyž jsem malou měla u prsa i 15x za den, ale sestřička u mě byla asi tak 2x a jen mrkla. Myslím, že by sestřičky měly opakovaně projevovat zájem o pacientky, ikdyž třeba vidí, že to mamince a dítěti jde , viděla jsem, u jiných maminek, že to třeba den šlo, pak nastal zlom a byl problém a maminky se styděly zeptat, že měly pocit, že selhávají jako matky.Holt hormony jsou potvory. Další co mi vadilo bylo, že jsme na pokoji byly 4 maminky s dětma, bylo málo místa, každé dítě bylo jiné a na klidu a pohodě to nepřidalo, ještě dokud jsme byly 3 to šlo. Za celou dobu od porodu jsem v porodnici do odchodu domů naspala 8 hodin celkem za 6 dní. No napsala jsem k tomu román, snad to k něčemu bude.

Měla jsem problém spíše s nedostatečnou informovaností. Mě připadalo, že sestry říkaly každá něco jiného. Připadaly mi zmatené. A já jsem na začátku ani nevěděla, co se mám zeptat. Prostě řekli příkrm, když vám brečí hladem a tak jsem dala příkrm. Ale tak snad ty první tri dny podávání příkrmu - nutrilon, nemělo na její sání vliv. Kojím plně už přes pět měsíců. Problémy s kojením se vyskytly až později, a to jsem vděčná internetu za informace a především vašim stránkám, kde jsem našla odpovědi na své otázky. Děkuji za ně.

Měla jsem problémy při kojení,malej se nechtěl přisát,ale byla tam velmy šikovná sestřička která to nevzdávala,a nakonec malého naučila krásně pít,a díky tomu jsme kojily do 9.měsíce

Měla jsem připlacenou svoji PA, která mi s kojením nejvíc pomáhala a několikrát nás navštívila doma, zapůjčila kloboučky a jenom díky ní jsem se rozkojila. Ostatní personál (dětské sestry a PA) v porodnici pomáhal, ale člověk se musel sám přihlásit, nicméně bez téhle PA by mi asi pomoct nedokázali. Dítě jsem přes rady personálu kojila dle jeho potřeb - chtěli, abych ho budila po dvou hodinách, protože mělo při porodu jenom 2300g. Já ho nechala spát a kojila, když se vzbudilo a samo chtělo.

měla jsem štěstí na ochotné a trpělivé dětské sestry, kterým vděčím, že jsem se rozkojila, i přes ragády a zánět obou prsů (ATB) jsem dceru kojila více než rok (ve 14.m. se sama odstavila). začala jsem s kloboučkem a po 3 týdnech bez problémů přímo z prsu!

Měla jsem štěstí, že jsem porodila syna v neděli. V pondělí přišla proškolená sestřička na kojení - velmi hodná a příjemná paní, ta mi se vším pomohla. Bohužel je tu pouze přes týden od 7 -15 hod.

Měla jsem těžší porod, ztratila jsem při něm hodně krve, proto jsem dceru neměla u sebe dva dny. Sestřičky mi dceru sice na kojení nosili, ale ne pravidelně každé tři hodiny. V noci mi ji nenosili vůbec. Naštěstí byla šikovná a poté, co jsem byla schopná se o ní starat a dali mi ji, jedla moc pěkně, krásně se přisávala, takže problém s tím nebyl. Ale přivítala bych, kdyby mi ji nosili pravidelně. Možná jsem měla projevit více zájmu i já, ale po těžkém porodu jsem neměla na takové věci vůbec pomyšlení a myslím, že mě měli v tom, abych dceru kojila podporovat. Nyní jí je 5 měsíců a stále plně kojím a doufám, že to aspoň do 7 měsíce vydržíme.

Měla jsem v tom dokonalý chaos - na předporodním kurzu nám říkali: neurčovat frekvenci, délku kojení atd. a v porodnici jsme museli děti budit na kojení (asi z důvodu žloutenky)a pak zase nedávat, když miminko chtělo a čekat až min hodinu a půl od posledního kojení:(, ale nikdo nám to nevysvětlil.:( Vám děkuju za web, bez kterého bych dnes už možná nekojila.. Děkuju:)Děkuju:)Bohužel holčinka 18, která se mnou byla na pokoji dnes už pravděpodobně nekojí:( Takže ještě jednou děkuju za Váš web, kde jsem našla odpovědi na všechny problémy, které mne potkaly:)(nalití prsou, laktační krize, růstový spurt)

Měla jsem velké štěstí, že jsem rodila v porodnici, kde se kojení podporuje(proto jsem si ji také vybrala, i když není spádová), což ovšem v dnešní době, ač je to smutné, moc vidět není. Proto by bylo určitě fajn, kdyby v tomto směru byl na prodnice tlak zvnějšku a i nějaká kontrola.

měla jsem výhodu tu, že jsem te při druhém porodu již domluvila s laktační poradkyní, která v nemocnici pracuje, takže mne navštívila hned po porodu a poradila co a jak s kojením. Jinak při prvním porodu to bylo hrozné! Dali mi kloboučky, neřekli vůbec nic o odnaučování a můj první syn navíc nebyl velký savec... a já u prvního i druhého syna trpěla na zatvrdliny a záněty(po několika měsících kojení druhého syna jsem zjistila, že mi to dělají mléčné výrobky...a vysadila je a byl pokoj.) No takže jsem se již na druhé kojení lépe připravila a dobře to dopadlo. Vůbec se ale nedá říci,že díky personálu v nemocnici. Kdybych sama neběhala a nesháněla info,tak druhé kojení dopadlo stejně jako to první-že jsem do 3,5měs. kojila s kloboučky a pak do 5měs.odstříkávala a plně kojila z lahve..hrůza. děkuju i vám znova za podporu.

Měla jsem vyvolávaný porod 37týden malá málo sála a měla hlad. já jsem se rozkojila až doma... jsem vdčná dětským sestrám, že dítěti trošku dokrmu daly. já bych ji kvůli pitomým zásadám nechala křičet hladem... skoro vůbec nespala...

Měli jsme problémy s přisáváním (mám ploché bradavky), kojila jsem s kloboučky, malá je však šikovná a nyní v jejích 7 měsících ji kojím bez kloboučků a s příkrmem. Za plné kojení do 6 měsíců a i za to že v kojení pokračujeme si však myslím že vděčím jen sobě a podpoře rodiny....velmi mě překvapilo, když jsme odcházely z porodnice, že mi paní doktorka z novorozeneckého naznačila, že bych měla podávat i umělou výživu, že kojení nezvládneme. Měli jsme mnohé problémy od bojkotu až po růstové spurty, ale vydrželi jsme, a myslím že mi pomohla spíše Vaše stránka kojeni.net než podpora ze strany nemocnice.

Mělo by se dbát více na individuální přístup a ne typ -kojte po 4 hodinách, když to nepůjde dáme umělou výživu. Každé mimčo je jiné a každá prsa jsou jiná.

Mělo by se informovat jak kojit dále doma. Nevěděla jsem že z obou prsou se kojí na rozjetí laktace a poté už se prsa střídají.

Mělo by se o důležitosti kojení více mluvit před porodem.Porod byl, vůči tomu hororu s kojením, celkem v klidu.Ale na to předem nikdo neupozornil.

Mezi dětmi máme odstup 7let a přístup ohledně kojení se zlepšila o 100% s mladším chlapečkem jsem neměla žádné problémy,vše mi bylo vysvětleno na kurzu,sestřičky,které vedly kurz byly i u porodu,vše probíhalo hladce a byli jsme spokojení.

Milá paní Jiřinko, v tomto dotazníku jsem psala o kojení svého druhého dítěte. Po zkušenosti s prvorozenou dcerou jsem v porodnici již žádné informace nepotřebovala. Ale u prvního porodu ano. A dostalo se jich velice málo, sestry moc nevěděli, nebo protichůdné informace - kojte podle potřeby dítěte x dodržujte tříhodinový odstup. Na otázku jak správně odříhávat "no prostě ji zvedněte do svislé polohy". Jinak, pro mě osobně byly matoucí informace typu že musí být celý dvorec v ústech dítěte. Že se má špička nosánku dotýkat prsa. Jak často střídat prsa (v létě jsem kojila častěji a tak jsem dávala dvakrát za sebou pít se stejného prsu, poprvé dcerka vypila trochu, asi na žízeň,takže po těch 45 minutách jsem ji dala dopít zbytek). Ve chvíli, kdy jsem toto přestala dodržovat a kojila jsem instinktivně - viz závorka, kojení bylo perfektní, odkojila jsem dvě děti - syn si rok a půl si ještě sem tam cucne. V BFH mi přišla velmi špatná podpora kojení na JIPce. U dcery jsem nebyla tak průbojná, nečekala jsem porod císařem, u druhého porodu jsem už byla připravená. O syna jsem musela bojovat, nedat ho, dokud se nenapije. Běžná praxe byla, že miminka donesly ukázat a do 10minut je odvážely. U syna byla porodnice plná (v té době byla zavřená porodnice ve Vítkovicích) a tak to bylo ještě horší, děti nedonesly třeba 6 hodin a déle. Po příchodu z JIPky na pokoj jsem na syna čekala tři hodiny, třikrát jsem žádala, aby mi ho donesly. A taktéž velké pozdvižení způsobilo to, že jsem ho už nechtěla dát. Musela jsem podepsat prohlášení, že syna přebírám do své péče. Myslela jsem, že je to automaticky má povinnost, a že ho automaticky jako svéprávná osoba ve své péči mám. Naštěstí obě moje děti byly hrozně šikovné, kojení jim šlo hned, i přes odloučení, prostě jako bych je měla u sebe hned od narození. Hodně mi to usnadnily. A můj osobní názor je, že celá podpora kojení na Fifejdách stojí a padá s paní primářkou Liškovou. S ním mám velmi dobré zkušenosti co do přirozenosti okolo miminek, jako je nechat pupečník odpadnout, doprovod miminka na vyšetření... Nevím, jak to tam bude vypadat bez ní. Vám moc děkuji za Vaši práci. Hodně mi pomohly Vaše stránky. Marika

Miminko se mi narodilo ve 34 týdnu s vrozenou brániční kýlou, která nebyla dopředu diagnostikována. Po porodu bylo miminko odvezeno do Prahy do Podolí a já musela zůstat v Hradci Králové na oddělení šestinedělí. Velmi jsem se snažila získat informace jak postupovat abych mohla malého v budoucnu kojit, ale nestkala jsem se s vstřícností, byla jsem odkázána na Prahu, až tam budu,abych s nimi problém řešila. Ale byla jsem vyděšená z toho že se mi vůbec nespouští laktace, proto jsem se snažila sama odstříkávát mléko. Bohužel asi špatnou technikou, protože se mi v bradavce udělali veliké zatvrdliny a měla jsem popraskané a poškozené bradavky. Ai tento problém se mi nepodařilo uplně odstranit. Miminko jsem mohla poprvé přiložit asi ař po 3 týdnech, do té doby jsem se snažila získat informace, jak si udržet laktaci a taky řešila problém se záněty a zatvrdlinami. Pravidelně jsem odstříkavala mléko, koupila jsem si elektrickou odsávačku ( předtím jsem měla půjčenou z lékárny velkou odsávačku od Medely). Mléka jsem měla velmi málo, ale stále jsem ho měla, tak jsme to s malým zkoušeli. Měla jsem dovoleno ho kojit jen jednou denně aby to pro něho nebylo namáhavé, odsávala jsem a část mléka dostával sondou a část lahvičkou. V Praze v Podolí nás do lahvičky hodně tlačili, i když ji malý dlouho odmítal. Domů nás propustili a já napůl kojila a napůl podávala malému odsáté mlíčko lahvičkou. Bylo to pro malého hodně náročné, tak jsem si zavolala laktační sestřičku, která tu s námi strávila dopoledne, a pomohla nám vytvořit harmonogram kojení a dokrmování přes injekční stříkačku. Do týdne jsem plně kojila a malý hezky začal přibývat. Teď máme 8 měsíců a stále kojíme.

Mimořádně mě rozčiloval zažitý zvyk přerušit kojení kvůli vizitě (když už se miminko konečně přisálo). Vadilo mi, že když mi někdo přišel s kojením pomoct, nainstaloval mě do polohy, do které bych se vlastním úsilím (a navíc za pomoci jediné volné ruky) nebyla schopna dostat, místo toho, aby mě nechali kojit v poloze, ve které mi to zpočátku alespoň trošku šlo, ale od které mě vytrvale zrazovali (vleže).

Místo podpory kojení mi nabídli umělé mléko. Oznámili mi, že mléko nemám a kojit nebudu, kojím už dva roky a bez problémů. Maminka na pokoji měla vážné problémy s kojeníma a nikdo z personálu jí nedokázal pomoci - až laktační poradkyně nepracující v porodnici.

Místo podpory kojení mi v porodnici dočkala hned na porodním sále jedna sestra vynadala, že mám špatné bradavky. O tom, že by se něco takového mohlo stát mě nikdo předtím neinformoval. Ta samá sestra pak místo pomoci vždycky jen zkoušela násilím nacpat mé prso miminku a to se samozřejmě nepovedlo. Pak dvě mladé sestřičky, které naopak vůbec nezajímalo co děláte (i když díky nim jsem nakonec aspoň odstříkávala). Ze šesti sester jen dvě se snažily mi pomoct,ale až třetí den po porodu, když jsem stále neměla z čeho kojit, bradavky už jsem měla krvavé a miminko bylo plačtivé protože mělo hlad. Nakonec to nedopadlo jinak, než že jsem odcházela s odsávačkou i když ve zprávě bylo napsané, že jsme plně kojení.

Mladá Boleslav je velice dobrá porodnice. Byla jsem tam spokojená.

Moc mi nevyhovuje přístup kojit je jediná správná cesta. Byla jsem tak vystresovaná jako prvorodička, že jsem se nerozkojila. Vůbec jsem nevěděla jak na to a každý mi dával jiné informace. Nikdo si na mě nenašel čas, jen jsem pořád slzšela, jak je kojení důležité. Až po propuštění domů i s příkrmem, na vlastní žádost, jsem se plně rozkojila a naučila jak na to.

Moc mi vadil přístup některých sester na oddělení JIP. Měly by více mluvit s maminkama!!!!!!!!!! Chodi mezi maminky a ptát se jestli všemu rozumí atd.. Opravdu jsem nebyla spokojena !!!!!!!!

Moc Vas zdravim:-)) Myslim, ze pokud jde do porodnice informovana nastavajici maminka, tak je pripravena treba i na pocatecni nesnaze s kojenim a pri nesnazich je i veci vule, zda opravdu vydrzi, protoze kojeni neni nekdy jednoduche. Myslim, ze je důlezite na kojeni byt pripraven dopredu a ne az ta situace nastane, protoze po porodu se resi tolik veci, telo je rozbolavele, muze byt spatna psychika, aj., ze pokud maminka neni pripravena dopredu, tak muze byt pristup porodnice temer jakykoliv, tak to dle meho moc neovlivni. Rovnez to, ze se v porodnici jedna pouze o kratky pobyt (3. den jdou mainky domu), tak podpora ci nepodpora kojeni v nemocnici nema na kojeni (jeho delku) ditete vliv. Jeste jednou Vas zdravim, mnoho uspechu pri studiu, at to dorazite:-) D.

mockrát jsem za pobyt v porodnici žádala sestry o pomoc, bohužel radši si dceru chtěly vzít k sobě abych se vyspala. Zkušenost s touto porodnicí nemám moc dobrou:-(

Mohlo by to být lepší!!Mám zkušenost dobrou i špatnou.Ještě že existůjí laktační poradkyně jako je paní Jiřinka díky ní jsem své miminko kojila dlouho.Děkuji za vás paní Jiřinko!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Moje odpovědi jsou možná mírně zkresleny tím, že jsem si před porodem sama zjišťovala informace o kojení, především z vašich stránek a z výborného kurzu pro těhotné (Pavlína Chvátilová, HK). Tudíž jsem neměla strach, byla jsem připravená na různé varianty a odhodlaná kojit. Pro maminky, které nebyly takto předem informovány, je podle mého názoru malá. Ale zas je potřeba se aktivně zapojit do této problematiky již dříve, nečekat až do porodu. Já jsem jak říkám čerpala především z informací zjištěných ještě v těhotenství.

Moje odpovědi se týkali druhého porodu. U druhého dítěte jsem už věděla co a jak. Při prvním dítěti jsem měla problémy s kojením a kdybych neměla přípravu před porodem od laktační poradkyně, asi bych snad ani nekojila. Porodnice mi v prvním případě vůbec nepomohla. Ale je to hlavně o lidech. Některé sestry jsou dobře vyškolené, některé mají zcestné informace. Za dva roky, co jsem měla pauzu mezi dětmi se mi ale zdá, že se přístup ke kojení sester v porodnici zlepšil. Tudíž můj závěr: v roce 2008, kdy porodnice v březnu toho roku dostala titul BFH - si myslím, že si ho ještě nezasloužila - tedy aspoň to nebylo poznat. Ani dítě mi při porodu nepřiložili jak měli a každá sestra měla jiné informace. Při druhém porodu v červenci 2010 to bylo mnohem lepší. I porod byl veden lépe, dítě mi přiložili a ohledně kojení si nemůžu již stěžovat. Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaší práci.

Moje spoluležící, která rodila přirozenou cestou neměla s kojením žádné problémy tak věřím,že byla spokojená, ale já které se nedělalo mléko po císaři, měla jsem to složitější. Hrozně jsem za to bojovala a setkala jsem se s tím jak se mi jedna sestra vysmála, že jsem sic horlivá, ale pokud mu nedám umělou stravu malý mi zežloutne a nepůjdeme domů(to už se mi tvořilo mlezivo). Bylo to 3 den po porodu, celou noc jsem probrečela a šla jsem si teda pro nutrilon, který jsem si kapala na prso, aby to neměl tak lehce. Naštěstí mě druhý den pustili domů a já se hned ten den krásně rozkojila a pak jsem jen kojila. Já jsem se nedala, ale jen díky mé tetě která měla třetí dítě, všechny kojila a byla se mnou ve dne v noci na tel. Věřím, že ostatní prvorodičky co neví, nemají šanci pokud je nějaká komplikace. A to nemluvím o tom, že mi ho nechtěli vůbec nosit na přikládání kdybych si pro něj sama nešla. Prý ženy po císaři chcou více kliku a já jsem nějaká akční. No, abych nekřivdila všem, jedna sestřička byla moc fajn a snažila se mi radit, ale byla tam jen jednou. To je můj pohled na věc. Vím, že každý má jiné zkušenosti. Moc díky nashledanou

Moje výhoda byla, že s kojením jsem již měla zkušenosti s prvním dítětem, takže jsem si tak nějak dokázala poradit sama, ale prvorodička, která s námi byla na pokoji měla velké problémy a přišlo mi, že podpora personálu byla hodně malá a ona odcházela z porodnice s odsávačkou a lahví, což mi nepřijde jako nejlepší vizitka.

Moje zkušenost je taková, že i když má porodnice certifikát BFH, neznamená to, že personál je opravdu zkušený a pomohou Vám. Co jsem si nevyčetla, tak to jsem nevěděla.

Moje zkušenost je, že se mi v porodnici snažili pomoci s kojením. Ale prvořadé pro personál bylo zdravé miminko. tzn. na přiložení na břicho neproběhlo (abgar 9 10 10) a přiložení k prsu až po cca 30 min.Některé informace byla správné jiné ne. Rozkojit se mi nakonc pomohla laktační poradkyně. Ale zpětně svoji porodnici hodnotím kladně...

Moje zkušenost s podporou kojení v KKN : - každá sestra i lékařka říká něco jiného , ještě se za zády radí neřídit se radami předchozí kolegině - při opakovaném neúspěchu reagují neochotně a nepříjemně - domů jsem odcházela naprosto vyčerpaná, zmatená , bezradná - po přikládání miminka každou hodinu , dle rady sester , se mi podařilo 3 dny v kuse vůbec nespat , doma jsem se po příchodu z porodnice sesypala , za pomoci známé získal manžel číslo na laktační poradkyni , která byla pro nás jako spása , hned viděla , že mám ploché bradavky a mimnko se žloutenkou neni schopné si bradavku vytáhnout , proto nesaje , dala mi klobouček se kterým bylo přisátí hned na poprvé velký rozdíl !

Možná to bude zajímavým přínosem pro Vaši práci - radím, abyste zmínila i problematiku předčasně narozených dětí. Rodila jsem v 35+0 tt, malá měla 2220g, jinak žádný problém. Byla 25 dní na oddělení intermediální péče, kvůli tomu, aby nabrala. Takže od začátku do ní prali co nejvíc, aby ji pěkně vykrmili. Já jsem po porodu ležela na oddělení gynekologie a absolutně nikdo ke mně nepřistupoval, jako kdybych porodila. Jen jako bych si to tam chtěla odležet, než mě pustí domů. Malou jsem každý den mohla navštěvovat. O kojení ani zmínka. Až se mi po 2 dnech nalily prsa a bolestí jsem se mohla zbláznit, vrazili mi do ruky osávačku a poraď si sama. To mi nešlo, časem jsem sama přišla na to, jak odstříkávat ručně. Na oddělení, kde ležela malá, mi ji přiložili asi po 3 dnech brutálním způsobem, kdy ji sestra opakovaně doslova rvala hlavu k prsu, až mě hrůza jímala, o nějaké poloze atd. nemohla být řeč. Prsa mi stlačovala úplně špatně, aby mléko teklo a já se mohla bolestí zbláznit. A taky jsem si to já hloupá tenkrát nechala líbit. Po 3 dnech mě z nemocnice propustili a nebyla možnost, jak být dítěti nablízku, takže jsem více než 20 dní do nemocnice dojížděla a vozila odstříkané mléko. Miminko od začátku pilo z lahvičky pěkně, ale ty velké dávky nezvládalo a po pár dnech začlo stravu odmítat úplně. Takže znovu mučení... Následně jsme si to, že musí vypít co nejvíce, odnesli i domů a ve třech měsících měla malá 7 kg, pak mi to všechno došlo (!). A i dnes, kdy bude mít 4 roky je cvalík. Před propuštěním malé z nemocnice jsem na dva dny nastoupila na oddělení, kde mají 1 pokoj pro 2 matky, kam mi už konečně dítě dali, abych se naučila se o něj starat. Spočívalo to ale v podstatě v tom, že byla se mnou na pokoji, i přes noc, stále jsem odstříkávala mléko a chodila ho ohřívat, to jsme mohli být klidně doma. Chtěla jsem být s malou celou dobu, a když jsem se na začátku ptala, jak asi tak budu kojit, když s ní nebudu, bylo mi řečeno, že to přece není absolutně žádný problém a po tom měsíci, až přijdu na ty dva dny zpět do nemocnice, tak normálně kojit začnu. Nepochopitelné, že? Ale maminky s tím prý problém nemají. Já tedy měla a když jsem svůj případ vyprávěla sestře, co mě byla po porodu zkontrolovat, byla v šoku. Ta se mi pomoct snažila, ale kojit jsem už nezačala. Po této zkušenosti absolutně doktorům nevěřím a být v této situaci dnes, trvám na tom, že si miminko vezmu domů a bude v péči naší dětské doktorky. Byl to zbytečný měsíc, kdy jsme byly od sebe odtržené a určitě to nějaké následky zanechalo - vztah matka-dítě se nezačal odvíjet odzačátku. A úplně zbytečně. Kdybyste se chtěla na něco zeptat, neváhejte - koubeska@centrum.cz Mějte se hezky, Jarča Volčíková

Možná to bylo tím, že byla přeplněná porodnice, ale já se opakovaně dožadovala pomoci při kojení, ale marně. Nikdo na mě neměl čas, takže jsem z toho byla zpočátku neštˇastná. Připadala jsem si jako hujer, který otravuje.

Možná to na jiných odd. bylo lepší. Po přeložení na nadstandard za 1700,- (jsou na něj fronty) se mi dostalo jak nadstandardního pokoje, tak nadstandardního přístupu! Po porodu PA nebyla schopna dítě přisát, mně ho do ruky nedala, přisávala ho z boku nastojato. Navíc v ÚPMD děti standardně kuklí do tlusté kukly a dítě se k prsu nemůže dostat, je tam zapadlé. Po 2 hod. jsem pípla, že miminko mi nikdo nepřiložil, tak mi ho přiložila dětská sestra (správně, malý se napil). Pak mi ho odnesli (jen tak rutinně) na půl dne, neřekli ani kde je, kdy ho dovezou, natož jak kojit, jestli vůbec kojit.... Kojení pak učily špatně, zmáčkly prso a takto zmáčklé ho nacpaly dítěti do pusy. Kojící polohu ukázaly vleže a pak fotbalovou, že jsem si sedla na židli k posteli. S bolestivým šitím jsem neuměla najít pohodlnou polohu, také jsem měla ruku bolavou od kanyly špatně napíchlé, takže se mi udělala velká modřina a ruku jsem nemohla ohnout. Byla jsem celá stažená a kojit vsedě jsem se vlastně nikdy už nenaučila. Kojila jsem na té tvrdé židli v poloze tanečník (jakou nám ukazovala paní na kojícím kurzu, kam jsem se v těhotenství přihlásila), ale nešlo to zkrátka. Vždy jsem si vzala kruh, dlouho se štelovala a pak miminko nějak dávala k prsu. Pomohla mi až sestra na nadstandardu, kde bylo pohodlné měkké křeslo s opěrkami, tam mi dala polštáře a kojila ve fotbalové poloze. Řekla, že až dítě otevře hodně pusu, mám ho na prso narazit a to pomohlo. Mimi se najednou správně přisálo a konečně napilo. Do té doby pilo jen pětičky a po změně polohy vypilo i 30-40 ml. Naštěstí malý byl ukázkový savec (to jsem zjistila později). Nebýt přeložení na nadstandard, možná by to dopadlo s kojením jinak.. Na šestinedělí jsem si připadala jak ústavní chovanec ve špitále, na nadstandardu opět jako člověk. Je to továrna na děti a na chování personálu je to znát. Starší sestry své zkušenosti s kojením zapomněly, mladým je to fuk nebo je ještě nemají. Malý šel sice kleštěmi, ale bylo to už na konci porodu a měl Apgar 9-10-10. Porod takto skončil kvůli nevhodným zásahům personálu na konci první doby porodní, dnes to vím jistě. 2 týdny jsem se doma nemohla skoro hýbat kvůli špatně (příliš silně) utaženým stehům. První vteřiny a týdny po porodu dítěte byly plné slz a nikoliv vinou hormonů. Kojení ale nakonec šlo krásně, byly to nádherné chvíle, ale naučit jsem se to musela sama.

mrzelo mě , že se v porodnici propagovala jen jedna poloha pro kojení , nehledaly se jiné alternativy pohodlnější pro jednotlivou matku i miminko.

mrzelo mě, že mi byl syn dán k prsu až 8 hodin po porodu, naštěstí to nemělo vliv na kojení, kojila jsem plně do 6 měsíců, částečně do 1,5 roku, v porodnici jsem měla někdy pocit, že svými dotazy na kojení obtěžuji, tak jsem se pak raději už neptala (byla jsem tam 10 dnů) Vaše stránky kojeni.net jsou super, mnohokrát mi pomohly, díky moc :-)

Mrzelo mě, že nikdo nepřišel iniciativně sám a neptal se a nepomáhal. Personál opdovídal na otázky, ale iniciativa žádná. Kdybych vše neměla sestudováno dopředu a nevěděla co mě čeká, nevím, zda bych v hormonální změti věděla, co dělat se spavým dítětem, které nemá potřebu pít. Takhle jsem to zvládla sama ... ale věřím, že v takovém případě to leckterá matka vzdá.

Mrzelo mě, že se sestřičky chovaly hodně odměřeně, čekala jsem vstřícnější přístup. Připadala jsem si neschopná, protože se tvářily, že jsem jediná, které to nejde....takový jsem měla pocit. Všechny informace jsem si dohledala na internetu na Vašich stránkách a díky tomu jsem to nevzdala, odbourala jsem kloboučky, dokrm a následně jsem kojila dcerku do 1 roku. Moc děkuji...

Mrzelo mě,že persobnál měl pocit,že matka co rodí už po několikáté tak nepotřebuje pomoc,vůbec mi ji nikdo nenabídl.Něco ve smyslu,ty víš jak na to,tak si porad,ale vše se rozvíjí a jde ku předu...myslím,že i zde platí Líná huba holé neštěstí.

Mrzelo mě,že při porodu sestřičky automaticky předpokládaly,že jako zdravotní sestra o kojení vím vše, a asi jim připadalo zbytečné radit samy od sebe a stejný pocit jsem měla u porodu prvního dítěte,všichni se chovali,že jako zdravotník asi nepotřebuji poradit s ničím,přestože jsem pracovala v jiném oboru a po několika snaženích s odpovědí,že sestřička to jistě zvládne,jem se přestala ptát...A jinak jsem u druhého chlapce měla spíš opačný problém.V 16 měsících omítal cokoliv kromě mat.mléka a neměl vůbec zájem zkoušet nové potraviny,jak se všude píše u obou dětí jsem měla velký problém s odstavováním od prsu.........

Mrzí mě, že mi miminko nepřiložili hned po porodu, ale chápu, že to asi nebylo možné. Bohužel mi neporadili ani, že mám odstříkávat a tím spustit a udrže laktaci. Od sestřiček jsem dostávala pokaždé jinou radu, některá radila odstříkávat, jiná neodstříkávat. Pak mě donutila jedna sestřička, aby mi z domova donesli odsávačku, že chodím moc často na tu jejich a rozbíjí se. Bohužel ani doma se mi nepodařilo uspět a po 4 měsících jsme přestaly, protože dcera plakala pokaždé, když viděla má prsa a chtěla už jen pít z lahvičky, kterou mi vnutily sestřičky v porodnici, že je to pro dceru lepší a víc se bude snažit sát než z injekční stříkačky. Doufám, že jiné maminky budou mít lepší zkušenost.

Můj dojem ze sester byl takový, že tím že jsem absolvovala předporodní kurz, tak jsem na vše připravená a další informace nepotřebuji. Porovnám-li chování sestry ke mě a k mamince, která porodila dvojčátka, tak tam ta spolupráce byla o sto procent lepší než u mě. Mě se sestra tolik nevěnovala. A když jsem přišla s tím že mám rozpraskané bradavky a že mi krvácí, tak se na mě sestra podívala, jako co po ní chci a o možnosti používání kloboučků mě ani neinformovala. Doma jsem je pak používala díky sestřenici, která mi to poradila a bylo to určitě lepší. Dcera měla slabou žloutenku a chodila pod modré světlo, tam když jim přišla hladová, tak ji bez ptaní dali nutrilon.

Můj komentář je pouze k nemocnici ve Frýdku, kde jsem 2x rodila v rozmezí 3let. U prvního dítěte /2005/ jsem byla velmi zklamaná přístupem sester. Z mého pohledu, tam nikomu nic neříkalo BFH, i když to měli uvedeno. Dceru mi přinesli poprvé ukázat na mé požádání po 6hodinách a na kojení po 17hodinách. Nepříjemné, neochotné, měla jsem pocit, že je obtěžuji. Když jsem odcházela z porodnice, bylo mi řečeno, že nikdy kojit normálně nebudu z důvodů vpáčených bradavek. Ať odstříkávám a krmím z láhve. Našla jsem si laktační poradkyni p. Mrázkovou a s její pomocí jsem dceru do měsíce kojila plně, vydržely jsem do jejího 1.roku. V roce 2009 jsem rodila po druhé. Naštěstí už jsem cizí pomoc nepotřebovala, sama jsem už měla dost zkušeností, ale co jsem měla možnost pozorovat u ostatních maminek, situace se bohužel moc nezměnila. Byla tam jen 1 skvělá a ochotná sestra, což mi bohužel přišlo velmi málo. Mám pár známých co se chtěly spolehnout na to, že jsou v nemocnici profesionálky a z nemocnice odešly s umělou výživou. Na to jak se v dnešní době všude o kojení píše a mluví, je podpora v nemocnici malá.

Můj postřeh z porodnice:v době kdy jsem rodila byla porodnice dosti přeplněná a personál nestíhal situaci tak jak by se hodilo.Tenkrát bylo několik komplikovanějších porodů císařským řezem a sestřičky neměly moc času se věnovat maminkám které rodily přirozenou cestou.já jsem žádné potíže neměla ale paní se kterou jsem byla na pokoji byla prvorodička a kojení jí nešlo(měla velká prsa,vpáčené bradavky,miminko se nemohlo přisát).sestřičky jí dali kloboučky a nechaly svému osudu.miminko bylo hladové,maminka nešťastná..až třetí den jí byla nabídnuta odsávačka na mléko a injekční stříkačka ke krmení miminka...

Můj syn bude mít za 2 týdny 6 měsíců a plně ho kojím, ale připadá mi že v kojení je malá podpora, že většina pediatrů a i maminek hned volí umělé mléka, že málo bojují, aby kojení fungovalo tak jak má. Přitom je to tak úžasná věc a syn to miluje, hlavní je pozitivní myšlení - od začátku jsem věřila, že kojení zvládneme :-)

musela jsem se aktivne snazit, abych dostala rady a podporu ke kojeni atd.

Musím dodat, že jsem v porodnici pomoc s kojením nežádala, protože jsem si byla jistá, že to zvládnu lépe sama a zvládla :) navíc jsme šly domů už 3. den po porodu a mléko se teprve začínalo tvořit. Je možné, že kdybych chtěla, potřebovala, tak bych se podpory kojení dočkala, všimla jsem si, že k tam některé maminky nosily odsávačky, kojící polštáře apod.

Musím liberecké sestřičky pochválit, snažily se mi s kojením pomoci. Syna jsem ale začala plně kojit přibližně za 14 dní po odchodu z porodnice díky radám laktační poradkyně.

Musím přiznat, že jsem byla s přístupem zdravotníků ke kojení velmi zklamaná, dokonce jsem zvažovala podání stížnosti na chování některých dětských sester. Většina sester sice na jedné straně až fanaticky zastávala názor, že kojit se prostě "musí" za každou cenu, na straně druhé porušovaly téměř všechny kroky BFH k úspěšnému kojení. Např.: pozdní přiložení dítěte po porodu (vysvětlení sestry - dneska se rodí jak o život, tak nestíhám), trvání na přesných časových intervalach kojení a době trvání jednotlivých kojení (max. 20 minut á 3 hodiny), vyžadování pouze polohy vleže při kojení (údajně z důvodu bezpečnosti dítěte - v jakékoli jiné poloze je prý nebezpečí že matka u kojení usne a dítě upustí), přísný zákaz používání vlastních pomůcek jako např. kojící polštář, opakované vyrušování od kojení (např. z důvodu rutinního měření teploty), téměř psychický nátlak ve smyslu "matka která nekojí si dítě ani nezaslouží", až na několik vyjímek velmi neprofesionální chování - nejen co se problematiky kojení týká, a to zejména ze strany starších sester atd. V neposlední řadě vystresovanou, unavenou prvorodičku se spavým, téměř nesajícím děťátkem se žloutenkou moc nepovzbudí ani k efektivnějšímu kojení nepomohou poznámky typu "s takovýhlema prsama stejně nikdy kojit nebudete - s velkýma prsama prostě kojit nejde". Jsem moc šťastná že právě autorka této poznámky neměla pravdu a já po šesti týdnech krmení dcerky odsátým mateřským mlékem pomocí stříkačky jsem se rozkojila. Samozřejmě že nelze všechny sestry házet do jednoho pytle - během mého pobytu v porodnici jsem se setkala se 2-3 dětskými sestřičkami, které se opravdu snažily poradit a pomoci. Opravdu BFH jak má být!

musím přiznat,že jsem byla v Podolí maximálně spokojena v této oblasti,při prvním dítěti jsem musela přebytečné mléko odsávat i v noci asi 3 měsíce,tady mne naučily kojit,tak,že se mi přebytečné mléko dělalo jen v prvních pár dnech a poté jsem pouze uspokojovala potřeby dítěte,

Musím říci, že mi hodně pomohly vlastní informace a příprava a vlastní instinkt, přístup v porodnici ne že by byl špatný, ale personál neměl tolik času věnovat se každé mamince (což jim nezazlívám) a neřešil to moc individuálně. Ale rozhodně od dob, kdy rodila minulá generace, je to veliký pokrok :-)

Musím říci, že v porodnici se mi hodně věnovali. Dcera sála dobře, ale já měla poraněné bradavky a sestřičky mi ukázaly různé polohy při kojení, doporučily mi, jak bolavá prsa ošetřovat. Opravdu byly skvělé!

MUsím říci,že s prvním dítětem,které se narodilo hypotrofické 2,3kg a 45cm,jsem měla trochu jinou zkušenost:nepřisála se a hned ji dávali do inkubátoru a pak nějak kojení nešlo,zdálo se mi,že mám nalitá prsa,nevím to jistě,ale neřekl mi nikdo,že mám odsávat,malé dávali um.ml.stříkačkou po 3 dny a do zprávy to pak také nezapsali.Jen jedna sestřička měla trpělivost a dodávala ji i mně ,ať si ji dám "Pořádně" a klidek....

Musím říct že problém vidím v tom, že se o vás v porodnici starají sestry že šestinedělí a ty z novorozeneckého, prvorodička má zmatek koho se zeptat, protože často slyší odpověd, to musíte na tu sestru z toho druhého oddělení, tak jsem dopadla já, málem jsem měla zánět, řešila ho se mnou sestra ze 6tinedělí - skvělá ,nicméně jsme se domnívaly že malá je přepitá, tak jsem ji nekrmila přes noc, atd..jenže omyl, nesála dostatečně a zhubla přes půl kila.... z porodnice jsem odcházela a sice mile ale říkali no tak když tak budete dokrmovat, když to nepůjde, krmila jsem stříkačkou a částečně kojila, a více z jednoho prsu, ale díky vašim radám a TRPELIVOSTI jsme to zvládli, díky za váš web!!! a nemocnici známkuji za 2, prostě rodí se hodně a sestřičky jsou taky jen lidi, nestíhaly ale snažily se, ale to kojení prostě slabší. spoustu rad jsem se dočetla až zde.díky!!

Musím říct,že já sama osobně jsem podporu vzhledem k tomu že je to mé druhé miminko a vše šlo hladce,nepotřebovala.Ale pro maminky u kterých to byl porod první,byla tato podpora neobyčejně důležitá.Obě měli s kojením velké problémy a velmi je to trápilo.Proto ta radost když se miminko konečně přisálo,byla i pro mě dojemná.Bylo to hlavně zásluhou sester i když jejich čas byl velmi omezený.(velký počet porodů v době kdy jsem rodila já.)Podpora maminek v porodnici je podle mého názoru zásadní.Není nic krásnějšího a hlavně důležitějšího než zdravé přisáté mimčo:) a spokojená maminka.

MUSÍM VELMI POCHVÁLIT VŠECHNY ZAMĚSTNANCE PORODNICE V NERATOVICÍCH VÝBORNÝ PŘÍSTUP U PORODU I PO NĚM NEBÝT HODNÝCH RAD A POMOCI SESTŘIČEK NIKDY BYCHOM NEKOJILY KOJÍM DODNES DCERCE JE 20 MĚSÍCŮ VELKÉ DÍKY PRACOVNÍKŮM TÉTO PORODNICE IVETA

Musím zdůraznit vynikající podporu Apolináře jak pro porod, tak pro kojení, první přiložení provedli velmi brzy a na dost dlouho, (pro mne úžasný zážitek) a druhý den jsem se postupně krásně rozkojila a třetí den jsem šli bez problémů domů. Oproti prvnímu dítěti, které se narodilo 4 týdny předčasně na Slovensku v Považskej Bystrici, 1,5 měsíce odsávání a pak teprve kojení - jsem si kojení druhého výborně užila již od počátku. Díky, Jiřinko, za Vaši práci pro ostatní, oběma jste nám v minulosti mnohokrát pomohla radou či infem na netu. Ať se daří! Krásné svátky!

Můžu doporučit.

Můžu všem vřele doporučit porodnici v Příbrami. Jak na porodních sálech, tak i na odd. šestinedělí jsou naprosto bezkonkurenční sestřičky a asistentky. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by neměly čas poradit nebo byly neochotné. K dětem se chovaly úžasně a k pacientkám to samé.

Myslela jsem si, že je personál v porodnicích dobře v této oblasti vzdělaný. Musím ale říci, že já sama toho vím o kojení mnohem více - díky vaší práci a díky samostudiu. V porodnici mě nutily kojit po 4 hodinách snad hned na druhý den! Byla jsem nezkušená prvorodička - teď bych je poslala někam:-)

Myslím si že v porodnici ve které jsem rodila je špatně vysvětleno hlavně maminkám které už mají více dětí než jedno, jak kojit.....neli vůbec,bralo se to samozřejmě,už mám dítě musím vědět jak na to. Takže to si myslím že je hodně špatně.personál by na maminky celkově neměl tlačit v důsledku kojení aby se stresovali a plakali nad tím že nemohou své dítě kojit.

Myslim si, ze je kladen velky tlak na matky ( zejmena prvorodicky ) co se tyce kojeni. Tzn. abychomspravne prikladaly, aby dite pilo 20 min. a kazde 2 hod. Ja osobne jsem z toho, ze to nezvladnu mela pri prvnim porodu strach. Pri druhem uz jsem to neresila, vedela jsem,ze dite si rekne. Hlavne, kazde dite je individualni a nejde to generalizovat jak dlouho a casto kojit atd...osobne bych uvitala mensi natlak na matky. Ze vsech stran se na nas hrne spousta veci a clovek si musi vybrat jen neco. Mrzelo me , ze me dceru hned po porodu neprilozily k prsu, a to je to BFH. Malou mi ukazaly a odnesly vedle do pokoje. Pak asi 20 min. sily, pak ruzne papirovani atd..., mala v postylce plakala, sestra, rekla, ze mam pockat az prijde a pak ji prilozime k prsu, ale trvalo ji to dlouho a malicka byla nervozni, tak ji manzel proste vzal a dala jsem ji k prsu. Snad tim to dotaznikem pomuzete.

Myslím si, že by bylo dobré, kdyby bylo ve více nemocnicích podporováno kojení, vždyť pro matku a její dítě je to nejbližší kontakt, který můžou mít.

Myslím si, že by se personál měl věnovat více hlavně prvorodičkám, které nemají s kojením vůbec žádné zkušenosti. Já šla do porodnice s tím, že chci určitě kojit. Informace jsem měla po teoretiké stránce načtené, ale po praktické jsem neměla vůbec žádnou zkušenost. Po porodu odnesli malého k pediatrovi, vrátili mi ho zpátky ještě na porodní sál, ale vůbec mi nebylo řečeno, že už si malého můžu/musím k prsu přiložit. Toto jsem udělala úplně sama. Měla jsem štěstí, že malý byl strašně šikovný a "žravý". Hned na poprve se krásně přisál a tahal a už mu to zůstalo. Stejně tak následně na pokoji do propuštění, sestřičky se chodily ptát, jak jí, zda není problém, ale nikdy nedokázaly, možná nemohly z časových důvodů zdržet se dýl. Všechno bylo nahonem, takže s individuálním přístupem ke mě jsem rozhodně spokojená nebyla. Troufám si říct, že přístup byl velice vlažný, bez vyššího nasazení. Také i přes to, že jsem neměla s kojením problém jsem si jako prvorodička nebyla jistá, zda je všechno jak má být, zda dělám vše správně - stačilo by malé ujištění, povzbuzení. Toto jsem od personálu očekávala a nedostala jsem ho. Odezva nebyla jak bych si představovala - personál se choval jako by každá žena měla odkojených nejmíň pět dětí a tak je vše samozřejmé. Malého jsem kojila rok a čtvrt (půl roku plně) a pokud bych to měla zhodnotit - porodnice na tom měla minimální podíl. Více informací sem se dozvěděla samočetbou, od naší pediatričky a kamarádek.

Myslím si, že by se sestry měly více shodovat v tom, co říkají maminkám. Pokud každá radí něco jiného, je to matoucí...Já už byla druhorodička, tak jsem si vše dělala po svém, ale první jsem rodila v Nymburce a byl tam také problém v nejednotnosti rad, jinak ale to bylo mnohem lepší než v Kolíně. Hodně zdaru při studiu přeji já Lenka Veselá

Myslím si, že by v každé porodnici měla fungovat laktační poradkyně, která by se plně zaměřovala pouze na pomoc při kojení maminkám, které mají potíže. Určitě by to hodně pomohlo, běžný personál na to asi nemá tolik času a možná ani dostatek zkušeností.

Myslím si, že je podpora kojení, alespoň co se týče Ostravy Poruby, dost mizerná. Porodní sestry byly úžasné, ale na šestinedělí mi nikdo nepomáhal a spíše mi přišlo, že sestřičky obtěžuju. Dcerka mi v porodnici hodně plakala a od prsu se často odtrhávala a jediné, co mi sestry řekly bylo, že kojím moc často a že je malá přejezená. Vpodstatě techniku kojení mi ani neukázaly, takže jsem si v šestinedělí zavolala domů laktační poradkyni a ta mi hodně pomohla. Prostě mi to připadá, že u nás v nemocnicích ještě převládá totalitní myšlení. Já jsem doktor (sestra) a Vy jen otravný pacient. (I když doktoři v Porubě měli vstřícný a profesionální přístup). Ale u druhého dítěte jim to spočítám :-))) Mějte se a hezké svátky. Martina

Myslím si, že je to hodně i o lidech. Např. jedna sestra byla velmi nepříjemná, ale druhá byla milá, ochotná a velmi šikovná, takže vše nepříjemné vyvážila.

Myslím si, že mateřské mléko je rozhodně pro dítě to nejdůležitější. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych svoje dítě nekojila. Asi týden po porodu se zjistilo, že mám mléka málo, takže jsem musela začít dokrmovat umělým, ale stejně vždy jako první kojím a pak dávám umělé mléko a nehodlám to vzdát.

Myslím si, že personál v českokrumlovské porodnici je velice dobře proškolen, ale vadilo mi, že jsem musela opakovaně žádat o pomoc s podporou kojení, jelikož mám velká prsa a malá se nemohla přisát a pokaždé jsem měla pocit, že se to zrovna nehodí. Jinak v předporodním kurzu jsme dostali spoustu informací, které jsem hojně využila a byla jsem s porodnicí velice spokojená.

Myslím si, že podpora v porodnicích je na dobré úrovni. Zaplněnost porodnice má však často za následek, že personál nemá dostatek potřebného času na pomoc matkám právě při kojení.

Myslím si, že se mezi personálem nepohybovala žádná speciálně školená sestra zabývající se kojením. Byla tam jedna, která mi připomínala "zlou sestru". Přišla, bolestivě zmáčkla bradavku a přistrčila dítě. I přes tyto zkušenosti jsem svého syna kojila 13 měsíců.

Myslím si, že to pouze nezáleží na porodnici! Proškolený personál nám podá základní informace a ukáže postup, ale pak to pouze záleží na každé mamince. Poznala jsem, že opravdu každá má k tomu svůj přístup. Pro mě je rozhodně důležitější zdraví dítětě a jeho vývoj. I přes těžký porod, který byl ukončen císařským řezem a navíc můj syn byl několik dní na JIP jsem se dokázala rozkojit, a to díky těm základním informacím, které jsem si musela stejně vyzkoušet sama na sobě. Se svou porodnicí jsem absolutně spokojená a během dvou let plánujeme další miminko a na 1000% tam budu rodit znovu!!!

Myslím si, že v porodnicích, ale i pediatrové - jsou-li starší ročníky, resp. nad 40let, většinou stále zastávají "staré" zásady.-.. Kojit po 1-2hodinách, mít alespoň jeden interval ca 3hodiny, aby si prsa odpočinula. Když nejde kojit, šup hned si připravte UM a dokrmte. A většinou ani nepoučí, jak dokrmovat, aby si miminko nezvyklo na jednodušší styl krmení a pak by třeba prso odmítalo- tzn. alternativní cesty. A Vám děkuji za pomoc, díky Vám jsem počáteční problémky a nejistotu zvládla (byť to bylo mé 2.dítě) a kojíme doteď - je nám 8měsíců. DÍKY!!! :-) Kdybych totiž dbala rad pediatričky, byť je jakkoli jinak skvělá, tak bych asi už nekojila, stejně jako u mého 1.dítěte...

Myslim si,ze personal neni na podporu kojeni pripraven (az na prijemne vyjimky) nebo nema cas to resit. Po svem boji s kojenim, si ja osobne myslim, ze by stacilo, aby v porodnici byla laktacni poradkyne k dispozici, a samozrejme rodicky dostaly adekvatni informace co se kojeni tyce. Ja jako prvorodicka jsem si kojeni pokazila uz v porodnici - prikrm lahvickou, nervozita, nevedela jsem, ze mam odsavat apod a zpetne to hodnotim tak, ze kdybych mela vice informaci a podpory, nedopadlo by to u me tak, ze dvojcatum uz skoro 6 mesicu odsavam materske mleko a prikrmuju je.

Myslím si,že hodně záleží na konkrétních lidech.Některé sestřičky byly moc hodné a ochotné,jiné byly opak.sama jsem zdravotník,dokážu se vžít do jejich kůže,ale je pravda,že po porodu jsem ocenila aktivní přístup než se pořád vyptávat.Měla jsem "štěstí" na tu horší variantu a těsně po porodu jsem si s malým nevěděla rady,poradily mi víc maminky na pokoji.

Myslím že personál porodnice byl proškolen, ale vzhledem k velkému počtu porodů v danou dobu,nebyl čas se mi plně věnovat. Při proppuštění z porodnice jsem dostala rady co dál a kam se obrátit pokud bude při kojení problém.

Myslím že podpora kojení v porodnicích je více či méně dobrá, problémem je souhra v názorech na kojení s PEDIATREM tam vidím velké mezery v informacích .

MYslím že to personálu bylo jedno, záleželo člověk od člověka. Některé poradily, jiné se cítily otravovány našimi otázkamo.

Myslím, ze na slušně formulované otázky ohledně kojení snad musí odpovědět a poradit každá dětská sestra ... já měla dotazů spoustu a u Apolináře mi na všechny odpověděli, když neměli čas přímo v tu chvíli, došli za mnou později. Samozřejmě člověk má po porodu rozhozené hormony a vnímá spoustu věcí přecitlivěle, zpětně však musím uznat, že dětské sestry tam byly VELMI vstřícné:)

Myslim, ze nejvetsim problemem je personal, ktery rodicky stresuje tim, ze dite malo pije a rodicce se tvori malo mleka. Personal by mel byt v teto citlive oblasti vice ohleduplny a trpelive zodpovidat vsechny otazky, tykajici se kojeni a tvorby mleka.

Myslím, že by měl personál u druhorodiček vyslechnout jejich komentáře k tomu, že mají pocit, že je něco špazně. Celou dobu jsem upozorňovala na to, že dítě pije málo, že to neumí, až jsme v šestinedělí klesli s váhou tak, že jsem musela zahájit dokrmy a odsávání. Pil jen z lahviček, z prsu neuměl. Mrzí mne to doteď, neb staršího jsem kojila cca 9 měsíců.

Myslim, že by mohl být individualnejsi pristup k pacientkam, na dotaz co mate delat, ze vas strasne boli prsa sestra rekne odstrikejte si ve sprse do uplneho uvolneni prsu mi pripadne nedostacujici, kdyz je clovek prvorodicka a boli to jak cert, ze si na prso nemuzete ani sahnout.Ta sestra to mohla primo ukazat, tendle problem jsme pak resily pri srazu na kurzu, a holky rikaly ze je sestry taky tak odbyly.

Myslím, že by porodnice na odděleních šestinedělí měly mít k dispozici kloboučky na prsní bradavky, já sije pořídila až po návratu z porodnice a problém byl vyřešen. možná některé mají, ale ta moje vůbec, ale jinak tam personál byl hrozně fajn, příjemný, takže my maminky se mohly v klidu rozkojit, zkrátka žádný stres...

Myslím, že by problém nebyl vůbec v porodnici, kdyby bylo víc kapacit. V době, kdy jsem rodila, byla porodnice přeplněná a personál neměl dostatek času i přesto, že se velmi snažili.

Myslím, že by se mělo více dbát na individualitu maminky i dítěte. Což se vždy nedá u sestřiček, ani doktorů najít, ale moc bych chtěla pochválit porodní asistentku - konkrétně Martinu Galasovou- v nemocici Písek.

Myslím, že by se v porodnici mělo umělé mléko na dokrm používat jako nejzasší varianta. V mém případě dostal syn žloutenku (docela silnou) a bylo mu podáno umělé mléko (jako všem ostatním novorozencům). Na moje ohrazení, že jsou nemocnice s BFH a že chci, aby moje dítě bylo přikrmeno ženským mlékem, mi byla dána odpověď, že toto mléko mají pro potřebnější děti. To se mě velice dotklo vzhledem ke stavu mého dítěte a certifikátu porodnice.

myslím, že by si maminky s dětmi zasloužily větší zájem. vím, že je babyboom, sestřičky jsou zmoženy, ale dětí na jednu maminku je pořád málo a zaslouží si nějaký hezký začátek.

myslím, že druhorodičky moc neinformují o ničem. Předpokládají, že vše vědí. Ani je nenapadne, že první dítě vůbec nekojily...

Myslím, že je to závislé opravdu na konkrétních lidech. Jsou sestry ochotné se věnovat a jiným jste naopak úplně jedno. Při bolestivém nalití prsou jsem si až na potřetí vymohla půjčení odsávačky, byla jsem slabá v horké sprše při ručním odstříkávání se mi dělalo špatně a pomohla mi pouze Medela, nikdo mě nepřišel zkontrolovat, pomoc ,zkrátka nic.

Myslím, že je toto téma (alespoň v "mé" porodnici) velmi nedostatečně probíráno s maminkami. Čekají spíše, že maminka přijde sama a zeptá se..a nebo si myslí, že i prvorodička jde rodit s tím, že všechno 100% ví... ale jinak výborná porodnice! ;-)

Myslím, že jsem se měla v porodnici více ptát, určitě by se mi pak více věnovali, špatně jsem dítě ze začátku přikládala k prsu a zjistila jsem to až třetí den. Jinak jsem byla s ochotou spokojená.

Myslím, že jsem tento dotazník již vyplňovala. V této porodnici mají rády jen ty, co rodí a kojí dobře. ..:(...Já jsem ani jedno nesplňovala. Porod tři dny, zřejmě to na ní mělo vliv...bylo to strašné a druhého dítěte to snad půjde lépe. Nikdy ale nebyla jedlík. Sála vždy jen 6min, a teď jí také málo....nevim.:)

Myslím, že kdybych se ptala nebo intenzivně zajímala o kojení a problémy, asi by se mi věnovali více, ale protože jsem neměla mléko, prostě jsem si chodila pro umělé, avšak stříkačkou. Lahvičku mi nenabízeli. Doma jsem měla možnost vyhledat laktační poradkyni, avšak neudělala jsem to a díky špatnému psychickému stavu jsme s kojením skončili špatně. U druhého dítěte bych vše ohledně kojení dělala asi jinak, lépe a především bych se asi víc snažila.

Myslím, že kojení je opravdu skvělé nejen proto, že je pro dítě prospěšné z hlediska obranyschopnosti, ale také hlabně je mezi matkou a dítětem nádherný vztah a pouto. Nebo alespoň u mě to takto funguje a jsem za to všechno strašně vděčná, je to nádherné! Asi se to moc podpory kojení v porodnicích netýká, ale je to důležité. A mám ještě jeden postřeh , který si myslím je pravdou nade vše, pokud matka kojit NECHCE, tak je podpora kojení v porodnicích naprosto k ničemu a nikdo ji k tomu nepřesvědčí.

Myslím, že můj pocit, že personál se mi moc nevěnoval (vzhledem k mému problému, že jsem neměla mléko), byl zčásti způsobený tím, že porodnice byla plná až po půdu, dokonce už se matky dávaly na gynekologii a děti na novorozenecké, šestinedělí bylo plné. Z kurzu jsem byla připravená na to, co dělat při nástupu laktace (bolestivě nalitá prsa, prevence zánětu a spol.), ale co dělat, když laktace není, s tím se jakoby moc nepočítalo :) a v porodnici o tom se mnou NIKDO nemluvil. Jenom jsem vždycky ráno dostala vynadáno, že jsem dceru špatně zvážila - mimochodem velmi stresující moment, zvlášť, když na někt. pokojích je stále váha jako u řezníka - ne elektr., ale mechanická!! děkuju své lakt. poradkyni za záchranu kojení a taky vám jednak za databázi otázek a odpovědí , jednak za další konkrétní odpovědi. Doufám, že se vám objeví i nějaké odpovědi u nepovinných otázek, u povinných jsem všechny musela "odoznačit" a označit znovu, dotazník se "choval" nevyplněně, i když jsem měla všechny otázky vyplněné :(

myslím, že např. v UPMD je problém v obrovském počtu matek, dokonce i na nedonošeneckém. Bylo nás tolik, každá zápasila s odsáváním, přikládáním, dokrmováním... ANi dvě laktační poradkyně nebyly dost, v podstatě jen jednou denně jedna nebo druhá prošla porodnici a poptala se, jak to jde... Ale u mě byl problém hlavně ve stresu, který blokoval spouštění mléka... takže by asi ani sebelepší pomoc laktační nebyla k ničemu. potřebovala jsem spíš psychologa...

Myslím, že podpora kojení v nemocnici nebyla dostatečná, celkově šlo poznat, že sestry buď nemají čas nebo se jim nechce věnovat každé mamince zvlášť a vysvětlovat, zkoušet apod. Byla jsem na pokoji šestinedělí se dvěma maminkami, jejichž děti se narodily s nízkou porodní váhou a bojovaly o život, byly umístěny na JIPce, já tím pádem byla jediná "normální". Bylo mi jich líto. Když malá zakňourala, tak jsem byla ráda, že jsem ji dala k prsu a nějak jsem neřešila, zda pije, nepije, myslela jsem, že pije. Jenže ona spíše spala, takže pakměla hlad a pak plakala. Nebyla možnost využít více poloh, žádný kojící polštář a polštář a peřina v nemocnici byly "propadací", takže i to mé mrně se na nich neudrželo v pozici, kterou bych potřebovala. Nechala jsem se propustit normálně za 3 týdny a doufala, že doma se to zlepší, ve svém prostředí, s koj. poltářem a pohodlím domova. Kojila jsem jak divá, teda jsem si to myslela, naše kojení trvalo běžně hodinu a půl...za necelé 3 týdny od příchodu z porodnice jsme šli do první porady a tam jsme zjistili, že malá přibrala za celou dobu jen 5 dkg, byl to šok. Lékařka mi doporučila zkusit přikrmit, protože to bylo fakt málo. Já aspoň konečně věděla, proč malá tak pláče, do té doby jsem myslela, že kojíme normálně. Bylo to psychicky hrozně náročné, měla jsem pocit, že jsem zklamala. Začala jsem přikrmovat, asi týden jsem krmila z lahvičky a pak jsem si řekla, že to jen tak nevzdám. Kamarádka mi doporučila vaše stránky a já začala studovat co se dalo. Nakonec jsem díky Vám odbourala kloboučky a začala využívat suplementor, dávala do něj umělé mléko + moje odstříkané a snad malá i něco cucla z prsa. Takto jsem ji krmila až do půl roku věku. Jinak bych přešla na umělé mléko už dávno, byla jsem z těch mála případů, co se prostě nerozkojí, ať dělají všechno možné. 5x denně jsem odstříkávala, k tomu suplementor, hektolitry koj. čajů, homeopatika, čínská medicíná ....Nikam jsem moc nemohla vyrazit, protože bych se suplementorem asi byla za exota. Ale jsem ráda, že jsem to vydržela, i když to bylo náročné. Lituji jen toho, že jsem si ještě před porodem nevyhledala laktační poradkyni a neoslovila ji ještě v porodnici. Ušetřila bych si tím trápení několika týdnů, kdy jsem se to snažila sama řešit a měla pocit, že všechno dělám dobře, tak proč to nefunguje. Moc Vám děkuji za pomoc a podporu !

Myslím, že podpora kojení v nemocnicích je docela uspokojivá, nicméně přístup některých se mi nelíbí. Je to možná dáno tím, že je málo personálua to je kámen úrazu. Protože například často dávají sestry skoro hned kloboučky, ale nesnaží se poradit jinak, jinou polohu nebo tak, pokud je to možné. Mluvím z vlastní zkušenosti, ale nakonec my jsme z toho vyšly s dcerou dobře, asi po měsíci jsme se kloboučků zbavily. Také se mi nelíbí, že někdy moc na maminky tlačí, že se MUSÍ kojit, protože jinak je matka k ničemu - taky jsem slyšela od personálu... Jinak, co se mě týče, jiný problém nevidím, jen to, že si opravdu mnohdy myslí, že když vyvěsí plakáty a rozdají příručky, tak to tím končí, což je špatně.

Myslím, že pohled na situaci se u mě mění i postupem času. Až déle po porodu mám pocit, že některé věci mohly být jinak a doufám, že budu schopná se příště třeba i ozvat. Porod byl náročný, pak dítě spavé se žloutenkou, tvoba mléka až po 4 dnech, do té doby mě pokusy o kojení "zdevastovaly" tak, že jsem až do 4.měsíce kojila ve velkých bolestech (nikdo nedokázal poradit, zkusila jsem vše-klobouček,gencianu,bylinky,bepanthen...gynekologa i laktační poradnu a pak jsem po týdenní chřipce najednou kojila bez bolesti...???až do 12.měsíce) . Snaha o správnou techniku v porodnici byla, ale ne vžy může být sestra u každé maminky právě když je to zapotřebí...S velkým úsilím jsem v porodnici odstříkávala-spíš po kapkách, a krmili jsme kádinkou, když nebylo moje mléko, tak mu dávali něco jiného, ale neřekli mi co, neptali se mě. Po pěti dnech bylo nutné ozařování kvůli žloutence a 24 hodin jsem byla oddělena od dítěte s možností kojit, ale pak se změnila služba a dítě mi nepřinesli a když jsem se sama přihlásila, nedali mi ho kvůli jiným procedurám a kojení se odložilo o více než dvě hodiny, v tu dobu pro mě dost podstatné. Vše záleží na tom, na jaké lidi narazíme, jedna směna byla výborná, jiná méně. Nakonec mě ale doma zachraňovaly sránky www.kojeni.net. Díky moc.

Myslím, že sestřičky by i dokázaly věnovat kojení více, ale chápu, že na to nemají časové kapacity. Možná by bylo řešením mít k dispozici jednu nebo 2 laktační poradkyně, které by do porodnice docházely a věnovaly se pouze kojení.

Myslím, že trocha lidskosti by v Mladoboleslavské porodnici neškodilo. Určitě záleželo na konkrétní osobě, neházela bych všechny do jednoho pytle. Ale jako prvorodička bych byla určitě odkázána na to co si sama zjistím, o nějaké informovanosti ze strany většiny sester nemůže být řeč...Jsem ráda, že už jsem při 3 porodu něco věděla...i tak bych uvítala alespoň morální podporu.

Myslím, že v dnešní době se kojení stává opět "trendem". Alespoň ze své zkušenosti. Dítě mi bylo přiloženo hned na porodním sále přibližně do hodiny, když už jsem byla schopná ho mít u sebe. Personál byl velmi ochotný, sestřičky pomáhaly a radily jakou zvolit polohu, jak donutit dítě přisát. Ze začátku mi pomáhaly přikládat, měla jsem problémy s kojením, bolely mě bradavky, jednu jsem měla trošku poraněnou, tvořilo se mi moc mléka a mimčo nestačilo pít, proto jsem před každým kojením trochu odstříkala. Vzhledem k tomu,že se mimčo narodilo dříve, s nízkou porodní váhou,musela jsem přikládat často a budit ho každou hodinu, jinak by se ani nevzbudilo. Díky tomu, rychle nabralo na svou porodní váhu a mohli jsme být propuštěni brzy domů. Byla jsem velice spokojená s porodnicí i veškerým personálem (ať už lékaři pediatři, dětské sestry či gynekologové). Myslím, že svou práci zde dělají dobře a rádi, každé mamince a miminku se snaží vyjít maximálně a individuálně vyjít vstříc.

Myslím, že v dnešní době se všeobecně ví o prospěšnosti kojení a všechny porodnice se snaží maminky podpořit, ale jako vždycky je to prostě o lidech, snad všude se najde nějaká nepříjemná osůbka, která dokáže maminku vystresovat - zbytečně..

Myslím, že záleží hlavně na lidech na které maminka narazí v porodnici, může mít spoustu certifikátů, ale nejvíc záleží na sestře která jí má poradit...

Myslím,že mi mohli pomoci více.Domů mě propouštěli o den později (učili mě dokrmovat lahvičkou),jenže jsem se doma rozkojila tak,že jsem lahvičku použila všehovšudy 2x.Také jsem vyplnila,že jsem byla od dítěte oddělena,měla jsem závratě,bylo to asi na 12 hodin,během té doby malou krmili stříkačkou.

Myslím,že se snaží hodně o kojení a podporují ho,ale mě zklamalo,že mi víc nepomohli s naučením přisátí mimča.Některé sestřičky byli hodně ochotné,i když toho měli hodně,ale jiná pak přišla a doporučila kloboučky.Když jsem je žádala o pomoc,tak došly buď za hodně dlouho nebo vůbec!což se mi nelíbí,chápu,že u každého nemůžou být pořád,ale měly by si udělat čas na pomoc,zvlášť když tak dnes propagují kojení.Mamče jsou pak zbytečně nervózní a skončí zbytečně u kloboučků,i když vpáčené bradavky nemá.Zkoušeli jsme to i doma bez kloboučků,ale malá už nehctěla.Já naštěstí měla mléka od začátku dost a vydržela jsem kojit i s klobočkama do 8,5měsíce,pak už malá nechtěla.V příštím těhotenství chci ke konci zkusit formovače,tak snad se tomu vyhnu.

Myslím,že sestřičky které se staraly o kojení spíše matku stresovaly ,neměly dostatek času se matce věnovat a tak vše probíhalo honem honem a jak to nešlo hned raději vzaly dítě dokrmit uměle aby to bylo co nejrychlejší a matka mohla co nejdříve domu ,když dítě získá propouštěcí váhu.To mi přišlo škoda.Já jsem zdravotník a poradila jsem si sama ,ale mnohé maminky to tam obračely.

Na dětské zdravotní sestry v nemocnici nevzpomínám v nejlepším, s kojením mi poradily až po 3 dnech, ikdyž jsem o pomoc několikrát prosila. A kdybych si o přiložení miminka na porodním sále sama neřekla, tak by ho odnesly s tím, že jsem unavená a potřebuji si odpočinout. Už nikdy více. Pro příště se budu víc informovat a seženu si laktační poradkyni hned.

Na dotazník se mi odpovídá těžko, protože jsem narazila na dvě sestry, které byly úplně úžasné a pomáhaly, jak jen to šlo. Díky nim jsem se taky rozkojila. Ale taky si pamatuji jednu sestru, která místo toho, aby se snažila pomoct, donesla láhev. Naštěstí miminko mělo dost rozumu a odmítlo ji. Když si představím, že se mu to mohlo zalíbit a kojit by vůbec nechtělo... :-(

Na klidné vysvětlení kojení nebyl v porodnici čas, všechno jsem vyčetla z knížky, sestřička byla poměrně razantní a ukázala mi kojení přesně způsobem, který byl v rozporu se správnými zásadami - dítě brečí, násilné nucení k prsu. Nakonec jsme se to naučili sami.

Na nedonošenecké JIP byla možnost využít el. odsávačku pro rozjetí a udržení laktace, dětem bylo dle možností podáváno odsáté MM, ale i UV. Později, když bylo možno kojit, vždy se mi sestry věnovaly a byly vstřícné, pomohly s přisátím i povzbuzováním dítěte k sání. Oba plně kojím (* 16.7.2010). Prvorozeného syna (* 7/2008) jsem kojila až do otěhotnění s dvojčaty, sám se odstavil, oba porody sekcí, také mi pomohly s rozkojením, ale na normálním odd. jsem se musela víc domáhat pomoci, nebyla od některých dětských sester téměř žádná vstřícnost.

Na některé otázky se mi trochu těžce odpovídalo - 11, 22,29,30. Do porodnice jsme přijeli dopoledne už s narozeným miminkem, první přiložení proběhlo doma. Během dne miminko moc nepilo, večer jsme šli na ukázku koupání a tam jsem požádala sestřičku zda by mi ukázala jak mrnousa přiložit. Syn se hned ukázkově přisál a od té doby krásně pil. Jinak se mnou nikdo o kojení nemluvil a žádná podpora neprobíhala ale myslím, že spíš proto, že nebylo nic potřeba řešit, jinak byl personál velmi milý a myslím, že kdybych problém měla a požádala o pomoc, tak by se mi někdo věnoval. Ale nevím, nemůžu posoudit.

Na některé skutečnosti jsem nebyla upozorněna a nemile mne zaskočily. až teprve poté, co jsem se zeptala, mi bylo vysvětleno, čeho se to týká, čím je to způsobeno a že to není zdravotní komplikace.

Na nemocnici v Brandýse nad Labem bych nemohla nadávat, ale co se týče proškolení o kojení a to jsem byla prvorodička, nebylo vůbec žádné! Často se třídali sestřičky a nikdo ke mně nepřišel, jestli nepotřebuju poradit, nebo mi nevysvětlil, jak kojení má fungovat. Jen když se člověk zeptal, tak odpověděli. Myslím, že nejsem jediná, kdo si na to stěžuje. Je to velká škoda, že se nám někdo víc nevěnoval, řadu informací jsem si musela doheldávat sama, pak kontaktovat lak. poradkyni. Je to velké mínus pro porodnice, určitě by každá maminka, co chce kojit uvítala mnohem lepší přístup a hlavně informace! Bez jakýho koliv vysvětlení mi nasadili okamžitě kloboučky a já byla ráda, že vůbec syn tahá a já kojím. Přinesli mi ho bohužel až druhý den. Měla jsem těžký porod zakončený kleštěma a dvě narkózy. Chtěli zabránit, aby se mi rychle zavinovala děloha-velké poporodní poranění. Proto jsem malého přiložila až druhý den. :-(

Na Obilňáku sestřičky udělaly všechno pro to, abych se rozkojila. Rodila jsem SC, ale dítě mi bylo přineseno a přiloženo až po 5 hodinách po porodu, nevím proč. I nadále mi dítě nosili tak po 5 hodinách, častěji ne. Až po dvou dnech jsem dítě dostala do péče rooming-in.Rozkojila jsem se pozdě, ale přece,mezitím bylo dokrmováno injekční stříkačkou, nejdříve MM, pak UM.

Na oddělení šestinedělí byl problém v tom, že ženské a dětské sestry podávaly někdy protichůdné informace (např. o tom, zda dítě budit na kojení v pravidelných intervalech). Po porodu jsem měla komplikace, dítě mi první tři dny vozili jen na kojení, které se mi ale nedařilo (dítě se neumělo pořádně přisát); sestry ale neměly čas mi pořád pomáhat a radit (jedna mi přímo řekla, že má spoustu nových maminek a na mě čas nemá); z porodnice jsem odjížděla dost vystrašená z toho, co budu doma dělat, když se mi nedaří pořádně kojit a nevím, na koho se obrátit. Doma se ale vše srovnalo, v klidu a pohodě se nakonec kojení bez problémů podařilo. Takže závěrem bych řekla, že v nemocnici mi s kojením moc nepomohli, spíše naopak.

na pokoji byl *nejaky* sesit se zasadami, jak kojit, cvicit, stravovat se... ale toho jsem si vsimla az v den odjezdu z porodnice. v porodnici me naucili pouze jednu polohu kojeni, dalsi mi na pozadani ukazala az detska lekarka. cekala bych informace co delat, kdyz nastanou problemy s kojenim - moc mlika, malo mlika, zanet prsu, jak odstrikavat atd. - bohuzel nic z toho jsem se nedovedela a samotnou me nenapadlo se zeptat. taky bych ocekavala informace o potravinach, ktere nejsou vhodne pro kojici maminky, ovsem i tohle mi v Motole zustalo utajeno a informace jsem shanela na internetu. mozna ale toto vsechno se nastavajici maminky dozvi na predporodnim kurzu, ktery jsem ja neabsolvovala :)

Na porodnici Třinec si ztěžuje mnoho maminek i pediatrů z okolí, nechápu, jak tato nemocnice může vlastnit tento certifikát. Laktační poradci jsou zde považování za externisty, kteří do toho nemají co mluvit, většina maminek odchází s lahvičkou a Nutrilonem. Dokonce posílají některé maminky, kterým kojení nejde, aby si Nutrilon koupily hned v porodnici. Běžně se dokrmuje. Z mé zkušenosti a mnoha jiných se v této porodnici nedodržuje z titulu Baby Friendly nic. I po porodu je dítě automaticky odebráno po 2 hodinách na novorozenecké, i když si rodiče přejí rooming-in, není jim vyhověno. Dítě je dáno do péče maminky, až se údajně vyspí, zesílí. Zklamání obrovské. Pokud by se s tím dalo něco dělat, budu velmi ráda. Prosím o diskrétnost a neuvádění mého mailu. Děkuji.

Na porodnici v Hradci Králové s BSH mám, díky rychlému porodu, jen dobré vzpomínky. Překvapil mě brzký odchod domů, kdy ještě velká část maminek začala teprve kojit. Rodila jsem v pátek, domů jsem šla v pondělí dopoledne. Jedinou výtku k sestrám rádkyním v oblasti kojení mám, kdy v sobotu za mnou přišla mladinká sestra, kontrolovala přisátí, vše krásné, jen miminko často brečelo. Pokývala hlavou, odcházela s větou:"hlavně, abyste měla mlíko,mamko". Ještě, že mám druhé dítě, které doposud kojím(13.měsíců), tak vím, že mléko budu mít, ale až 3.den. Jinak bych propadla v depresi a krokodýlím slzám předem:)... Ještě krátce k 10ti bodům, dudlík máme, není nad staré dobré rady našich předků:). Jinak nejvíc mi pomohly Vaše stránky, paní Jiřinko, tak ať Vám tu diplomku dají už jen za ně. Mějte se dobře, hezké svátky a úspěch ve finále studia. Eva Hloušková

Na porodním oddělení jsem strávila, v tzv. "hekárně" tři dny, kvůli odtékající plod. vodě. Porod nakonec museli vyvolávat. Za celou tu dobu se tam vystřídal snad všechen personál, všechny služby. Všichni byli maximálně vstřícní, hrozně ochotní a milí. Ač jsem se svého prvního porodu samozřejmě obávala, jejich laskavost a vstřícnost mi tam celé ty tři dny, včetně ne uplně standardního porodu, kdy už se mluvilo i o císař. řezu, strašně moc pomáhala. Nemám jednou výtku k personálu, naopak obrovské DÍKY. Ovšem na oddělení šestinedělí to byl pravý opak. Pobyt tam byl peklo. Sestry strašně neochotné, každý dotaz je obtěžoval, každou odpovědí dávaly najevo, jak nemají čas. Řekla jsem, že mám vpáčeném bradavky, daly mi kloboučky a tím to skončilo. Několikrát jsem šla s prosbou, zda by s na mě nepodívaly, že dítě brečí a že nevím, zda kojím správně. Sestry opět daly najevo, jak na mě nemají čas a náladu a řekly, že za mnou za chvíli někdo přijde, at jdu na pokoj. Když někdo přišel, koukl, velmi neohleduplně chytly dítěti hlavičku a mačkaly ji k prsu a za minutu dvě odešly. Dítě brečelo a každé ráno při vážení, mělo méně. Dětská lékařka při kontrole vždy hrozila, že mě nepustí domů. Já brečela a dítě také. Za sestrama jsem se bála jít, bylo jedno jaká je tam služba, všechny se chovaly obdobně, až na jednu jedinou, která byla opravdu hodná a velmi ochotná, ta mi i půjčila kloboučky. Asi třetí den, při ranní kontrole, kdy dítě bylo zase hubenější jsem řekla, že chci příkrm, který mi sestry odmítají dát... lékařka, řekla, že mi ho mají začít dávat - dítě přibralo a nás za dva dny jsem šla domů. Hned druhý den jsem jela na laktační ligu do Krčské nemocnice, kde jsem byla i před porodem. Nicméně se nám kojení stejně nepodařilo.

Na sále mi malou zkusili přiložit, ale jen tak "letecky" (sestra ji vedle mě držela ve vzduchu, vůbec nedošlo ke kontaktu tělo na tělo, nepřisála se přestože z prsů mi teklo samo při zmáčknutí prsu. Sestra to zkusila jen jednou tak 1-2minuty usoudila, že nejde a malou mi na 9hodin odnesla (řekli mi, že za 3h ji dostanu, ale pak údajně nebyl čas, když jsem se po ní ptala). Ve zprávě ale stojí, že se dítě na sále přisálo. Sestra, která mi ji potom donesla mi ji jen položila vedle sebe, že ji mám nakojit, nesmyslně mi táhla prso za dítětem, které se škubalo a odtahovalo. Nebyla mi porazena žádná kojící poloha, malá se nepřisála ani tenkrát, ale víckrát už se o to nikdo nezajímal. 3dny po porodu jsem měla prsa bolestivá tvrdá, hodně nalitá, prosila jsem o radu (malá stále nedokázala pít), jediná rada byla "odstříkejte do umyvadla, ale radši ne moc, ať se vám tolik nenalívají a míň pijte". Teprve když se ke mně dostala jedna sestra, která byla známá mojí kamarádky a začla se zajímat o to jak nám jde kojení a já jí vše řekla pomohla mi - zkontrolovala prsa, poradila polohu, snažila se se mnou několikrát opakovaně malou přikládat a když to opravdu nešlo zavolala na pomoc ještě jinou sestru, zkusily to ještě párkrát a pak se shodly, že vzhledem k ploché bradavce asi pro začátek bude nutný klobouček. Vybraly mi nejvhodnější pro mou velikost prsou, poradily jaký koupit domů - malá okamžitě začla sát. Do týdne pak klobouček už nebyl třeba. Zhrnu-li to pak se mi nakonec dostalo skvělé podpory a rady v kojení, ALE bohužel až po intervenci známé, která za mnou poslala svou kamarádku, do té doby jsem se pomoci nedočkala žádné a to ani po přímých opakovaných žádostech. 3týdny po porodu jsem se do nemocnice dostala znovu na oddělení gynekologie na akutní operaci a byl problém na příjmu prosadit si hospitalizaci s malou, bylo mi řečeno, že ji mám nechat doma manželovi a má ji krmit z láhve (malá byla nedonošená v tuto dobu měla teprve TP, řešily jsme s pediatrem problém nepřibývání na váze, byla slabá a spavá kvůli žloutence) nebo aby mi ji manžel nosil na kojení z domu. Trvala jsem si na svém a samotná hospitalizace na oddělení pak byla skvělá, ale byl to hodně tvrdý boj si to na příjmu vydupat. Ještě bych chtěla dodat, že jde o mé druhé dítě, ale první porod a novorozence (starší dceru jsme adoptovali v půl roce věku)

Na standartních pokojích chyběla vybavenost - židle, stoleček pod nohy ke kojení. Bylo zde pouze křeslo, na kterém jsem já osobně kojit nemohla. O vše si člověk musel říct a připadal si, že si zase něco vymýšlí. (Některé sestry byly ochotné, jiné se tvářily, že je člověk obtěžuje, ale od toho tam přece jsou, aby pomáhaly.) Taky jsem měla problém rozeznat sestry z novorozeneckého od sester z šestinedělí. Jen jedna se ná představila a člověk hned věděl na čem je.

Na takto velkou porodnici jsem očekávala trochu více. Na požádání sice byly maminkám zodpovězeny všechny dotazy v oblasti kojení, maminky měly možnost shlédnout instruktážní video od paní doktorky Mydlilové, ale personál sám o sobě nevyvíjel moc velkou iniciativu (myšleno tak, že by s maminkou někdo poseděl a zeptal se, zda je vše v pořádku, zda se nepotřebuje na něco zeptat, něco vysvětlit, má problémy apod.). Měla jsem pocit, že se u druhorodiček tak nějak "předpokládalo", že všechno ví, ve všech oblastech. Druhorodička, která pak má děti věkově déle od sebe, může být hodně v nevýhodě.

na to, že tato porodnice má tento titul, byla jsem hodně zklamaná. Dceru mi sestra donesla, dala mi ji do postele a řekla ať nakojím a odešla. Byla jsem prvorodička po císaři, takže opravdu hnus. Podařilo se nám to až druhý den. Přistup opravdu hrozný. Už nikdy více.

Na to,že jsem byla po císaři se malý přisál hned na poprvé skvěle, měla jsem však strašně moc mlíka a tak mu samo teklo a strašně se přepíjel. Nikdo mi nesdělil,jak s tím množstvím mlíka naložit,aby se nepřepíjel a zároveň po pár týdnech mléko nezmizelo.Byl to pak pořádný šok.Sice jsem trochu odsávala,ale kdybych měla ty informace - od laktační poradkyně,kterou jsem kontaktovala pak telefonicky ale hlavně od Vás, nemuselo se mi ztratit. Pár krizí pak ještě sice přišlo,ale to už asi souviselo s jinými okolnosti (stres...),jak jsem opět zjistila z Vašich stránek, takže Vám touto cestou chci velmi poděkovat. Všechny krize jsem překonala a kojím stále již 8 měsíců! Někdy mi totiž i dětská sestra řekla kontraproduktivní věci a nebýt Vás,tak už dávno nekojím. Ještě k porodnici.Myslím že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, v okolí myslím lepší porodnice co do přístupu sester není. Přístup byl celkem fajn,až asi na jednu sestru,ale to už tak bývá.Určitě půjdu rodit do Chrudimi znovu.Škoda jen,že mi více nevysvětlili,jak udržovat kojení.V porodnici žádný problém nebyl,takže jsem pak byla doma dost bezradná.Ikdyž teoreticky jsem byla myslím z přednášky dost připravená,ale praxe je holt něco jiného.

Naprosto nedostatečná podpora kojení. Sestry mají moc práce a proto se nemohou každé ženě věnovat individuálně. V případě, že dítě nevypije předepsané množství mat.mléka, nutí sestry umělý dokrm. Což nehodnotím až tak negativně, protože nemají čas vyhodnocovat kojení každé matky zvlášť a Vy jako novopečená maminka u prvního dítěte si netroufáte prosadit, že je to ok, protože jste zmatená a nic nevíte. Každopádně je potřeba, aby si budoucí maminka zjistila co nejvíce informací hlavně o správné TECHNICE kojení před nástupem do porodnice, protože konkrétně s technikou mi nikdo nebyl ochoten pomoci. Sestry na to skutečně neměly čas. Rozhodně je třeba mít kontakt na laktační poradkyni.

Narodila se mi nedošonená dvojčata a dost jsem se s nima ohledně kojení natrápila.Jeden sál málo a usínal a druhý odmítal bradavku a po vyplivnutí ji hledal. Protože jsem byla prvorodička neměla jsem vůbec žádné zkušenosti. Bohužel sestřičky neměly pokaždé na mne čas a tak já se opravdu při "kojení" jen trápila a děti taky.Myslím si,že kdyby se mi někdo více věnoval a pomáhal,bylo by to lepší a já bych se možná i časem rozkojila.

narodily se mi krásné dvě holčičky dvojčátka - velice šikovné - porodní váha každé z nich byla 3000g. Můj zdravotní stav oproti tomu byl trošku horší. Moc jsem chtěla kojit, ale ať jsem je měla přisáté hodinu i více - stejně hned plakaly hlady a když jsem volala sestřičku, tak jen donesla stříkačku a dokrmila je umělým mlékem. Ukázat kojení mi přišla jen na začátku jedna sestřička, přiložila mi obě děti současně a odešla - a já si prostě nevěděla rady. PAk už nepřišel nikdo, jen mi dávaly umělé mléko na dokrmení, což pro mě v tu chvíli bylo velice jdnoduché, neboť pak děti spaly tři hodiny. Po mém úporném kojení(trvající i déle než hodinu) děti stále plakaly. A navíc mě strašně po kojení bolely bradavky, takže mě vlastně ani nikdo nenaučil správnou techniku kojení(přisání). Asi jsem se holt měla více domáhat spolupráce sestřiček a jejich pomoci. Na dobu v porodnici nevzpomínám v nejlepším.

Naštěstí jsem měla zkušenosti s kojením mého prvního dítka, tak jsme to opět zvládli, ale vše je o lidech, takže zatímco pár zdravotních sester na dětském odd. bylo nesmírně vstřícných, milých a orientovaných, jiné se tvářily, že je obtěžuji nebo podávaly protichůdné informace (to bohužel platilo i po prvním porodu, kdy jsem pomoc potřebovala více). Sestry na odd. šestinedelí skvěle pomohly s bolestivě nalitými prsy.

Naštěstí jsem neměla s kojením žádné velké problémy, jen jednou se mi v porodnici nepříjemně nalila prsa a byla bolestivá, ale díky tomu, že mi zapůjčili přístroj na odstříkání mléka, se to druhý den už vyřešilo. Jinak jsem dceru plně kojila do jejího necelého roku. takže z tohoto pohledu jsem byla s přístupem porodnice spokojená. Ale mám ve svém okolí spoustu známých, kteří měli problémy s kojením a měli pocit, že jim personál v porodnici moc nepomohl. Doufám,že tento dotazník poslouží k nápravě této situace.

Ne na všechny dotazy se dá pravdivě odpovědět, neboť neposkytují dostatečný výběr předem stanovených odpovědí. Např. porodnici v Nymburku jsem si vybrala na základě extrémně špatné zkušenosti s porodnicí v Ml. Boleslavi. Této porodnici by měli odebrat titul BFH! A tohle není pouze můj názor.

nebyla jsem moc spokojená s jednou zdravotní sestrou,která odmítla přikrmit malého první noc po porodu,malý se narodil dopoledne a ještě jsem neměla mléko,kojila jsem celou noc co 20min ještě že to bradavky vydržely a druhý den když už mléko bylo,tak přišla že ho musí dokrmit,že hodně spadnul s váhou!tak jsem ji řekla že nesouhlasím,že mléko už mám tak proč by ho dokrmovala,když to už evidentně nepotřebuje,ale to byla naštěstí jen jedna jediná nepříjemná sestra

Nebyla jsem s ochotou ani pomocí sester v porodnici vůbec spokojená (příklad: když jsem je na vlastní žádost prosila o přiložení dítěte po císařském řezu, bez jakéhokoli vysvětlení vhodné polohy či techniky přisávání mi nechaly dítě v posteli a odešly s tím,že z toho stejně nic nebude, že mléko ještě nemůžu mít, že je brzy a ať si nastuduju ten plakát na zdi. Nebo jsem se úplně náhodou dověděla,že dítěti, které bylo na noc u sester z důvodu,že jsem se o ně první noci nemohla starat, dávaly bez mého souhlasu umělý dokrm, když jsem s tím nesouhlasila, bylo mi řečeno, proč prý chci trápit dítě hlady, že ony by to teda nedělaly a že dítě musí rychle začít přibírat, atd. Kdybych se o kojení před porodem sama nezajímala a neinformovala se na Vašich stránkách, s velkou pravděpodobností bych kojení v porodnici neustála. Problém s velmi bolavými krvácejícími bradavkami jste mi pomohla vyřešit až Vy osobní návštěvou v porodnici. Ještě jednou díky.

Nebyla jsem spokojena s personálem a podporou kojení.Když maminka nemá problém,tak je to v pohodě.Ale když jsem problém měla-nikdo mi nebyl ochoten poradit.A když,tak si rady odporovaly.Mám 2 dědi.Obě se narodili SC ve spin.anest.Obě mi do 2 hod nepřiložili.Výsledek-první se nechytlo vůbec a tak jsem 7 měsíců odstříkávala MM a bylo plně"kojeno".A to jsem MM podávala 2 měsíce doma gastrickou sondou a zkoušeli jsme kojení-nic.U druhého už jsem byla chytřejší.Opět mi ho nedali na přiložení do 2 hod.-musela jsem po SC a spin.anest.24 hod ležet.Manžel měl dovolenou a on se dožadoval,aby mu dítě vydali a nosil mi ho na kojení a přikládal,poprvé za 4 hod.Myslím,že manžel to zachránil a kojím nyní 9 M a budu i dál.Opravdu jsem s personálem nebyla spokojená.Taky u druhého dítěte jsem měla víc načteno,i laktační poradkyni na telefonu-to vše jsem zase získala díky 1.neúspěšnému(problematickému) kojení(ale aspoň 7 M).Jinak Vás moc zdravím a děkuji za Vaše stránky.Daniela

Nehci křivdit personálu v nemocnici-myslím, že sestry se snažily se mnou dělat, co mohly-, ale stejně jsem se !to naučila! až druhý den po příjezdu domů, když mi pomohla moje matka :)

Nechápu jak porodnice v MB může říkat, že je BFH. Myslím si, že toto označení by měly používat pouze ty nemocnice kde je kompletně celý personál proškolen a má zájem tuto problematiku s rodičkama řešit a to jednotným způsobem. Dostávalo se mně rad naprosto rozdílných a úplně nejlepší bylo, že když už jsem jedno dítě kojila, tak že radit přece nepotřebuju. Jenže okolnosti u obou byly úplně rozdílné: 1.dítě narozené v dubnu 2007 ve 29tt (1050g) jsem kojila s kloboučkama až od cca 6 týdnů plně do 12 měsíců, částečně do 18 měsíců(s příkrmama) 2.dítě narozené v lednu 2010 ve 40tt (3830g) bylo velmi hladové, netrpělivé a laktace nastoupila až 4den po porodu. Nyní kojím bez kloboučků. Mám vpáčené obě bradavky, jež se dětem nedaří správně ústy uchopit. Přeji hodně štěstí a děkuji za podporu a rady ohledně našeho kojení. Nashledanou Martina Petriskivová (alias Myšička23 z červencovek 2007)

Nechápu, jak mohla kyjovská porodnice získat titul BFH. Rozkojila jsem se až 14 dní po porodu sama doma. Dceru jsem viděla až 7 hodin po porodu a k prsu jsem ji dostala až 28 hodin po porodu. Vztah matka - dítě byl silně narušen.

nechtěli mi půjčit odsávačku, prý mám odsávat ručně, čož mi vůbec nešlo a laxní přístup personálu.

nejdůležitější je neztrácet víru v sebe sama. Ne každá sestra v nemocnici má čas a chuť Vám správně pomoci. Nemělo by to tak být, ale je jich dost takových, co nepomůžou, ale naopak odradí. A když poradí, tak hodně špatně.

Nejlepší porodnice je Havl.Brod!

nejprve doplnění k otázkám: 3) platí odpověď 3 i 4 7) rodila jsem ve 32+2tt, netuším, která odpověď je správná 8) obě děti byli do 1500g 12) rodila jsem o 2 měsíce dříve, stihla jsem pouze první lekci předporodního kurzu 20) údajně ne, první dny prý cizí mateřina. později jsem sama porodnici nechávala mléko pro jiné děti 22) odpověď 1 i 2 29) byla jsem tochu zvláštní případ - sama jsem byla dána na gynekologický nadstandard, byly na JIPu, nechtěl se o mě starat nikdo, ale nebyla jsem repre vzorek - platí i u otázky 30 35) skoro nic, po celou dobu udržuji laktaci velmi složitě pomocí odsávačky. s ohledem na moje prsa je jediná, která to "utáhne" Medela lactina, jejíž pronájem je 40 kč na den, což je sice dost, ale jenom díky ní se mi podařilo kojit 9 měsíců ostatní postřehy: vzhledem k tomu, že jsem měla s kojením velké problémy, absolvovala jsem ledacos. asi největší osypky a rozčarování mám z Laktační ligy. Krč jsem si vybrala právě proto, že tam Laktační liga působí. Musím říct, že pro mě bylo psychicky velmi náročné, když mi řekl, že děti dostávají cizí mateřinu. Brala jsem to jako další svoje selhání a to jsem při tom věděla, že se mi mlezivo tvoří a ihned po probuzení z narkózy jsem se ptala, kdo mě bude rozkojovat. Samozřejmě jsem to obrečela, atd. Jelikož se mi po porodu nevěnoval nikdo (na JIPu měly sestřičky spoustu práce s našimi dětmi, jeden vyloženě bojoval o život, bylo mi řečeno, že se o mě postarají sestřičky na oddělení, ty mi zase tvrdily, že tam nemám děti, že se mají postarat sestřičky na JIPu), zašla jsem na LL, tam mi bylo doporučeno, že když mám dvojčata, že mám přejít na UM, že budu mít život jednodušší. Viděla jsem černě. Jelikož jsem stále otravovala, nakonec mě sestřička "ukázala" jak mám odstříkávat. Na chodbě a bez skleničky... Což se ukázalo trochu jako problém. Mám velká prsa, tudíž jsem pak nedokázala držet zkumavku a odstříkávat... když jsem se pořád (na JIPu i na oddělení)domáhla odpovědi, jak to mám dělat správně, aby půlka mléka nešla mimo, bylo mi sestřičkami na JIPu řečeno, že mi mají na oddělení půjčit odsávačku, že to půjde líp. To se mi nakonec podařilo, ale sestřičky na mě koukaly jako když jim tu odsávačku pomalu kradu, vždy jsem musela počkat, až jejich maminky odsají.. což kolidovalo s tím, že na JIP jsem mohla mléko nosit jen v určité hodiny. Následně jsem měla občas problémy přesvědčit sestřičku, aby mi dala mléko přes noc do lednice. Buď mě poslala na JIP, i když věděla, že jsem teprve krátce po porodu a že bych sama neměla, nebo mi tvrdila, že mi to do rána na pokoji vydrží. Atd.... Také mě jednou odlapila sestřička, jak jsem se plížila (sotva jsem šla) do LL, protože se mi nikdo nevěnoval, hned se ptala kam jdu. Když jsem jí to řekla, tak mě spucovala, že je to zbytečné, že se o mě postarají jejich sestřičky. Pokud se dále týká LL, měla jsem domů od kamarádky zapůjčenou běžnou odsávačku od Aventu. Bohužel nám nefungovala, tak jsme šli na LL, zda jí máme sestavenou dobře. Poslali nás do prodejny. Kontakty na jejich webech na laktační poradkyně nefungují. I ty, které mají volejte nonstop, telefon nezvedají, zpátky se nikdo neozývá. Cca z 10, kterým jsem zaslala e-mail s dotazem, se ozvaly 2. Je probléma najít některou, která se zabývá dvojčaty a nedej bože, kdyby člověk chtěl, aby dorazila domů a to jsem to samozřejmě chtěla zaplatit. Jelikož kluci málo jedli a občas jsme měli různé problémy, hledala jsem pomoc kde se dalo. Často jsem měla laktační krize, ale teprve na Vašich webech jsem se dočetla, že to může být spojeno se štítnou žlázou. Jelikož jsem po propuštění z porodnice nebyla tak zběhlá, netušila jsem, že je běžné, že poklesne tvorba mléka. Člověk se všude dočte o krizi po šestinedělí, 3m... ale tohle téměř nikde není uváděno. Pokud se týká laktačních poradkyň z LL, asi nejkurioznější bylo, když mi jedna doporučila (syn málo pil), ať si nad něj kleknu a nakojím ho v kleče, že chce asi jinou polohu. Atd, atd.... bylo toho fakt hodně. Nechci otravovat, asi jsem měla fakt smůlu. Jo a všichni mě moc podporovali, protože mi říkali, že mám zapomenout na to, že bych kojila, protože jsem moc stará, kluci šli císařem, byli hodně nedonošení, měsíc na JIP,... atd. už jsem Vám to vše psala v e-mailu, když jsem Vás žádala o radu, tak se omlouvám, že se opakuji. Jo a také mě porodnici naučili špatně dokrmovat stříkačkou - přes malíček. :-) V případě potřeby, klidně dodám další kuriozity. :-) Hanka (vyletnik@email.cz)

Nejsem asi schopná dokonale posoudit přístup personálu k otázce kojení, jelikož jsem neměla žádné otázky ani požadavky a jakožto druhorodička s prvním dítětem kojeným do 1roku jsem byla považována za zkušenou. Jediné co bylo jiné od prvního porodu (v jiné porodnici) když nebylo 3den mlíčko a dcera moc plakala, tak jí přikrmili 2x po cca 6hod ze stříkačky...ale první dceru jsem neměla u sebe (po porodu cís.řezem) tak je možné že byla taky dokrmována. Moc děkuji za vaše stránky, je to neuvěřitelné, že je někdo ochoten v dnešní době zdarma pomáhat lidem potažmo dětem.

Nejsem zastáncem nucení matek za každou cenu kojit nebo nekojit.Mě vadilo jak mi všichni nutili kojte,musíte kojit jinak jste špatná matka.Stresovalo mě to.kojila jsem půl roku a s pocitem viny jsem potom přestávala. Hodně štěstí ve Vašem výzkumu :-) milada

Největší problém je v lidech, některým sestřičkám jsem byla vděčná za rady a jiné mě dostávaly do situací kdy jsem to chtěla vzdát.Jde také o to že ony nemají čas se věnovat každé pacientce tolik co je potřeba.Mě poradila až moje gynekoložka a díky ní kojím bez kloboučku a brz bolesti.

nejvíc záleží na pocitu,že první kroky u kojení maminka dělá správně,to je mít pocit,že má na ni personál čas ,když se nedaří kojení nastartovat z jakého koliv důvodu,nejhporší je pocit,že maminka otravuje svými dotazy a zde začíná era ,budu kojit dlouho a ráda nebo to raděj vzdám.Je totiž rozdíl se učit teorii a pak zkusit praxi přímo v realitě.odborný pracovník může být jakkoliv vzdělaný,pokud nemá čas na rady,je to malér a v dnešní době kdy se jedná o snižování pracovníků je to o čase a ochotě .

Nejvíce mi pomohlo, že mě nikdo nestresoval ve chvíli, kdy kojení nešlo, bohužel v porodnici syn velmi málo sál a nikdo to neuměl vyřešit. Dle mého názoru byl příliš malý. Později jsem si pozvala laktační poradkyni a syn je už šest měsíců plně kojený. Individuální přístup byl zajištěn z důvodu pobytu syna na oddělení JIP, kde se skutečně rodičům plně věnují jak lékaři tak sestry. Vím, že na běžném oddělení takový přístup tak běžný není.

Nejvíce záleží na lidech, resp. sestrách, které v porodnicích pracují. Stačí jedna nervozní sestra, která na vás v tomto náročném období zvýší hlas a problém je na světě.

nekdy byli milionovy a nekdy nas tam brali sestry jako ve fabrice...nepouzivaji city,,ja jako prvorodicka prd vedela a kdyz se mi nalili ohrome prsa nikdo mi neporadil dopredu..asle jinak my pomohli ale asi jako kazde mamince

nekojila jsem. a myslim si,ze z kojeni se dela veda. z okoli vim,ze moje dite od zacatku na nutrilonu je mnohem zdravejsi, nez deti co byly kojene

několik sestřiček zakazovalo dudlík, pak přišla další a říkala, že určitě je lipší dudlík než prst, z hlediska hygieny, což asi ano. Jen si myslím, že je to rozhodnutí každé maminky jestli chce ho dávat nebo ne, a ne aby mi někdo diktoval, to si nechte až na doma. Po minulých zkušenostech jsem ten dudel prostě dávat chtěla, a docela mě tím naštvali. Byla jsem na nadstandartu tak byli všichni příjemní, ale jedno dopoledne na šestonedělí mi stačilo, tat tak příjemní nebyli, ale mají tam moc práce. Hezký den

Některé sestry fungovaly sestry perfektně byly ochotné a trávili s námi i 20 minut protože syn se nepřisál tak jsme pokračovali i doma ze stříkačky, ale byly i starší sestry které mi řekli ať odsaji že mu mléko dají sami. Mockrát děkuji za vaše stránky.Byla jste jedna z nejlepších. Podařilo se mi kojit 18.měsíců, ale po dvou měsíčním odsávání a přikrmování. Chybovi

Některé sestřičky na oddělení šestinedělí by si měli uvědomit, že prvorodička i poprvé kojí a žádný učený z nebe nespadl od toho tam také jsou.

Některé sestřičky v porodnici byly moc hodné a ochotné, ale některé brali kojení až příliš fanaticky, což mě jako prvorodičku trochu stresovalo, doma se všechno upravilo samo. Chyběli mi hlavně základní informace typu - když potřebujete miminko dostat od prsa, strčte mu do pusinky malíček :o) - to jsou myslím věci, které novopečená maminka neví. Hodně informací jsem asi třetí den našla v jakémsi vytišněném manuálu, který jsem našla na pokoji mezi časopisy, ale o kterém jsem předtím ani nevěděla, že tam je. Přesto ale není nad to, když vám to někdo zkušený polopatě a v klidu všechno vysvětlí a ukáže. Nejvíc mě znervózňovalo to, že se mi zpočátku moc nedělalo mléko a sestry mi místo uklidnění pořád říkaly, že málo přikládám, přitom malý byl přisátý téměř v kuse nastřídačku u každého prsa. Nejhorší ale bylo, když mi skoro nadaly, když jsem se ptala na rozpraskaná prsa, že špatně přikládám a mám špatnou techniku kojení, ale v podstatě nikdo mi neřekl, co proti tomu dělat. Připadala jsem si s jako neschopný hlupák.

Některý personál mi pomohl, jen mi nedokázali správně vysvětlit polohy přisátí (když jsem požádala aby mi poradili, přišli "nabodli" mimi na bradavku, ale když jsme to zkoušeli pak sami, moc nám to nešlo), jedna sestřička byla dokonce velmi nepříjemná. Ale celkově si myslím, že v oblasti kojení je HB na velmi dobré úrovni. Co se týče přisátí dítěte, praktikují ho téměř "ihned" po porodu - porodní asistentka na mne tímto udělala velmi dobrý dojem (ihned se syn chytil) - pak to bylo horší. Když nás propustili domů, syn přibýval 20 g týdně. Dětský dr. nám ihned dal lahev. Nechtěla jsem se tak snadno vzdát kojení, tak jsem hledala pomoc.Jen díky vám paní Jiřinko, se nám podařilo kojit plných 10 měsíců (i když jsme částečně začali na Váš popud dokrmovat stříkačkou (lahev úplně vyřadili) a docílili jsme toho, že když začal syn přibývat, tak jsme se pak navrátili k plnému kojení (v což jsem ani ve snu nedoufala). Nebýt vás, musela bych na umělé mléko najet téměř ihned a to jen proto, že jsem byla nezkušená a neměla se na koho obrátit. Lépe řečeno styděla jsem se za to, že to neumím a proto jsem vyhledala pomoc po internetu nikoli "na živo". Na závěr bych Vám chtěla moc poděkovat a popřát Vám plno úspěchů ve Vaší práci. Udělala jste na mne lepší dojem než-li celý personál v porodnici i mimo ni.

nelíbil se mi rozdílný přístup k maminkám ať už se to týkalo kojení, tak i manipulace s dítětem a ošetření atd. opravdu to záleží na lidech. ale profesionální přístup si představuji jinak, vše bylo moc hektická a zejména pro mě prvorodičku. také se mi nelíbilo to, že když jsem chtěla dítě mít ihned po porodu na pokoji u sebe, tak mě sestra přemlouvala, ať ho dám na noc do sesterny, že si mám odpočinout.

Nelíbilo se mi, že děti (dvojčata) nejrmili alternativně, přestože všude bylo napsáno jak se to dělá, dali mu dudlík a lahev.. až doma jsme začali plně kojit..

Nelíbilo se mi, že mě v porodnici nikdo neviděl při kojení, když jsem si stěžovala, že nám to moc nejde, dostala jsem hned klobouček, aniž by mi něco bylo vysvětleno.

Nelíbilo se mi,že každá sestřička mi říkala o jiné technice kojení.....takhle né,to musíte takhle,když máte velká prsa a já nevěděla,co je správně!

Nelze hodnotit všechny sestřičky v nemocnici najednou,jelikož každá měla jiný přístup,ochotné byly samozřejmě všechny, jen mi vadilo,že každá radila něco jiného.Laktační poradkyně v porodnici,která dělala sestřičku na šestinedělí mi velice pomáhala a dost mě informovala,ale byla to jedna ze čtyř sestřiček,co tam pracovali.Jinak mi všechny říkaly,že až přijdu domů,že se to srovná.Bohužel se vše srovnalo až po šesti týdnech.Vytrvala jsem v přikládání miminka k prsu,odstříkáním mat.mléka,podání mat.mléka spec.dudlíkem,nebo hadičkou a dále i umělou výživou.Nelíbilo se mi,že mi každý radil něco jiného,jelikož jsem měla spavé a malinké miminko,těžký a zdlouhavý porod.Nejvíce mi pomohla a poradila moje dětská lékařka MUDr. Jitka Mikšovicová a její sestřička-laktační poradkyně.V porodnici mi radili,abych syna pravidelně budila po 2h.,on vydržel spinkat i 4hod.a pak jsme třeba i 3 hod.krmili všemi čtyřmi způsoby najednou.Než jsem syna probudila,tak to také trvalo strašně dlouhou dobu,než jsem ho nakrmila,tak jsem ho už dávno vlastně měla budit.Až moje dětská lékařka mi řekla,ať ho nechám spinkat i ty 4 hod.,že se o jídlo přihlásí sám.Informací jsem měla dost,ale vybrat si tu správnou bylo velice těžké.

nemala som problemy pri kojeni (a nikdy som ani neuvazovala, zeby som nekojila) ale bola som svedkom toho, ze "spolubyvajuca", ktora evidentne kojit chcela a problemy mala, bola "odbijana", akoby kojit ani nechcela, a az navela (mam pocit, ze tesne predtym, nez sa z toho psychicky zrutila) jej bola poskytnuta pomoc, ktora pomohla...

Nemám možnost porovnání, ale myslím si, že pro mě a dvojčata udělali co bylo v jejich silách. Je pravda, ýe většinu informací jsem znala dopředu a tak jsem se moc v porodnici nepídila. Ohledně kojení i péče si nemám na co stěžovat. K bodu ohledně výběru porodnice, přišla mi nejlepší ohledně porodu dvojčat.

Neměla jsem s kojením problémy, kojila jsem už své druhé dítě, takže jsem pomoc s kojením nevyhledávala. První noc kdy dítě chtělo být neustále přisáté a už jsem měla bolavé bradavky jsem zašla za sestrami a automaticky mi nabídly příkrm (umělé mléko) ze stříkačky.

Neměla jsem s kojením vůbec žádné problémy, malý krásně prospíval, přesto byl podán příkrm bez mého souhlasu. Zdůvodněním bylo, že byl malý mrzutý (odvezli ho na odstranění pupíku) - před odvozem jsem sestru upozorňovala, že bude mít za chvilku hlad, jí to nezajímalo a odvezla ho na 15min. Hodně mě to mrzelo, sestra se mnou byla hned hotová, prostě byl mrzutý a víc se nebavila. Navíc pak z UM celý den blinkal, po kojení si vždy jen ublinknul malinko nebo vůbec. Už jen z tohoto důvodu by si podle mě Liberecká nemocnice certifikát Baby friendly hospital nezasloužila. Je pravda, že jedna směna se kojení věnovala, byla tam celkem dobrá laktační poradkyně (těm bych certifikát dala), za to opačná směna dávala příkrmy, byla na mamči kterým kojení nešlo hrubá, měla jsem takové na pokoji dvě, obě dvě jsou nakonec na UM a to chybou sester. Je to tam podle toho, jaká směna je v práci. Každá říká něco jiného, polovina se jich opravdu nechová podle "Baby friendly hospital".

Neměla jsem s kojením žádný problém, všechno šlo přirozeně tak nějak samo. Takže jsem žádnou podporu ze strany porodnice nepotřebovala. Tím pádem nedokážu posoudit. Spíše by měly odpovídat maminky u kterých problém nastal.

Neměla jsem žádný problém, kdybych jej měla jako některé jiné pacientky, zdála by se mi doporučení ohledně kojení jako zmatečná a nedostačující..Napr. personál nutil matky kojit pouze v leže, přesto že to každému nemusí vyhovovat, zakazovali nám různé ovoce apod., aby děti netrpěly plynatostí, přitom jsem druhý den po porodu dostala k obědu hrachovou kaši apod. kuriozity...

Neměla jsem žádný závažný problém s kojením ani u prvního ani u druhého dítěte. Snažila jsem se nastudovat informace sama dopředu,ale pokud bych měla nějaký problém,asi by se mi nevěnovali ani v jedné porodnici,ve které jsem rodila.. A to první porodnic ebyla BFH. Dle mého je důležitá psychika a pohoda rodičky,a zejména její podpora v nemocnicích chybí..

nemít zkušenosti z předešlého porodu jistě bych svá dvojčata nekojila .Krom letáčku který jsem měla v tašce se nikdo nevyjádřil ke kojení.Tašku jsem otevřela po 4 dnech. Když jsem ležela na jip a sestra nosila děti na kojení maminkám po sekci ale rozené v termínu tak na mou otázku ,kdy můžu začít odstříkávat mlíko mi bylo dost škaredě řečeno :vy máte času dost nemusíte dělat nic.Bylo mi hloupé tedy začínat se stymulem bradavek a pomalým odstříkáváním ,ale hned jak jsem byla přestěhována na standar.odělení jsem začala sama v intervalech kdy děti jedly odstříkávat.Jen mě překvapila sestra že mě poslal v noci odsávat na chodbu abych nerušila jinou maminku po předčasném porodu.,která byla její známá To jsem rezolutně odmítla -přece nebudu v pruvanu odsříkávat ,aby přišla i o to málo mlíka co se na začátku tvořilo. No zkušenost strašná.Své děti jsem kojila do 1 roku a to s pomocí mé dětské lékařky která mi řekla ať na lahvičky zapomenu a nechám děti ať si samy vytáhnou co můžou že mlíka je dost a hlady nebudou.Jsem ji moc vděčná

Nemocnica Motol ma pri porode ako takom sklamala. Porod zbytocne tlacili na prirodzeny, co mne sposobilo zdravotne problemy, i neskorsiu nutnost operacie a dietatku riziko a vakuumextrakciu. Kojenie a pristup sestriciek by som tiez cakala ludskejsi, stacilo by skutocne LUDSKEJSI!!

Nemocnice kde jsme rodila není BHF (věděla jsem to), ale pořádala předporodní kurzy a na nich jsem byla hodně informována a proto jsem se rozhodla tu rodit. Podpora kojení je velká, ale záleží na jednotlivých zaměstnancích, jak "pomáhají a informují", některé sestry, byly úžasné, ale bohužel byly tam i sestry s vlažným přístupem, to si myslím, že je velký problém zdravotnictví celkově!!!!

Nemocnice Kladno mne velice mile překvapila. Ač ve velmi zastaralém prostředí (šetinedělí) byl personál, a to jak zdravotní sestry tak dětské setry, naprosto vynikající. Neustále radily a radily a 24h denně pomáhaly. Kvůli personálu mohu jedině doporučit.

Nemocnice Ostrava Fifejdy má otřesný přístup k matkám, které rodií předčasně. Abych se dostala ke svému dítěti, musel pro mne přijet manžel a odvézt mě tam autem. Ani další den mě k dítěti nechtěli pustit. Šla jsem sama na vlastní riziko venkem, po císaři dost hnusný zážitek.

Nemocnice sice splnovala 8 z 10 kruterii BFH, nicmene byly dodrzovany spise teoretcky nez prakticky. Priblizne 80% personalu mi nebylo ochotno zkontrollovat techniku kojeni "na zivo", jen vychazelo z faktu, ze me dite pribira a tudiz asi pravdepodobne vypije dostatek mleka. Na vetsinu dotazu ohledne kojeni jsme dostala odkaz na brozurku o kojeni, ktera sice videla na kazdem pokoji, nicmene nemuze nahradit "zkusene oko" laktacni poradkyne.

nemocnice v Ostravě Porubě na kojení dle mě trvala až přespříliš. Maminka, která byla semnou na pokoji moc chutí do kojení neměla .. dítě se ji špatně přisávalo a i po přisátí a půl hodinovém "kojení" vypilo třeba jen 12ml - tak jen odstříkávala a krmila lahví - lékařka i sestry kontrolovaly techniku kojení a nepřišli na nic špatně, přesto drženy maminky kvůli "nekojení" v porodnici asi o 4 dny déle než bylo nutné jen proto, aby ji donutily kojit přímo z prsu a lékařka u každé vizity opakovala nepůjdete domů pokud nezačnete normálně kojit. Podle mě to není správěné - pokud maminka nechce tak by se do něčeho takového nutit neměla.

Nemohla jsem se v několika otázkách vyjádřit přesně, uvítala bych u každé otázky vlastní odpověď. Mléko se mi udělala až 3 den, malá už pak tu poslední noc celou probrečela hlady. Několikrát jsem žadonila o čaj, či glukózu a teprve až na několikátou výzvu mi bylo vyhověno - prý hlad mít ještě nemůže a má zásoby odemne. Jinak u mě žádné školení atd., nebylo - rodila jsem už podruhé, první dceru jsem kojila 9 měs. a druhou 23. měs. Žádné problémy jsem s kojením neměla, naopak jsem spíš měla problémy, jak už přestat a kojení ukončit. Nakonec mi pomihly homeopatika. U nás v rodině nikdy nikdo nekojil a tak jsem byla raritou. Holky se narodily obě 4 kilové a přibíraly ukázkově cca 1 kg měsíčně. Nikdo mi to nevěřil, moje babička se vždycky divila, jak to takovýmu tlusťoučkýmu miminu může vůbec stačit? Dětská Dr. mě chválila, že nemám mléko, ale smetánku. To jsem si vždy cítila jako páv! Nakonec to byla ona, kdo mi už v těhotenství s první dcerou půjčila videokazety s porodem, kojením a i s péči o mimi. Holky ani netrpěly na prdíky, musela jsem se ze začátku naučit které potraviny jíst a které ne - dodnes radím i sousedkám, jak na to. Pravidelně jsem pila bylinné čaje na podporu kojení a .

Nemohu posoudit do jaké míry jsou odpovědi v mém dotazníku zavádějící, neboť pracuji jako porodník v porodnici, kde jsem sama rodila. Byla jsem ale moc spokojená s novorozeneckými sestrami jako maminka i jako lékařka. U maminek po sekci se asistentky snaží dítě přikládat co nejdříve, pravidelně ho maminkám nosí na JIP a tatínci mají za úkol přinést fotku miminka, aby se při pokledu na ni vyplavoval oxytocin. Myslím, že neúspěch s kojením nemá na svědomí přístup personálu,ale ochota maminek samotných kojit. S pozdravem Hana Lísová, PKN

Nemůžu pochopit, proč nemocnice v Třinci, která je označena BFH, nepodporuje kojení, ale raději nabízí maminkám při prvních potížích hned podávání nutrilonu!

Nemyslím si, že jde o myšlenku nemocnice... ta může být dobrá, ale nesmí ji kazit protivné arogantní laktační poradkyně, které vše dělají podle sebe a hodinek a ne dle potřeb dítěte. Pokud malý kojení prospal, měl smůlu, za daný čas mu prso sebrali a když měl hlad mezi intervaly, nacpaly mu umělé mléko, aby měly klid. Myslím, že to celou filosofii BFH kazí...

Nerada bych pardubické nemocnici křivdila, spousta mých kamarádek tam byla s kojením velmi spokojená, já jsem ale měla bohužel jiné zkušenosti, u druhého mimíse si vyžádám větší pozornost:) Kojení jsme nakonec zvládli odstříkáváním od kterého mě většina zrazovala a nakonec jsme to zvládli 7 měsíců..tím jsem inspirovala i některé kamarádky...taky díky Vám, Jiřinko:)

Nerada bych porodnici Motol křivdila, protože se dcera narodila předčasně s nízkou porodní váhou, ale skutečně a i přesto, že jsem se snažila abych mohla kojit a chtěla jsem kojit, nikdo se mi v tomto ohledu nevěnoval, odcházela jsem naprosto nepoučená s hlavou plnou starostí o nedonošené dítě a po měsíci se mi mléko vytratilo. S vedením porodu jsem ale byla maximálně spokojená a chci v Motole rodit zase.

Nerodila jsem v BFH, ale i tak jsem byla nadmíru spokojená a další děti chci rodit znovu tam. Narozdíl od některých mých kamarádek, které sice rodily v BHF (různých), ale jsou celkovým přístupem těchto porodnic znechucené. Stačí totiž narazit na jednoho blbce a celá idea BFH je pryč i když se to ostatní snaží dodržovat, bohužel někdy za každou cenu až na hranici lidskosti.

Nesmysly okolo frekvence kojení, množství vypitého mléka a pod. v Brně Bohunicích vládly už před 5-ti lety a vládnou dál, poprvé mě vystresovali a kojili jsme jen do 3-í měsíců, následně odstříkávali do 1 roku, abych měla lepší kontrolu nad vypitým mlékem. Teď jsem to pouštěla jedním uchem tam a druhým ven, kojím podle potřeby a konečně si to užíváme. Nicméně po první zkušenosti jsem se rozhodla spolehnout se jen sama na sebe, případně laktační poradkyni a v porodnici už se pro jistotu na nic neptala. Množství vypitého mléka zapisovala od oka, jak jsem si pamatovala, že budou spokojeni, samozřejmě kdyby to bylo málo, psala bych podle pravdy.

Nespokojenost s pediatrem, který by kojení díky svým špatným vědomostem odstavil při zelené stoličce apod. Jen díky horké lince kojení a sestřičce z předporodní přípravy jsem i nadále kojila. Taktéž při pobytu v nemocnici mi bylo naznačeno, že kojení delší jak rok je úplný nesmysl. Naštěstí jsem vše ustála a kojila 3 roky a 8 měsíců dítě první a 3 roky a 6 měsíců dítě druhé. Závěr: povinné školení pediatrů, hlavně těch, kteří jsou v důchodovém věku a mají velmi zastaralé názory.

Netrpělivost většiny sester.

neustálé vážení dětí před a po kojení je děsná otrava. vynechávala jsem to raději - pro svou větší pohodu a pohodu dítěte (nerušený spánek). údaje do tabulky pro pediatry jsem si vymýšlela, resp. odhadovala je. (dítě ale výborně prospívalo, nebyl důvod ho stále převažovat)

Nevidím žádný důvod proč by nemocnice v Litomyšli měla mít crtifikát friendly baby!!Nedala jsem na rady okolí a přesto šla rodit tam.Už bych takovu chybu nikdy neudělala.Sice jsem rodila císařem,ale dítě mi přinesli poprvé po cca 5 hodinách bez jakéhokoliv vysvětlení a o kojení se semnou nikdo nebavil, nikdo neporadil.Toto bych řekla, že je ještě minimum oproti tomu, co tam mají za jiné průšvihy (narození holčičky do záchodové mísy, protože bylo stále dost času a pod.) Jinak zdárné zakončení studia,já to mám od května za sebou. S pozdravem Mgr. Eva Vondrová

Nevím kdo uděluje a na jakých základech porodnicím ohodnocení BFH,ale ta v které jsem rodila já si nejen podle mých zkušeností ohodnocení nezaslouží. Informovanost o kojení téměř nulová,personál až na vyjímky neochotný s čímkoli co se týká kojení poradit,natož pomoci. Většina maminek odchází s příkrmem s tím,že se doma rozkojí,jednoduché řešení pro sestry v porodnici.Vám děkuji za vše co pro maminky děláte,hodně štěstí.

nevím kolik ušetřím šikovný dotazník, bylo to vše o lidech v porodnici. Každý tam říkal něco jiného. Na pokoj přišly další maminky po mně a měla službu jiná sestra a jako kdyby mluvilaúplně o něčem jiném, než když to vykládaly mně, bylo to konkrétně o koupání a bylo toho více. Jedna mi donesla klobouček na kojení, druhá na mě spustila, že to mám dělat bez něj. Pořád jsem musela CHODIT PROSIT jestli by mi pomohly s kojením. Ale docela nám to jde i když jen z jednoho prsu, měla jsem ploché bradavky a myslím, že kdyby se mi více věnovaly, nebo doporučily formovače nebo naučily správně používat klobouček(dozvěděla jsem se, že existují až ve 3 měsíci) mohla jsem kojit z prsů obou. syn už v porodnici začal preferovat jeden z prs a u toho i zůstal, k druhému mu nešlo se ani přisát

Nevim, zda je to dulezite pro vyzkum, ale chybi mi v otazce vyberu porodnice moznost dalsi a to vyber na zaklade odbornosti lekarskeho personalu z hlediska rizikoveho tehotenstvi.

Nevim, zda jsem spravny respondent,dlouho jsme neprikladali kvuli nedonosenosti a boji deti-dvojcat o zivot a pak byly deti drave, takze se bez problemu prisaly a jedly, takze jsem pomoc nepotrebovala.Lezela jsem na pooperacnim oddeleni, kde jsem dostala max letak a prisla za mnou laktacni poradkyne,vim ze maminky na poporodnim mely nejake prednasky ke kojeni.de facto na tom pooperacnim si se mnou nevedely rady.

Nezajímala jsem se detailně o problematiku kojení před porodem. Vzhledem ke statutu Baby friendly jsem v porodnici očekávala, že mi vše potřebné vysvětlí a ukáží, ne že mě odkážou na tištěnou brožurku, případně mi dítě k prsu přistrčí bez vysvětlení co a jak. Z porodnice jsem přijela ze zničenými bradavkami, do kterých se mi dostala infekce a nejsou zahojené ještě teď - 2 měsíce po porodu. Hned po návratu z porodnice mi kamarádka poradila tyto úžasné stránky, kde jsem čerpala potřebné znalosti o technice i dalším a pozvala jsem si laktační poradkyni - díky tomu plně kojím, i když stále trochu s bolestmi, ale dá se. Technika je dle opětovné návšty poradkyně OK, ale bradavky se nechtějí dozahojit... lituji, že jsem se o kojení nezajímala dřív a spolehla se na mocnou přírodu a pomoc v porodnici.

Nijak jsem nepostřehla, že by kojení bylo jakkoli podporováno. Poté, co mi byla dcerka porodu a jejím ošetření přinesena zpět na sál. Personál odešel bez sebemenšího zájmu. Nepodařilo se mi dcerku přiložit. Po cca 2 hodinách přišla sestra a když jsem ji řekla o mém nezdaru, okomentovala to jen, že ji když tak v noci dorkmí či přinesou. Očekávala bych, že se mi pokusí pomoci. Během dalšího pobytu byla podpora minimální a "pouze na vyžádání" převážně v podobě teoretických rad. Nešlo mi kojit na jeden prs- vpáčená bradavka. Pouze jediná sestra zkusila dcerce pomoci s přisátím a dala ji prs do úst. Reakcí na neprospívání bylo místo snahy pomoci mi s kojením sdělení, že jí zřejmě budou muset dokrmovat. Mléko jsem přitom měla. Převážnou většinu informací jsem následně čerpala z Vašich skvělých stránek a Vám také vděčime za to, že jsme překonaly dvě laktační krize a i v roce a půl stále úspěšně kojíme. Zašly jsme také k laktační poradkyni, kvůli úpravě polohy při kojení. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o sestru z porodnice, kde jsem se s kojením bez pomoci potýkala. Jí jsem během celého pobytu neviděla.

Nikdo mi tam s ničím neporadil, sestra mi přinesla dítě, abych si ho přiložila, nevěděla jsem jak, tak mi ho sestra položila k prsu. moje dítě sálo dobře a mléko se mi tvořilo hned, proto jsem s kojením neměla žádný problém. Ovšem nevím, jak by to dopadlo, kdyby mi to nějak nešlo, nikdo se mi v porodnici nevěnoval. možná proto, že jsem se nikoho o pomoc neprosila, nevím.

Nymburskou nemocnici mohu jen doporučit. Pokud budu znovu těhotná, jsem rozhodnuta své dítě přivézt na svět v této nemocnici

o kojení jsem měla spoustu informací z knih, z internetu, z DVD a očekávala jsem, že personál BFH se maminkám bude věnovat tak, jak se uvádí v literaturách a různých doporučeních. Ovšem skutečnost je jiná. Chápu, že je/byl babyboom a bylo nás tam mamin hodně, ale jako prvorodička bych očekávala jiný přístup. Nikdo za mnou nepřišel a neukázal mi techniku kojení v praxi, nezkontroloval správné přisání, nemluvil, pokud jsem si o to sama nepožádala.

O kojení jsem si vždy myslela, "to nebude problém" a bohůžel byl a byl to boj. Podpora v porodnici, jo snažili se, ale hlášky typu: nojo když nakojíte jen 30 (20) ml to brzo dítě zkončí na kapačkách,.... když jsem odsála 15ml - hm to vylejte to nemá cenu schovávat,............., nojo, příště už si vyberu jinou porodnici. při dokrmu - než jsme šli domů - dejte to malé lahvičkou - vyřvala jsem si stříkačku, nemocnice má BFH ale někdy to tak nevypadalo. kojení je krásné ráda na něj vzpomínám, ať už zkončilo a byl to velký boj.

O kojení jsem velmi stála, měla jsem tedy vše sestudováno dostatečně předem, abych nebyla případně závislá na pomoci v porodnici (která dle zkušeností ostatních bývá velmi proměnlivá, navíc nebylo jisté, kde porodím). Potřebovala jsem pak jen poradit s technikou odstříkání bolestivě nalitých prsů (jak prs uchopit), pomoci se mi ochotně dostalo od první sestry, kterou jsem oslovila. Dítě pilo bez problémů, nestresovalo mě tedy povinné vážení pro určení množství vypitého mléka. "Povinné intervaly" byly jen buzení po 3 hod. na kojení v noci, dítě by zřejmě díky žloutence spalo celou noc. Toto doporučení jsem uvítala. Měla jsem nadstandardní pokoj, nevím tedy, jak probíhala podpora/podávání umělého mléka apod. u ostatních. V porodním plánu jsem podrobně uváděla i požadavky týkající se kojení. Kojila jsem plně půl roku, poté částečně do dvou let věku dítěte. Odstavila jsem, neboť se mi díky laktaci nedařilo znovu otěhotnět, jinak bych asi byla kojila i déle. Od cca 1 až 1,5 roku věku dítěte jsem již kojila jen doma, nikoliv na veřejnosti. Některé mé odpovědi v dotazníku by mohly být zavádějící, jak píší o ostatní diskutující, možné odpovědi nevystihovaly podstatu. Např. jsem nechodila na kurz do porodnice, nevím tedy, zda se tam kojení řešilo.) Ráda zodpovím případné další dotazy na ncl@centrum.cz.

O kojeni jsem vyrazne nestala, kojit jsem neplanovala, takze mi vyhovoval temer nulovy pristup sester ke kojeni. Nikdo mi kojit nenutil, ale dite mi privazeli pravidelne od cca 6 hodin po porodu sekci, az do doby, kdy jsem sla na svuj vlastni pokoj i s dcerou. Dcera mela /na rozdil od prvorozeneho a nekojeneho syna/ o kojeni velky zajem a v podstate si sama svou houzevnatosti na mne kojeni vynutila. S kojenim jsem nakonec nemela zadne problemy a momentalne ji kojim jiz 20 mesicu a nevypada to, ze v brzke dobe skoncim. Ovsem vse je zasluhou dcery, personal se o kojeni nijak zvlast nezajimal.

O kojení se velmi zajímám, u prvního dítěte jsem byla v ÚPMD velmi nespokojená s podporou kojení. Obecně i od kamarádek vím, jak neochotně a laxně přistupují ke kojení. V komplikovanějších případech se většinou vůbec nenamáhají s nějakou podporou - nenabízí možnost suplementorů či dalších pomocných technik, vrazí dítěti flašku s UM a hotovo. JSEM ZA, ABY SE KOJENÍ STÁLE VÍC A VÍCE PODPOROVALO!

o kojení v porodnici jsem se toho moc nedozvěděla. hlavně bych uvítala upozornění na správnou polohou při kojení. z porodnice jsem odcházela s kojením přes klobouček a s možností odsávání mléka. mléka bylo dost. doma jsem kontaktovala laktační poradkyni a ta nepomohla vůbec. navíc dávala neumyté ruce malému do pusy. po týdnu doma, jsme skončili v nemocnici se zánětem ledvin. tak už nešlo ani kojení přes klobouček. skončilo vše u odsávání mléka. v nemocici-brandýse-mi bylo doporučeno dělat3hodinové pauzy. v dětské nemocnici se mi ohledně kojení věnovali mnohem víc než v porodnici.

O podporu kojení v porodnici jsem se moc nezajímala, protože už své první dítě jsem zcela bez problémů kojila plně 6 měsíců. Věřila jsem tedy ve své schopnosti coby matky, kojení je pro mě velice přirozené, žádná věda.. Už po prvním porodu jsem vůbec nechápala, proč se tím na předporodním kurzu tolik strašilo. Po druhé už jsem ho neabsolvovala.

O problematice kojení jsem byla téměř dokonale informována již dlouho před porodem, jsem pediatr, nějaký čas jsem pracovala i na neonatologii BFH, rady jsem tedy od personálu nepotřebovala, jen fyzickou pomoc. Bohužel mě omezoval můj velmi špatný fyzický stav po porodu/zhnisaná operační rána, horečky, tři měsíce po porodu nezhojena operační rána/. Bohužel v tomto směru se mi téměř žádné pomoci nedostalo, sestry mi s péčí o dcerku pomáhaly jen minimálně, dítě jsem dostala na pokoj ve stavu, kdy jsem se nemohla téměř hýbat bolestí, musela jsem to ale vydržet, protože jsem chtěla kojit. První dva dny jsem dcerku u sebe neměla a laktace se rozběhla až poté co jsme byly spolu na pokoji. Díky mé dokonalé teoretické přípravě a pravidelnému odsávání se mi laktaci podařilo nastartovat a udržet přes všechny problémy až dosud, odstříkávám a dokrmuji lžičkou, dcerce je patnáct měsíců. Z prsu nesaje vůbec od dvou měsíců věku, má neurologické problémy.

O Rokycanech se říkalo,že se o mamky vzorně starají,vše je v klidu naučí atd. U mě to byla otázka personálu,některé sestřičky byli vzorné,některé se nestaraly vůbec,jen pokud si člověk o něco řekl a jedna si ještě "otvírala ústa", že už zase něco potřebuji.Celková péče byla moc dobrá, ale některé sestřičky tento pocit vyloženě kazily.

O tom, ze je Olomoucka porodnice BFH jsem se dozvedela az tam. Byla jsem tim prekvapena, protoze jsem mela od zacatku problemy s kojenim, mala pila skoro porad a nestacilo ji to. Vahy na kterych se deti vazily byly z roku...bylo to v nasem letopoctu? :)..a nevazily...takze nebylo mozne zjistit ani to, jestli to dite neco vypilo ci nikoli. Byla jsem touto situaci zaskocena a nebylo to snadne. Kdyz jsem odchazela z porodnice, sestra, ktera me propoustela mi vysvetlovala jak mam diteti davat pit z lahve. Ze moje dite urcite nebude kojene. Ja ale bojovala. Bylo to mnoho hodin stravenych na sedacce kojenim...nervu a stresu...ale kojila jsem nakonec skoro 15 mesicu a jsem za to velmi stastna. Za sebe i za malou. Pomoc od personalu se mi opravdu nedostala. Musim podotknout, ze porodni oddeleni je vynikajici a vsichni tam se chovaji velmi krasne. Bohuzel o poporodnim oddeleni to rict nemuzu. Sestricky tam byly jakoby uz vystavene a nemely chut se cimkoli zabyvat, chtely jen svuj klid. Kez se to zmeni a ostatni maji jen dobre zkusenosti. Vasi praci mnoho zdaru preji :) Gabina

O výhodách kojení se "všude" píše a mluví, ale v porodnici Vám ve skutečnosti dokáže a chce poradit jen málokterá sestřička, což je škoda, protože díky tomu by se počet kojících maminek jistě zvýšil. Pro prvorodičku, která je pak sama na pokoji s novorozenětem a pouze příručkou o kojení to jistě lehké není...Myslím, že by se měl sám zdravotní personál pravidelně proškolovat a hlavně být celkově více vstřícný a ochotný, přeci jen je to práce s miminky a ta je sama o sobě nádherná!

Oba syny jsem rodila na Obilním trhu v Brně. Děti byly přiloženy velmi brzy po porodu. Kojení mi šlo tak nějak samo, tudíž jsem nepotřebovala radu ani pomoc. Měla jsem dost nastudováno už před prvním porodem. Ale maminkám sestry na šestinedělí pomáhaly. Jiřko, díky za tvou záslužnou práci!!!

Občas se to přehání, v případě že se matce mléko netvoří,je tím pak stresovaná a cítí se jako"špatná matka" a to jen přispívá k netvoření se mléka.

Období, kdy jsem byla nucena své dítě kojit, bylo pro mě nejnáročnějším obdobím celého mateřství. K tomu nepřispívala všudypřítomná celospolečenská masáž a kampaň pro kojení. Pro všechny, zejm. pediatry jsem byla ve 4 měs. života dítě "ta, co vlastně nekojí" - vyvrhel. Česká medicína je typická svými úlety a výstřelky - kojící kampaň je jedna z nich a významně ubírá svobody a sebedůvěry matkám.

Obě své děti jsem kojila shodně 24 měsíců. Pokud to lze doporučila bych to všem maminkám. Miminka jsou myslím spokojenější, rozvíjí se tím pevnější rodičovské pouto, je to praktické a děti jsou mnohem zdravější než jiné v okolí které třeba nebyly kojeny. V porodnici kde jsem obě děti porodila mi s kojením hodně pomohli, podali dostatek informací a personál byl velice ochotný a znalý věci. Zbytek informací jsem vyčetla z knih a nebo z internetu, takže si myslím když se vyskytne nějaký problém je kde se poradit nebo získat potřebné informace.

Obě své děti jsem přivedla na svět v nemocnici v Mostě. Důvodem byl vždy předčasný porod.U první dcery, která se narodila 2007 jsem nebyla poučena pokud jsem se nezeptala sama. Kojit jsem se ji pokusila až druhý den po porodu,ačkoli mlezivo mi teklo od 5. měsíce a hned po porodu jsem měla prsa nalitá k prasknutí. Sestry malou dokrmovaly sondou a vůbec se mě na nic neptali, když jsem chtěla kojit,tak byly překvapené, že už mám mléko. Teprve pak mi řekly,kde a jak odsávat. Dcerka byla spavá a kojení nám zkomplikoval její oboustraný zápal plic,po několika dnech nás přesunuli z dětské JIP na dětské oddělení,kde se už o kojení nikdo nestaral. Já měla pocit,že prsa už nemám nalitá,dcera byla přikrmovaná a po 2 měsících,když nás konečně pustily domů,tak už prso odmítala a chtěla jen flašku. U druhého dítěte jsem byla rozhodnutá udělat pro kojení maximum. Druhá dcerka i když byla také narozena ve 35. týdnu, byla vitální a po 19 dnech nás propustili domů.Plně jsem kojila a nyní jsou dceři 4,5 měsíce a stále kojím. Hodně mi pomohly Vaše stránky, protože malá mi kolem 3 měsíce nepřibývala a téměř měsíc (od 3 do4)stála na váze 3900g. Pročetla jsem si archiv otázek a odpovědí, objednala odsávačku, malou vážila ped a po kojení a dokrmovala jsem lžičkou odstříané mléko a znovu pořádně rozjela laktaci. Pomohla mi i naše dětská lékařka,která nás hned nenutila nasadit UM.Nyní má dcerka 4400g a prospívá pěkně.Je opět plně kojená bez dokrmu MM. Jsem přesvědčená, že mi kojení zachránily právě tyto www stránky. Moc mě mrzí, že mi u první dcerky neřekly,že prsa se budou nalévat méně,já myslela , že nemám mléko a malou jsem zbytečně odstavila brzy. Dnes už to vím, ale je pozdě. Občas když odstříkám mléko,tak si ho ta starší s chutí vypije a moc jí chutná. Kojení je krásná věc a doufám, že nám vydrží co nejdéle. Za vše děkuji a přeji úspěsnou obhajobu Vaší práce.

Obě své děti jsem rodila na Bulovce. První v roce 2006, v té době byla podpora kojení naprosto katastrofální, měla jsem veliké problémy. Podruhé, v roce 2009, už bylo vše mnohem lepší, že to bylo mé druhé dítě a už jsem si celkem dokázala poradit sama.

Obecne je tu problem, ze se nemocnice chlubi vybornou metodikou, ktera je ovsem pouze na papire (a ty musi zena po porodu podepisovat, aniz by kolikrat tusila, co se deje). U spousty papiru mi bylo receno, ze jest enekdo prijde atp. a neprisel. Taky personal neni vubec proskoleny, nebo si ze skoleni nic neodnesl a bohuzel pro zenu zvyklou na kvalitni sluzby v komercni sfere je srazka s takovou to sluzbou v tak dulezite veci katastrofalni s dusledky tahnouci se mesice.

Obecně musím porodnici v Teplicích pochválit, kojit vás v podstatě nutí a novopečeným maminkám ani jinou možnost nedávají. mám pocit, že vědecký přístup ke kojení je spíše na škodu. Nějak mě ani nenapadlo přemýšlet o tom kojit-nekojit, prostě kojení tak nějak samo vyplynulo instinktivně jsem cítila, že to tak má být.

Obilňák je v podpoře kojení dobře připraven, ale z důvodu nedostatečného počtu sester je podpora jen průměrná. Sestry (dětské, které mají kojení na starosti), a to opravdu objektivně posouzeno, prostě nemají čas. Kdyby tam byly dvě, tři sestry, nebo s kojením namísto dětských sester pomáhaly sestry ženské (které naopak byly nevyužité) byl by to TOP.

Ocenila bych konkrétní přístup porodnice v Jeseníku při mém posledním porodu - i při CS se spinální anestezií umožnili přiložení okamžitě po zašití řezu, okamžitý rooming-in s přítomností otce, který mi dítě přikládal bez omezení, podporovali kojení i po dobu, kdy jsem se nemohla po anestezii hýbat. Dítě v porodnici nebylo od jednoho z rodičů odloučeno po celou dobu ani minutu.

Ocenila bych lépe naučenou techniku kojení.

Ocenila bych podávání informací komplexně vzhledem ke stavu dítěte, podporu rozhodování matky na základě dostatku informací a možných variant, nikoli emotivní nátlak (podívejte, jak se trápí, dáme mu dokrm MM, jinak bude muset na kapačky ...). Podobný nátlak na dokrm MM jsem zažila v téže porodnici s prvním dítětem, ale tehdy šlo o dítě spavé, chtěla spá 4-5h a pak měla chuť a sílu sát, zdravotnící však tlačili na buzení po 2-3h, což vedlo k tomu, že dítě 2h prořvalo, než se přisálo, výsledek stres, hubnoucí dítě a stejný tlak na dokrm jako v případě dítěte, které naopak chtělo pít pořád, ale nestačilo mu. V obou případech jsem měla pocit, že jim jde jen o dítě, nikoli o to, aby fungovala dvojice matka -dítě vzhledem k jejich specifikům. Třetí dítě, narozené doma, mělo hlad a lehkou dehydrataci stejně jako druhé, ale v klidu domova a po podání převařené vody ve dvou malých dávkách se vše hladce a poprvé bez stresu a slz ustálo až do toho 4. dne, kdy mi zřejmě fyziologicky nabíhá laktace. Tuto snadnou alternativu mi v porodnici nenabídli, přitom by vyřešila jak můj blok, tak potíže dítěte - místo toho je napadly jen kapačky. Všechny tři děti jen nakonec kojila do 6-7 měsíců plně a do 13-16 měsíců částěčně, bez dalších složitějších problémů s kojením.

Očekávala jsem více enpatie a častější,opakované vysvětlování.Informace jsem dostávala kusé a zběžně.Vzhledem k neúspěšnému kojení u prvního dítěte jsem se snažila získat max. informací ještě před porodem,což se vyplatilo.I přes počáteční obtíže jsem kojila 1,5 roku.

Od pocatku tehotenstvi jsem cetla snad veskera temata,ktera byla jakkoli spojena s mym stavem.Bohuzel nevim proc prave clanky o kojeni me nikdy nazaujali.Hadam,ze jsem jich za obdobi meho prvniho tehotenstvi precetla maximalne 2.Vedela jsem,uz od mala,ze kojeni je spravne a pro dite to nejlepsi a neprislo mi dulezite se vic o tom informovat.Spoustu mamine kolem me to strasne resilo a vsechny krom par s ti mely take problemy.Nevim proc,ale verila jsem,ze sve dite budu kojit jak dlouho ono samo bude kojeni vyzadovat a take se tak stalo.Vim,ze v porodnici,ktere jsem rodila,byla/je pani doktorka primo zamerena na kojeni a vsechny maminky se ji obavaly a myslim,ze jim to rozhodne neprispelo ke kvalitnejsimu kojeni cim vic je personal stresoval tim to bylo horsi a nektere dokonce i plakaly.Ja jsem mimo poranenych bradavek zpusobeno silou sani meho chlapecka zadny problem nemela.Spis naopka musela jsem denne nekolik sklenicek jeste odstrikavat.Ta vsemy obavana pani lekarka Mudr.Liskova me naopka strasne chvalila.Myslim,ze bych svym mlekem uzivla i trojcatka :)(pri propousteni muj syn vazil vic nez po porodu) .Pred rokem jsem se stala podruhe maminkou,akorad ze ted jsem si vyzkousela rozdil mezi ceskym personalem a anglickym.Nikdo mi nedal zadne rady ohledne kojeni,ale abych pravdu rekla ani bych o ne nestala,jelikoz jsem opet tak nejak vedela,ze zase budu kojit po dobu jak to jen bude mozne.Memu druhemu chlapeckovi bude za 2 tydny rok a stale ho kojim.Plne jsem ho kojila puvodne do 1/2 roku,ale i po te stale vyzadoval mleko nez jinou potravu,takze se da rict,ze az do temer 10 mesicu mu postacilo jen me mleko a obca nejaky ten prikrm.Kojit ho budu jak dlouho to on sam bude vyzadovat.Mozna to zni jako bych si az moc verila ve stranece kojeni,ale verte mi nebo ne,myslim,ze,kdyz se neco prehani ma to opacny efekt.Myslim,ze by se urcite mely maminky informovat ohledne kojeni,ale neprehanet to a stresovat se dopredu co,kdyz to nepujde..atd...Me to pripadalo,ze tim akorad vznikala rivalita mezi maminkami,ktera koji,ktera ma s tim potize atd.Ja jsem se ani u jednoho ditete nenechala vtahnout do nejakych pochybnosti verila jsem proste sobe a svemu telu a diky tomu a mym hladovcum :)) jsem s tim nikdy nemela zadne potize.I prvotni bolest a popraskane bradavky jsem zvladala a prekonala a nevzdala.Obe me deti par dnu po porodu na vazeni prekvapili zdravotni prsonal,jelikoz obe pribrali a vazili vic nez po porodu :)) S pozdravem a pranim pro vsechny maminky at nastavajici ci uz kojici,mnoho stesti s kojenim a pokud vite,ze jste udelaly vse pro vase malicke a presto to nejde netrapte se tim,vzdy vy mu i tak davate to nejcenejsi co na svete muze byt...preci vasi materskou lasku a to je to nejdulezitejsi :))

Od porodu prvního dítěte (2006) se zlepšíil přístup personálu, všimla jsem si většího zájmu o to, jestli a jak matka kojí. Personál sám nabízel pomoc. (FN Motol).

oddělení bylo plné, porodních asistentek a sester malo,nebyl zde moc individuální přístup zřejmě z nedostatku času a prostoru u personálu. návštěva soukromé porodní asistentky doma po návratu z porodnice byla daleko větším přínosem. miminko ma 3 týdny a 3 dny a stále plně nekojím a zřejmě už to ani nepůjde. důvody vidím hlavně v tom,že bylo první dva dny nedostatečně přikládáno (málo mi ho nosili nez zustalo se mnou na pokoji,vubec netusim z jakeho duvodu:( ), nebyl mi venovan dostatecny individuální pristup,kuprikladu jsme v porodnici kojila pres kloboucky a to se nam podarilo odbourat prakticky okamzite po navsteve soukrome por.asistentky, nebyla mi v tomto smeru v porodnici poskytnuta temer zadna podpora,az na vyjimky.dite bylo spave a u prsu okamzite usinalo,na krmeni jsem je musela budit kvuli narizenym intervalum,tudiz u prsu usinalo a bylo mi receno kojit 10-15 minut z kazdeho prsa.ted jiz miminko davno vi,ze z lahvicky je to snazsi.sice prsa neodmita,ale take se z nich plne nenakrmi,prestane sat i tehdy,kdyz jeste mleko je.po kojeni se nam dari vynechat dokrm jen obcas,jedine pozitivum je,ze davka dokrmu se snizila.

Odcházela jsem s porodnice s informací, že pokud se dítě porbudí mám ho kojit z každého prsu 15 minut. To bylo poměrně matoucí...

Odcházela jsem z porodnice a holčička vypila na jedno kojení 15ml. Nikdo mi neřekl, že je to málo a že bych měla postupně silikonové kloboučky odstanit. Jelikož mi tvorbu mléka brzdily.Dále mi nikdo neřekl, že mám i doma stále přikládat, dělala jsem to po delších intervalech a tím mléka jsem měla málo.Nikdo z porodnice mě neučil s odstříkávačkou, která tvorbu podporuje! Proto 6.nedělí bylo krušné-vše jsem si musela zjišťovat sama.Holčička nepřibírala a tak jsem musela měsíc dokrmovat, než jsem koloběhem-přiložit, dokrmit nutrilonem a odstříkat-sama své kojení rozběhla a kojím plně. Ale jen díky své aktivitě a touze plně kojit - Podolí mě hodně zklamalo a podruhé tam rodit nebudu!!!!

Odcházela jsem z porodnoce s pocitem, že kojení nezvládne. Ne z toho důvodu, že bych měla málo mléka - zásobovala jsem 3 dny porodnici a doma jsem každý den litr mléka vylévala ale neměla jsem dobrou techniku kojení. Jenže s tím mi nikdo nebyl v porodnici schopen poradit. Jen díky Vám a podpoře maminek na internetu jsme to z malým dokázali. A jsem za to mooc ráda, protože si myslím, že to bylo pro nás velice krásné.

Odpověď na otázku 29 a 30 uvádím jako "výborný" proto, že jedna sestřička z novorozeneckého oddělení (starší, rázná a mnohým matkám nesympatická) mi s kojením velmi pomohla u obou dětí. Nikdo jiný nebyl schopen mi zábaly na bolestivě nalitá prsa vysvětlit, jako ona. Teplé či studené obklady, které jsem na radu jiných sester a doktorů praktikovala do doby, než přišla ona do služby, byly pro mě časově i fyzicky náročné, bez efektu. Ona mi doporučila Priessnitz a ten fungoval naprosto báječně a ještě jsem si u jeho aplikace krásně odpočla... U druhého dítka jsem už na toto byla připravena, ale dítě mělo silnější žloutenku a podstupovalo světelnou terapii. Vždy se málo napilo a usnulo a vydrželo pod světlem cca 10 minut. Sedla si se mnou a "narvaly" jsme do něho společnými silami tolik mého mateřského mléka, kolik bylo dle jejich tabulek potřeba. Dítě vydrželo pod světlem téměř až do rána... Jsem přesvědčená, že jinde, nebo někdo jiný by do něho narval glukózu a jsem jí za to velmi vděčná. Ostatní matky tuto sestru neměly rády za její "lidový" a rázný způsob komunikace. Ostatní sestry byly milé, ale ve skutečnosti mi tolik nepomohly. Tak já vlastně ani nevím, jak odpovídat na Vaše otázky. Kdybych rodila znovu, určitě pojedu zase do Vyškova. Ale už nebudu, dvě děti stačí... Přeji hodně štěstí s diplomkou!

Odpovídala jsem podle nejmladšího dítěte, jak bylo uvedeno - u prvního dítěte by to bylo všechno jinak, první syn se také narodil císařským řezem v celkové anestezi, přiložen byl asi 4 hodiny po porodu, ale nepřisál se. Nechtěl sát, špatně se přisával, byly mi doporučeny kojící kloboučky, pak to šlo lépe. Po nalití prsa hrozně bolela, sestry mě naučily odsávat si mléko, ale brzo jsem měla zničené bradavky. I doma jsme pak s kojením bojovali, syn nechtěl sát, měl mírný reflux, při kojení se propínal a plakal, já měla silný vypuzovací reflex, nekolikrát retence. Pomohla mi porodní asistentka a taky vaše stránky kojeni.net, takže jsem kojila do synových 11 měsíců. Druhý syn se od začátku přisál bez nejmenších problémů, a kojíme doteď, syn má 14 měsíců.

Ochota dětských sester na novorozeneckém oddělení v nemocnici v Karlových Varech byla "nulová". Asertivní chování, zvýšený hlas některých sester byl otřesný.Místo povzbuzování maminek jsem se setkávala s opakem, srážení "na kolena" (ponižování) a urážení některých maminek. Péče sester ze šestinedělí byla na 100 %,(vždy byly ochotné, milé) proto jsem vyhledávala rady těchto sester, nikoli sester z novorozeneckého odd.

Opravdu nejvíce mi poradila a prakticky pomohla laktační poradkyně, která v nemocnici pracovala, ostatní rady byly méně praktické, ale sestřičky na její kvalifikovanější pomoc vždy odkazovaly

Opravdu se nám snažili pomoci pouze jedna sestra a jedna paní doktorka. Vzhledem ke střídání jsem tam každou potkala pouze 2x. Malý dával rtík dovnitř a tudíž se neuměl přisát. Navíc byla extrémní vedra a hodně spal. Každou chvíli jsem za nimi chodila, že to nejde, ať mi něco poradí. Nic. Nakonec jsem to poslední noc, díky zmiňované doktorce zvládla, ale to už měl malý noc předtím dokrm. Být na tom psychicky nějak hůře, asi to vzdám. Po třech měsících to malý už zvládl i bez kloboučku.

Oproti předpokladům jsem nakonec kojila 25 měsíců.

Osobně jsem byla v porodnici v MN Ostravě-Fifejdách hodně spokojená. Přístup doktorů a hlavně sester byl velmi dobrý. Nalily se mi prsa už druhý den po porodu tak moc, že mléko mi v nich úplně zatvrdlo, takže malá se špatně přisávala a nešlo ani nic odstříkat. Tenkrát jsem se divila, jak kolem mě všichni skáčou, aby mi pomohli. Až později mi došlo, že vlastně mohlo dojít k zánětu. Jediný problém jsem měla s MUDr. Liškovou, která je sice vyhlášená tím, že rozkojí každého, ale já jsem z ní měla hrůzu, na mě byla asi až moc od rány. :-)

Osobně jsem měla velký zájem kojit, možná až příliš. Vzhledem k tomu, že jsem zpočátku dostala dvě zásadně odlišné informace týkající se doporučení při počátcích kojení, ovlivnilo mě to v dalším průběhu kojení. Ale postupně se vše upravilo, dostala jsem se do psychické pohody a syna jsem nakonec kojila do dvou let věku.

Osobně si myslím, že kojení je nejkrásnější a nejintimnější období v životě matky a dítěte. Bohužel nejsou všechny porodnice nakloněny maminkám tak, aby jim v kojení pomohly.Sestra rodila u Apolináře a z kojení měla jen stres. Má zapadlé bradavky a díky neodborné péči přestala kojit hned po návratu z porodnice. V porodnici jí s kojením nepomohli a její syn měl po umělé stravě alergii na kravské mléko.Docela si užila než se na vše přišlo a malý se z toho dostal.nejen , že to bylo náročné psychicky, ale i finančně.

osobně si myslím, že podpora kojení je velmi dobrá pokud matka rodí přirozeně. Pokud dojde na císařský řez tak se dává přednost zdravotnímu stavu matky a kojení se odsouvá což někdy nebývá opodstatněné

Osobně si myslím, že z důvodu nedostatku personálu, se namají čas sestry dostatečně postarat o maminky, které strašně kojit chtějí, ale brání jim v tom nějaké důvody (vpáčené bradavky, prvorodička,...). Popisuji případ maminky, která rodila se mnou císařským řezem. Dítko bylo narozeno s porodní váhou 4,500 kg, často dokrmováno ač stříkačkou, ale úmělým mlékem. Tudíš se pak nesnažilo sát od maminky, která používala kloboučky. Taky mne zarazilo osobně, že je tolik maminek, které mají pocit, že musí používat kloboučky...jakobychom již neměly "normální" bradavky. Všechno to byly vesměs prvorodičky, do porodnice už je nesly sebou! Prostě bych to shrnula takto, v dnešní době se klade až tak velký důraz na kojení, na to, že to nejde, jenom proto že mamika má chybné poprsí či styl (což nepopírám, že to tak není), ale najk mi uniká ta somotná podstata věci, že je to přirozené, dělají to tak všichni savci! a pokud ne, mládě umírá! Nehltit přesečtělou budoucí maminkovskou základnu tím, proč by to nemohlo jít, ale nastavit je spíše tak, že to půjde, hlavní je spokojená maminka = spokojené dítě, není důvod proč by kojení nemělo jít a prostě to tak bude. Hodně mne zaráží, že vůbec může někdo uvažovat, že kojit nebude, nebo že to bude jen z finančních důvodů! Kojení by mnělo být přirozené. A k tomu personálu - někdy jen stačí udělat si čas, sednout si, nechat prostor mamince, aby ze sebe dostala tu úzkost, co v sobě nosí, že to nezvládne. Ne "rvát" matčin prs do úst dítěte nebo říkat mamince, že to rpostě dělá špatně a je to jen její chyba, neznám větší "prohru" než tohle slyšet z úst, od kterých čekáte radu! A neznám větší smutek než bolestivý pohled matky, které kojení nejde, na mlaskající dítko u ňadra jiné maminky. Omlouvám se, za přehlšle mých myšlenek, a děkuji za tyhle stránky, takhle by to totiž mělo vypad i v porodnicích ;o)

Osobní vzkaz pro vás: Fandím vám ve vaší práci!!!!!!! Těším se na výsledky tohoto průzkumu :-)! Hodně štěstí!!!!!!!!

Ot 25- vedela jsem kam se obratit v ramci problemu s kojenim, nemela jsem tedy potrebu dostavat kontakty

ot.č.18. po porodu jsem byla 4 dny na Aru a holky (Dvojčata) byly v inkubátoru. po několika dnech jsem jim začla odstříkávat mléko, po propuštění jsem jim ho nosila. Až byly holky větší začali mě je přikládat 3x denně. přede propuštěním holek jsem nastoupila na hostinský pokoji ze kterého jsem každé 3 hodiny docházela kojit. Uvítala bych aby hostinské pokoje na obilňáku byly blíž oddělení s dětmi a aby bylo možno mít je i u sebe. . . Ale u nedonošených dětí je to asi jinačí než u donošených

Otázka 18. Důvod: nutnost ležet ve vodorovné poloze po anestezii po porodu císařským řezem, celkové vyčerpání, spánek

Otázku 14 jsem označila omylem, na žádném kurzu jsem nebyla. Otázka 25 - kontakt jsem měla sama (sestra u pediatra je lakt.poradkyně), takže jsem h v porodnici nevyžadovala, i když jsem byla v situaci, že jsem kontak s laktační poradkyní potřebovala. Kolem kojení se nadělá zbytečně moc, já osobně jsem měla ohromné výčitky svědomí, když jsem nekojila stoprocentně tak, jak se všude radí. Maminka má být především v klidu a ne pod "bičem" laktačních fanatiků. Jsem z oboru, vím, jak je kojení důležité, ale není možné to "lámat přes koleno".

Otázky jsou položeny tak, že některé důležité informace úplně vypadly, takže upřesňuji: Přiložení po porodu sice proběhlo, ale tak rychle, že se prcek nepřisál, sestřička už neměla čas. 1. den po porodu jsem strávila na gynekologii, o kojení jsem se pokoušela na chodbě na oddělení šestinedělí. Další dva dny jsem strávila na odd. šestinedělí, ale na pokoji bez miminka, až 4. den na mě "vyšla řada" a dostala jsem se na pokoj rooming-in. Tj. motolská porodnice sice kritériím BFH teoreticky vyhovuje, ale z kapacitních důvodů je nakonec všechno jinak.

Paní Dr. Krejčí a její tým sester, které jsou i laktační poradkyně, dělají kus dobré práce. Je mi jasné, že některé maminky po propuštění mají pocit, že jim "nikdo nic neřekl", ale tak to není, neb sama jsem dětská sestra specialistka a vím, jaké je nadšení opavského týmu v oblasti neonatologie. Mohu s klidným svědomím říct, že mnohem větší pracoviště jako je Fakultní nemocnice Ostrava nebo Městská nemocnice Fifejdy Ostrava si svou práci daleko více zjednodušují a na svých odborných stážích jsem kolikrát nestačila koukat. Je to smutné. Všichni víme, jak by to mělo být, ale..... S pozdravem m.s.:-)

Paní Mrázková, je dobře, že děláte tento průzkum. Já osobně jsem byla přístupem v porodnici zklamaná, i přesto, že má označení BFH. Názory personálu se rozcházely a pokud jsem sama nepožádala o nějakou radu, tak se ke mě nikdo nehlásil, spíše u mě převládal pocit, že otravuji. Nevím, zda na tom mělo i podíl pozdního přiložení dítěte - asi až 19 den po porodu, ale myslím si, že i v tomto případě by měl být personál nápomocen, ne-li více, protože do té doby syn dostával mateřské mléko z lahvičky a o to více jsme pak museli bojovat s kojením. V porodnici jsme si kvůli zdravotním komplikacím syna pobyli zhruba měsíc, ale i přesto kojení nefungovalo, tak jak mělo. Po návratu domů jsme skončili na odstříkaném mateřském mléce v lahvičce. Až díky vašim stránkám a naší dětské paní doktorce se nám podařilo rozjet kojení z prsa a kojíme doteď (syn bude mít za dva měsíce dva roky). Děkuji. Pavlína

Pece v porodnici byla super, horor nastal pozdeji, kdy jsem po sestinedeli o mliko prisla a byla tlacena k prikrmum detskou doktorkou, v nemocnici atd. Laktacni poradkyne z linky, kterou jsou ziskala v porodnici, mi pomohla mleko znovu obnovit. Predevsim jsem musela zacit hodne jist ja sama! Na coz me nikdo neupozornil. Strava v nemocnici nebyla vhodna pro kojici matky vubec, doma na vareni nebyl cas.

Péče by byla určitě úplně jiná, kdyby měly sestřičky a asistentky více času na jednotlivé rodičky - dělaly co mohly.

Personál - sestry z novorozeneckeho oddelení se opravdu všemožně snažily, abych kojila. Syn se nepřisával už od přiložení cca hodinu po porodu. jenomže jsem od každé nove směny slyšela jine informace - jedna řekla, že nemam mléko, další mi krouila bradavkou aříkala, že mléka mam hodně, jina sestra tvrdila, že dítě má problem se přisát, protože mám ploché bradavky, což následně směna po ní popřela... :-(( Navíc chtěly jakuba "přisát vší sílou", takže klidně pulhodinove šroubování hlavy na moje prso vedla k nervozitě a breku nás obou a z porodnice jsem odcházela s rozloučením: "stejně dlouho odstříkavat nebudete a začnete kupovat UM". Doma jsem začala krmit přes stříkačku a trénovat přisáváni dle info z kojeni.net a do týdne se Jakub přisával a byl plně kojen až do šesti měsícu, teď mu bude 8 a kojim pořád, i když už produkce klesá. Takže bych v porodnici uvítala "klidnější" přístup. Ve výše uvedene porodnici jsem byla maximálne spokojena pouze se staniční sestrou novorozeneckeho odděleni.

Personál bol docela v pohode, ale ked som sa pýtala na kojenie, tak že všetko je dobre len mi hovorili kojte každé 2 hodiny, lenže holčička mi stale spinkala u prsa, tak pak říkali, že aby ma pustili domov a aby pribrala, tak musím každu hodinu. ja som bola z kojenia hrozne deprimovaná, fakt. Ako prvorodička nevedela som čo a ako. Myslela som si že to nič nie je. Potom som kontaktovala laktačnu poradkynu, pretože moje dieťa stále plakalo ta mi pomohla takže bolo koniec boľavým bradavkám, to sa mi ulavilo. Ale Terka stále plakala a chcela papať každu hodinu. Fakt, to som ju kojila čo hodina alebo trištvrte hodina. skusila som homeopatika na zvyšenie tvorby mliečka, lebo som si myslela že ho mám málo takto som vydržala do 5. mesiacov Terka prestala priberat už od 3,5 mesiaca, ale nechcela som to vzdať. Obstarala som si váhu a po každom kojení z oboch prsov terka za 20 min. jedno a 20 druhe vytiahla len 40. Takže sme začali dokrmovat UM. Stále ju kojím ale len ráno, občas večer pred spaním a v noci ked sa zobudí, tak ju takto občas uspím. Je mi to hrozne luto, že to tak dopadlo. Neviem ja si myslím že plakala pre to lebo bola hladná. Od kedy ma UM plus sa už krmíme, tak je spokojná, smeje sa je to iné dieťa. Nedávno sa ma známa pýtala ktorá nekojila lebo nechcela, či budem aj u druhého takto bojovat. Ano budem, ale myslím že budem sa snažit poradit so skusenejšenými ludmi. Možno to že som presla na UM tak malo dopad aj to že som sa vybrala na SK za rodinou a mamka mi hovorila aby som ju netrápila že je hladná. Dá sa povedať že som to vzdala. Ale pri druhom to budem skusat zase. Majte sa krásne a snáď vás moj dopis neobťažoval.

Personál by měl být řádně proškolen a hlavně by měl mít chuť maminkám pomoci, což se v Karlovarské nemocnici na oddělení šestinedělí rozhodně neděje. Maminky jsou sestrám na obtíž a při jakékoliv otázce jsem měla pocit, že otravuji při kávě. Neochota a nepřátelské prostředí také tvorbu kojení nepodpoří. Kojím hlavně díky novorozenecké žloutence se kterou ležel syn na JIP a kde nám sestry hodně pomohly. Při každém kojení se nám plně věnovaly, vysvětlily techniky a podporu tvorby mléka. Celková atmosféra byla na JIP přátelská, domácí.

Personál by měl více projevit ochotu přiložit dítě co nejdříve po porodu k prsu, s tímhle jsem byla opravdu nespokojená, nemohla jsem miminka (dvojčátka)navíc navštívit sama ale v doprovodu rodinného příslušníka, proto jsem víděla děti až 3den, a to mi ještě sestra odmítla miminka přiložit k prsu

Personál jednotlivých oddělení (tj. novorozeneckého a gynekologie - šestinedělí) na Obilňáku by se měl více sladit a spolupracovat. Právě v otázce kojení podávali trochu odlišné informace a problémy některých maminek si mezi sebou přehazovali jako horký brambor.

Personál neměl dostatek času se plně věnovat každé mamince, protože nás tam bylo strašně moc a jich málo. Všichni byli ochotní a vstřícní, ale nebylo to úplně ideální - miminka která nemohly být u maminek na pokoji (ze zdrav. a jiných důvodů) byly přikládány ne dle potřeby dítěte ale až po delších časových intervalech (někdy i déle jak 3h). Bohužel to v situaci kdy jsou na dvacet miminek dvě sestřičky asi jinak dělat nejde..

Personál porodnice v Podolí je skvělý. Sestřičky na rizikovém i personál na šestinedělí. Jediné, co mi nevyhovovalo, byla právě problematika kojení - každá sestřička říkala něco jiného. Kojení pro mě bylo velmi bolestivé a to natolik, že jsem uvažovala o umělé výživě. Díky sestřičce (paní Pokorné) jsem však nakonec svého syna mohla kojit. Patří jí můj dík.

Personál se mi v oblasti kojení věnoval až poslední den, který jsem měla v porodnici strávit, což je podle mého již pozdě. Kdyby se mi věnovali dříve, mohla jsem být již v porodnici "rozkojená" a nemusela bych to řešit až následně sama doma. Můj závěr: rady mi byly poskytnuty, ale musela jste si o ně říci, což je ale někdy u prvorodičky těžké - jak se zeptat na něco, co vlastně sama neznáte, nevíte na co všechno se zeptat? Sestry by byly zřejmě ochotnější, ale zřejmě neměly mnoho času, což je otázka nedostatečnosti personálu (můj názor).

Personál skvělý, zařízení horší...

Personál této nemocnice si podporu kojení představuje tak, že ženám pouze říká, a to neustále: kojte kojte, nebo: musíte neustále přikládat. Technice věnují tak 1 minutu a víc je nezajímáte. Když se upomínáte, že Vám to nejde, tak vezmou Váš prs a strčí ho dítěti do pusy a konec. Kojit jsem se učila doma podle CD a plně jsem začla kojit po třech měsících. V nemocnici jsem se setkala s neochtou a nezájmem a věřím, že kojit jsem začala jen sílou vůle.

Personál v nemocnici bere svoji práci jako rutinu stylem kojte, ale když vám to nepůjde, tak to máte blbý a tady máte příkrm. I přes naléhání na personál, nebyl nikdo ochoten poradit správnou techniku kojení. Plně jsem začala kojit až díky laktační poradkyni, která mě naučila v klidu kojit přes telefon! Přeji Vám úspěšné dokončení studia :)

Personál v novojičínské porodnici byl naprosto úžasný. Sestry byly velmi ochotné a to i v případech, kdy maminky už ztrácely nervy a začínaly hysterčit. Vždycky si dovedly zachovat chladnou hlavu. Ohledně kojení mi hodně pomohly, i když mi to ze začátku moc nešlo, nakonec jsme to zvládli.

Personál velmi vstřícný. Hodně informací jsem získala z brožury, kterou nám na pokoj sestřičky půjčili (bohužel nám je nemohli dát domů, ale pak jsem si ji sehnala).

Personál z oddělení šestinedělí by měl bývat pravidelně školen ohledně kojení,tak aby všichni dokazali maminkám odpovědět na jejich dotazy a odpvědí byly totožné.

Plně jsem kojila asi 3 měsíce, pravděpodobně stres a starost o starší dítě způsobily, že kojení přestávalo být efektivní a i přes touhu pouze kojit jsme postupně přešli na UM a kojení po cca 3,5-4 měsících skončilo. Starší dceru jsem kojila 2 roky, nicméně jsem také prošla obdobím velké krize, kdy jsme byli chvíli na UM, ale s vaší pomocí jsme se rozkojily. To že jsme to tentokrát nezvládli mě pořád hodně trápí, povzbuzuji maminky kolem sebe aby si vážily kojení, zvlášť toho bezproblémového. Osobně si myslím, že porodnice v HA byla úplně v pohodě, spíš jsou maminky málo připraveny na ten tlak a stres poté, co se vrátí domů. Aspoň v mém případě právě tehdy začaly problémy s kojením.

Po císaři mi malou moc nenosili na pokoj na gynekologii (byla o patro níže). První a druhý den jen 2x za den.Takže jsem ani kojit nemohla. Jednou to zkusili, ale nechtěla, protože mi jí prý přinesli najedenou. Pak mě přesunuli na šestinedělí, tak mi jí nosili více, ale stejně to bylo málo (tak 3-4 denně). Pak už mi jí tam asi 4 den nechali na pokoji a rozkojila jsem se. Už jsem myslela, že to nepůjde, ale povedlo se. Jedna sestřička mi tam dodávala sílu. Dokud nezačala pít ode mně dost, tak jí stále přikrmovali a já si říkala, že kdyby jí nepřikrmovali, tak by třeba ode mne sála víc, protože by měla hlad. No ted už je to jedno, ale bála jsem se, že tím, že od nich stále dostává, tak nebude chtít moje mléko. Kojím dosud - 11.měsíců.

Po císaři mi syna nosili na kojení každých 5 hodin, to mi přišlo málo, syn potřeboval častěji. Dítě automaticky dokrmovali umělým mlékem, vůbec je nezajímal můj názor.

po císaři se těžko kojilo v boční poloze /dítě podložené jen peřinou/, v leže to taky nešlo, člověk se sám pořádně nezvedl, mohla jsem dítě shodit z postele. pomohl by možná kojicí polštář. Poloha kojení dítě vpředu není možná kvůli čerstvé jizvě.

Po kazdem porodu jsem byla vylozene ve stresu z toho, ze mi nejde kojeni, dotalo se mi jen holych rad, co delat, pripadne si precist rady o kojeni na plakate. Pote, co jsem si vyzadala osobni pristup sestry a nazornou pomoc, dostalo se mi akorat velmi bolestiveho stisknuti prsa a tim to skoncilo. Sestra byla arogantni a neprijemna, byla jsem z toho pristupu frustrovana. Pokud bych rodila jeste jednou, zajistim si okamzite prichod laktacni poradkyne do porodnice a naslednou pomoc. Trinecke porodnici nalepka BFH nepatri!!!

Po mém druhém porodu, hned jak mě převezli na odd. šestinedělí (2 hod. po porodu) mi dovezli malou a ona spala. Mladá sestřička, možná žákyňka mě nutila, abych malou vzbudila a dala jí prso, prý jim (u sestřiček) hodně plakala. Nechtěla jsem ji budit, když spala, ale ona doléhala, ať jí to prso dám,prý moc plakala. Tak jsem jí ho nabídla, ale stejně se mi nepodařio ji vzbudit, probudila se asi až za 3 hodiny a pak se napila. Neměla jsem s kojením problém a kojím doteď, má 9 měsíců. Staršího syna jsem kojila 22 měsíců.

Po obou porodech se mi pomoci s kojením dostalo na mou opakovanou žádost, očekávala bych proaktivnější přístup ze strany sester. Ne každý si o pomoc umí říct, po druhém porodu jsem na pokoji plnila funkci laktační poradkyně sama:) Moc díky za Vaše www, mockrát jsem na nich hledala a našla pomoc.

Po porodu akutním císařským řezem se u mne bohužel rozvinula úzkostná porucha, která postupem času přešla do poporodní deprese. Je to strašné, ale dítě jsem zpočátku úplně odmítala, byla jsem velmi vystresovaná, připojila se závažná nespavost. Personál nic nerozeznal a já nebyla schopná rozpoznat, natož sdělit své pocity a potřeby. (V prvních dnech jsem ani nerozpoznala, že mám žízeň). Mléko jsem naštěstí měla velmi brzy a hodně. Z kurzu jsem věděla, jak zvládnout bolestivé nalití prsů na počátku kojení, v porodnici mi ale řekli, že se prsa nesmí po nakojení chladit, že si uženu zánět. Ve svém stavu jsem neuvažovala jasně, poslechla jsem. Výsledek - nalitá prsa 8 dní, nemocniční odsávačka a zničené bradavky. Některé sestřičky byly fajn, ale měly na starost tolik maminek, že poradily jednou a dost. Jiná sestřička rvala malému brečícímu miminku hlavu na můj prs, aby se přisál. Když to (samozřejmě) nešlo, řekla, že to jsou bradavky a donesla mi kloboučky. Další sestra mi ráno vynadala, že používám kloboučky, že je nepotřebuju. Uznávám ovšem, že jsem ve svém stavu možná vyžadovala pomoc až příliš často. Nebyla jsem schopna to ovlivnit. Nicméně mám dojem, že větší počet sestřiček by vše zlepšil. Výsledný dojem z porodnice je tedy ambivalentí - přístup diametrálě jiný člověk od člověka. A poznámka na okraj - když jsem při odchodu chtěla zaplatit poplatek za pobyt, koukali na mě jak na exota, že mi to přeci uhradí kraj. Dva doktoři mě byli přesvědčovat, ať nic přeci neplatím. Z těch peněz by ale možná zaplatili časem další sestru :) V dalších 4 měsících se můj stav díky skvělému psychiatrovi velmi zlepšil, úplné uzdravení trvalo přes rok. Chtěla jsem kojit a zvládala jsem proto vše bez takových léků, které by se mohly přenášet mlékem na malého. Během celé té doby a hlavně zpočátku bylo kojení to jediné, co jsem měla pocit, že dělám správně, a teprv u něj jsem začala navazovat vztah se svým synem. Tomu je teď 20 měsíců, stále kojím a neuvěřitelně ho miluju :) Děkuji, že jsem Vám mohla napsat svůj příběh s kojením. A také děkuju za Vaše úžasné stránky, kde jsem vždycky našla dobrou radu. Jste skvělá.

Po porodu dítě přiloženo rychle, ale další informace ohledně kojení a porady žádné. Dítě mělo snahu sát, ale moc nepřibíralo. Nechtěli nás pustit domů, dokud nepřibere, zhublo 500 g!!!!! Nikdo neřešil proč (důvodem byla zkrácená uzdička na jazýčku, kdyby to v porodnici zjistili, bylo by to rychle vyřešené v součinnosti s ORL), ale místo toho dítě dokrmovali UM. Doma to nebylo o nic lepší, pediatr dobře odhadl situaci a ihned odeslal na ORL, od té doby nebyl problém. Mrzí mě neinformovanost a nezájem pracovníků a zbytečné nucení UM, jinak by nás domů nepropustili.

Po porodu mi bylo dítě jednou přiloženo na kojení a pak už se mi bohužel nikdo moc nevěnoval. Vlastně mi vůbec nikdo neukázal, jak bych měla správně kojit, dokud jsem si nedošla za sestrou, že se malá špatně přisává. Jakožto prvorodička jsem s technikou kojení neměla žádné zkušenosti. Když jsem si o pomoc řekla, tak byla většina sester ochotná a vždy mi pomohla s přisátím dítěte, mohla jsem chodit kojit na sesternu, kde mi půjčovali speciální kojicí polštář a dohlédli, zda kojení probíhá bez problémů. Z porodnice jsem naštěstí odcházela s tím, že jsem malou plně kojila a kojím ji dodnes, kdy je jí 8 měsíců a je částečně na příkrmech. Kojení pro mne byla ze začátku díky bolavým bradavkám a marnému hledání té správné polohy docela dřina, ale díky laktačním poradkyním, které jsem kontaktovala e-mailem, mj. i díky Vám, paní Mrázková :-)), se všechno časem srovnalo a kojení už je teď jenom radost.

Po porodu mi dítě přiložilihned, nicméně poté jsem musela tři hodiny čekat, než mi dítě přinesli na pokoj... nechat mi ho chtěli jen poté, co jim ukážu, že ho umím sama přebalit a ošetřit pupeční šňůru, zvážit před kojením! 3 hodiny po porodu mě tedy nutili stát na nohou a dělat tyto úkony, abych si dítě mohla nechat u sebe v pokoji. Opravdu otřesný zážitek...

Po porodu mi miminko hned nepřiložili, přiložili ho až asi po 1,5 hodině ležení na sále a to jen jakože pomalu mimichodem, protože šla zrovna kolem mladá praktikantka, která se mě zeptala, jestli už bylo miminko přiloženo k prsu a zkoušelo sát. Takže to udělala. Jinak nevím, kdy by to bylo. Také kojení mi nebylo buh ví jak vysvětleno, ještěže jsem se zajímala před porodem hodně sama, jak na to. Naštěstí šlo vše hladce a bylo vše bez sebemenšího problému.

po porodu mi řekli, že přikládat dítě nebudeme, protože je údajně moc vyčerpané-porod byl překotný.Poté mi dítě přinesli za 3 hod.k přisátí a poté opět za 3 hod.Od té doby již bylo stále se mnou až do odchodu domů.

Po porodu první dcery jsem měla veliké problémy s kojením. V nemocnici mi byla ochotná pomoci pouze jedna sestřička. Nakonec jsem si to stejně musela vybojovat sama. Hodně mi pomohla elektrická odsávačka. Nelinku jsem nakonec kojila až do jejích dvaceti měsíců :)

Po porodu ukončeném císařským řezem mi syna přinesli asi 10 hodin po porodu a následující den mi ho přinesli 4x a to jednou se slovy, že už je nakrmený, tak aspoň na pomazlení. V noci mi ho pak nedonesli vůbec a další den už jsme byli spolu na pokoji. Nemyslím si, že je to správný postup, ale možná se mýlím.

Po propuštění z porodnice jsem kontaktovala v Olomouci porodní asistenku z Pomadu a ta mne velice zklamala. Chtěla jsem se zkusit rozkojit u 2 měsíční holčičky propuštěné z JIP a ta mne tak odradila nepříjemnými otázkami a chováním. Proč mne to nenaučili v porodnici, jak nás takto mohli pustit domů, že si musím všechno zaplatit, ..

Po prvním porodu, který byl v r. 2000 jsem neměla o kojení obavy. První porod byl akutní CS, po probuzení z narkózy jsem byla znovu uspána, takže mi dcera byla přiložena až asi den po porodu (pokud mi ji nepřiložili ve spánku). Mléka jsem měla dost, měla jsem hodně plná prsa, což bylo velmi bolestivé. Personál mi pomohl. První dceru jsem kojila 11 měsíců, druhou, která má 20 měsíců stále kojím. Jsem těhotná a opět chci rodit v této porodnici a kojit dítě aspoň 18 měsíců.

Po sekci v úterý (pro rozestup symfýzy) laktace až 5. den (sobota odpoledne). Dokrm od 1. (!) dne Nutrilonem bez mého vědomí (Stříkačkou napřímo, ne přes hadičku ani prst, a to plné dávky, aniž by mi ho předtím přinesly na kojení. Ani mi to neřekly, nic, pak se jen divily: A to jste si maminko mylsela, že ho necháme o hladu, jo?). První dva dny nošení tak 2-3x za 24 hodin a to ještě na vyžádání. Syn se nechtěl přisát několik dní, neměl motivaci, dostal to "zadarmo" stříkačkou. V pátek jsem si vydupala syna natrvalo na pokoj. A pak se sestry začaly hodně snažit. Ale tím, že se syn nechtěl přisát a když už jo, tak pospával, tak málo pil. Jedna směna nutila vážit před i po každém kojení a zapisovat, druhá směna v žádném případě, že mě to stresuje, třetí směna radila nevážit, ale automaticky nabízet po každém kojení dokrm. Prostě zmatek, každých 12 hodin jsem to dělala jinak, kluk byl na nervy, já byla na nervy, bradavky do krve, malej uřvanej a hladovej. Nabízely kloboučky, ale na netu jsem četla, že se jich pak špatně zbavuje, tak jsme to vybojovali pomocí formovačů Medela (už před porodem dva měsíce jsem je používala a super). Rady, že bych měla budit, přehazovat od prsa k prsu apod. ani náhodou. No tak ho nechte spinkat maminko, musí nabrat sílu... Celkový dojem - sestry byly hodné, moc se snažily, říkaly, jak je důležité kojit, ale když pak měla nějaká maminka problém, tak byly docela nervózní a moc nevěděly, bylo to takové hektické. Bylo pár výjimek, hlavně ty mladé, ty byly trpělivé, přišly i v noci třeba na hodinu a seděly a zkoušely přisátí atd. Chápu, že sestry nejsou laktační poradkyně, ale argument v BFH, že mi syna nemůžou po sekci nosit o patro níž, protože je jich málo a že mi ho přinesou, když jim to vyjde, mě hodně zklamal. Totéž se opakovalo od druhého dne na patře šestinedělí. Mám alergickou zátěž, vpáčené bradavky, moc jsem chtěla kojit a kdybych neměla předem načtené informace z vašeho webu a z porodnice.cz od pí Procházkové, tak bych asi dnes nekojila (plně do 6. měsícu a ještě stále - za chvilku 9. měsíců :-)) Další problémy doma jsem pak dořešila s laktační poradkyní, kterou jsem kontaktovala z laktační ligy a pak i díky Vašim stránkám. Moc díky, co pro nás mamky a naše zlatíčka děláte. Přeji Vám i celé rodině krásné Vánoce i svátky!

Po třech porodech si myslím, že je potřeba, aby v každé porodnici byla laktační poradkyně na oddělení aspoň v průběhu běžné pracovní doby (8-15h) k dispozici maminkám. Zdravotní sestry mají mnoho jiné práce a tázající se maminky bývají často odbyty - "však se to naučíce, ostatní to taky zvládly, taky paní vedle vám to taky poví...". Vzhledem k tomu, že v podstatě zmizelo vícegenerační soužití, kde by si lidé přirozeně předávali zkušenosti, vnímám laktační poradkyni v porodnici jako nezbytnou. A díky za Vaši diplomku:-)

Pobyt v porodnici před porodem i po porodu byl pro mne velice stresující kvůli neosobnímu a zmatečnímu přístupu personálu. Doufala jsem v co nejrychlejší přiložení dítěte k prsu po porodu, jak slibovali na předporodních kurzech a na základě toho, jak se porodnice prezentuje. Rodila jsem akutně císařským řezem ve spinální epidurální analgezii po uměle vyvolaném porodu. Dítě i já jsme byli v pořádku, přesto jsem svého syna viděla až za čtyři hodiny po porodu na JIPce, kde jsem ještě musela ležet a nemohla se příliš hýbat. Bohužel mi miminko sestřičky k prsu nepomohly přiložit, ačkoliv jsem o to požádala. K přiložení došlo až po přeložení na pokoj šestinedělí za celých dvanáct hodin. Ani tam se mi nikdo nevěnoval. Sestra děti přinesla a hned odešla. Ostatní maminky na pokoji již byly druhorodičky a mohly chodit, tudíž si snadno poradily. Já se teprv po operaci měla na nohy prvně postavit. Pro dítě jsem si nemohla dojít, nechali ho v mobilní postýlce opodál mé postele. Na sestru jsem se dozvonila, až když byl čas děti zase odnést. Zrychleně synka přinesla, kojení naznačila a slíbila, že mi ho nechá na pokoji už za čtyři hodiny. Poté už jsem své dítě měla u sebe v rámci rooming-in. S přiložením k prsu mi za celý pobyt v porodnici, tj. šest dní ukázaly jen dvě sestřičky, každá s jiným názorem. Syn se bohužel nebyl schopný přisát a já stále neměla mléko a velice jsem se tím bohužel stresovala, i když vím, že to tvorbě mléka nepřispívá. Dokrmovala jsem ho umělým mlékem stříkačkou. Po propuštění domů se kojení stále nedařilo, ani přes kloboučky. Mléka jsem měla velice málo, odstříkávala jsem alespoň ručně a také mechanickou odsávačkou a dokrmovala stále stříkačkou a snažila se synka neustále přikládat, ale nikdy se mých bradavek nechytil. Měla jsem z toho velké trauma, po měsíci už mléko neteklo vůbec. Za celou dobu byl syn živ díky umělému mléku a několika málo mililitrům mého odstříkaného MM. Po ztrátě MM jsem dokrmovala už pomocí lahvičky. Dodnes mám z kojení velké psychické problémy, pocity viny a vzteku na špatný přístup personálu v porodnici. Útěchou mi je jen, že syn prospívá výborně i na UM a je zdráv. Ráda bych měla ještě jedno dítě a z celého srdce doufám, že budu moct plně a dlouho kojit a všem problémům snad předejdu.

Počáteční informace o kojení byly dostatečné, ale ve stavu brzy po porodu, kdy jsem je od sestry poslouchala, jsem si příliš informací nezapamatovala. Naštěstí jsem již během těhotenství pečlivě pročítala Vaše stránky, tak jsem věděla (teoreticky) co a jak. Tyto informace mi velmi pomohly, ale nezkušenost je nezkušenost. Takže jsem z porodnice odcházela s velmi bolestivými bradavkami. Doma se pak stav ještě zhoršil (praskliny byly opravdu značné a již jsem propadala beznaději - nevěřila jsem, že se něco takového může při kojení co dvě hodiny vůbec někdy zahojit). Nakonec jsme ale všechno zvládli a od konce šestinedělí si kojení opravdu užívám, vlastně užíváme. V porodnici mi chyběla hlavně průběžná kontrola maminek při kojení, kontrola přisátí dítěte a případné včasné rady jak na bolavé bradavky a zhodnocení, co je tedy při kojení špatně. Myslím, že i proto jsme pak doma měli trochu trable, prostě jsme si na to museli přijít sami.

Podle mé zkušenosti sestry s kojením poradí, pokud jsou dotázány, takže jsem stále "otravovala" a povedlo se. Vlastně jsem na vlastní žádost zůstala o 1 den déle, abych měla jistotu, že je vše v pořádku.

Podle mého by měli být více brány v potaz touhy a potřeby matky. Když jsme dokola opakovala, jaké jsme měla problémy s kojením po prvním porodu, chtěla jsme s etomu vyhnout u druhého, přes velkou snahu mojí i personálu to ale nešlo a prsa se mi opět ucpala, nechtěla jsme trápit sebe ani dítě a laktoaci ukončit dřív než mi prsa opět úplně zvrdnou a bude z toho opět něco většího. Stále do mě hustili, jak je to děsně dobrý a že to mám vydržet.. Když jsme chtěla dudlík, protože si ze mě syn dělal dudlíka živého, což mě velice bolelo a do jisté míry i omezovalo ( po sekci jsem potřebovala zejm. ze začátku odpočívat), bylo to odmítnuto s tím, že beru dítěti čas u prsa a že se mi enrozjede laktace.. Laktace už dávno byla rozběhnutá a čas u prsa bych dítěti mile ráda dopřála, kdyby ale pil a ne cumlal bradavku a ještě bolestivě.. Další co mě vyloženě vadilo, byla strava.. Jako dát kojící ženě po sekci jako první jídlo po 36h kroupovou polívku je vyloženě terno! Čočka s párkem taky super.. Halušky se zelím taktéž... Ale abych si jen nestěžovala, musím uznat, že oproti prvnímu porodu (1/09) se velice zlepšil přístup ke kojící matce v době jídla. Pokud matka kojila, už nikdo nepeskoval, jídlo schovali a matka se mohla najíst později. Ani nestresovali s nějakým ohromným převažováním dítěte před a po kojení, vyžadvali to jen ejdnou, aby se vědělo, kolik toho dítě vypije. Tentokrát jsem byla spokojená! I když to oěpt dopadlo ukončeím kojení, ale v porodnici jsme se cítila opravdu dobře.

podpora by měla být větší, zvlášť u prvorodiček, které nemají žádné zkušenosti a mají s kojením problémy, především více personálu, který by měl čas se těmto ženám častěji věnovat

Podpora byla myslim dobra, az na vyjimky sester.... s kojenim druheho syna v porodnici jsme nemeli problemy, naopak vykon mel rekordni, ale co jsem tak sledovala u spoluroditelek, obzvlaste jedna sestra byla dost zpatecnicka, a kazila reputaci zbylych skvelych sester. Bylo to spise o lidech nez o porodnici.U prvniho syna to byl rozdil, kojeni slo vyrazne hur, a nejvice mi pomohla asi ma sestra. Nicmene se tenkrat vsechny sestry moc snazili.

Podpora byla velmi mala, spise neochota pomoci s kojenim, byla jsem nestatsna...sestry cpaly do pusy dcerce malicky a ani si pred tim neumyly ruce. Pote co ji daly do pusy malicek, aby zkusily jak saje vstrikovaly ji glukozu, coz by mi nevadilo, Vadilo mi, ze ji cpaly do pusy spinave ruce...Z porodnice jsme si domu prinesly bacil na strivkach a trapili jsem se s tim pres pul roku, museli jsme pouzivat specialni draha mlika....Vubec jsem nebyla spokojena s pristupem ohledne kojeni, nikdo neporadil, nepomohl, bylo jednodussi podavat umelou vyzivu, pri odchodu mi bylo sdeleno at si malou nakrnim nutrilonem aby nemela hlad nez dojedeme domu...na jednu stranu jsem byla rada, ze se chudinka naji, protoze tvorba mlika byla na 0. Ale zaroven me zarazil pristup, ze mi nikdo nerekl, ze ji byl nutrilon podavan. Musim podotknout, ze jsem v teto nemocnci rodila i 1. dceru a s kojenim to bylo to same, tehda to byla ale jeste vetsi neochota nez u druheho pobytu. Nechapu jak mohli a muzou mit takovy titul...z vice stran jsem slysela slova nespokojenosti....napr. od me zname..mela ten sam problem co ja a placala se v tom taky sama:o(...opravdu hruza...

Podpora byla velmi spatna. Vycitali mi, ze maly nepribira, ze nas nepusti domu, ze mam vcas chodit pro prikrm, ze ho mam pocitve vazit - vaha nefungovala. Zadna ze sester poradne neporadila, neukazala jak kojit, kazda rikala neco jineho. Klidne davali studeny prikrm, ohrivala jsem ho pod tekouci vodou, jenze v noci tepla netekla, a pokud jsem ho chtela ohrat, tak se nektere sestry moc netvarily, ale nektere byly ochotne. Prijde mi, ze pro ne je vse automaticke a jasne a neuvedomuji si, ze prvorodicka vubec nevi co a jak. Vlastne jsem pak uz ani maleho neprikladala, mela jsem rozkousane bradavky a nechala jsem rozkojeni se az na doma, coz se nastesti podarilo. Myslim, ze stacil na zacatku osobnejsi pristup a pomoc sester a mohlo byt vse jinak. Ja jsem mohla byt klidnejsi, jiste drive schopnejsi kojit a hlavne miminko nemuselo trpet mym zmatkem a zrejme i hladem. Zkusenost se sestrami strasna, navzajem jsem se podporovaly s druhou maminkou na pokoji, predavaly si zjistene ruzne informace a snazily se z toho udelat nejaky spravny zaver. Mozna bylo vse v tom jejich papiru spravne napsane, jenze pokud je maminka po porodu plna emoci, tak si z psaneho textu moc nevezme. Byla jsem rada, ze jdu domu, ze se snad nejak zajedeme a snazila se ziskat rady od jine kamaradky tehdy druhorodicky. Kazdopadne porad jeste kojim a to jen diky sobe a manzelovi, protoze jsme v prvopocatcich proto delali doma maximum a nevzdavali to.

podpora byla výborná, jen by to chtělo trochu osobnější a lidštější přístup

Podpora byla, i přes problémy (žloutenka, nutná fototerapie)bezvadná, kojit se mi moc nedařilo a malá šla hodně dolů s váhou a tak ji po kojení dokrmovali. Mrzí mě, že jsem byla propuštěna jako "plně kojící" s tím že se to doma doladí...nedoladilo se to, naopak po týdnu kdy jsem se snažila malou jen kojit mi dětská lékařka opět poradila dokrm (malá vůbec nepřibrala a byla hodně pod porodní váhou). Dodnes (čtvrtý měsíc) to kombinuji – kojení, odstříkávání, umělý dokrm. Kdyby mi popravdě napsali do propouštěcích papírů částečné kojení, nebrala bych to asi jako takové selhání. Dobrý pocit z kojení (jako že to jde a nejsem matka až tak úplně na houby :-) mám až tak od třetího měsíce... Vůbec jsm nepochybovala o tom, že budu kojit, nikdy mě nenapadlo že to nejde jen tak (opravdu jsem se snažila ,snažím dodnes a dokud to malá definitivně neodmítne se snažit budu) Tlak na kojení nejen v porodnici ale v celé společnosti způsobují u lidí jako já (co moc chtějí a úplně to nejde) – bylo nás v porodnici více – neuvěřitelnou frustraci spolu s hormony je to opravdu zážitek...sestry vám pak řeknou (naprosto proti informacím, které jsou uvedeny např. ve zdravotním průkaze) že v kojení to není... tohle říká i má dětská doktorka a laktační poradkyně ... ten tlak na kojení a informační masáž všude okolo je opravdu brutální.

Podpora je důležitá, u prvního dítěte(porod 2008) jsem necítila v porodnici žádnou podporu, naopak byla jsem propuštěna se slovy: asi nemáte mléko, kupte si nutrilon. U druhého dítěte jsem byla víc připravena, jinak bych taky asi skončila na UM. Děkuji za Váš zájem o problematiku kojení.

podpora je podle mě dobrá, ale přístup a informace personálu jsou různé

Podpora kojeí by byla lepší kdyby nebyla porodnice max. přeplněna. Sestry neměly čas na adekvátní péči a s tím spojenou trpělivost radit maminkám. Ale byly milé. Až na jednu. Ale to už je do jiného dotazníku. Nejspíš pro konkrétní nemocnici. Díky této sestře považji já, ale nejen já, pobyt v porodnici za příšerný. Ostatní sestry však byly profesionální, ale měly hodně práce. Miminek se rodí hodně:-)))))

Podpora kojení byla dle mého názoru dostatečná, jediné co mi vadilo bylo povinné vážení dětí před a po kojení, které je dle mého názoru-v případě že dítě celkově prospívá zbytečné a stresující. Stejně rozdíl 20-30g nejde pořádně odečíst(pohyb dítěte).

Podpora kojení byla nedostatečná, sestry byly neochotné. Dcera nejdříve při kojení spala, později kojení odmítala. Kdyby mi sestry pomohly hned v porodnici, mohla jsem kojit plně, takto jsem (s podporou laktační poradkyně v začátcích po propuštění z porodnice) krmila odstříkaným mlékem do 13 měsíců.

podpora kojení byla spíše ze strany porodních asistentek. Na novorozeneckém odd. byla vstřícnost malinko menší, ale snažily se v rámci možností pomoci a poradit.

Podpora kojení byla v porodnici dobrá, všichni chtěli, aby maminky kojily. Ale kdyby mi někdo řekl, že když se mi mléko do 4. dne nezačne dělat, že dají mému dítěti normálně najíst, tak bych se tak nestresovala a možná bych je dnes plně kojila. Ale to stálé musíte kojit, musíte kojit, když dítě křičí hladem a velmi hubne, mě psychicky odrovnalo. Když víte, že mléko pro své dítě prostě nemáte, připadáte si strašně a k tomu Vás děsí negativy UM, to na klidu nepřidá. Dnes je mé dítě na UM plus se je snažím přikládat, ale je to boj od začátku.

Podpora kojení je dobrá, ale sestry bohužel nemají dostatek času na to, aby matkám vše vysvětlily

Podpora kojení je důležitá, ale zdá se mi, že sestry v porodnici zřejmě nemají dostatek času věnovat se každé mamince podlejejích potřeb. Cítila jsem u nich nervozitu z toho, že je zdržuji od práce. Měla jsem velké problémy s přisáváním syna, díky žloutence byl spavý a nenechal se budit. Rady jsem sice dostávala, od někoho více a od druhého méně, ale velice ve spěchu, přístup jedné ze sester mi přišel i dost necitlivý, ve smyslu fyzicky hrubý. Díky právě nedostatku času, jakoby chtěla to dítě rychle donutit, aby spolupracovalo a nacpat mu můj prs za každou cenu. Asi by tam měl být člověk speciálně k tomuto účelu zaměstnaný. Chápu, že nás rodilo naráz hodně, ale za to přece pacient nemůže.

podpora kojení je jistě velice důležitá ale bere někdo ohled na matky, které se snaží a přezto kojit nemohou?Já osobně od 4 měsíce těhotenství nosila kloboučky, jelikož mám zapadlé bradavky, popijela jsem různé čaje a mlíka a nevím co všechno a po porodu, ihned ,mě porodní asistentka řekla,, tady se kojit nebude, tady jsou zapadlé bradavky,, takže první podpásovka a stresující věta která mě děsí ještě dnes.Pak syn měl žloutenku, nikdo nám děti nenosil nebo nevolal na kojení, s druhou maminkou jsme se navzájem budily a podctivě odstříkávali mlíčko, ale k ničemu. Když jsem šla za synem na sluníčko, jaké asi na mě čekalo překvapení. Zdravotní sestra mu dává jíst z flašky z té staré skleněné s obřím dudlíkem!!!!! Takže veškeré snažení k ničemu!!!!! A pokud mi někdo bude říkat, že ne že v jejich nemocnici se to neděje tak opak je pravdou.

Podpora kojení je slabá,zvlášt pro maminky co kojí poprvé,a více trpělivosti by taky neškodilo.Ještě že jsou takové podpůrné stránky,kde mi pani ráda na mé problémy skojením odpověděla a moc mi v dané situaci pomohla a to i psychicky! děkuji

Podpora kojení je určitě důležitá ale mnohem důležitější je psychika maminky a pokud každá sestra radí něco jiného, tlačí na vás a vy máte pocit, že jste nejhorší matka na světě, tak nepomůže vůbec nic, chtělo by to více ochoty a hlavně třeba i soudnosti.

Podpora kojení mi v porodnici v NJ chvílemi připadla spíše jako nátlak. Nikdo se nikoho neptal, zda chce kojit nebo ne. Prostě všechny MUSELY kojit. A basta... Bylo mi líto maminky, kterou sestry "mučily" kojením dva nebo tři dny, a to i přesto, že už porodila třetí dítě a ani jedno nemohla kojit (její nemoc jí to znemožnila i u předchozích dvou dětí). Ony to přesto zkoušely a kluk jí pořád řval hlady. Psychicky byla na dně. Mně osobně se také moc nevěnovaly a kdyby nebylo zkušenějších maminek na pokoji, asi bych kojení zabalila. Jinak Vám děkuji za pomoc, moje maminka nás nekojila, a tak mi Vaše rady opravdu přišly vhod. Dcerka se odstavila sama asi v roce, raději baští zeleninu a maso :).

Podpora kojení při porodu mého prvního dítěte byla velmi špatná, sestry neochotné, neohleduplné - měla jsem problém s tvorbou mléka a nakonec jsem kojila pouze 6 týdnů. U druhého dítěte sestry věděly, že mám druhé dítě a nějakou podporu ohledně kojení samy nenabízely.

Podpora kojení téměř žádná, při jaké koliv otázce velmi neochotný personál, skoro jsem měla pocit, že je obtěžuji, hlavně u prvního porodu. Porodnici jsem si nijak nevybírala, byla jsem v patologické poradně, takže jsem prostě u nich i rodila.

Podpora kojení v BFH nemocnici by měla být na vyšší úrovni, chybí zde individuální péče o matky po císařském řezu, přiložení dítětě neprobíhá dostatečně brzy. Já osobně jsem dítě dostala až za 24 hodin po císařském řezu a nikdo se mě ani neptal, zda bych chtěla dříve. Dále byl značný rozpol v názorech u sester z novorozeneckého oddělení a sester z oddělení šestinedělí v názorech na správné kojení.

Podpora kojení v Bohunicích je bohužel téměř nulová, sestřičky nic pořádně neukážou, nemají trpělivost, dokrmy dávají velmi benevolentně, dávají rozporuplné informace. Dokonce mi dětská primářka doporučila dceři dávat místo kojení čaj, že prý pije moc (4. den 80 ml) a roztáhne se jí žaludek, tak z toho jsme šli s manželem do kolen. Také mi bylo v porodnici řečeno, že nemám kojit dřív, než po 2 hodinách, že jinak dcera stejně nic nevypije, protože se nestačí vytvořit mléko, no větši blbost jsem neslyšela, když jde o kolostrum v prvních dnech života... Následně se mi den před propuštěním velmi bolestivě nalila prsa, doporučili mi studené obklady, měli na sesterně gelové polštářky v mrazáku, ale měli jich málo a rozhodně to nestačilo pro všechny, kdo je potřebovali. V dalších dvou letech jsem v porodnici byla navštívit 2 své kamarádky, jedna byla po SC, obě měly potíže s bolestivým kojením, nikdo jim neporadil (nebo to spíš nikoho nezajímalo). Po asi 5minutové ukázce, jak dítě správně přiložit a jak ho přimět k uchopení větší části dvorce, najednou kojení nebolelo, jaký zázrak, že? :)) Váš web je super, vždycky na něj odkazuju, když má někdo v mém okolí potíže a odpověď neznám sama nebo potřebuji své tvrzení něčím podložit.

Podpora kojení v Krči byla dobrá, nebyla jsem však spokojena s oddělením zdravého dítěte po porodu za účelem vážení a prohlídky - dítě mi nedali ihned po porodu.

Podpora kojení v nemocnicích je velmi důležitá, matka by měla být plně informována o přednostech kojení pro ni i pro dítě a motivována k němu, nicméně ne přehnaně, ne za každou cenu, že je to jediná správná možnost až do té míry, že je pak naopak stresována, že pokud nekojí, nebo se jí to nedaří, vyvolává to v ní pocity viny, že je špatná matka a neposkytne svému dítěti to nejlepší, toto je můj názor plynoucí z vlastní zkušenosti i stejné zkušenosti mé kamarádky, kdy nakonec byla veškerá snaha laktačních poradkyň až kontraproduktivní - matka nesmí cítit, že je na ní vytvářen nátlak, vždy je to pouze jedna z možností, byť ta nejlepší a vždy by to měla být otázka volby a svobodné vůle té které matky.

Podpora kojení v nemocnicích je zbytečně přehnaná,až vtěrná,kdo není rozhodnut,zda kojit,nebo netak ho přehnaná podpora spíše odradí od kojení.

Podpora kojení v porodnici byla zjevná, ovšem ochota personálu nebyla dostatečná. U mého 1. dítěte (nar.2007 císařským řezem-akutní za porodu) jsem měla velké problémy s kojením (nástupem laktace). Potřebovala jsem pomoct s přiložením dítěte k prsu, (s podříznutým břichem vám nefungují břišní svaly) i s přisátím. Požádala jsem o pomoc dětskou sestřičku, jednou, podruhé, ale pak už jsem viděla nelibost (možná stres z množství požadavků rodiček), takže jsem se snažila sama. Z každého pokusu o kojení jsem byla zoufalá, zpocená, rozbolavělá.Pořád se mi chtělo brečet. Měla jsem pocit, že tam se mnou není nikdo, kdo by mi pomohl a zároveň byl na mě milý. Nakonec jsem prsa rozpumpovala odsávačkou a s malým jsme se kojit naučili než nás pustili domů.Kojila jsem do 2 let. Myslím si, že problém není v neinformovanosti personálu, ale v počtu sester, příp. laktačních poradkyň.

Podpora kojení v porodnicích je dána tím, jakým způsobem se chce vedení porodnice prezentovat. Na podporu kojení je dnes velký tlak, proto to považuji za samozřejmost, ale vždycky záleží na konkrétních lidech. I v sebelepší BFH porodnici se najde pár jednotlivců, kteří svým přístupem narušují snahu ostatních.

Podpora kojení ze stran personálu je dle mého názoru dostatečná a vyhovující, ale mělo by se více dbát na stravu kojících matek, protože se nejednou stalo, že byla jídla nadýmavá a pak trpěly všechni miminka a maminky na oddělení. To je v nemocnici myslím dost opomíjeno.

podpora kojeni: dle meho nazoru hodne zalezi na pristupu porodnich asistentek a sester na oddeleni setstinedeli. Myslim ze vytazenost sester je vysoka a nedokazi se venovat efektne kazde pacientce. Pripadne vysvetli jenom malou cast, ukazou jenom jednu polohu, kt. ale nemusi pacientce vyhovovat. V pripade porodnice a terminu kdy jsem rodila ja, byla demonstrovana jenom poloha v leze. Jine polohy: sestry byly jen ztezka ochotne s pacientou zkouset...

Podpora v kojení byla celkem dobrá, i polohy ke kojení. Některé pro mě byly zcela nové a určitě jsem některé využila a oblíbila si je jak já i maličká. Kojilla jsem plně do věku 28 měsíců, dle požadavku dítěte. S čím jsem byla , ale zcela nespokojena byly informace k odsříkávání a prostředky. Neměla jsem přístup a možnost si zajistit vlastní odsávačku mateřského mléka. A na celé porodnici, kdy bylo v této době 2008 denně hromada porodů nebyla ani jedna funkční odsávačka, která by mi mohla usnadnit odstříkávání. Byla to úplná katastrofa, já jsem pak denně odstříkávala do jednoho roku 1l mléka. Měla jsem tedy nadměrné množství a když byste se měla vžít do mé situace -porod císařským řezem komplikovaný, ručně odstříkávat takové množstvéí mléka, byla jsem uplně vyčerpaná a na dně. Na můj dotaz, zda mám nalité moc prsa - jestli by se to neměla již druhý den po porodu odsávat mi byla daná 4x rozdílná odpoveď. Jinak je hrozně velký problém s čistým náhradním prádlem. nebyla jsem vůbec spokojena.

Podpora v porodnici byla slabá, jedna sestra mi řekla, že své dítě neukojím, že na to nemám. Co sestra, to jiný přístup - názor, byla jsem z nich zmatená. Následně využitá pomoc laktační poradkyně (paní, která vedla předporodní kurz) ve mě vzbudila pocit, že nemůžu být dobrá máma, když nekojím plně své dítě. Také vaše stránky budí dojem, že bez kojení není mateřství úplné, že není nic důležitějšího... Naštěstí uplynulo pár let a já zjistila, že umělou stravou moje dítě netrpělo, naopak je méně nemocné, než děti, které jejich super dujičky krmily svým více let. Netrpím na žádné alergie, narozdíl od spousty kojených. A, laktační poradkyně divte se, mám se svou dcerou plnohodnotný vztah i bez toho, aby mou bradavku žužlala do tří let :-))

Podpora v ÚPMD jak při kojení tak v přístupu k matce a dítěti na odd. šestinedělí. Mám na mysli osobní přístup doktorů a zejména sester, které plní (byť pečlive) pouze zadané a nutné postupy a projevují velkou kenochotu v případě potřeby cokoliv sdělit matce, nedej bože snad vysvětlit podrobně stav dítěte, postupy při kojení atd. Díky tomu jsem první dítě téměř nekojila, neb jsem byla totálně vynervovaná už z porodnice, druhé jsem díky jiným zdrojům úspěšně kojila 9 měs. a třetí, které mělo alergii na laktózu a velké potíže, jsem kojila pod dozorem dietologa a také díky informacím z Vašeho webu. Děkuji za to, dnes jsou všechny děti zdravé a věřím, že i tomu třetímu moc pomohlo to, že byl kojen. Mějte se J.Kuperová

Podporu kojení považuji za velice důležitou a významnou. Myslím si, že ve všech porodnicích by měli být aktivnější a vstřícnější ohledně podpory kojení. Mělo by se více prosazovat, personál by měl být více proškolen, ale hlavně je to o lidském přístupu. Kolikrát jsem si připadala jako ve vězeňské nemocnici a ne na porodním oddělení. Samé příkazy, zákazy ...K děťátkům se chovali hezky, ale k maminkám, které třeba rodily poprvé, často povýšeně.

Pokud bych neabsolvovala předporodní kurz + kurz zaměřený na kojení, v porodnici po porodu bych si byla hodně nejistá. Na otázku "jak dlouho plánujete kojit" jsem odpověděla 2 roky, ale ve skutečnosti jsem délku kojení neplánovala. Z mého úhlu pohledu se délka kojení dopředu plánovat nedá (kojím tříleté dítě). U volby porodnice jsem zvolila na doporučení - ve skutečnosti to byla nutnost této porodnice vzhledem k rizikovému porodu. Stejně jako mně, ani většině účastnic kurzu (nebo snad všem) nezkontroloval gynekolog v těhotenství prsa- respektive případné vpáčení bradavek.

Pokud bych neměla kurz laktační poradkyně, tak se obávám že bych měla s kojením velké potíže, na které by nejspíše téměř nikdo nereagoval a spíše než řešení příčiny se řešily spíš následky. Za dobu mého pobytu se objevila jen jediná světlá vyjímka - sestra, která měl zájem, byla ochotná, nespěchala, nebo alespoň nám nedávala najevo, že má spoustu práce a na nás čas nemá. Pokud bych neměla načteno a nebyla bych tak odhodlaná, tak by situace po porodu (ohledně přiložení a zkoušení kojení) proběhla mnohem hůř. I tak to nebylo ideální dle mých představ (což nikdy asi nemůže být), měla jsem výčitky, že jsem synovi neumožnila 100% příchod na svět a dostatečné přivítání, že jsem ho neuchránila před protivnou, sebevědomou a všeznalou sestrou, ale zpětně jsem na sebe pyšná, že jsem si uhájila alespoň to, co se mi podařilo. Navíc pod vlivem hormonů jsem se hodně trápila, že to přivítání nebylo 100% (když mohlo být, porod bez jeakýchkoli komplikací, přímo učebnicový) - a stále k té sestře cítím zlost, ale už se smiřuji... a příští miminko(pokud to bude bez komplikací) si nenechám vzít a dopřeju mu ten čas přivítat se a poprvé se napít!! Díky za práci kterou děláte!!!

Pokud jsme za sestřičkami přišly, tak se nám pokaždé věnovaly, a to i v noci. Problém vidím v tom, že dětské sestry řešily kojení dětí a množství nakojeného mléka, zatím co sestry z gynekologie řešily problémy s otoky prsů při nástupu laktace. Takže v mém případě, kdy malá málo pila, byla spavá a já měla prsa nalitá a bolavá, jsem se dost naběhala mezi sestřičkami. Určitě by pomohlo, kdyby přišla jedna sestra, která by prohlédla prsa, zkontrolovala techniku kojení a zároveň i nakojené množství mlíčka. Také by každá maminka měla dostat informaci, kolik mlíčka by dítě mělo v daný den vypít. My jsme sice domů šly jako plně kojené, ale malá málo pila a nepřibírala. Naštěstí jsem měla zkušenosti z minula a doporučenou dávku jsem do malé po kojení nacpala (odstříkané mléko). Tak jsme se po několika dnech nakonec rozkojily.

Popravdě řečeno mi vadilo, že každá novorozenecká sestra měla jiný názor a tím mě dost pletli...naštěstí jsem znala už z předporodních kurzů mimo porodnici laktační poradkyni a dulu, která mě výborně připravila a informovala, a na kterou jsem se posléze obracela, když jsem si nevěděla rady...

Popsala jsem druhý porod, kdybych popisovala první, měla jsem mnohem více problému s kojením....

Porod byl velmi komplikovaný a prodělala jsem zároveň operaci břicha (močových cest atd.). Malý byl naštěstí ok, ale já byla 3 dny na JIP a další týden připíchnutá na kapačkách a drenech. Malého mi poprvé přinesli na kojení po těch třech dnech a pak mi ho nosili cca 4x za den. "Bohužel" jsem typ ženské, co má mléko po prvním přiložení a málem jsem se zbláznila bolestí a strachem, že budu mít záněty, protože prsa byla plná a malý nikde. Naštěstí jsem byla poučená z prvního porodu a měla svou el. odsávačku, ke které jsem se bohužel musela velice složitě dostávat, vzhledem k mému skoro 2týdennímu upoutání na lůžko. S pláčem jsem prosila sestry, aby mi malého nosily častěji (nejen kvůli němu, ale i kvůli mě a té bolesti). Nenosily. V noci mi ho přinesly naposledy v 10 a pak až v 7 ráno. Celou noc jsem jen čekala, kdy přijdou, že musí mít přece hlad a určitě jim pláče a navíc moje prsa ho potřebovala. Až při odchodu jsem se dozvěděla, že ho vesele dokrmovali Bebou, místo, aby ho přinesli. Nejsem fanatická kojná, ale tohle mě opravdu dostalo. Byl to celkově hrozný zážitek. Doma už pak bylo vše ok, ale kdyby to nebyl můj druhý porod a já už něvěděla co a jak dělat, asi by to neskončilo pro má prsa i pro miminko tak dobře:-). Naopak bych ráda zdůraznila, že první porod v Praze na Bulovce byl úžasný a to i co se kojení a spojené péče s tím týká. Sestřička se mi jako prvorodičce věnovala i 2 hodiny. Přeji Vám hodně úspěchů s diplomovou prací a děkuji za tyto stránky. S prvním chlapečkem mi hodně pomohly:-)). Mějte se hezky.

Porod jako takový byl úžasný a nezapomenutelný zážitek, na který budu vzpomínat celý svůj život. Personál na porodním sále i na příjmu byly úžasný a milý. Vše dopodrobna vysvětlili co se bude dít, proč to budou dělat atd. Ale pak ta samotná péče na oddělení šestinedělí to bylo něco strašného a pro mě útrpného. Bylo to mých 5 nejhorších dní, prostě ta neochota s čím ko-li poradit, pomoci byla otřesná. A slyšet slova vždyť nemusíte kojit, nelamte si s tím hlavu mě opravdu psychicky moc nepodpořila, spíš naopak mě to překvapilo a zároveň i rozhořčilo. Ale nenechala jsem se odradit těmito slovy a mléko jsem odstříkavala. Kojení jako takové jsem začala až doma v klidu za velilikánské podpory manžela, který mi neustále pomáhal a podporoval jak jen to šlo. I díky Vašim stránkám se kojení upravilo a dala jsem se dohromady. A kojím stále a doufám že i ještě nějakou dobu budu.

porod jako takový byl velmi dobrý, kojení a přístup k matce neuspokojivý, některé sestry velmi nepříjemné, každá tvrdila něco jiného a pak jak se v tom má prvorodička vyznat, vše se srovnalo až v pohodlí domova, kdy jsem kojila plně jenom mateřským mlékem

Porod probělh v rámci možností dobře,ale zarazilo mě že mě malého vůbec nedali jen nám ho rychle ukázali a pak mě odvezli na jiný sál aby vyndali placentu.Porod proběhl ráno,a malého jsem pak viděla po narkoze až ve 20hod.mi přinesli na 1 kojení...Nikdo mi nic nevysvetlit jen mi to sestra rychle ukázala a to bylo vše že toho má moc že je plná porodnice děti...Malý měl silnou žloutenku tak ho několikrát svítitli a pak jsme leželi týden na dětském protože měl stále vysoké hodnoty...tam jsme kojili plně.Pak nás pustili domu a ja jsem se chtěla z kontaktovat z laktační poradkyní z Pardubic ale paní mi nezvedala telefon ani mi neodpovídala na email.Na dětském mi dr. řekla že mám kojit po 3 hodinách a né když chce malý a pak to bylo totálně vháji...dělalo se mi málo mléka a malý měl hlad...z kojením jsem přestala po 6 nedělí a lituji toho dodnes.

Porod s lekáři a asistentkou výborný. Následná péče katastrofální. Absolutní nezájem personálu, žádná pomoc s kojením ani s novorozencem, žádný lidský přístup.S každým dotazem jsem měla pocit, že je obtěžuji.Dokonce jsem dostala vynadáno, že Honzík počůral zavinovačku.Při propouštění mi ho doslova odtrhli od prsa, protože ho museli prý rychle naočkovat. To co pracně vysál, tak hned vyzvracel a pozvraceného a rozbaleného mi ho přinesli zpět. Na dotaz jak se mám dál starat o pupíček mi sestra vrazila propouštěcí zprávu a mezi dveřma řekla, že mám snad svého pediatra který mi má vše dalši vysvětlit. Z celého početného personálu jedna jediná sestra byla ochotná a zodpověděla vše mé dotazy. Bohužel zažila jsem ji jen jednu noční službu. Vím, že v téhle porodnici už nikdy rodit nebudu ikdyž přístup při porodu byl fantastický, ovšem následná péče mě hrozně zklamala.

Porodila jsem v mostecké nemocnici dvě děti, s časovým odstupem 4,5 roku. A pouze u prvního dítěte byla jen jedna skvělá sestra, která vždy pomohla, poradila, předvedla....vše ohledně kojení. U druhého dítěte jsem se sama musela domáhat kojení, malej byl v inkubátoru ale jíst ode mě mohl, bohužel sestry byly natolik zaměstnány že pro mě nikdy nedošly, ač o to byly požádány a raději mě dítě krmily cizím mlíkem....prý se zrovna budí když odejdu. Když mě synka dali na pokoj, kojení nešlo jak jsem chtěla....i má spolubydlící měla problémy.... a sestra opět nepřicházela ani po více urgencích...nakonec se jednou dostavila a pak zase nic, raději jsem vše pak řešila už doma. Takže témě kojení u nás v nemocnici kromě jedný sestřičky nic moc. Matka 2 dětí z Mostu.

Porodnice , v které jsem rodila je spádová a protože je tam občas přeplněno mají sestry plno práce, chtělo by to více podpory kojení. kdybych už neměla jedno dítě a nevěděla jak kojit nevím jestli bych to zvládla.

Porodnice byla na podporu kojení velmi zaměřená, bohužel jsem měla pocit, že je personál přetížený a sestry se nestíhají věnovat maminkám, jak by bylo potřeba. Některé sestry nebyly ani moc příjemné, až se člověk pomalu bál zeptat. Řešilo se pouze, zda dítě přibývá na váze. Domů jsem šla hodně nejistá, kojit jsem uměla pouze v leže, postupně jsem se trochu uklidnila, protože vše fungovalo bez problémů.

Porodnice Kolin i pres titul BFH pro me byla obrovskym zklamanim. Oddeleni porodni a sestinedeli super pece, ale novorozenecke katastrofa. Pomoc s kojenim nulova, informace nulove, po prichodu z porodnice jsem musela vyhledat pomoc lakt.poradkyne, diky ktere jsem plne kojila 6 mesicu a pokracovala az do 15.mesice veku ditete.

Porodnice podporuje kojení, ale informace poskytuje jen na opakované dotázání. Lepší a vstřícnější jsou na dětském než na ženském šestinedělí.

Porodnice u Apolináře naprosto super... rodila jsem tam 2004, 2010... pokud se maminka nemůže rozkojit a dítě dostane teplotu, podají miminko čas stříkačkou, kvůli dehydrataci. Jinak mi přijde, že se to kojení moc řeší. Chápu, že některým maminkám to nejde, ale jinak mi na tom nepříjde nic těžkého. dceru jsem kojila 14 měsíců, sama se pak odstavila a syna zatím 5 měsíců.. oba měly dudlík, a dávala jsem jim ve vedrech pít z flašky a kojení to určitě nenanušilo.

Porodnice v Brandýse je malá porodnice rodinného typu, ale začínají sem jezdit rodit i maminky z Prahy a vzdálenějšího okolí... bohužel kromě zrekonstruovaných nadstandardních pokojů se potýká s nedostatečným kapitálem a je to hodně vidět (nemají dostatečný počet oblečení pro miminka, plenky musí mít maminky vlastní, stejně jako vložky a ubrousky...). Měli možnost zakoupit v zahraničí schválený přístroj na pasterizaci mléka od dárkyň (vyvinutý do mikrovlných trub), ale u nás neschválený, takže jim ho ministerstvo nepovolilo... takže se přebytečné odstříkané mléko maminek, co ho mají dost, vylévá, a děti maminek po SC nebo těch, co kojit nemůžou nebo nechtějí, se krmí UM :o( - nepochopitelné...

Porodnice v Havlíčkově Brodě je velmi dobrá a personál na vysoké odborné úrovni.Ke všem maminkám, alespon co jsem si všimla já všichni přistupovali tak, aby maminky cítily co nejvíce v pohodě a v klidu , kdykoliv i v noci mohly maminky požádat sestru o pomoc s miminkem.Když jsem porodila já, přišla za mnou na pokoj i porodní asistentka a lékařka ,která mě rodila a povídaly si se mnou.

Porodnice v Hradci Králové je velice dobře připravena na řešení koejní. Byla jsem velice spokojena a doporučila bych ji maminkám, které se rozhodly, že chtějí své dítě kojit.

Porodnice v Kolíně byla výborná ohledně celkové péče a průběhu porodu, ale co se týče kojení, tak u první dcery mi bylo vysvětleno vše při prvním přiložení a zrovna jsem narazila na příjemnou sestru, u druhé dcerky to brali jako samozřejmnost, že není co vysvětlovat, když jsem již kojila. Sestřičky starší generace mají dle mého nározu přístup mnohem horší, dokonce doporučovaly dudlíky, když miminko plakalo, protože se ještě nespustilo mlíčko, sestričky mladší mají pro rozjetí laktace mnohem lepší přístup a podporu, vědí že je to pro miminko nejlepší.

Porodnice v Litoměřicích nás s manželem při první návštěvě velice zaujala, přijala nás hlavní sestra a provedla sálem. Manžel nemluví česky tak jsme hledali porodnici kde by to nevadilo a mohl by se mnou být. Co se týče porodu a personálu na porodním sále, vše bylo naprosto perfektní, udělali vše dle porodního plánu a pokud se něco lišilo, tak se vždy ptali. Holčičku jsem dostala hned na bříško a poté, co ji pouze utřeli jsem jí dostala k prsu. Vše úžasné. Jen lituji, že jsem jim dovolila,aby jí pak odnesli na šetinedělí (narodila se ve 2 ráno a přesvědčili mě,že si více odpočinu, když jí na 2 hodiny dám k nim). Po příchodu na šestinedělí jsem zjistila, že jí již sestry vykoupaly (byla jsem z toho rozezlená) a pak se mi skoro 2 dny nikdo nevěnoval (prý měly hodně práce). Ohledně kojení se mě věnovala pouze jednou a to už těsně před odchodem, pouze jedna starší vynikající sestřička. Nakonec jsem podepsala reverz, neboť jsem byla úplně vyčerpaná a potřebovala jsem manžela, aby mi trochu pomohl. Porod úžasný, šestinedělí otřes. Ale přesto bych asi znovu jela tam, neboť v okolí lepší podmínky nejsou a to je smutné. Kdybych byla mladší, určitě bych už rodila doma. Přeji hodně zdaru. Zuzana Walsh

Porodnice v Opavě kojení opravdu podporuje. Mé starší děti se narodily v Novém Jičíně (před 9 a 5 lety) a tam byla podpora kojení mnohem horší. Nemít tehdy s sebou knihu Kojení dar pro život, asi bych kojení nezvládla.

Porodnice v Rumburku je malá, není nijak medializovaná (v minulosti špatná pověst gynekologie možná nadále kvůli několika "případům" (zřejmě nafouknutým TV) některé maminky v oblasti odrazuje, nicméně mohu vřele doporučit. Přihlášení k porodu ve 34.týdnu, osobní přístup personálu, pocit skoro jako doma. Nemám jinou zkušenost, ale z vyprávění kamarádek o porodech "jako na běžícím páse" ve velkých porodnicích se jen usmívám při vzpomínce na svůj pohodový porod :)

Porodnice, ve které jsem rodila, se dle mého názoru podpoře kojení nevěnuje dostatečně, resp. záleží na konkrétních lidech, směně. Přesto jsem s kojením vážnější potíže neměla, vše se vyřešilo přirozeně samo, kojila jsem dcerku do ukončených 15ti měsíců.

Porodnici jsem schválně vybírala s podporou kojení. Při prvním synovi (rok 2004, SC+2 dny odloučení), mně nikdo nepoučil o odstříkávání, aby se rozjelo kojení. Při problémech, pozdější nástup laktace, mi lékař doporučil podávat příkrm z láhve!!! Kojila jsem jen 6 týdnů. :-( U druhé dcery vše OK, jen přibírala na spodní hranici normy a při každé návštěvě mi byl dětským lékařem(tedy už v poradně ne v porodnici) doporučován příkrm umělým mlékem. Kojila jsem 2,5 roku. Nyní mohu konstatovat, že se podpora kojení v porodnici hodně zlepšila. Nejlépe informovala laktační poradkyně a některé dětské sestry. Naopak dětská lékařka při náznaku problému (malý měl silnou žloutenku, spavý, málo pil) okamžitě nabízela umělé mléko a opět z láhve!!! Teď má 4,5měsíce, plně kojím. Takže laktační poradkyně by měla býr v porodnici neustále k dispozici (nejen přes den). Pořádné školení by měli dostat pediatři!!!

Porodnici jsem si vybírala podle umístění neonatologického oddělení a trochu jsem počítala s nedostatečnou poporodní péčí pro vytíženost oddělení fyziologických novorozenců. Ale protože jsem rodila poprvé a strach z péče o dítě se prostě najednou dostavil, byl pro mě důležitý příjemný přístup personálu, kterého se mi nedostalo. Každá sestra se samozřejmě chovala jinak, některá přišla i sama, zeptat se mne v noci, když moje dítko plakalo, jestli nepotřebuju pomoci, ale opak je pravdou. Jsem ráda, že jsem ten počáteční stres zvládla a že i když jsem odcházela z porodnice a má lehce nedonošená dcera se nekojila, vše jsme nakonec zvládly a kojím dodnes, kdy jí je 16 měsíců.

Porodnici nelze posuzovat jako celek, jedná se o přístup jednotlivých sestřiček. Nakonec kojení není tak důležité, dítě bylo celou dobu na dokrmu UM a je zdravější než leckteré kojené do dvou let :) Takže pozor na přeceňování kojení :))))) Vše je individuální. V Opavské porodnici jsou sestřičky snaživé, pomáhají a věří, že maminky nakonec budou plně kojit (proto i Dr. uvádí do zprávy plně kojeno i když to není pravda) a když se to někdy nepovede - je to jen práce navíc pro maminku, nic víc :) Někdy se všichni snaží, ale dítě je v klidu, chrní si a ono samo nechce :(

Porodnici v Havlíčkově Brodě nelze v oblasti podpory kojení nic vytknout, personál byl velmi vstřícný a aktivní. Pokoj se mnou zdílela žena, jež první dvě děti nekojila, třetí syn měl žloutenku, byl hodně spavý, přesto se díky přístupu personálu kojení zadařilo. Naopak moje loňská zkušenost s Pražskou Vinohradskou porodníci byla zdrcující. Sestřenici bylo po porodu dítě na 4 hodiny odneseno na vyhřívané lůžku (apgar 10-10-10) a poté donese se slovy "Tak si jí nakojte, maminko" Sestřenici jsem nakonec do kojení zasvětila já, přijela jsem do porodnice, vysvětlila jí techniku a přiložení se povedlo na jedničku. Z porodnice opravdu odešla s plně kojenou dcerou. Jen ten večer, kdy jsem u ní byla se chlubila zdravotní sestřičce, že už se jí daří kojit a ta jí řekla, že první den na tom nesejde, že mléko stejně není kvalitní. Do Vinohradské porodnice bych neposlala ani největšího nepřítele.

Porodnici v Ústí nad Labem jsem si vybrala, jelikož jsem čekala dvojčata a u těch lze předpokládat komplikace a nemocnici máme 10 min. od bydliště. Prvního syna jsem rodila v Kadani a tam jsem byla se vším velmi spokojená. Jedno z dvojčat nepřibíralo a bylo velmi líné sát.S každou směnou se měnila taktika kojení.Neustále jsem vážila a trnula, kolik dcera vypila. Bylo to pro mě dost stresující. Nakonec jsem rezignovala a poslední den jsem dokrmovala UM, aby dcera začala přibírat a dostaly jsme se domů. Doma jsem odstříkávala mléko a dokrmovala z kelímku. Bylo to celkem vysilující kojit dvě mimča a ještě jedno dokrmovat,ale zadařilo se a kojíme devátý měsíc.

Postrádala jsem v porodnici osobu, která by měla na starost jenom kojení u rodiček. Sestřičky to za plnění svých běžných poviností nestíhali, byla jsem odkázána pouze na 1 -2 hodné sestřičky ze směny které se mi byly ochotny věnovat...bohužel veškerá péče spočívala v tom, že se mě snažily psychicky podpořit (což je pro kojení opravdu důležité) a odsávat prsa na elektrické odsávačce. Můj problém, ale spočíval v tom, že jsem měla ploché bradavky, a po porodu prsa nalitá k prasknutí, a mé dítě se nedokázalo přisát. Bohužel jsem nepoznala, že miminko 3 dny pouze cumlá bradavku a není z ní schopno mléko přijmout z důvodu nedostatečného úchopu bradavky (v porodnici se nevážilo po kojení). Zájem v nemocnici začal až když dítě tratilo 10 % hmotnosti. To už bylo pozdě a skončila jsem s nulovým kojením po 6 dnech propuštění z nemocnice a mimi na Nutrilonu. Za nejhorší prohřešek v nemocnici považuji to jak se po těch třech dnech snažili do dítěte cpát Nutrilon (sestřičky ho vždycky přišli "dokrmit"- mě se nepodařilo, aby dítě vypilo jimi určenou dávku Nutrilonu). Potřebovali, aby dítě přibralo xy g (nevím kolik to bylo-dr. na to měl tabulku) a mohlo být propuštěno. Ale nevzdala jsem to, po návratu z porodnice jsem se spojila s laktační poradkyní, kojila co to dalo s koboučky a po měsíci kojení (začínala jsem na 0 až 5 ml vlastního mléka!!!)+ Nutrilonu jsem se rozkojila a PLNĚ kojila do 7 měsíců věku dítěte a při pak příkrmech do 1,5 roku. Jsem za to vděčná.

Potřebovala bych vysvětlit manželovi, že se doma neflákám a více mléka bych měla pokud by mi doma maximálně pomáhal (mohla bych se vyspat, v klidu najíst ;-)) Pořád z něj cítím názor, že mateřská je dovolená a že tak trochu nechápe, co celé dny dělám. I když s probdělými nocemi a s jeho občasným hídáním si možná začíná uvědomovat, že to taková sranda není. Takže nějakou dlouhodobou osvětu pro pány, aby k tomu názoru nemuseli docházet postupně :-)

Potřebovala jsem více pomoc , bohužel bylo tak malo personálu nebyl čas, těšila jsem se domů na klid, škoda že jsem nezachranila kojení:-(((

pozdní přiložení dítěte z důvodu nedostatku postelí na pokojích rooming in, první den jsme ležely na pokoji bez možnosti rooming in syn mi byl přinášen a3 hod.

pozn,. k otázce 15. - nikdy me nenapadlo premyslet, ze bych nekojila

Pozn. k otázce č. 15-vzhledem ke svým špatným zkušenostem s kojením prvního dítěte, které jsem kojit nemohla (nedostatek mléka kvůli akutní fázi chronické nemoci, o níž jsem nevěděla), měla jsem obavy se o kojení znovu pokoušet. Připravená okamžitě přejít na UM, pokud by kojení nešlo jsem to ale zkusila a bez jakýchkoli problémů jsem kojila rok, má nemoc byla v té době v remisi.

Pravda je, že syna mi přiložili a chtěli, abych kojila, ukazali mi jen jednu polohu a to jsem byla po operaci nohy a nemohla jsem chodit a ta poloha mi nevyhovovala. Doma jsme byla z kojení nešťastná nešlo to, bylo to bolestivé, ale díky Vašim stránkám jsme to překonali. Sestry byly dobré co se týká péče o dítě, ale o kojení jsem se více dozvěděla na kurzu a z Vašich stránek.

Prestoze Apolinar nema BFH status..mela jsem stesti na vyborny personal,ktery ochotne a mile vzdy poradil s jakymkoli problemem tykajicim se kojeni,naliti prsou a i pripadnych problemech,ktere by mohly nastat doma. Nyni jsem podruhe tehotna a opet jsem zvolila stejnou porodnici,TP 1.3.2011. Po porodu jen syna zabalila sestra do zavinky a hned mi ho dali na brisko..pote nezbyten procedury s miminkem, me siti a okamzite prilozeni s jiz "vonavym" miminkem..vse behem chvile...takze za me ma Apolinar 1.:o) Lucie Bosáková

pristup personalu ke kojeni byl perfektni mozna i proto, ze se nam darilo kojit, ale pozdeji, jak jsem zjistila mi chybel nácvik techniky odstrikavani a informace o moznosti odsavani a uskladneni mleka pro pripadne komplikace pri kojeni po propusteni. S dcerou jsme o kojeni bojovaly dva mesice, nastesti pod dohledem laktacni poradkyne. Dnes kojime plne a doufam, ze nam to dlouho vydrzi :) Diky za kazdy prokojeny den!

Pro kojení jsem byla rozhdnutá ještě než jsem otěhotněla, moc jsem si to přála a podařilo se. Syn se hned po narození krásně přisál, všichni ho chválili. Ale přesto měl malé přírůstky na váze, již v nemocnici a následně pediatrička nás tlačili do příkrmů. Vydrželi jsme tlaky ze všech stran, ikdyž to nebylo vůbec lehké a vybojovali si kojení do 6,5 měsíce. Pak začaly přirozeně příkrmy s kterými nemáme problém. Osobně bych přivítala od všech zůčastněných (porodní asistentky, pediatr) individuálnější přístup, více empatie a podpory. Vám děkuji za pozitivní a podporující stránky, držely nás nad vodou :-)

Pro polohu KP jsem rodila plánovaným SC. Při prvním dnu, kdy jsem byla od dítěte odloučena mi vadilo, že dítě mi přinášeli dle časového harmonogramu a ne dle potřeby dítěte. Přiložení bylo na pár minut, namísto alespoň půl hodiny. Dítě bylo dokrmeno bez mého souhlasu - dítě mi tak ráno přinesli spavé a najedené, tudíž bez zájmu o prso. Na oddělení šestinedělí poté sestry neměli jednotné názory. I přes to, po pár počátečních trapení s přikládáním, naštěstí plně kojím a dítě dobře prospívá. Chápu, že u tak velké porodnice je problém některé body dodržovat, ale i tak bych uvítala větší vstřícnost a podporu.

Problém jsem měla při prvním dítěti rozeném v porodnici v Podolí, tam jsem podepsala papír, že umím kojit a moje dítě pilo z lahvičky do 2 měsíců odstříkané mléko, poté se zázrakem chytilo na prso :) Do propouštěcí zprávy mi napsali, že plně kojím, asi aby si udělali fajfku, že další co kojí do statistiky. Přístup sester na šestinedělí po císaři strašný jak k matkám, tak k dětem - takovéto ženy nepatří do porodnice k dětem a prvorodičkám. Děs a hrůza. Ale jak se říká - v Podolí porod nebolí, tak hurá všechny tam, protože statistika říká................... Já říkám - už nikdy, a děkuji porodnici v Neratovicích za krásný zážitek z porodu druhého dítěte. :)

Problém porodnice ve které jsem rodila (Havlíčkův brod) vnímám takto: Je tam velmi dobrá a příjemná dětská doktorka (p. Weberová), která kojení velmi podporuje. Ovšem realita života v porodnici je ta, že doktora vidíte několik minut, ale celý pobyt jste ve styku se sestrami. Ty jsou ty klíčové, ony určují atmosféru. Od sester jsem se aktivní podpory kojení nedočkala. Vytipovala jsem si jednu milou, které jsem se několikrát ptala a ona mi mile poradila. Ovšem musela jsem být aktivní já a ptát se jpořád dokola, protože jsem si nebyla jistá, jestli to dělám dobře, jestli tam synkovi něco do pusinky vůbec teče nebo neteče, jak ho mám držet atd. Další kámen úrazu - samozřejmě, že porodnice praktikuje rooming-in. Ovšem stávají se situace (a já jí bohužel zažila), že oddělení šestinedělí je plné a po porodu přemísťují maminky na oddělení gynekologické, kde nemůžou mít své čerstvě narozené děti u sebe. A tedy jsme od sebe byli odloučeni aniž by k tomu byl jakýkoliv zdravotní důvod. Nevím, jestli bych to podruhé již dopustila. Na sále jsme se sice pokoušeli o přiložení, ale syn nechtěl. Byl tedy na sesterně a já odvezena na gyn. odd. Byla jsem ujištěna, že mi na gyn.oddělení zavolají kdykoliv se syn probudí. Nezavolaly ani jednou. Já byla jak najehlách, chtěla jsem být s ním, tak jsem tam několikrát šla se ptát, jestli spí, nebo co se děje a sestry byly nevrlé, cítila jsem, že otravuju. Jedna sestra mi řekla "Vy byste pořád chtěla kojit!" dovolili mi alespoň jít k němu a koukat se jak spí. Ovšem ostatní děti se tam budily a plakaly a nikdo nikam nevolal !!! sestry si v sesterně řešily svoje a dětí si nevšímaly (alespoň v ty chvíle, kdy jsem tam byla já). Toto byl pro mne opravdu velký stres. Nedůvěřovala jsem jim. Opravdu kojit jsem začala až doma, kdy jsem měla klid. Přístup sester na odd.šestinedělí mě opravdu stresoval a nebyl to zážitek, který bych chtěla opakovat. Mudr. Weberová např. na přednášce v porodnici mluvila o tom, jak je důlžité u novorozených dětí používat čistě přírodní kosmetiku, nebo omývat jen vodou, neboť se vše kůží vstřebává do krve. Několik hodin na to pak přišly dvě sestry a děti namydlily od hlavy až k patě (doslova) mýdlem Johnson and Johnson. Já byla rozhodnutá první den syna nemýt vůbec a tak jsem toto odmítla. Hlavní problém tedy vidím v nekompatibilitě roviny doktorů (kvalitní a milý porodník i dětská doktorka podporující kojení) a roviny sester. Měla jsem hodně načteno a měla jsem svou představu o tom, co při porodu a po něm chci a co nechci, měla jsem porodní plán. Doktoři se mnou jednali parntersky a respektovali moje přání. Ovšem způsob komunikace sester (musím říci většiny) z odd.šestinedělí byla naopak velmi "neparnterská".

Problem v mem pripade byl, ze ackoliv jsem nebyla rozkojena poslali me domu, kvuli kapacite. Nemela jsem zadnou podporu ani kontakt na koho se mohu obratit. Doma nastalo spousta problemu, kterym se dala urcite predejit. Vzkazala bych, aby vice casu venovali maminkam, specialne prvorodickam - otazkam kojeni, technikam, atd. Urcite by bylo vhodne predat kontakt na laktacni poradkyni, apod.

Problém v porodnici byl, že bylo na oddělení málo sester, hodně rodiček. Sestry sice byly vyškolené a pomáhaly, ale na individuální rešení problémů každé maminky nebyl čas. Nebyl čas vysvětlovat každé mamince, jak má správně miminko přiložit. Pak se vyskytovaly problémy s poraněnými bradavkami z důvodu špatného přisátí dítěte. Nebyl problém v kvalifikaci sester, spíš v jejich počtu na oddělení.

Problém vidím v lidech,některé sestřičky byly ochotné a milé, pro některé to byla jen práce.

Problémy s přisáváním dítěte jsem si vyřešila sama díky předchozím zkušenostem s kojením, kdybych je neměla, obávám se, že bych se možná vůbec nerozkojila.

Protože jsem měla již druhou zkušenost s karlovarskou porodnicí,novorozenecké sestry stále trvají na tom,že dítě se má přikládat k prsu v pravidelných intervalech,váhové přírůstky se kontrolují jako ve škole,což je dost stresující.Konkrětně mně laktace začala až 4.den,takže kontrola váhy dítěte před a po každém kojení mi přineslo pouze obavy,že váha nebude v pořádku,což také nebyla.Bylo mi přesně nařizováno kolik má dítě ten či onen den vypít.Opravdu zkostnatělost některych sester v dnešní době je až zarážející.

Protože jsem porodila 2 zdravá dvojčátka - holčičky, které byly moje 3 a 4 dítě, neměla jsem s kojením problém a defakto jsem ani informace od personálu porodnice ke kojení nepotřebovala, jen co se týče kojení dvojčátek zaráz. Ale myslím si, že pro provorodičky je to od zdravotnického personálu - dětských sester moc informací naráz, které se rychle odříkávají a nedávají mamince možnost se v průběhu té "přednášky" na moc věcí zeptat. Takže z pohledu vícerodičky to hodnotím kladně, kdybych byla provorodička asi by mé hodnocení vypadalo malinko jinak, ale v zásadě jsem byla spokojená.

Protože jsem rodila již 3. dítě, věděla jsem co a jak, ale ženě, která se mnou byla na pokoji nikdo příliš nevysvětloval, co a jak, proto volím známku dostatečně. V této porodnici jsem rodit nechtěla, ale bylo plno, tudíž jsem musela sem.

Protože jsem v době porodu 2. dítěte kojila starší (22m), měla jsem mléko hned, bylo mi doporučeno tolik nekojit (1.den dcera vypila 90ml) a nabízeli mi dudlík. Po předchozí zkušenosti, kdy staršímu 3.den dali dudlík a doporučili kojit jen 5 minut (pil 60ml) jsem na jejich "odborné" rady nedbala, ale pro jistotu kojení zkonzultovala telefonicky s Laktační ligou. Od sestry v porodnici jsem se dozvěděla, že 3.den by měl pít 30ml. A vrchol všeho byl, kdy mi na dotaz, kdy mám přijít na sesternu kvůli sterilizaci dudlíku bylo řečeno, že maminky si ho většinou olizují!!! Při každé kontrole pediatrem v porodnici mi pro mladší dítě byl nabízen dudlík, ač byla zcela klidná a vůbec neplakala, už jsem měla nálepku "to je ta maminka, co si dítě uklidní bez dudlíku."

Protože se mi laktace rozběhla déle než 4.den od porodu, měla jsem pocit, že porodní asistentky a dětské sestry striktně dodržují pravidla "správného kojení" a pomalu k takové matce přistupují jako k trestanci, který se správně "nerozkojil" nebo snad "nechce rozkojit". Takový pocit mělo hodně novopečených maminek, hlavně prvorodiček, měly jsme pocit spíš buzerace ohledně kojení, zatímco nikdo se moc neptal, jak se cítíme my po porodu, který je přeci jen také fyzická zátěž. Kojení bylo to jediné, co se poříd řešilo. Uvědomuji si důležitost včasného přiložení, správného kojení a benefity pro vývoj miminka, i přesto by to chtělo trošku individuální a citlivý přístup, ne jak bachařky a vězenkyně.

První dítě jsem porodila jako extrémně nezralé (26. týden těhotenství dokončený), holčička nám pak o 7 týdnech zemřela. Nicméně péče o nibyla vynikající včetně pomoci mně samotné právě s podporou kojení, resp. odsávání mlíčka. U druhého miminka - donošeného 40+1 - se mi mléko spustilo pozdě, možná díky SC, možná díky tomu, že psychicky špatně snáším nemocnice, syndrom bílého pláště :-) I přesto jsem kojení díky podpoře sestřiček na šestinedělí, resp. dětských sestřiček, nevzdávala, z porodnice jsem šla s jen velmi částečným kojením dokrmováním nutrilonem, během pár týdnů doma jsem se plně rozkojila a kojila až do 1š. měsíců miminka. Myslím si, že je strašně důležité, pokud se mamince mlíčko nespouští, ujistit ji, že se nesmí vzdávat, na druhou stranu pokud se mlíko opravdu nespustí, není přece proto špatná matka, že nekojí (znám případ, kdy maminka měla pocit, že je špatná, když nekojí).

První dítě jsem rodila u Apolináře v r.2002, neznalá kojení, podpora nic moc, dokrmovali glukózou, vsyvětlili mi to, ale ne nijak výrazně, měla jsem pak se začátky kojení potíže a vyhledala laktační poradkyni v Krči. Druhé dítě r.2008 tamtéž, nevím jak probíhá podpora kojení, byla jsem v pohodě, nikdo si mě nevšímal, ale dokrm glukózou byl a setkala jsem se i s tím, že když někomu nešlo kojení, chodily si matky pro lahvičky s mlékem a sestra jen řekla, že by ale měly radši kojit, snaha o rozkojení dost vlažná.

První dítě jsem rodila v Krčí a nemůžu si s kojením absolutně na nic stěžovat. Podpora, ukázaly jak na to, dítě jsem musela před a po nakojení vážit, atd.. Vůbec jsem nechápala, jak můžou mít ostatní maminky potíže s kojením. Pak jsem porodila druhé dítě v Mladé Boleslavi a ještě že už jsem měla zkušenosti s prvním dítětem. Nikdo nekontroloval techniku, nikdo se nezeptal, zda něco potřebuji. Pár hodin po porodu mi akorát ukázaly brožuru, kterou si prý mám přečíst a tím to haslo. Dítě jsem si vážila sama a dobrovolně, nikdo to po mě nevyžadoval a mám podezření, že mu po porodu dávali první den glukozu. Navíc ho to "kopalo" zpět, ačkoliv nemá reflux a mléko za 11 měsíců svého života vyblinkal pouze jedenkrát. Neměli pro nás místo na šestinedělí (ten den jsem byla už 13. porod) a tak mě dali na normální odd. a dítě přivezli až 6 hodin po prvním přisátí. No prostě děs.

První dítě jsem rodila v Podolí. Podpora kojení byla strašná a moc jsme jí obrečela. Sestra se sice dva dny snažila, pak ale obrátila a začala na mě zhurta, co jsem to za matku, když nedokážu nakrmit pořádnou dávkou své dítě a vrazila mu dudlík a flašku. Děs. Nikdo mi neporadil jak odstříkat plná prsa, jak tedy kojit líp, kam se obrátit při propuštění, když nám to nejde. Pro mě strašné trauma, které způsobilo ostavení a flašku do 6 týdnů. U druhé dcery jsem rodila v Motole, protože jsme to měla blízko. Porod byl úžasný . Pokoj děs. Byla jsme tentokrát odhodlaná kojit i kdybych měla krev vypustit. Dali mě na třílůžkový pokoj. Naštěstí dcera se krásně přisála, ale měla silnou žloutenku, tak u toho pospávala, tak jsme jí budila. Sestra mi nepomáhala, už jsme věděla jak na to. Když si pro dítě přišla, tak jsme jí řekla, že dcera začala pít. Ona, že je to jedno a že mi jí stejně za 3h přinese, no to jsme začala ječet, že takhle teda ne, že je to moje dítě a ona mi nebude kázat co s ním mám dělat. Taky jsme pochhopila, proč mě dali na 3lůžkový pokoj. Byly tam 2 prvorodičky, těm kojení ukázali jednou, pak jim přinesli dítě a starej se. Chuděrky skoro plakali, tak jsem vstala a pomáhala jak to šklo. Ukazovala jsme jim polohy, aby věděli, že není jen ta jedna a že vyhovovat může cokoliv, ukazovala jsme přisátí, ukazovala jsem jak mimi pobízet po přisátí, radila jsme jaké tekutiny doma.KDyž jsme požádala o pokoj, kde bych mohla být s dcerou, tak mi sestra se mě sestra zeptala, jestli mi to stojí zato, když mám doma jedno dítě a ještě si to užiju dost a že mají těhle pokojů nedostatek a musela bych si doslova hodit korunou s ostatními co rodili podruhé. Tak jsme jí řekla, že mám nárok být se svým dítětem, pokud je to možné, že ona nemá co hodnotit, jestli toho budu mít dost a ať klidně přinese korunu, že si hodím. Načež na mě už pak dokonce byla silně zlá. Pokoj jsme dostala, nikdo po mě ani neštěkl, za což už jsme byla ráda a dále jsme chodila pomáhat s kojením ostatním.

První dítě jsem rodila v Přerově a už bych tam nerodila, v Olomouci bylo pomalu VŠE NADSTANDART!vše bylo dovoleno, jídlo bylo vynikající, ochota personálu na odborné úrovni a hlavně, pokud jsem měla bolesti, dostala jsem vždy něco, v Přerově to bylo šílené:(:(:( Pokud budu rodit, budu opět volit jedině Olomouc!

První dítě jsem rodila v roce 2002 ve FN Bulovka. Podpora kojení tehdy absolutně žádná, nikdo mi neřekl absolutně nic nejen o kojení, ale ani o základní péči o miminko. Zkušenost to byla příšerná, sestry nepříjemné. V roce 2008 v Neratovicích byl personál příjemný a k dispozici, ale pokud jde o kojení, omezily se informace na věty typu: Nekojte tak často, budete mít rozpraskané bradavky. Protože jsem ale rodila podruhé, byla jsem si jistá svým postojem a tím, že chci svou holčičku kojit, kdykoli bude chtít.

První dítě jsem v Písecké porodnici rodila v roce 2008. Už tenkrát jsem byla vcelku informovaná a rozhodnutá kojit, takže v tom jsem to měla jednodušší. S technikou kojení sestry poradily, v tom si nemohu stěžovat. Bohužel jsem byla jako prvorodička vyjukaná z pláče dítěte a sestry mi hodně doporučovaly dudlík, až jsem na to přistoupila. Do 6. měsíce dítěte (do prvních příkrmů) jsem dost bojovala s nepřibíráním (kolem 3. - 4. měsíce jsme se všemožně snažili podpořit laktaci, ale asi už pozdě). Zpětně mám pocit, jestli to přece jen nebylo i trochu způsobené tím dudlíkem, na které si syn hodně zvykl. U druhého syna jsem byla naprosto odhodlaná, že na podobný maratón (odsávání, nervy s přibíráním a dokrmováním odsátého mléka po lžičce) nemám čas a prostě budu kojit. V porodnici jsem už věděla, jak na to a v podstatě si vše řídila podle sebe. Dokonce jsme byli díky výbornému přibírání propuštěni o den dříve. Dudlík syn dostal až po šestinedělí a ve 4 měsících ho definitivně vyplivl :). Až do 6. tého měsíce přibíral výborně a s kojením nebyl žádný problém. Teď je mu 16 měsíců a kojím stále. Během mého druhého pobytu jsem byla na pokoji s maminkou, jejíž syn třetí den nepřibral podle zdejšího "plánu" a hned mu bylo vrznuto UM ve flašce s dudlíkem na rozkojení.... Já myslím, že je trochu problém v tom, že každá sestra si jede ve svých zaběhnutých kolejích a i když možná nějakým školením prošly, tak nakonec v praxi to funguje trochu jinak.

První dítě se narodilo sekcí. Poprvé mi ho přinesli až cca 8 hodin po porodu, pravidelné přikládání začalo až po převozu na šestinedělí druhý den večer. Kdybych neabsolvovala kurz o kojení u jedné porodní asistentky, tak jsem vůbec nevěděla jak na to. Syna mi začali přikrmovat aniž by se mě zeptali. Vše se upravilo až po přeložení na rooming-in. Druhý porod byl přirozený, na rooming-in jsem se dostala již druhý den dopoledne a problémy nebyly prakticky žádné.

První dítě vážilo 2,5 kg, také v Podolí, umělo se přisát okamžitě po císaři a sestřičky se staraly, abych se naučila různé polohy při kojení, aby při každé poloze bylo dítě dobře přisáté, pomohly vyřešit problém s prsy, které třetí den po porodu nabyly neskutečných rozměrů a zkameněly - sestřičky byly zkrátka úžasné. A nejlepší rada byla, "když už jednou konečně v noci usne, tak jí kvůli jídlu určitě nebuďte" :))

první kojení až po více než 12 hodinách od porodu - údajně kvůli mému zdravotnímu stavu - ve skutečnosnosti bych klidně kojit mohla, nikdo mi dítě nepřinesl

Před porodem jsem byla nadšená Laktační ligou a faktem, že hodně porodnic je BFH. Jaké bylo ale mé zklamání v realitě po porodu! Kdybych neměla informace z předpor. kurz v jiné porodnici, možná bych i kojení vzdala hned ještě v porodnici. Problém jsem viděla především v tom, že sestřičky jsou "vyhořelé", unavené z vysvětlování a také v tom, že se jich u rodičky vystřídá hodně, témeř každá podá jiné informace, byl to zmatek a chaos, ve kterém se prvorodička jen velmi těžce orientuje. Doporučovala bych jiný systém, kdy se o kojení dané rodičky stará vždy 1 - 2 lidé a navzájem vědí, jaké info rodičce poskytli. A miminko mi přinesli po 4h, navím proč. Chápu - 2h jsem strávila na JIP, poté nezbytné úkony na pokoji (hygiena), ale pak ještě trvalo, než miminko donesli.

Před porodem jsem věděla, že nemocnice ve Znojmě v případě, že je dítě odděleno od matky kvůli císařskému řezu používá na krmení dětí lahvičky - savičky. Měla jsem velký strach, že v případě, že můj porod skončí císařským řezem, bude moje dítě krmeno tímto způsobem a já proto třeba nebudu moci kojit (dítě bude potom odmítat prso). Naštěstí se syn narodil přirozeně. O podporu ohledně kojení jsem musela sama zajímat a vyhledávat, nebyla aktivně nabízena (pomoc s poraněnými bradavkami) - vlastně mi se správnou technikou přiložení pomohla mi až externí laktační poradkyně, která na oddělení šestinedělí není zaměstnaná. Těsně po porodu byl syn přiložen k prsu špatně (prso mu bylo strkáno do pusinky, ne on k prsu..).

Předem bych trochu vysvětlila situaci - rooming in se na Bulovce obecně praktikuje, ale když jsem rodila já měli totálně přeplněno a já byla sama na gynekologii pooperačním a syn ode mě oddělený na novorozeneckém, takže jsme oba byli v pořádku a celé to bylo jen z kapacitních důvodů. Měla jsem obrovský zájem o to navštěvovat syna co nejčastěji a kojit, kojit, kojit, ale nebylo mi to umožněno, děti prý ze začátku stejně tolik jíst nepotřebují....měla jsem pocit, že obtěžuji a vnucuji se....celé to trvalo cca prvních 36h po porodu. Měla jsem asi podepsat reverz a jít domů, ale nebyla jsem na tuto situaci nijak připravena, takže jsem to neudělala. Jinak po chodbách porodnice chodila spousta maminek s lahvičkami s dudlíkem, byl to pro mě šok. O kojení si s námi chvilku povídali, ale individuální přístup veškerý žádný. Nicméně já se po zkušenostech s kojením či spíše nekojením mé dcery na porodnici moc nespoléhala a po návratu domů jsem kontaktovala laktační poradkyni. Díky ní a zejména díky stránkám kojení.net jsem syna kojila do půl roku, ale stálo mě to mnoho psychických a fyzických sil. Bez podpory rodiny a přátel bych to nezvládla. Například celé šestinedělí jsem téměř nevycházela z bytu, syna jsem měla u prsu každé dvě hodiny a to tak 45min., takže vzhledem k tomu, že už byla zima bylo naprosto nereálné vyrazit někam ven. No mohla bych o svém boji s kojením napsat stovky stran, ale nebudu zdržovat, jen závěrem bych podotkla, že kojit své děti jsem strašně chtěla, teoretickými vědomostmi jsem byla nabita a zejména u prvního jsem se nijak neobávala, že to nepůjde, přesto to opravdu nešlo, ačkoli kolem mě všichni kojily naprosto bez problémů. Nevím měl by se třeba udělat nějaký výzkum proč tomu tak u některých žen je....hlásím se jako vzorek typické nekojičky :-)).

Překvapila mě nulový návod jak správně kojit. Prostě mi dalůi dítě a kojte :-( Anmo, mohla jsem přijít za sestrou nechat, ale ta mi syna akorát rukou připleskla na prso a to bylo vše. Žádná rada, jak dítě držet, jaké jsou možné polohy a které jsou pro vhodné. Učila jsem se v porodnici kojit podle příručky, kterou jsem náhodou měla s sebou. Doufám, že se do porodnic vrátí laktační poradkyně nebo zkušené sestry jako to bylo za mojí maminky.

Překvapilo mě, že mi dítě přiložili k prsu až po víc než hodině a ne hned. Bylo vpořádku, sice mě museli ošetřit atd. , ale myslela jsem, že je to automatické, pokud není žádný problém. Asi je to i jeden z důvodů, proč nám kojení moc nešlo, syn nepříbíral, ale z porodnice nás pustili normálně. Nemůžu si jinak stěžovat, sestry mi vždy vyhověly, pokud jsem potřebovala poradit, ale porodnice byla přeplněná, nebyla jsem klasicky na oddělení šestinedělí, na pokoji nebyly např.hodiny, takže jsem nevěděla, jak dlouho kojím... Po 2 týdnech pediatr doporučil UM...Moc mi pomohla laktační poradkyně, rozkojila jsem se, sice až v 5.týdnu, do té doby jsme byli na dokrmu UM, ale úspěšně kojím doteď (6.měs.).

Přes veškerou snahu o plné kojení (včetně domácí návštěvy laktační poradkyně) jsem se nerozkojila plně, dosud kojím jen částečně. Moje infomovanost o kojení, možných problémech a jejich ev. řešení byla před porodem asi až moc dostatečná. Nicméně pokud bych neměla vše předem nastudováno, nekojím vůbec - s podporou kojení v porodnici jsem byla hodně nespokojená. Mám dojem, že jen maminka s přirozeně bezproblémovým rozjezdem kojení, která nepotřebuje pomoc perosnálu, může být spokojená...

Přestože jsem chlapečka poprvé přiložila až po 15ti hodinách po porodu, neměli jsme s přisátím a následným kojením problémy, šlo to celkem přirozeně bez problémů. Nedbala jsem pokynů personálu ohledně 3hodinových intervalů a přikládala jsem kdykoliv chtěl, což mělo za následek bolestivost bradavek, ale to se asi po dvou dnech srovnalo. Myslím, že kdybych měla s kojením problémy, bylo by to asi těžké, protože informace od sestřičky byla dost strohá: prostě mu tím prsem šmrdlejte o pusinku a on se chytne. :-)

Přestože jsem rodila v nemocnici honosící se titulem BFH zamrzelo mě, že opravdu přístup k prvorodičkám ze strany sester byl hrozný. Výjma dvou sester,které se problematikou laktace zabývaly a maminkám se opravdu věnovaly. Ty ovšem nesloužily každý den, takže nejedna maminka se potýkala s bolestivě nalitými prsy či zánětem.

Přestože si nemůžu stěžovat, řekla bych, že je co zlepšovat.

Při druhém porodu pro mě nebyl důležitý postoj porodnice ke kojení,cítila jsem jistotu v sobě. Když přesto přišel malý problém,byl ke spokojenosti vyřešen - prsa jsem neměla příliš nalitá,holčička jen tak pocucávala,dost plakala,málo spala,z 3700g zhubla za 2 dny na 3100g. Jednou dostala hadičkou odstříkané mléko,pak spala 4 hodiny v kuse a nějak se to nastartovalo:-)Kojení s ní nebylo jednoduché,přesto jsme to po čase krásně zvládly a kojila jsem ji 23 měs. - už pak sama odmítala. Se synkem - dnes 8 let - to bylo jednodušší,pil krásně,kojila jsem do 1 roku - nevěděla jsem o bojkotu právě v tomto čase,takže se sám odstavil.. S holkou jsme to překonaly,už jsem měla informace:-)Díky za dotazník:-) T.

Při narození mého prvního dítěte mi bylo v porodnici Zlín dětskou sestrou oznámeno, že kojit nebudu, protože mám vpáčené bradavky a měla jsem s prsy již něco dělat dávno! (gynekolog mé bradavky neshledal vpáčenými). Po této větě mi bylo touto dětskou sestrou neustále naznačováno, že málo kojím, a i když to možná myslela dobře, byla jsem nucena neustále odstříkávat a dítě vážit ve dne v noci a zaznamenávat jeho přírustky. Mimoto bylo mé dceři podáváno UM (protože mateřinka nebyla k dispozici) s tím, že je "uřvaná". Po propuštění z porodnice jsem dostala informace ohledně příkrmu a měla jsem dokrmovat. Po 6ti týdnech jsem příkrm zavrhla a po přečtení Vašich stránek jsem se vrhla do plného kojení. A také jsem si přečetla krásnou větu z jedné knihy, která mě velmi motivovala ke kojení, a to: Žádné dítě nezemřelo hlady u prsu své matky!... Kojila jsem plně 16. měsíců (potom dcera prs odmítla). Své druhé dítě kojím již od porodnice, nenechala jsem si v ničem dětskými sestrami mluvit do potřeb kojení mého syna a již plně kojím 8. měsíc.

Při prvním porodu (porodnice Slaný) se mi nikdo nevěnoval, nejspíše z důvodů velkého množství maminek na šestinedělí. První dítě jsem také kojila jen 2 měsíce s částečným dokrmem. Druhý pobyt v porodnici (Kladno) byl v tomto ohledu o 100% lepší a dceru (7 měsíců) kojím bez větších problémů doteď. Jsem přesvědčená, že přístup porodnice velmi ovlivnil kojení u obou dětí.

při prvním porodu jsem měla velmi špatné zkušenosti (řekli mi, že mám malé bradavky, že nebudu vůbec kojit, což mě uvedlo do velké lítosti a stresu a každá sestra mi radila jinak a ta, která mi uváděla do kojení, mi vše vysvětlila špatně, takže jsem pak dva měsíce měla rozpraskané bradavky, ragády a kojení strašně bolelo a kojit z druhého prsu, což původně nešlo, jsem začla jen díky paní, která byla se mnou na pokoji a radila mně.kloboučky mně nikdo nedoporučil a tak jsem si je pak koupila sama a pomohli mi, aby se bradavky zahojili. Kojení druhého dítěte bylo bez problémů, protože jsem už přesně věděla, co mám dělat a co si na bradavky namazat.

Při prvním porodu jsem se řídila všemi radami, abych plně kojila. Bez úspěchu jsem se vyloženě trápila i s celou rodinou asi půl roku, než jsem se na to vykašlala. Nyní po 2. porodu jsem si myslela, že vše půjde dobře, ale je to stejné jako po 1. Takže dokrmujeme UM a jsme všichni v klidu. Má to i výhodu, že můžu nechat na chvíli děti manželovi. I dítě je MNOHEM spokojenější, než to první, které jsme v podstatě trápili hlady non stop u prsa. Takže moje názory na 10 bodů ke kojení jsou spíše negativní. Nyní jsem vděčná za vymoženosti jako je dudlík, lahvička a UM a dávám sbohem stříkačkám, suplementorům atd. Konečně si nepřipadám jako živý dudlík a mám čas normálně žít. Kojím jen tak protože mě to baví, ne "závodně" na plný úvazek :) Zastávám názor, že kojení není středobod světa, jak se v dnešní době často zdá.

při vyplňování jsem trochu zavzpomínala i na porod svého prvního dítěte,protože když jsem byla ve stejné porodnici podruhé a řekla jsem, že jsem syna kojila do 26 měsíců, tak mě pochválili a s radama se mi nijak nevnucovali, ale proto, že fakt nebyl důvod. dceři je 8 měsíců a stále kojím a užívám si to, stejně jako u syna. Moc ráda jsem to pro vás udělala, protože jste mi sama pomohla a mám vaše stránky moc ráda a sama jsem je doporučovala dalším kamarádkám. mějte se krásně a nádherné Vánoce přeju. Klára

přiložení dítěte k prsu po porodu jsem si musela vyloženě vynutit; z kapacitních důvodů jsem dítě neměla hned u sebe přinesli mi ho jednou na 15 minut na kojení a pak mi ho vzali i když se snažilo ještě pít a pak jsem ho 12 hodin (přes noc) neviděla a nevím čím ho krmili, přinesli mi ho ráno na kojení opět 15 minut a pak po 3 hodinách - pak byl problém, že já mléko ještě neměla, ale dítě mělo hlad. Když se člověk zeptal, tak neměli problém odpovídat, ale samy od sebe mě o kojení nepoučily a jednali se mnou jako že kojení je samozřejmost a já to přece musím znát.

Přiložení na sále proběhlo dříve, než mělo dítě otevřené oči a bylo připraveno, stylem narveme bradavku do pusy, co to udělá. Po porodu za mnou sice ohledně kojení chodili, ale nic kloudného mi neporadili. Opravdu dobře jsem se rozkojila až doma s podporou LP (stačilo pár vět na uklidnění, vysvětlení toho, že prostě kojení zabere většinu dne, žádné plánované intervaly, pohodlné usazení a "připlácnutí" břichem na břicho). Mně stačilo málo.

Připadá mi, že personál měl tolik práce, že se nemohl až tak dobře starat o především prvorodičky, které nevěděly, "která bije" (jako já třeba). Za prvé: všude se píše, jak kojení nesmí bolet, že je to špatně atd., ale nikde a nikdo ani v porodnici mi neřekl, že bolest první dny, než se bradavka přizpůsobí, prostě je. Bolelo to hodně asi týden, než si dcera bradavku "vytahala". Byla jsem dost vyděšená, když mi všichni říkaly, že to teda dělám špatně, když to bolí. Uklidnila mě až jedna vícerodička. Za druhé: neměly zřejmě čas a tak jsem skončila s kloboučkem. Bylo to hrozné období kojení, celé dny malá na prsu a dlouho a za chvíli zase. Zkusila jsem ho po 3 týdnech odstranit, ale byla malinká a nešlo to. Po 2,5 měsících jsem ho z minuty na minutu sundala a malé to nedělalo téměř žádný problém a od té doby (je jí 10m) kojíme bez a intenzivně, krátce a je to fajn. Tak nevím, jestli si se mnou v porodnici neměli dát víc práce, aby se malá snažila přisát bez kloboučku. Děkuji za tento dotazník :-), Ivana Patůčková

připadá mi, že třeba formálně nemocnice znaky BFH splňuje,ale v praxi mi chybí vstřícnost, empatie, lidský přístup..

Připravovat ženu na to že to kojení muže bolet. A jak s tím má žena poradít. Dřiv než jsem porodila slyšela jsem že kojení to je skvělý, duležitý, planovala jsem kojit dlouho a taky kojila ale první měsic se slzy v očich. Při tom na každem letaku čí plagatu v porodnici maminka pří kojeni se usmivala (podle porodní asystentky moje přisátí a polohy byly spravne). Taky po 5 měsicích kojení když jsem dostala zanět prsu z ničeho nic nebyla jsem na to ,,připravena,, ani nevědela jsem na jakého lekáře se mám obratit - na gynekologa nebo pediatra. Když to začalo bolet tak jsem si myslela že to přestane samo ale tentež den v nocí už jsem měla hořečky. Kdybych vědela dřiv o tom že teplota i bolestí mužou byt i po 5 měsicích docela bezproblemoveho plného kojení tak na bolesti by davala pozor. Taky jsem skoro nic nevěděla o odstavování. Dcera v 2 letech sice to zvladla ale pořádné rady odborníka mně chyběli. Děkuji.

Přístup jednotlivých sester se velmil lišil, ale myslím že se v rámci svých možností snažily. Měla jsem ale štěstí na jednu velmi ochotnou (bohužel si nepamatuju jméno), která mi opravdu dokázala kojení vysvětlit a ukázat. Všechno se potom podařilo.

Přístup ke kojení byl rozporuplný - na jednu stranu jsem musela ztropit scénu, abych své dítě ze začátku vůbec viděla a "osahala si ho" ( za 24 hodin od porodu císařem), ale když se mi to podařilo, podpora byla úžasná. Co mi ale dost vadilo, byl přístup lékaře, který chodil na vizity mimo "vymezený" čas a několikrát jsem úspěšně přisáté dítě (a že to ze začátku dalo práci) musela násilím odtrhnout a to jen kvůli 10 sekundám "hovoru". Pak už se přisátí tak dobře nedařilo, samozřejmě. Celkem taky vadilo to, že porodnice je "velkokapacitní" a tím jsou úkony dost striktně rozděleny na "porodnici", "šestinedělí" a "děti" a pracovnící jednotlivých sekcí spolu moc nekomunikují, nejsou označeni, do které sekce patří a tak se kolikrát ptáte špatné sestry....a šestinedělní s kojením neporadí, to musí dětská....a to je v období po porodu fakt někdy složité ustát....

Přístup ke kojení v liberecké nemocnici je žalostný. nic vám nevysvětlí a pokud ano tak káždá sestra říká něco jiného. nemluvím jen za sebe ,ale za maminky ktere tam se mnou byli.

Přístup personálu a snahu pomoci při kojení hodnotím velmi dobře, problém však vidím v nedostatku času / personálu, což neumožňuje dostatečně intenzivní péči. V době mého porodu byla porodnice plná a veškerý personál neůměrně vytížen - to bylo jendak viditelné, za druhé to sami potvzovali a za nedostatky se omlouvali. S celkovou péčí jsem ale velmi spokojená.

Přístup sester v porodnicích je individuální. V Přerově jsem narazila na dvě skvělé sestry, které se mi opravdu neustále věnovali. Měla jsem velmi citlivé bradavky a hodně mě při kojení bolely, ale o nekojení jsem ani nepřemýšlela ani se o tom nemluvilo, prostě jsme to brali jak to bylo. Pak tam ale byly také sestry, které přišly, nebo spíše přiběhly, a během minutky se mi snažily vysvětlit celý problém rozběhnutí kojení (což se nedá). Můj největší problém bylo, že jsem byla psychicky vyčerpaná, hormony se mnou mlátily, proto jsem velmi uvítala přístup oněch dvou sester, klidný a trpělivý. Moc mi pomohly. Nabídly mi (nebo spíše poradily), ať domů nechodím, když ještě pořádně nekojíme, co bych si doma počala sama, ať ještě počkám, až se rozkojíme. Byly skvělé. Na ty ostatní ("zlé sestry" :-) ) jsem už zapomněla.

Přístup v porodnici byl milý, přiměřený, ale jelikož se mi nepodařilo ze začátku kojit, měla jsem dojem, že se mi mohli více věnovat a snažit se naučit dítě sát, stejně tak mi poradit více, jak ho mám přikládat k prsu. Naštěstí poté po docházce do laktační poradny se nám podařilo rozkojit se. Stejně tak mi vadilo, že když dítě nemohlo být kojeno mlíčkem ode mne, že mu bylo podáváno umělé léko v lahvičce s S DUDLÍKEM.

Přivítala bych větší individuální přístup a jednotné rady. Chápu, že ve FN, kde jsme rodila mají "šrumec", ale vždy přišla sestra na pokoj a dala obecné informace všem 3 maminkám najednou, bez zaměření na to, že každá z nás potřebovala poradit s jinými individuálními problémy. Informace a rady od různých sester se také diametrálně lišily. Konkrétní případ - moje dcera se odmítala přisát, byla nalokaná plodové vody + měla slabou novorozeneckou žlotenku a byla spavá. Lékaři i sestry říkaly, že i když nebude pít 48hod, nic se neděje a vlastně mám jen čekat a občas zkoušet, že se určitě sama časem přichytí. Na sále se sice krásně přisála, ale pak už nic. Měla jsem strach, aby pila a mně aby se začalo dělat mléko, tak jsem po2 dnech sama požádala o odsávačku. Mléko jsem naštěstí měla, ale nikdo mi neřekl, že ho můžu dítěti dát poté stříkačkou. Takže jsem odsávala, aby se mi dělalo mléko, skladovala v lednici a zkoušela, zda se dcera sama přisaje k prsu a bude pít. Při vizitě jsem slyšela, že můžeme jít domů (malá doborovolně nepila celou dobu v porodnici, 1 počuraná plena za den), neboť jsem se krásně rozkojila - že dcera neustále pití bojkotuje a stále hubne nikoho nezajímalo, vždy jsem jen slyšela, že se to zlepší. Což sice byla pravda, ale ty první dny doma byly hrozné, když nevíte, co se bude dít, jestli bude pít nebo ne, zda jí to stačí. Naštěstí mi 3.den v porodnici jedna sestra řekla, že mohu dávat odsáté mléko stříkačkou, tak jsem to pak ládovala co to šlo - nevěděla jsem kolik by tak měla být jedna dávka pak doma bez váhy jsem absolutně neměla přehled :-) Opravdu velice moc musím poděkovat za Vaše stránky, s jejich pomocí jsme to s dcerou obě spolu zvládly a víceméně od 4 dne po návratu z porodnice kojíme naprosto přirozeně (bez kloboučků) a díkybohu zatím bez problémů. K těm různým radám - jedna sestra radila dítě stáhnout v zavinovačce, druhá povolit až vybalit. Jedna sestra mi poradila kloboučky, druhá je odsuzovala. Co mne však zpětně zarazilo nejvíc, byla rada (spavé dítě, neměla potřebu pít), že mám zkoušet kojit raději jednou za 4hodiny a víc, než častěji a méně. Tedy myslím přesně naopak, než bylo třeba. Až po příchodu z porodnice díky Vašim stránkám a posléze i radě pediatričky jsem kojila po 2 hodinách, i když jsem musela dceru budit. Další věcí je otázka přístupu personálu k maminkám jako lidským bytostem s nějakou důstojností a nejen jako k potencionálním "mlékárnám" - konkrétně např. mačkání bradavek na chodbě, zda jsou "dobré" k plnění své funkce mi zpětně přijde trošku ponižující. Je ale pravda, že v té chvíli jsem všechno související s tím, aby dcera byla zdravá brala naprosto přirozeně a po porodu mi byla otázka intimity dost vzdálená ;o)

Ráda bych doplnila otázku 27, resp. 28: Personál porodnice se jistě snažil pomoci nám k plnému kojení dle svých nejlepších schopností - problém však byl v tom, že přístup a rady jednotlivých sester byly často diametrálně odlišné, často chybné (což jsem zjistila až dodatečně) a hlavně nikdo nebyl schopen rozpoznat v čem spočívá náš problém - opožděný nástup laktace, velmi spavé dítě, často neochotné se vůbec přisát, neefektivní sání... nikdo tudíž nebyl schopen problém řešit. Vedlo to často k nevhodným, až násilným zásahům (mám pocit, že následky pociťujeme dodnes). Částečně se to zlepšilo po použití kojících kloboučků, takže jsme byli schopni nakojit požadovaný počet ml a byli propuštěni jako plně kojící. Ovšem po 14 dnech bylo zjištěno, že dítě ubylo výrazně na váze, neboť bylo neustále velmi spavé, špatně se přisávalo a sálo neefektivně, takže z plného kojení jsme přešli na dokrmování UM (na radu dětské lékařky). Dokrm jsme časem postupně zcela odbourali a začli plně kojit ne díky porodnici, ani díky soukromé porodní asistentce která provozuje zároveň laktační poradenství, ale zejména díky Vaší intrenetové poradně na kojeni.net.

Ráda bych doplnila tyto body: BOD 2 BHF, ot. 11. personál mě bral jako druhorodičku, které své první dítě kojila 10měsíců (dítě se pak samo odstavilo) a tudíž dle jejich názoru jsem radu a pomoc nepotřebovala. podotýkám, že u prvního porodu (který byl akutním císařem, synek měl žloutenku, tudíž byl spavý, slabě sál atd.) byl personál (stejný jako u druhého porodu) ochotný a vstřícný, sestry mi pomáhaly synka přikládat, nabízely možnosti poloh při kojení, naučily mě synka dokrmovat alternativními způsoby, poradily při odsávání MM. chápu, že jsou sestry zaneprázdněné a mají spoustu práce, ale dodnes mě mrzí, že nám nebyly ochotné čas ohledně kojení věnovat. BOD 3 BHF - dítě jsem plánovala kojit cca 13-24 měsíců, bohužel jsem kojila pouze 4 měsíce + další dva odsávala a MM doplňovala UM BOD 8 BHF: ot. 22 - pracovníci doporučují kojit podle potřeb dítěte, ale při mém dotazu, co mám dělat, když má dcera neustále potřebu sát, je z mého pohledu nenajedená (což se do 12 hod projevilo dehydratací a horečkou) a tudíž nespokojená mi bylo odpovězeno, že jí mám nakrmit nejdřív po dvou hodinách a v mezičase jí dát dudlík (aniž by někoho zajímalo, zda máme dobrou techniku kojení, jak dcera saje, zda se mi tvoří mléko...) BOD 10 BHF: ot. 25 - tel. linku jsem jedenkrát využila.rozumím, že není ekonomické zřizovat v rámci jedné nemocnice speciální "kojící" linku na které bude sedět proškolený personál ("horká linka kojení" třebíčské porodnice odkazuje na novorozenecké oddělení - ještě, že jsem tam volala v noci a sestra měla dostatek času), ale uvítala bych, kdyby byl personál proškolen v základech telefonické krizové intervencei. Je možné, že je personál školen, na linku jsem volala pouze jednou, takže nemám jiné zkušenosti. Poukazuji na to z pohledu pracovníka linky důvěry - lze předpokládat že telefonicého kontaktu využijí maminky, které nejen rady ohledně kojení, také potřebují v danou chvíli podpořit a provést "krizí" ve které se nacházejí, což sestra v mém případě rozhodně neudělala (paradoxně rozhovor nakonec dopadl opačně, intervenci jsem poskytla já). Přeji Vám hodně štěstí při vypracovávání a obhajobě diplomové práce. Tereza Nekulová

Ráda bych řekla, že srovnání mou 2 porodů a jejich podpora kojení je nesrovnatelná. U 1.dítěte byla pomoc s kojením minimální, sestry se mi příliš nevěnovaly a nesnažily podpořit ani psychicky. U druhého porodu to bylo určitě lepší, ale i tak se našly drobné chybičky. Mým největším problémem s kojením byl ten, že prvorozený syn byl velice spavé a líné miminko, takže s kojením jsem měla velké problémy, psychicky jsem byla zcela na dně a sestry mi nedokázaly pomoci a ani mi nedoporučily žádnou laktační poradkyni. Kdyby tomu tak bylo, mohla jsem syna kojit déle (kojila jsem ho jen 3 měsíce). Druhorozená dcera, byla pohodová, hned při prvním přiložení se přisála. Ze začátku sice pila málo, ale během několika dní se to rozjelo a kojila jsem ji téměř 2 roky. Hlavní rozdíl také vidím v tom, že u prvního dítěte je matka vykulená a vystresovaná z nové situace, u druhého dítěte je přeci jen zkušenější.

Ráda bych se vyjádřila přímo k propagaci kojení. S kojením jsem neměla problémy, své dítě plně kojím už 4m. Přesto si myslím, že není třeba tak hrotit jeho důležitost. Jsou matky, kterým se kojit nedaří a to že krmí své dítě umělým mlékem nepovažuji za nějakou zvláštní tragédii. Důležitý je láskyplný a vřelý vztah matky k dítěti a to kojení nezajistí. Přesto, že užívám veškeré vitamíny, stravuji se na výbornou. Mé tělo dostává kojením zabrat (převážně klouby). Myslím, že v této problematice je důležitá zlatá střední cesta, jako při všem. S pozdravem M. Klímová

Ráda bych uvedla, že informace ke kojení byly uváděny jednotlivými sestrami a dokonce i lékařkami naprosto rozdílně. Co bylo pro jednu směnu v pořádku, pro další ne. V porodnici jsem kvůli problémům strávila dva týdny, tak jsem personál poznala snad všechen. Některé sestry byly ochotné, byly přítomny kojení (hlavně ve fotu) a radily, hlavně zdravotní sestra, kt. byla zároveň i laktační poradkyní. V tu dobu bylo kojení v pohodě a dítě se krásně napilo. Za ostudné považuji to, že jsme mohly kojit děti ve fotu v intervalu po pěti hodinách, z důvodu, že se údajně dítě nesmí častěji vyndávat z fotoboxu. Navíc mé dítě chtělo v porodnici, i později, kojit méně a častěji, což některý personál neuznával a požadoval nakojit dávku v určitou dobu, když se to nepovedlo, doslovala cpali do dítěte Nutrilon,kt. odmítal, což jim nebránilo v pokusech pokračovat. ( O praktikách jedné "vynervované" sestry se mi ani nechce psát, je mi z toho dodnes smutno a příště bych jí takové zacházení s mým dítětem nedovolila. ) Jinému personálu nevadilo, že se dítě nakrilo celou dávkou v průběhu dne a nevyžadovali dané mililitry v danou dobu.

rada bych, aby byla mnohem vetsi podpora kojeni pro matky nedonosenych deti, sama jsem v tom hrozne tapala, znam spoustu maminek co diky nedostatku informaci, ale i povzbuzeni sve dite, ci deti nekojily. Mit nedonosene dite je velmi psychicky narocny stav a nemoznost dite kojit toto jenom zhorsuje. Presto, ze za nami na pokoj chodila KAZDY den laktacni poradkyne nedostala jsem jedinou vhodnou radu ci odpoved. Mate moji obrovskou podporu a dekuji nejen za sebe za vase rady a ochotu.

Rekla bych, ze v porodnici bylo malo laktacnich poradkyni. Na cele oddeleni byly max. dve. Kdyz nastal problem s kojenim, tak bych rekla, ze se mohly sestricky vic snazit. Snazily se, to ano, ale dle meho nazoru ne dostatecne. Asi to trpelo tim, ze tam nebyl individualni pristup a bylo malo sestricek pres kojeni. Sestricky nestihaly a mely malo casu (znovu se opakuju, jen kdyz byl problem). Doma po propusteni z porodnici, i kdyz jsem plne kojila, se na me prisla podivat soukroma porodni asistentka, ktera se zabyva i kojenim, tak jsem si spoustu veci od ni naucila a jsem ji vdecna.

Rodila jsem 16. dubna 2009 v Jičíně.Porod byl dlouhý a nakonec skončil císařským řezem.Holčičku mi přinesly až za 7 hodin,neměly prý na to čas a řekly, že to stačí až ráno,mezitím ji dávaly glukozu.S kojením mi vůbec nikdo nepomohl, neporadil.Miminko mi přinesly sestry v 5 hodin ráno, položily ji ke mě na postel a odešly, že to prý zvládnu.Ležela jsem na pooperačním pokoji, v ruce kapačku takže manipulace s miminkem byla dost složitá.Za týden pobytu mi nikdo neporadil, pouze mi daly odávačku ať si odsávám (měla jsem hodně nalitá prsa). Malá ze začátku špatně sála, usínala u toho a měla všechno obráceně.Když chtěla spát, musela sem ji budit a kojit, když chtěla krmení sama bylo to podle sester brzy a měla sem čekat.Naštěstí začala přibírat a pustily nás domů.Teď zpětně už vím, že jsem měla kojit podle malé a ne podle sester.S jičínskou porodnicí sem nebyla vůbec spokojená a už mě tam rozhodně nikdy neuvidí.Horší přístup jsem nezažila, nebyl žádný a to se netýká jen přístupu personálu ke kojení ale i samotného porodu. Kojení nám ale dělalo problémy i doma. Malá vůbec nepřibírala, na konci šestinedělí jsme začaly přikrmovat Nutrilonem ale naštěstí jen na pár dní.Pak jsem dostala kontak na vás a kojila jsem skoro do 6 měsíců, za což vám moc děkuji.Musím ale přiznat,že kojení pro mě bylo od začátku dost stresující, malá zpočátku nepřibírala,kojily jsem každé 2 hodiny a pak se ze dne na den sama odstavila.Možná byla chyba na mé straně ale myslím,že první přiložení až po 7 hodinách od porodu i když proběhl císařským řezem je moc dlouho a nějaký vliv na další kojení to určitě mělo.Doufám, že tato moje zkušenost s jičínskou porodnicí je náhoda a ostatní maminky na tom byly lépe. Já jsem ale přesvědčená o tom, že už tam rodit nebudu a díky mé zkušenosti bych tuto porodnici nikomu nedoporučila. Každopádně musím poděkovat vám, za vaše stránky a za ochotu pomáhat maminkám a miminkům, kteří by to jistě s kojením dávno vzdaly.

Rodila jsem 2x v Praze-Krci, a to kvuli kojeni. Mezi detmi mam 3-lety vek. odstup a za tu dobu jsem byla prekvapena, jak se nazory v porodnici zmenily (nemusela jsem odstrikavat,dite co 2h merit, vazit pred a po kazdem kojeni apod.) Striktnost techto ukonu v r.2006 byla vycerpavajici. U druheho syna byly pomery znacne benevolentni, k detem rozhodne citlivejsi. Podruhe jsem s kojenim nepotrebovala moc pomoct, ale kdyby tomu tak nebylo, systematicke pece by se mi nedostavalo - bylo zjevne, ze sester pro tuto oblast bylo k dispozici malo. Na strane druhe veskery personal byl velice mily, coz je v prazskych porodnicich neco zcela vyjimecneho. K detem byla porodnice citliva, takze celkove hodnotim kladne.

Rodila jsem akutním Cř, proto jsem si nemohla porodnici vybrat, ale i tak mě bylo jedno kde budu, rodit, Hlavně aby bylo dítě živé a zdravé( vzhledem k mému zdr. stavu) v dotazníku mě chybí otázka, proč jste nezačala, nebo předčasně ukončila kojení( já jsem přestala, kvůli mé metabolické chorobě kostí), jiné spolurodičky a ni kojit nezačaly, pro dlouhodobé užívání léků, které se s kojením neslučují. V porodnici u Apolináře : -Nebyla přítomna laktační poradkyně -když jsem prosila o pomoc s kojením ( odsáváním) chodila jsem od čerta k ďáblu, na gynekologii jsem byla odkázána na Aro, na Aru na gynekologii, Velice protichůdné rady,jak na to S kojením (odstříkáváním ) měly potíže téměř všechny!!!!!!! Maminky nedonošených dětí!!(až na nějaké světlé výjimky) A i přez to nebyla přítomna laktační poradkyně. -Nutily nás plošně používat kloboučky i když to nebylo potřeba- -poznámky sester nekojíte už nějak dlouho?, nebo neodsáváte už nějak dlouho? Raději nebudu komentovat. Jinak co se týče péče o děti jsou na té nejlepší úrovni, abych si jeno nestěžovala. Po 5 týdnech v porodnici,jsme odcházeli částečně kojeni, po jednom týdnu doma plně kojeni.safra@post.cz

Rodila jsem celkem 2x v porodnici ve Valašském Meziříčí - v r. 2007 a v r.2010. Během první hospitalizace jsem nebyla spokojená s chováním personálu (v oblasti kojení i jiných odblastech). Při druhém pobytu jsem zaznamenala velkou změnu k lepšímu - obměna personálu (nebyly zde již "předdůchodové" nepříjemné sestry), vstřícnost, trpělivost, snaha pomoci, zájem, řešení problému se vztekajícím se, odmítajícím kojencem.

Rodila jsem i za minulého režimu a dnes je to uplně super zážitek proti minulým letům!Jsem už maminka trochu v letech a fakt to byl uplně jiný zážitek!Hned po porodu jsem mohla chodit a nic mě nebolelo a všichni se moc pěkně starají o maminky i dětičky.Taky se nemusí natírat tou hroznou modrou genciankou prsa a miminka nemaji modré hubičky.Jeto prostě všecho jiné a báječné!

rodila jsem letos ve FN Olomouc,po porodu se mi prsa vůbec nenalili, měla jsem spavé dítě, ploché bradavky,dali mi kloboučky, ale neukázali, jak je správně používat. mléka jsem měla málo, odsávačku jsem dostala noc před odchodem z porodnice,takže malého dokrmovali stříkačkou UM, ale v propouštěcí zprávě jsem měla napsáno, že je dítě plně kojeno.Doma jsem odstříkávala, ale měla jsem málo mléka, takže jsem dokrmovala UM.Laktace se nerozběhla, a i když jsem po malých dávkách odstříkávala často, mléka bylo stále méně a po dvou měsících se mi ztratilo. Nevím, v čem jsem udělala chybu,mám zatím jedno dítě, ale u druhého se spojím s laktační poradkyní, protože podpora kojení v Olomouci se mi zdála velmi špatná i když mají BFH.Rodila jsem tam z toho důvodu, že tam mají dobrou péči o miminka, lepší inkubátory, s lékaři a PA jsem byla spokojená, ale dětské sestry mi s kojením vůbec nepomohly

Rodila jsem na Bulovce v Praze a mrzi me, ze mi hned po porodu syn nebyl k prsu prilozen a bohuzel me to ani nenapadlo, prestoze jsem si o tom v tehotenstvi cetla. Pokud jsem nezasla za sestrou, ze potrebuji pomoct s kojenim, tak se mi nikdo nevenoval. Nelibilo se mi ani, ze kdyz jsem mela problem s kojenim, musela jsem na sesternu a tam si sednout do rady k dalsim maminkam. Postradala jsem soukromi.Vzhledem k tomu, ze jsem mela pokoj sama pro sebe, uvitala bych, kdyy sestra prisla za mnou a v klidu mi vse ukazala. Nechapu, proc nemohou byt v porodnicich laktacni poradkyne. Chapu, ze sestry maji dost prace, ale poradkyne by mely cas na maminky a nemely by dojem, ze je maminky zdrzuji od dalsi prace. Dalsi problem byl, ze syn mel zloutenku a musel byt pod lampou. Byl spavy a misto spani spal, takze jsem pak dostavala od sester vynadano, ze dite ma byt pod lampou a ze nemam resit kojeni. Nastesti jsem se doma za pomoci laktacni poradkyne rozkojila a kojim dodnes - synovi bude za par dni 8 mesicu.

Rodila jsem na Bulovce z důvodu toho, že jsem měla neštovice, po té jsem ležela na infekčním oddělení a malý byl na novorozeneckém. Vidět jsem ho mohla až po týdnu! Na novorozeneckém měl Adámek skvělou péči, nemůžu nic vytknout. Já na infekčním už takovou péči neměla. Nevěděla jsem, co s nalitými prsy,... a personál mi bohužel nedokázal poradit. Jediné štěstí bylo, že jsem neměla po sekci žádné problémy, protože za celých 5dní, co jsem na infekčním ležela, za mnou byla gynekoložka pouze 2x. Byla to moje nejhorší zkušenost v nemocnici, jakou jsem kdy zažila.

Rodila jsem nakonec císařským řezem. Myslela jsem na přiložení miminka k prsu, co nejdřív, ale musela jsem si sama k miminku dojit na druhý den na novorozenecké oddeleni. Sami mi ji nepřinesli. Taky mě šokoval přístup jedné sestřičky z novorozeneckého, byla nepříjemná a aniž by mi cokoliv řekla, zmáčkla mi při ukázce správného přiložení ňadro bolestivě nateklé tak, až se mi spustily slzy z očí a to už vydržím opravdu hodně. Po celou dobu, co jsem byla v porodnici byla ke mně nepříjemná a na moje kojení říkala, že se malá pít nenaučí. Ještě, že jsem měla pevnou vůli. Nakonec jsem malou kojila půl roku, pak sama začala prs odmítat, až to bylo nucení a mučení i jí i mě.

Rodila jsem o měsíc dříve, než bylo předpokládáno, a informace o kojení jsem nestihla detailně načerpat. Mám ploché bradavky a o tom, že mohou být vpáčené jsem se dozvěděla až po porodu. Takže jsem měla na začátku kojení zoufalý nedostatek informací (např. že s kojením mohou být také jiné problémy, než jen to že se dítě nechce přisát). Už v porodnici mě kojení moc bolelo a bradavky jsem měla hodně poraněné, řešilo se, že dcera málo přibývá a neustále mě bylo omíláno, že ji musím řádně přiložit a používat tu správnou polohu, ale s mým tvarem prsou to bylo hodně nepohodlné a sama jsem si ji prostě nedokázala přiložit tak, aby to nebolelo. Z porodnice jsem odcházela s tím, že se to časem zlepší, ale doma to bylo mnohem horší, bradavky do živého a psychika na rozsypání. Nakonec jsem po měsíci trápení využila pomoc laktační poradkyně z jiné porodnice, protože jsem už nechtěla s těmi z té mé hovořit o tom, že mi to stále nejde. Ta ale říkala i po osobní konzultaci to samé, takže žádné zlepšení. Nakonec mi po telefonu pomohla příbuzná mého švagra (laktační poradkyně), která mi poradila kloboučky (od kterých mě tu všichni zrazovali). Navíc mi moc pomohla psychicky! Na to se dost často zapomíná. Po nástupu kloboučků dcera začala krásně přibývat a kojily jsem do deseti měsíců, kdy sama přestala mít zájem. Konec dobrý všechno dobré, ale můj výsledný pocit je, že kojení pro mě samou není nic extra... neustále zablokovaná krční páteř a peníze jsme utráceli za nové kloboučky a někdy i hrnce, když se nám při vyvařování připekly... Ale pro dítě je to to nejlepší, to je bez diskuze :) Chystám se na druhé dítě a mám dobrý pocit, že s kojením si už snad budu vědět rady, ale taky že se nenechám v porodnici tak "vydeptat".

Rodila jsem obě děti v téže porodnici, první dceru v červenci 2007 plánovaným císařským řezem z důvodu polohy dítěte koncem pánevním, druhou dceru v srpnu 2009 přirozenou cestou. V roce 2007 byl přístup personálu ve všech otázkách porodu a péče o dítě, včetně kojení 100%, v roce 2009 mě přístup velmi zklamal, personál byl neochotný, pacientky odbývali tvrzením, že mají hodně dětí. V roce 2009 mi bylo dítě přiloženo ke kojení až po příchodu na pokoj po době delší jak 2 hodiny s vysvětlením, že jedno dítě již mám, tak vím, jak kojit. Totéž platilo o koupání, přebalování, apod. Problémy s kojením jsem ani u jedné z dcer neměla a nemám - první jsem kojila do 19 měsíců (z důvodu druhého těhotenství jsem kojení ukončila), druhou dceru stále kojím.

Rodila jsem plánovanou sekcí dvojčata. Z důvodu rekonstrukce porodnice mi dvojčata ukázali a poprevé byla přiložena až 26 hodin od porodu. Nebyla jsem na to dříve upozorněna!!!! pokud bych byla, zřejmě bych změnila porodnici. V průběhu mého pobytu na JIP mi miminka ani nedonesli, ačkoliv všude bylo prezentováno, jak se děti nosí přiládat co 3 hodiny a jak je to důležité pro vztah maka - dítě. Dodnes mne mrzí, že to tak bylo - datum porodu 20.8.2010.

Rodila jsem plánovaným císařem kvůli diabetu v porodnici u Apolináře a byla jsem na oddělení šestinedělí P15. Podpora kojeni spočívala v tom, že po přijetí na oddělení šestinedělí jsem dostala přednášku, jak je tam málo sester, ať za nimi docházíme sami s dotazy, ale konkrétně já, že už jedno dítě mám, proto si prý poradím sama.Poradila jsem sobě i dalším maminkám na pokoji, protože přístup sester byl otřesný. Když jsem přišla domů, nejvíce jsem ocenila klid. Jsem šťastná, že mám možnost kojit i své druhé dítě, ale kdybych byla prvorodička, určitě bych si tentokrát z porodnice nic dobrého o kojení nepřinesla. Právě proto jsem ráda za takové stánky jako je www. kojeni.net.

Rodila jsem podruhé a jsem docela spokojená. Jen jednu věc musím vytknout. Doporučení pravidelných intervalů v kojení. U prvního dítěte jako nezkušená maminka jsem tím byla akorát vystresovaná a úzkostlivě hlídala hodiny mezi kojením a pak i minuty přisátí ( co 3 hodiny a 10-15 min u jednoho prsa ). U druhého jsem si to dělala podle sebe, takže jsem kojila podle potřeb miminka. Já jsem tu přece pro něj, ne ono pro mě ( i když to samozřejmě taky :-) ).

Rodila jsem predcasne v 33. tydnu. Porod byl spontanni, syn se mi narodil 4,5 hodiny po odtoku plodove vody. Nutno podotknout, ze olomouckou porodnici bych si dobrovolne nevybralala, ale nakonec jsem byla rada, ze jsem rodila prave tam, protoze o syna by se stejne nikde jinde nedokazali postarat. Hodne me ale prekvapilo, ze me jako prvorodicku temer vubec nikdo neinformoval o odsavani mleka...takze prvni dva dny jsem odstrikavala rucne a to byl horor. Az druhy den vecer jsem navstivila PA pani Pavlikovou a ta mi zapujcila nemocnicni odsavacku Medela. Diky ni jsem najednou odsavala i 180 ml mleka najednou. Takze jen diky pani Pavlikove jsem sveho syna krmila materskym mlekem alespon prvni tri mesice. Jinak bych pravdepodobne skoncila uzh treti den. Nemocnicni personal na tom nemel zadny podil, ale jim jsem vdecna za to, ze mam naprosto zdraveho a nyni uzh desetimesicniho syna.

Rodila jsem předčasem v Příbramské nemocnici dvojčata. Kamarádka, která rodila půl roku přede mnou mi tuto porodnici vřele doporučovala za velmi přátelský a pomocný přístup. Bohužel v době kdy jsem rodila já tak byla porodnice plná a personálu bylo málo. Syn byl malinký (pod 2,5kg) a dcera sice větší (3kg), ale ani jeden se nedokázal přisát (i přesto že nemám ploché ani vpáčené bradavky). Opakovaně jsem prosila sestry o pomoc a opakovaně jsem byla odbívána. Vždy jen přišli narvali dítěti do pusy bradavku (ani ne co největší část dvorce jak je doporučováno) a do pěti vteřin byly pryč. To už se samozřejmě miminko pustilo. Laktace se dostavila až skoro 5.den po porodu, takže jsem pobyt v nemocnici doslova přetrpěla. Kojení jsem opravdu poctivě studovala v literatuře a na internetu a ani ve snu mě nenapadlo, že bych nekojila hned na porodním sále. Domů jsme byli propuštěni stím, že děti jsou schopny vypít tak 10 ml a zbytek jsme dokrmovali 9x denně (což bylo po 2 hodinách a trvalo mi to 1,5hod, takže jen co jsem skončila s dokrmem tak jsem si na půl hodiny oddechla a začla znova, za celou dobu mi nikdo s personálu nenabídl pomoc). Opouštěla jsem porodnici na pokraji vyčerpání. Po příchodu domů mi obrovsky pomohl manžel. Dokrmovali jsme už jen jeden den a od té doby plně kojím. V klidu rodiny a u svého trpělivého manžela, který byl tisíckrát lepší než všechny sestry v porodnici se laktace plně spustila a stres odpadl.Vyspala jsem se. Teď je dvojčatům 6 měsíců a plně kojím.

Rodila jsem předčasně akutním císařským řezem a syn byl měsíc v inkubátoru. zpočátku jsem z toho byla dost mimo, a přestože to bylo moje druhé dítě, vůbec mě nedošlo, že musím pravidelně odstříkávat, aby se nastartovala tvorba mléka. nikdo z personálu o kojení nemluvil, musela jsem se sama ptát, teprve pak mi byly poskytnuty nějaké informace, ale zdaleka ne úplné.

Rodila jsem s dulou, která je i laktační poradkyně. Díky ní jsem se už před porodem seznámila s technikou kojení a vyzkoušela si polohy při kojení. Cítila jsem se na kojení dosti připravená. A proto mě i hodně zklamal personál porodnice, který mi podal o kojení absolutní minimum informací. Při potížích u kojení byl personál spíše neochotný mi trpělivě radit a proto jsem byla celou dobu ve spojení s dulou, s níž jedinou jsem řešila své kojící problémy.

Rodila jsem své druhé dítě v roce 1985, tak tyto mé odpovědi jsou z tohoto období a jsou to mé zkušenosti. Po revoluci si myslím, že je již všechno jinak a je to daleko lepší jak po profesní tak po lidské stránce.

Rodila jsem své druhé dítě zcela zéměrně v jiné porodnici, kvůli přístupu personálu... Své první dítě jsem byla připravena kojit, ale nikdo mi v podstatě nevysvětlil jak ani v porodnici ani doma. Názory všech se velice lišily a to jak u mým příbuzných a kamarádek tak hlavně u personálu v porodnici. Nakonec jsem si tuto cestu musela" vyšlapat" sama a svou první dceru jsem úspěšně kojila do 1 rojku. U druhé dcery 2 roky- díky Bohu již se zkušenostmi. MEzi svými kamarádkami jsem rodila jsko první, takže nebyl nikdo, kdo by mi poradil. proto, když pak rodily ony, ráda jsem jim poskytovala své rady a záchránily jsme nejedno kojeníčko. A dodnes mám takovou tradici, že když má kamarádka porodí- tak když o to stojí tak jakmile příjde s porodnice přinesu jí navařený oběd , ve všem jí poradím a když chce příjdu i večer a na druhý den pomoci s koupáním apod. Také jsem na telefonu. A věřte mi, že kdyby to tehda někdo udělal pro mne jen bych to uvítala. moc Vás zdravím Míla

Rodila jsem v Brandýse (vyhodili mě na Bulovce, kde jsem byla registrována), dítě bylo resuscitováno a ihned převezeno do Prahy na JIP, kde bylo 5 dní bez matky. V Brandýse se o mě starali pouze po stránce gynekologické, kojení je nezajímalo, když tam nebylo dítě. O dítě pečovali v Krči a naprosto na jedničku, dostávalo mateřské mléko ze stříkačky, mně pak podali všechny potřebné informace a konzultovala jsem s nimi i pozdější problémy s kojením. Nakonec jsem dokázala plně kojit do 5,5 měs. a kojení bylo ukončeno v 11,5 měsících. Dotazník mi moc nevyhovoval, protože vlastně nevím, zda mám hodnotit přístup v Brandýse či přístup v Krči.

Rodila jsem v čáslavi podruhé a sice byl personál až na vyjímky příjemný, ale pokud jsem se nezeptala, sami mi nic neřekli a co se týká přiložení, tak obě dcerky (8/2006 a 5/2010) mi přinesli k přiložení až asi 45 minut po porodu, což mě mrzelo a šouply mi je sestry k prsu a se slovy "tak se holky snažte... "

Rodila jsem v Hořovicích, která není BFH, ale i přesto jsem se v posledním roce dozvěděla, že se snaží kojení podporovat a maminkám radit. Bohužel každá sestra jinak. Myslím, že není až tak důležité, jestli je porodnice BFH, ale zda je personál jednotně proškolen a podává řádné informace. Není třeba celý kurz laktační poradkyně, snad jen upřesnění, že kojení je v každém období dítěte různé. A samozřejmě kontakt na laktační ligu či poradkyni by byl na místě, když maminka odchází z porodnice. Protože teprve potom to vše začíná :)

rodila jsem v Jihlavské porodnici, tvrdí jak se vjěnují kojení,ale přitom vám nic nevysvětlí dovezou tv a pustí DVD o kojení, měli jsme po příchodu domu problémy s kojenim.Pátrala jsem na netu a našla laktační poradkyni a musím říct,že byla opravdu zlata,ani pediatr mi neporadil nebo neupozornil na možnost lak.poradkyně. teď kojíme a malej nic jiného nechce. Taky mě zarazilo,že na novoJIP dokrmovali z flašky a používali dudlíky

Rodila jsem v Kolíně v r. 2008 a 2010 a mrzí mě, že se nám ohledně kojení sestřičky víc nevěnovaly. Podepsala jsem papír, že jsem byla o kojení informována, ačkoli to nebyla pravda (a nebyla jsem sama). Když jsem něco chtěla vědět, musela jsem se ptát, to nám pak odpovídaly, ale kolikrát ani člověk neví, na co se má ptát, problémy vyvstávají i doma. Ani mě nikdo při kojení neviděl, jestli to dělám správně...

Rodila jsem v Nemecku 2x jednou v Lünenu a podruhe v Ahlenu v porodnici s detskou nemocnici. Obe deti byly do vodyy. JJedno dite jsem pred sedmnacti lety rodila ve Slanem. Otresna zkusenost, celou dobu jsem byla rikurtovana a pri porodu mi padala z vidlice noha a pri konecny fazi si na mne sestra lehla na briocho. Decko mi odnesli a ja ho videla za tri hodiny po porodu. Tehda jsem kojila asi pet mesicu castene, ackoliv jsem mleko mela.... Nemecky personal je velice prijemny, pro porodu se moc nemluvi a respektuje s e prani maminky. Ja rodila obe deti do vody, takze nevim, jak se pri porodu na sucho postupuje, ale da se odvodit na mici a ruzne olohovat lehatko se da take a je tam i zvlastni zidle pro otce a pripravena postel a jidlo pro tatinky, s malym priplatkem. Starosti s pappppirama jsem nemela a s kojenim jsem byla absolutne tolerovana a bylo doporucovano vse mozne. Pro posledni dite jsem mela laktacni poradkyni - porodni babu a ta mi dodala odvahu, prto jsem maleho koila cely rok. I pres pripadne krize, ktere tak jako tak jsou :-) Preji prijemny den a snad jsem Vam alespon necim pomohla.

rodila jsem v období, kdy porodnice praskaly ve švech, takže z personálu nikdo neměl čas, i když jsem je několikrát prosila o pomoc. Musela jsem bojovat sama. Ale naštěstí jsem objevila vaše stránky, takže díky za ně. Moc mi pomohly. teď jsem znovu těhotná a jsem rozhodnutá opět plně kojit.Hezký den

Rodila jsem v porodnici Obilní trh. Při prvním porodu jsem byla spokojena o informacích o kojení, před porodem jsem navštěvovala předporodní kurz u Jarmili KOvaříkové, a díky tomu mě vše v porodnici přilšo přirozené, holky co nechodili do předporodního kurzu a neměli tyto informace, byli zmatené a nevěděli si rady. I když jim personál radil, bylo to pro ně o dost těžší, se zorientovat v radách o technice kojní, důležitosti,... Jistě v tomto období člověk začne řešit spoutu nového a nazačátek je velká spousta informaci. U druhého dítěte mě přiložili malou k prusu opravdu okamžitě a nechali mě ji u prsa asi 3hodiny, bylo to moc úžasné. U druhého dítěte jsem nedbala rad lékařu, že dítě v porodnici má bát v postýlce a již v porodnici jsem měla malou celou noc i den u rozeplé košile s prsem u tváře, takže cucala takřka futr. A to jsem se rozkojila okamžitě. Když se holky odstavili samy mezi 12-18m bylo mě to opravdu moc líto.

Rodila jsem v porodnici s certifikátem BFH. Dcera se narodila s nízkou porodní hmotností, měla malé zdravotní problémy, kojit jsem začala až třetí den po porodu. A teprve druhý den si ode mne jedna sestra vzala moje odstříkané mléko. Nevím, čím dceru do té doby krmili a mrzí mne, že se mnou o tom více nemluvili. Mohla jsem jim odstříkané mléko (mlezivo) nosit hned.

Rodila jsem v porodnici,kde jsem zároveň i pracovala,dětské sestřičky se ke mně chovaly jako,že vše znám a ovládám,potřebovala jsem však stejný přístup jako k ostatním maminkám,vše ukázat a vysvětlit.Teorie je totiž jedna věc a praxe druhá,rozkojila jsem se díky své kolegyňce,soukromé por.asistentce,která si na mě i mé dětátko udělala čas.Příkrm byl podán jen na nezbytně nutnou dobu,když byl úbytek větší jak 10%,po rozkojení v porodnici jsem plně kojila 6měsíců,jsou to nádherné chvilky,silná citová vazba mezi mnou a mimi.Nevýhoda známého prostředí je v tom,že jsem měla tolik návštěv,že jsem neměla klid na časté přikládání,jinak mi tu bylo krásně a u dalšího porodu si již dám pozor...Jinak vím,že kojení v neratovické porodnici bylo vždy na prvním místě,dětské setřičky zde byly výborné.

Rodila jsem v roce 2007 v porodnici v Opavě. Musím říct, že jsem si tam připadala jak v jiném světě. Naprosto spokojená. Lékaři skvělí no a o sestřičkách ani nemluvě. Úžasně příjemné, znalé, no to se snad ani nedá popsat. Opravdu přístup vysoce profesionální a zároveň vysoce lidský. Takže musím napsat, že jsem opravdu byla moc spokojená. Při odchodu jsem dostala kontakt na laktační poradkyni, která byla zároveň sestřičkou v této porodnici. Měla jsem s malou od tří měsíců obrovské problémy s kojením a této paní jsem mohla volat snad i o půlnoci, vždy mi dobře poradila a uklidnila.

Rodila jsem v Rychnově, ale protože moje dcera dostala třetí den zlatého stafylokoka, tak ji převezli na jipku do Hradce Králové. Bohužel tam jsem nebyla vůbec spokojena s podporou kojení. Zaprvé mě tam nechtěli vůbec příjmout, nakonec mě ale přijali (protože jsem to hodně vyžadovala). Striktně určovali dobu a délku kojení (10 min. z jednoho a 10 minut. z druhého a pak ji dokojí samy). V noci jsem tam nesměla chodit kojit (od 22:00 do 7:00). Źádné mamince tam neposkytli dostatečné informace o kojení. Nakonec jsem jim tam radila já a to bylo jen proto, že mám spoustu informací z Vašich stránek (díky za ně, moc mi pomohli při prvním dítěti). V nemocnici nebyli vůbec vybaveni na podporu kojení a sestřičky o tom taky moc informací neměly.

Rodila jsem v Šumperské porodnici a byla jsem tam maximálně spokojená,se vším mi pomohli.Poradili a řekli vše co jsem ohledně miminka potřebovala.

Rodila jsem v této porodnici obě své děti s odstupem 2 let a 1 měsíce. Musím říci, že se situace na oddělení šestinedělek velice zlepšila. U syna mi každá sestra radila něco jiného, mlezivo mi vytékalo od 6 měsíce a tořád mi tvrdily, že mám málo mléka, a také že neumím syna přiložit. Ale od toho, jak dítě přiložit jsou tu sestry a né maminka prvorodičky.

Rodila jsem v UPMD Podolí, kvůli "nekojení" byl pobyt na šestinedělí pro mě očistec. Kojit jsem chtěla, vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych nekojila, bohužel dcera neuměla sát, měla syndrom malé brady, navíc náběh na žloutenku, takže spavá. Je fakt, že všechny sestry "pomáhaly" rozkojit nás, bohužel přístup některých byl spíš antikojící. Z pobytu v tomto ústavu mám pocit, že pokud jde všechno tak, jak má, jste šikovná maminka s šikovným miminkem. Pokud to nejde, je pro vás pobyt tam dost nepříjemnou záležitostí, navíc s rozbouřenými hormony po porodu. Toto je zkušenost mnoha mých kamarádek nebo známých, které v této porodnici rodily.

Rodila jsem ve dvou Ostravských porodnicích a podpora kojení mi přišla dostačující. Je to hlavně o rozhodnutí matky :o)

Rodila jsem ve Fakultní nemocnici Ostrava Poruba, chlapeček se narodil ve 30. týdnu. Na JIP jsem byla 2 dny, nebylo mi umožněno odsávat mléko. Přestože se jedná o Baby friendly hospital, sestry na šestinedělí mi vůbec nevysvětlily odsávání, všechno jsem si musela zjistit od ostatních žen. Ale sestry na neonatologické JIP byly úžasné, díky nim se mi podařilo nastartovat laktaci a mít plně kojené dítě.

Rodila jsem ve Frýdku-Místku, a s podporou kojení jsem nebyla spokojena absolutně vůbec. Myslím si, že porodnice má částečný podíl na tom, že jsem se později nerozkojila a malý byl v podstatě od počátku na umělém mléku. Mám malá prsa, vpáčené bradavky a mléko se mi začalo tvořit pozdě a málo. V porodnici mi sestry nebyly schopny vysvětlit, jak mám své dítě k takovému typu prsu přikládat. Skrze kojení a toho, že mi to prostrě nešlo jsem měla naprosto zkažené celé šestinedělí, a ještě teď, když odpovídám na tyto otázky nejsem v klidu a nad věcí, protože mě moc mrzí, že jsem nekojila. Správnému přikládání k prsu apod.. jste mě shodou okolností naučila až Vy, paní Mrázková, ale to už měl malý šest týdnů a já už jsem neměla sílu na další pokusy či investice do toho, aby se mi tvořilo MM.

Rodila som v nemocnici, kde nepracovala ziadna laktacna poradkyna. Ani nemocnicu nenavstevovala. Ako prvorodicka som nemala ziadne prakticke skusenosti s kojenim. Rady a podpora laktacnej poradkyne mi velmi chybali. Mala som problemy s malo vysunutymi bradavkami, preto sa dieta nechcelo prisat. Bola som z toho velmi smutna a personal bol neochotny. Moj zial pretrvaval takmer 3 tyzdne. Ked sa maly syn prisal, bola som najstastnejsia. V zapäti som vyhladala laktacnu poradkynu. S jej pomocou som kojila takmer rok. Myslim si, ze mojim problemom by sa dalo prejst, keby nemocnica mala zamestnanu aj profesionalnu laktacnu poradkynu.

Rooming in je určitě věc užitečná a žádoucí, ale nic se nemá přehánět - druhou noc po porodu mi nebylo dobře, malý stále plakal a sestřičky nebyly ochotné si ho u sebe nechat, abych se mohla alespoň pár hodin vyspat - prý "rooming in". Byla jsem ráda, že jsem šla domů a alespoň chvilku ho nosil manžel.

rozčílilo mě, že jak mě převezli na šetinedělí, tak mi (i manželovi) slíbili, že mi hned dají dítě, a celou noc mi ho nechtěli donést - a to jsem tam přes celou chodbu sama chodila prosit...a to mají Baby friendly. Plus mi velmi vadilo, že mi dítě na kojení po 2 hodinách velmi nepříjemným způsobem budili a nerespektovali jeho přirozený režim.

Rozhodne by som uvitala vacsiu podporu kojenia, vasciu informovanost a hlavne trpezlivost s mamickou a jej obavami, ci sa vytvori mliecko, ci miminko nie je hladne a pod. Chybala mi vacsia starostlivost s mojou snahou o kojenie...miminko stale spinkalo, lebo malo silnu zloutenku.

řekla bych že mladší sestřičky měli lepší přístup k maminkám než ty starší.jedinné co mi vadilo že neměli moc času když jsem potřebovala pomoc,prostě malý strčily bradavku do pusinky a odešli a nepočkali a mezitím malá usnula.ale pak jsme se to naučily a ráda na kojení vzpomínám.vydrželo nám to skoro 6 měsíců.

Řekla bych, že celkově je podpora v porodnicích na dobré úrovni, bohužel se vždy najde pár jedinců, kteří zhatí práci těch ostatních, protože to negativní si vždy více pamatujete. A řekla bych, že jsou to většinou starší ročníky...

Řekla bych, že je to hodně individuální, jednak v přístupu jednotlivých sestřiček a jednak podle toho, jak moc se maminka vyptává. Já jsem čekala dvojčata, proto jsem prošla slušnou přípravou i co se týká kojení. Velmi mi pomohl přípravný kurz v Klubu dvojčat a vícerčat, kde jsou velmi ochotní pomoct i v případě potíží, tak jsem pak v porodnici pomoc ani tolik nevyhledávala a věděla jsem, že se mám kam obrátit, když bude potřeba. Ale nemůžu říct, že by nám v porodnici s kojením nějak moc pomáhali, radili apod. Zvlášt v případě dvojčat - simultánní kojení se mnou vyzkoušeli jen jednou (jednu polohu) a na úzké posteli jsem nedokázala přiložit si obě děti sama a tak jsem je musela přikládat zvlášť. Museli jsme dodržovat tříhodinové intervaly v krmení a jelikož jsem zkoušela vždy nejdřív přiložit a pokud se nenapily, musela jsem dokrmit UM, režim dětí se mi rozhodil. Nikdy tak nezapomenu na poslední noc, která opravdu stála za to. Přebalit, změřit teplotu, zvážit, přiložit, zvážit, běžet pro UM, dokrmit a vše zapsat u jednoho a pak to samé s druhým... na spánek mi zbývalo tak 5-10 minut a začínal další cyklus... Nakonec jsme však měli obrovské štěstí. Přestože jsem se rozkojila až po několika dnech (ani jsem s tím už nepočítala), a to už děti byly na UM z lahviček, bez jakýchkoli problémů přešly na plné kojení. Teď je jim 15M a pořád kojíme :)

Řekla bych, že sestry odpovídaly na otázky o kojení dle jejich aktuální nálady, na některé si stěžovat nemohu vůbec a naopak některé neporadily ani v nejmenším. Díky nedostatku místa v porodnici, jsem byla po noci trávené na porodním boxu převezena na rizikové Odd, malého mi nepřivezli celý den, až kolem 16 hod odpoledne, kdy se uvolnilo místo na odd šestinedělí a byl mi svěřen na rooming-in. Malého jsem kojila necelé čtyři týdny i díky mým zdravotním komplikacím, které nastyly po propuštění.

S celkovým pobytem v porodnici jsem byla spokojená, skvělá pěče lékaře (při porodu jsem si zvolila svého gynekologa), sestřičky, prostředí, informace ohledně dítěte. Za to chvála na porodnici. Problém byl až s kojením, kdy se mi mléko první 4 dny neuvytvořilo a domnívám se i díky špatnému přikládání a technice, na kterou mě však nikdo neupozornil ani neporadil. Vždy jen rada kote, zkoušejte to. A co sestřička to jiný názor. Až poslední 5.den přišla sestřička, která byla velmi znalá a ochotná a teprve ta mi vše vysvětlila, co celou dobu dělám špatně, jak dál, jak správně a velmi mě povzbuzovala, že mléko se určitě objeví. Nebýt ji, asi bych to vzdala. Takýže jednu správnou na kojení jsem tam potkala. Takže dnes vlastně vše dobré, ale pro prvorodičku i když velmi sečtělou, to bylo těžké, a navíc s troškou ostychu ptát se na "něco - kojení" co všem okolo šlo jako po másle:-). Uvítala bych větší angažovanost a skutečnou kontrolu toho jak kdo kojí.

S Jabloneckou nemocnicí jsem byla spokojena maximálně. Veškerý zravotní personál byl velice přívětivý a ochotný a přistupoval k maminkám a jejich nově narozeným miminkám laskavě. Nezbývá než jim poděkovat za profesionální péči Jana Koušková

S kojením a vůbec podporou ke kojení v benešovské nemocnici mám otřesné zkušenosti. Hlavně díky sestře p. Hruškové. Dozvěděla jsem se, že mám blbé bradavky, že kojit nikdy nebudu a že se malému z mého prsu zvedá žaludek. Nutila mi kloboučky a při zkoušení sání mého dítěte mu strkala neumytý prst do pusinky. Syn byl po porodu u sester, byl nalokaný plodové vody. Nikdo mi ho nedonesl za celou dobu pobytu. Dávali mu glukozu do žíly. V benešovské nemocnici se nám nepodařilo vůbec ani přisátí k prsu. Moje mléko jsem měla vylévat do odpadu. Syn byl po dvou dnech převezen na vyšší pracoviště. Po asi minutovém snažení tamní sestřičky se krásně přisál k prsu, odcházeli jsme po 14ti dnech, syn byl plně kojený :-) Bohužel jsme kojili jen tři měsíce, syn měl těžkou žloutenku kojených dětí a nic nepomáhalo. Já byla ze všeho také velmi vyčerpaná. Ukončením kojení se mi dost ulevilo. Tak doufám, že Vám náš příběh pomůže :-)

S kojením dítěte ke kterému se vztahoval dotazník jsem problém neměla, vše šlo hladce, u předchozích dvou narozených též v této porodnici jsem byla nucena vyhledat laktační poradkyni po návratu a to i několikrát, bo v porodce mi moc nepomohli. U prvního nepomohla ani ta a kojila jsem "jen " 5 měsíců, druhého syna již 11měsíců a s dcerou problém nemám(zatím 8m). Porodnice Milosrdných bratří opravdu "labilní" prvničce s kojením ani péčí o novorozence moc nepomůže,ale kdo má pusu tak se zeptá a kdo se bojí nesmí do NMB :-) Nevím jak na Obilňáku,ale v Bohunicích jsou informace o kojení ještě vzácnější a znám osobně spoustu maminek co díky tamní ochotě sester nikdy nekojily.:-)

S kojením druhého dítěte jsem neměla žádné větší prodiny především proto, že jsem věděla jaké možnosti mám na šestinedělí (že si mohu půjčit elektrickou odsávačku a posílat dítěti, které bylo na fototerapii vlastní mléko apod.). S prvním dítkem, které bylo "nesavec" díky žloutence, jsem měla mnohem větší trápení a podpora nebyla žádná velká - rodila jsem ve stejné porodnici (jen necelé dva roky před druhým porodem).

S kojením jsem měla od počátku problémy, tvořilo se málo mléka, je možné, že syn neefektivně sál, ačkoliv jsem měla údajně správnou techniku. V porodnici mě zřejmě velmi nepovzbudili, zejména jedna sestra mi vnucovala glukózu se slovy, že synovi může těžko stačit těch mých pár kapek kolostra. Glukózu jsem přijala, měla jsem pocit, že je malý spavý a má žízeň. Syn přibíral na hraně, tj. přibíral, ale jen tak tak. Očividně nebyl příliš spokojený s množstvím mléka. Doma jsem kojila od rána do večera, jediná efektivní poloha byla vsedě, ale při tom mě bolela kostrč ještě z porodu. Po 14 dnech mi pediatrička nabídla, abych přece jen dokrmila umělým mlékem. Syn se na lahvičku vrhl hladově, další dva měsíce jsme takto dokrmovali. Pak se jevil spokojený i bez UM, tak jsme dokrmovat přestali. Kojila jsem dále, velmi často, podle potřeby syna. S kojením jsem přestala, když synovi byly dva roky a dva měsíce. Celkově bych řekla, že skutečně u mě docházelo k menší tvorbě mléka přes všechna použitá opatření. Zřejmě byl na vině slabší vypuzovací reflex, možná i bolavá kostrč. Psychicky mě položila jednak sestra s glukózou, jednak ale i současná kampaň pro kojení. Je totiž tvořena velmi netolerantně a striktně. Je založena na větě, že každá matka může kojit. Já jsem si to vyložila tak, že pokud mi to nejde, nejsem dobrá matka. Druhá vražedná věta zní: MM je to nejlepší, co matka může dítěti dát. Přeloženo do mé řeči: nemůžu dát dítěti mléko, nedávám mu to nejlepší, nepečuji o něj dobře. Další věta: Kojení nebolí, na vině je nesprávná technika. I přes správnou techniku to bolelo jako čert asi tři týdny, na vině bylo časté přikládání a četné kojení, bradavky to prostě nezvládaly. Opět se to dá vyložit jako neschopnost matky. Další rada od Ligy a jiných: Střídáním prsů při jednom kojení se zvedne produkce mléka. Nejen že to nepomohlo, syn dostal zelený průjem, přijímal takto totiž jen přední mléko, které je sladší, cukr pak kvasil a dělal problémy. Proto nemůžu Laktační lize přijít na jméno, současná kampaň je zejména pro svědomité prvomatky necitlivá. Zpětně vidím, že jsem se měla spolehnout více na vlastní instinkty, od té doby nerada sleduju jakékoliv příručky, literaturu, články pro matky. Rozhodně nesouhlasím, že by dokrmování lahvičkou syna odradilo od kojení, naopak se vrhal na prso stejnou razancí.

S kojením jsem neměla problém. Hlavně díky předporodnímu kurzu u soukromé agentury. Věděla jsem, na co si dát pozor. Malou jsem přiložila již na sále. Když jsem se ptala porodní asistentky, jestli by mi nepomohla, její odpověď byla, že neví jak. Tak jsme to s manželem nějak zkusili. Naštěstí byla malá šikulka a přisála se. Bohužel maminka, která se mnou byla na pokoji takové štěstí neměla - byla po císaři,kojení jí nešlo a personál se k ní otočil zády. Místo, aby jí trpělivě vysvětlili,co a jak, dítě odvezli a dokrmili :-( Teprve až s mojí pomocí se maminka trošku rozkojila. Trpělivě jsme přikládaly, mamince jsem vysvětlila důležitost polohy u kojení. Rodina jí přinesla kojící čaj a kojení se spravilo. Zde je další můj postřeh - v porodnicích je běžná nemocniční strava - nadýmavá a taktéž zbytečně přeslazené čaje. Myslím, že by se mohly podávat čaje podporující kojení. Také káva na snídani mi nepřijde vhodná - caro by jistě bylo vhodnější. Myslím, že jen 10 bodů nestačí, pokud si to porodnice kazí stravou a přístupem personálu.

S kojením jsem neměla problémy a tak netuším, jak by se zdravotní personál zachoval v případě, že by nějaké problémy byly.

S kojením jsem v podstatě neměla problémy, kromě začátku, než se miminko "chytlo". Druhá dcerka byla spavá a moc se jí do kojení nechtělo. Musím říci, že je důležitá i aktivita maminky. Pro sestřičky je to každodenní záležitost. Ale když jsem projevila obavy, tak zareagovaly velice dobře a věnovaly se mi o trochu více a déle. Takže maminky ptejte se, nečekejte, že za vás někdo něco vyřeší. Kamarádka se necítila a nechtěla se ptát (asi měla pocit, že jako druhorodička to už má zvládat) a měla s kojením v počátku opravdu velký problém. Stačí si jen představit jak moc se to v porodnicích střídá a jak krátce tam každá maminka, když je vše v pořádku, pobude. Hodně štěstí všem, kojení se super.

S kojením jsem žádné problémy něměla ale i tak mi bylo poskytnuto dost informací a byla jsem opravdu spokojená.

S kojením mi v prvních dnesch nikdo nepomohl, protože dítě má jeden den údajně nárok nic nejíst. Na odsávačku mě poslali po dvou dnech, kdy dítě nic nechtělo a mé odsáté mléku mu nakonec nedali a dali umělé. Po 3 týdnech jsem musela začít dokrmovat a po 7 týdnech kojení bohužel ukončit.

S kojením, i když byl syn po císaři, jsem nepotřebovala poradit, ale s prvním dítětem ano a problém to rozhodně byl, info byly různé, některé sestřičky nepříjemné. Po císaři mi i na moji žádost syna první noc/i nenosily, jen přes den.

S mou porodnicí jsem byla velice spokojena, na Vašich stránkách jsem četla o tom, že některé maminky mají pocit, že do kojení byly tlačeny. U té příležitosti jsem si vybavila, že v této porodnici se mne nejdříve zeptali, zda chci kojit. Když jsem řekla, že ano, syn mi byl na porodním sále přiložen. Rozhodně jsem při této otázce neměla pocit, že kdybych odpověděla ne, bude se na mne někdo dívat skrz prsty. Pokládala jsem to za samozřejmost, ale na Vašich stránkách jsem se dozvěděla, že to tak není.

S Olomouckou porodnicí mám jen a jen dobré zkušenosti.

S péčí o mě a dceru v Chrudimské nemocnici a.s. jsem byla opravdu moc spokojená. Díky obětavým sestřičkám z novorozeneckého odd.jsem začala kojit již 3.den po císař.řezu. Kojím dodnes (přes 10 měsíců).

S péčí sester na oddělení šestinedělí jsem vůbec nebyla spokojená. Z hlediska vzdělání, zkušeností a odbornosti výhrady nemám, ale vše pokazil necitlivý přístup. V jednání chyběla empatie, citlivost k novopečeným maminkám, laskavost, pochopení a také tolerance k jejich názorům.

S podporou kojení a chování dětských sester v mé porodnici jsem nebyla spokojená, nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, vše bylo ve spěchu a žádný individuální přístup, skoro vše jsem si musela zjistit sama nebo mi poradila soukromá laktační poradkyně. je možné že má zkušenost je špatná z důvodu, že jsem rodila dvojčata, a po náročném porodu a následné operaci jsem byla hodně vyčerpaná a mléko se mi začalo tvořit pozdě, děti byly slabé a spavé, špatně se přisávaly a nepřibíraly, poté je začaly dokrmovat z lahvičky i umělým mlékem, jen jedna mladá sestřička mi poradila, ať je raději dokrmuji injekční spříkačkou - což jsem následně aplikovala, ale sama za pomocí rodiny. Nějaký individuální přístup a ochotu jsem zaznamenala u dvou sestřiček, celkově hodnotím velmi špatně.

S podporou kojení v nemocnici v Jičíně jsem byla velmi spokojena, byla jsem ráda, protože první dítě jsem nekojila( porod v jiné nemocnici, po SC, malé spavé dítě, odmítalo prso i sání, personál sice milý, ale informace od každé sestry odlišná, již v porodnici UM, mléko se nevytvořilo).

S podporou kojení v porodnici BFH jsem nebyla spokojená. Všechno jsem si musela zjistit sama až doma. Nikdo mě nepoučil o polohách při kojení, na moje otázky v porodnici sestry odpovídaly neochotně a každá něco jiného. Připadalo mi, že je otravuji.

S podporou kojení v porodnici jsem byla nespokojená především proto, že jsem byla nucena k dokrmu UM. Nyní jsem přesvědčena o tom, že to bylo zcela zbytečné. Ale jako nezkušená prvorodička jsem se nechala dost vynervovat a zmanipulovat (pokud nebudete dokrmovat, dítě bude stále slábnout a při kojení si už nedokáže samo vypít téměř nic). Jsem si jistá, že by stačilo nechat nás v klidu a dát nám den, dva času. Obávám se, že cílem dokrmování bylo pouze to, aby dcera co nejdříve přibrala na požadovanou "tabulkovou" hmotnost a mohly jsme být propuštěny po "povinných" 72 hodinách po porodu. Porodnice byla spíš velkovýrobnou dětí než čímkoliv jiným. Bohužel. Při propouštění mi bylo doporučeno v dokrmu dále pokračovat. To jsem už ale neudělala a bez větších problémů (a s pomocí Vašich webových stránek) jsem kojila plně do konce 7. měsíce. Moc Vám touto cestou děkuji a přeji úspěšné dokončení a obhájení této práce.

s porodnicí jsem byla spokojena az na přístup ke kojení, každá sestra říkala něco jiného, u obou dětí jsem odcházela se sunarem,mám moc ploché bradavky, s kloboučkem to nešlo, hned jsem si koupila el odsávačku a kluky jsem jednoho krmila rok ods,mlékem, druhého půl roku, mléko se mi tvořilo az doma

S porodnicí jsem byla spokojena jen částečně. Chtěla jsem především přirozený porod, což mi nebylo zcela umožněno. Za největší chybu považuji nepřiložení dítěte okamžitě po porodu. Co se týká kojení, pravidla kojení mají sice všude k přečtení, ale řekla bych, že personál se jimi zcela neřídí. Sestry byly sice velmi milé, ale každá mi dávala trochu jiné informace, z čehož jsem byla velice zmatená a tudíž nejistá. Nakonec jsem více informací získala od maminek, které se mnou byly na pokoji a které rodily již po několikáté. Dokonce se mi stalo, že mi jednou sestra přinesla miminko s upatlanou pusinkou. Dala mu pravděpodobně glukózu, ale absolutně mě o tom neinformovala a ani se nezeptala, zda může (nepřála jsem si to). Jinak přeji hodně štěstí při Vaší práci a děkuji za ní!

S porodnicí v Čáslavi jsem byla v celku spokojená,ale na co se tam maminky sestřiček nezeptají,to nevědí.První noc po porodu mají miminka sestřičky u sebe aby si maminky odpočinuli,to jsem uvítala,byla jsem unavená.Ale dceru jsem neviděla celou noc,což jsem nečekala,myslela jsem,že mi jí budou nosit na kojení.Ostatní dny už jsem jí měla u sebe,tak bylo vše v pořádku.

S porodnicí v Krnově jsem byla moc spokojena - nesrovnatelné s předchozím porodem ve Frýdku-Místku. Frýdek-Místek: po císařském řezu jsem 4 hodiny po porodu požádala o pomoc s přiložením, sestřička řekla:"už?On se stejně nepřisaje, teď spí" Kvůli žloutence byl syn na světle, bez mého vědomí mu dávali dudlík, glukózu a jednou i nutrilon. Když jsem kojila moc dlouho - syn byl hrozně spavý, byly na mě sestry nepříjemné. Nikdo mi neporadil, že mám kojit z obou prsů, syna budit ani co s prasklinama... Nicméně letáky laktační ligy byly skoro všude, leč nikdo se podle nich neřídil a když jsem na to poukazovala, odbyla mě sestra tím, že odkojila tři děti bez letáku....Bylo by toho ještě spousta, to ale nepatří do dotazníku. Krnov: rodila jsem naštěstí tentokrát přirozeně, dcera se přisála hned po porodu. Byla mi opakovaně nabízena pomoc, kdyby se špatně přisávala, nebo byly jakékoliv problémy. Dcera byla taky na světle, nicméně bez dudlíku, glukózy či příkrmu. Prostě mi ji dovezli nakojit a pod světlem jsem si ji vždycky uklidnila. Dobu kojení nikdo neřešil. Při propouštění jsem dostala čísla na laktační poradkyně z porodnice. Ve srovnání s Frýdkem-Místkem letáky laktační ligy na pokoji nebyly, nicméně tohle bylo bohatě vynahrazeno přístupem personálu. Opravdu nesrovnatelné a označení BFH moc nechápu, podle mě nemá vypovídající hodnotu.

S porodnicí v Olomouci Jsem vůbec spokojená v tomhle směru nebyla. Z jejich strany Velice malá vstříctnost..Jinak s touhle podporou souhlasím Je spousta matek co kvůli špatným a nebo nedostatečným informacím Stratí mléko což je velká škoda pro dítě

S přístupem ve Zlínské porodnici jsem byla velmi spokojena, maminkám byla k dipozici laktační poradkyně, která řešila kojení a mohla být mamince k dispozici i několik hodin během dne.

S tímto druhým dítětem bylo kojení bez problémů, ale starší se neuměla přisát...po porodu spala a tak jsem ji ani u prsa neměla, pak sestry zkoušely formovače bradavek a kloboučky (ploché bradavky), pomáhaly s kojením, zkoušely se mnou různe polohy při kojení....Byla jsem spokojená. Mladší dceři akorát dali jednou napít - nevím čeho - měla dost teplotu a já ještě neměla mléko...pak už byla v pořádku.....

Sama jsem díky zkušenostem pomoc nepotřebovala, ale soucítila jsem s maminkou na mém pokoji. Mladé sestřičky byly velice příjemné a pomáhali s kojením i s podporou, starali se velice pečlivě. Bohužel starší a ostřílené sestry plně prosazovaly názor: "Nám taky nikdo neradil jak kojit, museli jsme se to naučit sami, tak si s tím taky poraďte sama" a pouze podle zvyku nutili maminku k vážení a kojení a nezajímal je její aktuální stav a důvod proč to nejde.Tato maminka získala silný odpor ke kojení už třetí den v porodnici a po návratu domů okamžitě kojit přestala :-(

Sama jsem měla velké problémy s kojením, konkrétně syndrom bělavé bradavky, kojení pro mě nikdy nebude bezproblémové a příjemné, díky velké vůli a pomocí Vašich stránek jsem první dceru kojila do 11mm a druhou do 14 měsíce, ale ty začátky....už je nechci zažít, ale třeba to ještě jednou zkusím :-), musím říct, že průběh u druhého kojení už byl alespoň o něco lepší, a ty kruté bolesti jen asi 2 měsíce a jen z jednoho prsu, za Vaše stránky velké díky!!!, musím také napsat, že to nebyla jenom vůle ke kojení, ale v případě prvního dítěte i bohužel pocit, že když to nedokážu naprosto selhávám, asi budu k tomuto tématu citlivější, ale mám pocit, že i vyjadřování představitelek laktační ligy je někdy vůči maminkám s problémy necitlivé, jakoby všechny problémy, které mohou nastat jsou zapříčiněny pouze naší pohodlností a hlavně neschopností např. dítě přiložit atd., myslím, že je to velmi komplexní problém od zázemí maminky až po právě techniku kojení, a problémy kojení netkví jenom v technice, jak to podle mého názoru prezentuje laktační liga,myslím, že mě tento přístup dost stresoval, tak aspoň působí mediální působení laktační ligy na mne, ještě jednou díky za Vaši pomoc!!!!! Jsem moc ráda, že jsem byla v kojení /podle mého názoru/ takhle úspěšná :-)

Sama jsem problémy v porodnici s kojením neměla (druhé kojené dítě, pilo bez problémů), ale viděla jsem přístup sestřičky k miminku, které pít nechtělo - byl úžasný. A VÁM MOC DĚKUJI ZA RADY PŘI POZDĚJŠÍCH POTÍŽÍCH - EXTRÉMNÍ PŘÍRŮSTKY NA VÁZE- I DÍKY VÁM STÁLE KOJÍM (2,5 ROKU) A BUDU KOJIT DÁL (SYN ASTMATIK). MOC DĚKUJI ZA TO, CO PRO MAMINKY DĚLÁTE!!!

Sama jsem s počátkem kojení problémy neměla. Na pokoji to jedné mamince nešlo, pomoci se jí dostalo od 1 sestry, která měla kojení na starost, ale její přístup nebyl vůbec příjemný. Druhá maminka, vím, že odstříkávala mlého pro své dítě s těžkou novor. žloutenkou, takže podpora krmit odloučené novorozeně mat. mlékem zde byla, ale opravdu nevím, zda se někdy nedělo u jiných případů jinak. Rooming-in jsem chápala tak, že s dítětem budu nepřetržitě hned po narození a ne že ho cca na 6hod odevzdám na novorezenecké oddělení, kde akorát vím, že ho okoupou, což nepovažuji tak krátce po porodu za nutné a jinak vlastně nevím, co se tam s ním děje. Asi nic, ale nerozumím tomu.

sama jsem sestra z porodnice, bohuzel ne kazda sestra ma zajem maminky ucit kojit, neni to o nemocni ale o jednotlivci. Z praxe vim, ze mladsi setricky delaji praci pro radost a dokazi i hodiny sedet s maminkou. Starsi setry radsi jdou na sesternu koukat na televizi.

Sama jsem si zažádala o prodloužení pobytu v porodnici asi o 2 dny, šla jsem z porodnice nerozkojená a zdálo se mi, že to nikoho moc nezajímá, že v podstatě odcházíme s dokrmem a kojení vypadalo, že se vůbec nerozjede. Pomohla až laktační poradkyně, kterou jsem si sama sehnala.

sama jsem zdravotník VŠ, přístup sester byl v kojení v podstatě dobrý, ale jen kdž jsme sama nalékahala jak to mám dělat..., po propuštění jsem kontaktovala sama laktační poradkyni, moji pacientku a jen díky ní, vlastní urputnosti a ochotě mojí dcery Emy kojím 17.mesíců. Room-in jsem neměla, byla jsem po porodu 3 dny na JIPu, dcera na kojení přivážena po 3 hodinách...jestli jí dokrmovaly nevím, 4. den mě rovnou propustili domu, byl to šok.Mléko jsme měla až 3 den večer, dcera spavá, hodně zhubla. Jako zaměstnanec FN M Praha musím říci že kojení se tam nepodporuje nadšením radou ani empatií. Je to škoda.

Sama kojím bez problémů, ale moje spolubydlící problémy měla. Jedna ze sester jí odmítla půjčit odsávačku, řekla, že žádné nemají (měli). No, nějak jsme to zvládly... Ke mně přišla, řekla mi, že dítě je špatně přisáté (pilo už pět minut "jak duha"), vyrvala mu bradavku z pusinky a beze slova odešla pryč... Naopak místní lékařka trvala velice razantně na tom, že se kojit musí a basta, že kdo chce, kojí - dost tím spolubydlící vystresovala, ta brečela, že je špatná matka, která neumí nakrmit dítě... bohužel, stále klasika. Také jsem v poslední době mnohokrát slyšela, jak sestry matkám druhý den po porodu tvrdí, že musí přikrmovat, protože "nemají mlíko" - informace, že normálně vážící dítě klidně přežije 48 hodin na kolostru, naopak, že by ho mělo vypít co nejvíc, a skutečným mlékem se prsa nalijí mnohdy až třetí den po porodu, bohužel ještě do některých porodnic nedorazila. Díky za vaši práci!

sama mám tu zkušenost, že některé sestry jsou úúúžasné a dobrý dojem těchto sester na které jsme měla štěstí kazí ty "neochotné" na které jsem ovšem též měla smůlu :-)

Se samotným porodem a personálem u porodu jsem byla velice spokojená, byl to krásný zážitek. S péči na novorozeneckém oddělení to bylo již horší. Měla jsem pocit, že pokud matka nemá žádné problémy, je spokojená s danou péčí. Jakmile nastal nějaký problém (to vím také od jiných matek, co zde rodily), spokojenost poklesla. Nikdo mi neporadil s problémem poraněných bradavek, všichni radili mazat Bepantenem. Jak kojit dítě mi bylo ukázáno jednou a podruhé (s výhradami) na mou výslovnou žádost, protože jsem nevěděla vůbec jak na to. A to i přesto, že jsem se zúčastnila předporodního kurzu v porodnici, který byl dle mého názoru dostatečně podrobný a obsáhlý, nicméně byl teoretický. Jakmile jsem držela své dítě, nevěděla jsem z té teorie nic. O tom, jak důležitá je technika kojení a poloha při kojení, jsem se dočetla až doma z literatury a internetu a pak se sama snažila na to přijít, v porodnici mi to nikdo neukázal, ani na to neupozornil. Ve svém blízkém okolí jsem nenašla žádnou laktační poradkyni, kterou bych v té době velmi uvítala, jakož i návštěvu u sebe doma a také psychickou podporu, protože jsem z toho byla hodně nervozní a zdeptaná. Tato péče v tomto regionu zcela chybí.

sestra, která se zabývala laktací mě zachránila kojení pro tu mám jedničku z hvězdičkou, jinak ostatní sestry jen znervozňovaly a byly nepříjemné , každopádně je stresující, když na vás křičí kdy už konečně začnete pořádně kojit a to byla vystresovaná i druhorodička se mnou na pokoji

sestry by měly víc dbát na potřebu dítěte při kojení a ne bazírovat na tom,aby dítě bylo přesně co 3h přikladané k prsu (tuto skutečnost chápu u nadměrně spicího dítětě) Na novorozeneckém odd.jsem musela dítě budit přesně co 3h na kojení(mezi tím i na různá vyšetření)Bylo tak vyčerpané,že se pak nemělo sílu ani pořádně sát,u kojení usínalo a pilo málo, tudíž sestry přiběhly se stříkačkou a cpaly ji umělým mlékem a nedala nám šanci se pořadně rozkojit. Za veškeré mé připomínky jsem byla okřiknutá,že mám respektovat jejich předpisy a jestli nejsem spokojená z péči,že mám podepsat revers....Rozkojila jsem se pořadně až sama doma v klidu.

Sestry byly milé v případě, že vše probíhalo hladce. Sice dělaly přednášky, jak má kojení probíhat, ale v praxi probíhalo vše jinak. Byla jsem proškolená předem a byla jsem zděšená jejich přístupem a neochotou. Na celém odd. byla jen 1 sestra, která se opravdu snažila pomoct.

Sestry byly neochotné zabývat se problémy s kojením, rovnou mi daly kloubouček víc se nestaraly, opakovaně jsem je žádala o pomoc nikdy neměly dost času a trpělivosti a vstřícnosti aby mi pomohly, když už tak "pomohly" velmi nepříjemným a hrubým stiskem prsa a nacpáním ho do pusinky miminka. Kojím jen díky své vytrvalosti a díky tomu,že jsem po návratu z porodnice kloboučky zahodila,zatla zuby a vydržela bolest při kojení, vše se upravilo cca po 3 týdnech kdy se dcera rozpila. První přiložení k prsu po porodu jsem si musela vyžádat!

Sestry mali v pôrodnici pripravený výklad o kojení, ale ja som ho nepotrebovala, keďže som úspešne kojila svoje prvé dieťa a pokiaľ nebol problém spoliehala som sa na svoj úsudok. Hlavne, aby sme boli s dieťaťom v pohode, resp. dieťa v pohode.Zásady správneho kojenia síce neviem vymenovať, ale myslím, že som ich dodržiavala, všetko šlo ako po másle :o) i napriek zánětu, bolestivým bradavkám...Po prepustení z pôrodnice som nehľadala žiaden kontakt na lakt. poradkyňu z pôrodnice, ale obrátila som sa (zánět) na pediatričku svojich detí, ktorá mi pomohla. Je super. V neposlednom rade však musím spomenúť Vaše stránky Jiřinka. Ďakujem. Lenka

Sestry měly jiný názor na kojení než lékař, celkově zmatené vysvětlování, pouze pokud si o něj člověk řekl. I když má rodička informace o kojení již před porodem, (různé kurzy atd.), potřebuje vysvětlit věci okolo kojení přímo v porodnici. Teorie je úplně něco jiného než praxe, zvláště u prvorodiček, které jsou ze všeho "paf". Jsem přesvědčená o tom, že díky přístupu v porodnici dnes nekojím, pouze se snažím alespon málo mlíčka, které mám pro miminko odstříkávat. A to jsem vůbec netušila, co to znamená uměle krmit (finanční stránka a spoustu času navíc). A to mě před porodem vůbec ani nenapadlo, že bych s kojením mohla mít problém. Jedna sestra si na oddělení šestineděli posteskla, že jsou nemocnice BFH a 90% dětí bylo na příkrmu umělým mlékem. Kéž by se to změnilo.

sestry mi prvnich 24 hodin nevozily dite k prilozeni i kdyz jsem sotva chodila a sama jsem se k diteti doplouzila jen jednou, dana nemocnice pritom deklaruje, ze dite matce vozi kazde 3 hodiny, je to lez

Sestry mi zpravidla na všechny mé dotazy ohledně kojení odpověděly, ale asi byly dost vytížené. Měla jsem problém s tím, že jsem neuměla dát bradavku správně do pusinky, jak bylo prso nalité, několikrát jsem to chtěla vysvětlit, ale vždy mi jen sestra dala prs naučeným pohybem do pusinky Kačky, ale vlastně mi to nikdo nevysvětlil, jak na to. Doma jsem s tím bojovala dalších 14 dní (pomohly mi vaše stránky). Po sekci se mi laktace spustila později, Kačka dostala druhý den mlíčko ze stříkačky (ale na to se mne sestra ptala, jestli s tím souhlasím, nebylo to bez mého vědomí). V propouštěcí zprávě jsem měla uvedeno, že má Kačka pravidelnou stolici, ale první stolici měla až druhý den po propuštění doma (tzn. pátý den po porodu) - když tedy nepočítám smolku. Hodně štěstí a pěkné Vánoce.

sestry z detskho, ktore to mali na "starosti" nic nepovedali, navsetko soms a musela pytat sama, vacsina z nich bola fajn, no niektore boli otravene a bolo na nich vidiet, ze ich obtatzujem...brali to, ze mam druhe dieta, ze musim vsetko uz predsa vediet atd... inak dieta som prestala kojit po 2 mesiacoch z dovodu refluxu - tam mi doktorka doporucila AR UM, neskor som sa dozvedela o NUTRITONE ale uz bolo pozde... :( takze tak...ak nahodou bude trestie deita, tak snad ot uz zvaldneme se vsim vsudy :)

Sestřičky by měly být na maminky milé, ohleduplné a mít trpělivost. Kojit se člověk musí tak trošku naučit, chce to cvik. také by bylo dobré, kdyby každá sestra neříkala něco jiného a pak jste od té další nedostávala vynadáno co to zase děláte špatně. Nevyhovoval mi také přístup sestry, kdy mne tahala za bradavky a cpala je dítěti do pusy. Připadala jsem si jako kus hadru a né člověku, kterému se dá taková věc vysvětlit uplně normálně a s troškou pomoci.

Sestřičky mě neustále nutili kojit i po 10min,i když to nešlo,dali mi klobouček a mamino snaž se,byli odměřené a dávali mi na jevo mou neschopnost,pak jsem je slyšela jak mě pomlouvají,že jsem líná. Malá shodila 600g a pani dr.jim řekla atˇ dokrmují,dali jí jednou a pak mě odbyli atˇ jdu kojit,byli jsme tam 7dní.Nakonec zjistili,že nedošlo k nástřelu a nemám mléko,nakonec jedna starší sestra řekla,že jsem neschopná a nezvládnu se odítě postarat.Domů jsem přijela vyčerpaná jak psychicky tak fyzicky,na laktační teror v porodnici nikdy nezapomenu,kojit je důležité,ne každý má to štěstí,mám dvě děti a chtěli jsme ještě jedno,po téhle zkušenosti odmítám.Z malé je krásná a šikovná holčička,dokážu se o ni postarat sama a jsem schopná matka i bez kojení.

Sestřičky na intermediárním odesílaly maminky, aby se o jejich "odstříkávání" starali na šestinedělí. Tam zas se staraly jen o ty, které tam ležely s dětmi. Bez dítěte si tam člověka skoro nevšimli. Samí pediatři a lidi kontrolující jak prospívají maminky miminek na pokojích. Ovšem potom u miminka na intermediárním se člověk musel dožadovat, aby mu někdo poradil, co má dělat, aby spustil a udržel laktaci. Také se mi nelíbilo použití dudlíků (máme moučnivku) a lahví (bez souhlasu) a to, že mi nikdo nepomohl, když se miminko nemohlo přisát. Tak jsem si iniciativně řekla o klobouček, kterého se teď ale nemůžeme zbavit. Navíc má nevhodný tvar a myslím že miminku spíše škodí. Nechci vrhat špatné světlo na personál, ale pravdou je, že ne všechny sestry tam byly "naladěny" na pomáhání maminkám a nebo na utěšení miminek nějakou složitější cestou než jen vrazit dudlík nebo "bonbonek" v podobě kapiček proti nadýmání. Snad můj názor pomůže, aby někdo zjistil jak moc baby friendly tato porodnice opravdu je.

Sestřičky na jednotce intermediární péče byly moc fajn, s kojením pomáhaly. ALE!!! Moje mimi mi dovolily přiložit až třetí den po porodu. Další ALE!!! Až do pátého dne po porodu jsem mohla kojit jen po třech hodinách přes den, naposledy ve 22 hod., kdy už jsem na jednotku nemohla. Malé plus, půjčily mi na jednu noc na pooperační oddělení alespoň manuální odsávačku, ale to je spíš vyjímka!!! Další ALE!!! I tak jsem začala na neonatologickém oddělení kojit, ale problém nastal ve chvíli, kdy moje holčička šla z inkubátoru do normální postýlky, byla přeskočena fáze vyhřívané matrace a podle mě byla natolik slabá a unavená tím, aby udržela teplo, že nebyla schopna pít,byla celou noc vzhůru a ráno při vážení se zjistilo, že zhubla, což bylo vyřešeno tím, že já nemám dostatek mléka a holčička byla dokrmena nutrilonem s lahve :-(. Druhý den přibrala, tak nás hned pustily domů. Žádné další rady. Myslím, že vše je dáno tím, že je tam hrozný nával maminek a o volná lůžka na neonatologii je opravdu boj. Doteď mě mrzí, že jsem si to sama neuvědomila a nevyžadovala spíš tu vyhřívanou matraci. Ale nyní máme tři měsíce a po počátečním náročném období doma, kdy jsem musela ještě nějakou dobu dokrmovat a kdy nastalo několik laktačních krizí KOJÍM PLNĚ!! :-) Také díky radám laktační poradkyně a také díky skvělým stránkám paní JIŘINKY, které dobře znám už z dob kojení mého prvního synka.

sestřičky podporují v kojení plně,ale z jejích přístupu je cítit že to dělají proto,že musí...je cítět že mají toho hodně a teda spěchají rychle vysvětlit a už musí běžet za jinou maminkou.chybí jim cit lidskost nebo podobně.některým...

Sestřičky problematiku kojení znaly dobře, bohužel samy moc aktivní nebyly, musela jsem se ptát, ale zase vždy mi dobře poradily. Zůstávala jsem o den déle kvůli bolestivě nalitým prsům. Dcerka měla omotanou sňůru kolem krčku, takže ji hned odnesli přinesli mi ji až za chvíli a mě vůbec nenapadlo ji přiložit :(. ale nijak ji to nepoznamenalo, cpala se hned jak mohla.

Sestřičky stresovaly s vážením dítěte po každém kojení. Váhy byly velmi nepřesné, takže to vedlo k nejistotě a stresu, zda dítě dostává dostatek stravy. Byla mi doporučena pozice, která je (jak jsem se později dočetla) určena pro ženy s příliš velikým poprsím - u mě nebyl důvod. Sama jsem si pak přišla na lepší pozice. I to ale vedlo ke stresu, že se mi nedaří...

Sestřičky toho mají strašně moc, je to fabrika na děti a personál je velice vytížený, takže nemají čas se jednotlivě plně věnovat. Je to bohužel škoda, protože jsem s kojením docela dost bojovala a přitom stačilo pár dobrých rad.

Sestřičky v opavské porodnici byly velice milé a hodně se snažily. Bohužel byly často jejich odpovědi matoucí, protože neměly dostatek času se věnovat jednomu případu. Takže po každém střídání směny jsem se dozvěděla trochu něco jiného. Ale přesto jsem díky podpoře jedné milé sestřičky zvládla stres z toho, že nejsem po SC schopna kojit tak, jak jsem si to plánovala a díky této důvěře, jsem byla motivovanější zabojovat o kojení a nakonec dokojit dítě až do 18 měsíců.

Setkala jsem se bohužel s více různými radami, některé si poněkud odporovaly, ale nakonec jsem si na vše nějak přišla :)

Setkala jsem se s mizivou podporou kojení v porodnici, při propouštění jsem skoro nekojila a velmi tím trpěla. Po propuštění za mnou přijela laktační poradkyně, dovezla suplementor, načež jsem kojila plně půl roku a dále do dvou let s příkrmem. A také proto jsem se stala laktační poradkyní. Díky i Vám za podporu!

setkávám se v porodnicích se setřičkami, které dávají matkám na výběr-které dítě z dvojčat budete kojit, mléko pro obě nemáte!!!! jakožto LP, se mi pak těžko vysvětluje maminkám, že mléko mají pro obě, ony se psych. hroutí a nakonec nekojí vůbec, protože sestřička to řekla...... no mělo by se s tím opravdu něco dělat, ale jde to těžko

Sice všude propagují kojení, ale ve chvíli, kdy jsem žádala radu ohledně bolestivého kojení a symetricky popraskaných bradavek se laktační poradkyně jen podívala z dálky a řekla, že je přisátý pěkně. To bylo vše...už nikdy bych si do toho nenechala mluvit ale řídila se vlastním instinktem...dostala jsem kloboučky, musela kojit v leže. Malý byl hladový a po měsíci kdy už se pořádně přisát nenaučil jsme skončili v nemocnici a pak na lahvičce a já už půl roku odsávám, abych mu mlíčka mohla dát co nejvíc. Myslím, že na to, jak se všude propaguje, že kojení je nejdůležitější a kdo nekojí má pocit, že selhal se v nemocnici zase tak moc kojení nevěnují. Přestože mají certifikát BFH

Situace v Brně Obilní trh se hodně zlepšila. 1.porod v roce 2004 a informovanost a ochota sester celkem hrůza. V roce 2007 veliké zlepšení.

Skvěle mi sestřička poradila ohledně poraněných bradavek. Po porodu byl první noc syn u sestřiček. Souhlasila jsem s tím, že kdyby plakal, ať mi ho přinesou na pití. Ráno mi sestra řekla, že plakal dost. Ale nepřinesli mi ho:-( Dudlík jsem u obou dětí použila hned v porodnici (doktoři o tom nevěděli). Žádný negativní dopad to němělo. Naopak, neměla jsem miminko stále přisáté, když nemělo hlad, stačil dudlík a oba jsme se dobře vyspali. Obě děti krásně přibývaly už v porodnici.

Snaha zdravotního personálu o rozkojení, byla tak veliká, že byla pro mě až stresující. Domů jsem odcházeli domu bez kojení, laktace se objevila až v klidu doma 4. den a s úspěchem jsem kojila 7 měsíců.

som rada, ze sa podporuje stale viac kojenie a tesi ma, ze som obe deti kojila, je to uzasny pocit a i ked som mala aj nejaky ten problem, vzdy mi porodna asistentka bola ochotna poradit a pomoct, kedykolvek som zavolala...

spatna osvete ohledne problemu s polykacim a sacim reflexem, kojili jsme druhe dite 3 meisce, nehctela pit, mlicko ji vytekalo a zaroven se zakuckavala a zadny z lekaru si nevedel rady, po tretim mesici nesla kojit, nesala vubec a na lahev se vubec nechytla...dostala NSG sondu a mela ji 8 mesicu, pomoc jsme nasli v zahranici

spokojenost s podporou kojení - díky zákazu kojit nemůžu úplně posoudit, jak tam běžně postupují. propouštěli mě s lahvičkou, neměla jsem mléko. malého jsem přikládala asi po týdnu poprvé. odsávačka mi doporučena byla, klouboučky též. dvě různé sestry doporučily dvě různé polohy a to bylo ke kojení vše. propuštění jsme byli s lahvičkou

Spolubydlící na pokoji měla velké problémy s kojením, velká prsa, vpáčené bradavky a podle mne se jí věnovali velmi nedostatečně. Pomohla jí místo dětské sestry až ženská sestra, která viděla její problémy (mimochodem to byla zároveň laktační poradkyně). Já, protože jsem před tím kojila bez problémů 2 děti, jsem žádný problém neočekávala.

Spousta informací mi poskytl web www.kojeni.net, kde jsem získala mnohem více informací než-li od laktační poradkyně z porodnice.

Stat by chtěl aby bylo více děti, ale s těmito penězi co maminky dostavame, tak to nejde. Planujeme druhe miminko, ale skrz finance stale zvažujeme. Stat by měl přidat penize

Strašně moc jsem si přála kojit.I když jsem rodila sekcí v celkové narkoze s nástupem laktace jsem nejmenší problém neměla.Jen ta technika nám s holčičkou vůbec nešla,neuvěřitelně mě to bolelo.Několikrát denně jsem chodila za setřičkami,aby mi pomohly,což perfektně dělaly.Prý mám plošší bradavky-což mi nikdy nepřišlo a nijak jsem nad tím před porodem nepřemýšlela.Prsa mám dost velké,tak jsem s tím měla opravdu celkem problém,hlavně se mi prsa asi 3 den strašně nalily a obrovská bolest,měla jsem i teplotu,chtělo se mi brečet bolestí,ale sestřičky mě nahnaly do sprchy (tam jsem se i vybrečela :o) a já pak odstříkávala a vše se upravilo,ale kojení mě pořád šíleně bolelo a představa,že zase budu muset za chvilku kojit mě uplně děsila.Nelinka se pořádně nepřisála,proto mě to tak bolelo a asi čtvrtý den mi setřička přinesla kojící kloboučky-dar z nebes.Hned cestou z porodnice jsem si koupila svoje vlastní a Nelinku kojím už téměř čtyři měsíce uplně bez problémů a doufám,že tak ještě alespoň půl rok zvládneme.:o)

Své dítě jsem bohužel kojila alespon částečně jen 6 týdnů a dodnes jsem přesvědčena, že se na tom velkým dílem podepsaly poměry v porodnici (velký tlak na dokrmování UM již první den po porodu, na příkaz sestry jsem musela dokonce jedno kojení rovnou nahradit UM). Podotýkám, že jsem měla o kojení spoustu informací z předporodního kurzu, ihned po příchodu domů z porodnice jsem si pozvala známou laktační poradkyni, ale problémy, na které jsem si pod tlakem zadělala v porodnici, se nám již nepodařilo ani přes velkou pomoc manžela a rodiny zvládnout. Minimální laktaci jsem byla schopna ještě udržet pomocí odsávačky do konce 3 měsíce syna, dávala jsem mu alespon trosku MM z lahve.

Své první dítě - před 12 lety - jsem kojila rok,svou druhou dceru - 2,5 - jsem kojila také rok,syna - 9 měsíců - stále kojím a chtěla bych co nejdéle. Přístup lékařů a PA v porodnici nyní a před těmi 12 lety se nedá srovnat. V dnešní době se o kojení dozvím vše,tenkrát téměř nic...:)

Své první dítě jsem nekojila (moje velké zdravotní komplikace po porodu, dítě jsem viděla po porodu po 10ti dnech, prso odmítalo, bylo již zvyklé na lahev). Z kojení druhého dítěte jsem tedy měla obavy, které se bohužel naplnily. Dítě málo vypilo (vážila jsem je před a po kojení) - hned jsem dostala kloboučky, kterých jsme se už bohužel nezbavili, laktační poradkyně mi je přinesla hned asi třetí den po porodu. Přirozeně jsem cítila, že si dítě o kojení řekne - špatně, musím je budit po 2,5 hodinách a krmit, jinak mi bude hubnout a nepustí nás domů. Pije málo, budeme přikrmovat (byla mi nabídnuta i láhev - prý pro pohodlí - to jsem odmítla). Při propuštění z porodnice jsem žádala, zda nemají k zapůjčení kojeneckou váhu, abych si mohla dítě doma vážit a kontrolovat, jestli se objem kojení lepší nebo ne - prý to slyší poprvé, takže váhu jsem si koupila. Na kojení druhého dítěte mi hodně záleželo, bohužel jsem se spoléhala jako nezkušená v kojení na personál, což byla chyba, měla jsem si předem vše nastudovat sama. Mé kojení skončilo po třech měsících, ačkoli je synovi přes rok, nejsem s tím stále vyrovnaná.

Své první dítě jsem rodila před 13 lety, byla jsem sice moc mladá ale myslím si, že kdyby se mě laktační poradkyně tenkrát věnovala více a nemačkala mě prsa až jsem měla modřiny, měla bych mléka dostatek a určitě bych kojila a velmi ráda, místo toho jsem jej musela dokrmovat UM a můj syn onemocněl salmonelózou kterou jsme léčili až do 3 let nyní je mu 13 let, není nějak vážně nemocen. Dále musím konstatovat, že v porodnicích je to teď mnohem lepší co se týká kojení ale není to 100%, nikdy bych nevěřila jaké krásné a silné pouto lze tak přirozenou cestou jako je kojení získat, nejde to popsat ale je to nádherné pouto mezi dítětem a matkou. Já jsem ta nejšťastnější matka,že mohu kojit a dát mé Elišce, která má nyní 3 měsíce to nejlepší. Měla jsem v šestinedělí velké zdravotní problémy, brala antibiotika, měla jsem poporodní problémy, 40 - tky horečky ale přemluvila jsem své tělo kojit, řekla jsem si , že musím a že mám mlíko a myslela jsem pozitivně a opravdu se zdálo, že ani své třetí dítě kojit nebudu a všichni lékaři mě přesvědčovali,že se svět přeci nezboří, tak já je neposlechla a jsem šťastná, je to tak krásný pocit přiložit své dítě k prsu a sledovat jak ručičkama hladí a drží prs. Má holčička za měsíc z kojeného mléka přibrala 1600g, doktor a sestra byli překvapeni. Proto bych chtěla vzkázat všem maminkám nevzdávejte to, nevíte kdy se tento okamžik kojení bude opakovat a kdo ví zda to není naposled.

Své první dítě jsem rodila u Apolináře a až když jsem druhé rodila v Thomayerce v Krči, tak jsem si uvědomila, že Apolinář co se týče podpory kojení vůbec nebyl dobrý, Krč daleko lepší. Ještě, že u Apolináře měli havárii sálu a já podruhé rodila neplánovaně v Krči, bylo to daleko lepší!

sve prvni dite jsem rodila v motole, odkud jsem odchazela s dokrmem, plne jsem sve dite zacala kojit az 10ty den po porodu. myslela jsem si, ze se druhym to bude totozne, ale mily pristup personalu me presvedcil o opaku, odchazela jsem z porodnice a plne kojila svoji druhorozenou dceru. Proto jsem s Podolim velice spokojena. Jen pro informaci, 1.ni dite jsem rodila v Motole, kde mi bylo receno, ze mam prikladat jen po 3 hodinach.

své první dítě jsem rodila ve fakultní nemocnice Ostrava, co se týče kojení, katastrofa. Proto jsem své druhé dítě rodila v městské nemocnici na Fifejdách a byla jsem maximálně spokojena, nedám na ně dopustit! Radili mi i telefonicky po propuštění z nemocnice - cca do 4 měsíců věku syna!!!

Sve prvni dite jsem rodina Podoli, pritup ke kojeni (r.2004) byl otresny.. druhe dite u Apolinare na tom bylo mnohem lepe...ovsem je do 3.dne po porodu..pak zacal natlak s UM, podavani caje a dokrmovani s vyhruzkou ze jinak moje dite zemre hladem a zizni... Odchazela jsem 6 den s tim ze budu dokrmovat UM. Zadnou UM jsem si neporidila a i diky Vasi podpore jsem plne kojila az do 8m a castecne do 1roku. Timto Vam moc dekuji M.

Svitavská nemocnice byla k porodu výbornou volbou, a to ze všech hledisek. Proškolený a zároveň velmi příjemný a vstřícký personál, který uměl a chtěl poradit a pomoci.

Syn měl nov. žloutenku a byl velmi spavé dítě. Sestry vždy řekly, že ho musím budit, aby dost pil, zkontrolovaly přisátí a odešly. Až třetí den jedna sestřička opravdu zůstala se mnou po celou dobu kojení a viděla, jak není možné malého probudit, a zkoušela na něm spoustu "fíglů", jak ho udržet vzhůru, aby se konečně dost napil. Podle jejích slov takového spavce opravdu viděla poprvé. Jen díky této sestře jsme zachránili kojení, jinak bych to musela vzdát. Bohužel neznám její jméno, ale často na ni myslím a jsem jí moc vděčná.

Škoda, že nechodí laktační asistentka přímo do porodnice. Prosadila by asi více než "vystrašená" matka, kt. má problémy sama se sebou a s tím, zda budou děti OK. Např. i přisátí nedonošených dětí, kt. se děje v jiných nemocnicích :-)

Školit sestry na šestinedělí, školit, školit, školit.

táborská nemocnice měla velmi dobrou úroveň - bylo to milé překvapení. I personál se choval skvěle. Jen mi vadilo, že na porodnickém sále byla ve sprše napsána teplota vody 38C, ale při porodních bolestech (12h) pro mě voda byla studená. A za druhé mi vadilo to, že nás propustili s tim, že se ten den neočkuje tuberkuloza, takže musíme přijet další den ráno. Pro nás to dělalo cca 30km, ale hlavne jsem byla dost šita a nemohla jsem v autě sedět, takže jsem celou cestu probrečela bolestí. Jinak vše bylo opravdu na úrovni a rodila bych tam znovu.

Tak jako ve všem, vše záleží hodně na lidech, bohužel ale i sestry z nemocnice, které jsou uvedené na stránkách lakt. ligy jako poradkyně v nemocnici na mě udělaly horší dojem než ty, které tam vůbec uvedeny nejsou. Nejhorší bylo podávání úplně rozporuplných informací od jednotlivých sester. Taky mě dostalo to, že v této porodnici nebyla k dispozici žádná kloudná odsávačka, která by mi pomohla podpořit laktaci a hlavně odsát mléko pro Stellinku tak, abych jí mohla nakrmit alternativně svým mlékem. Když jsem o odsavačku požádala dívali se na mě jako kdybych byla první kdo něco takového chce a nakonec mi po dlouhém shánění donesli balonkovou odsavačku Farlin, se kterou nešlo odsát vůbec nic, ručně odstříkávát mě nikdo nenaučil, to vše jsem se dočetla až na Vašich stránkách, stejně jako to, že existuje nějaká velká nemocniční odsávačka, to u nás v porodnici taky nikdo neví...;) Díky moc!

Tak jako všude i v porodnicích platí, že vše záleží na konkrétních lidech. Můj postřeh byl takový, že starší sestry byly mnohem ochotnější maminkám s kojením pomoci a poradit, než ty mladé. Na celém oddělení šestinedělí jsem zaznamenala jen jedinou sestru, které opravdu záleželo na tom, aby maminky své děti kojily a v případě potřeby se jim aktivně snažila pomoci.

takové zmatené a chaotické. s permanentním poháněním, musíte se rozkojit, jinak vás nepropustíme domů. v porodnici šlo kojení dost ztuha, doma od první minuty žádný problém. ale v podolí bych rodila zase, jinak všechno ok, při porodu maximálně profi, přes dost komplikovaný porod okamžitě dítě na bříško, k prsu, syn se hned přisál.

Takový dotazník by měly dávat při odchodu z porodnice. Bylo by dobré, kdyby se s tím začalo opravdu něco dělat. Není to bohužel jen můj názor na tuto porodnici, ale většiny těch co tam rodí.

Taky jsem patrila mezi ty, co ziji v domeni ze FN Brno Bohunice jsou BFH. Kazdopadne tamni podpora kojeni byla, ze kazdy rikal neco jineho a (coz jsme zjistila az bohuzel pozde) vetsinou podavali opravdu spatne informace. I kdyz jsem navstevovala predporodni kurz a mela dost nacteno, stejne me tamni sestry natolik znervoznely, ze jsem mela pocit, ze to, co jsem do te doby nacetla, bylo spatne a ze ony maji pravdu, kdyz rikaji, ze mam kojim co 3-4h a maximalne 10min!!! Nebyt Vasich stranek a podpory ze strany laktacni ligy (volala jsem primo na jejich linku podpory), tak bych skoncila v maleho 4m. Takhle stale kojime a to mu je uz 14m a zatim tedy skoncit neplanujeme :-)

Tema kojeni se mnou nikdo neprobiral, protoze jsem neprojevila zajem. Rodila jsem sve 3 dite a obe predchozi jsem kojila bez problemu.

Ten, kdo projde císařským řezem, to má se začátkem kojení těžší. Myslím, že by mu mělo být věnováno v této oblasti více péče a pro mně snad nejdůležitější, aby bylo dítě u matky co nejdříve. Sice jsem se nemohla hýbat, ale klidně bych si připlatila za to, aby dítě mohlo být u mně třeba s manželem. Na pooperační mě dítě přivezli za dlouhou dobu a pak přiváželi pouze po 4 hodinách na 10 minut. Strávila jsem na pooperačním 2 noci.

Tento test jsem uváděla po porodu své druhé dcery-tam už problémy s kojením nebyly, neboť jsem veškerou (nebo alespoň velké %) problematiky znala. První porod probíhal v téže porodnici r. 2003 (Kolín neměl certif. BFH)-tam byla provedena co se týče kojení, velká řada chyb-dítě bylo přiloženo až 17 hod. po porodu(přesto, že jsme obě neměly žádné zdrav. problémy), mám dojem, že bylo dítě dokrmováno glukozou-dcera pokud nebyla spavá, byla příliš plačtivá...byla špatná technika sání, byla unavená u prsa usínala....strava jí nestačila, proto plakala, dceru sestry odnesly a pokaždé přinášely spící...(velice zvláštní, když dítě brečelo např. 3 hodiny a nedalo se ničím ukonejšit...), na 99% jsem si jistá, že dostávala glukozu.... Domů jsem odcházela s částečným příkrmem... V té době mi v porodnici zdr. sestry co se týče kojení říkala každá něco jiného, mám dojem, že velké % problémů s kojením mi způsobil zdr. personál....bohužel... Doma byla dcera kojena a přikrmována stříkačkou po prstě um. mlékem (ale vyšší % mléka dostávala mateřské). Od 3-6ti měsíců byla kojena plně-bez příkrmu um. mléka.Kojena byla celkem do 1,5roku. Vše dobře dopadlo díky spolupráci s lak. por. paní Vundrovou, která mi pomohla:-). Po druhém porodu komplikace s kojením nenastaly, vše jsem si již sama "ohlídala", již jsem byla zkušená a rady zdr. personálu jsem nevyužila...(ale myslím, že ani v r. 2006 nebyl Kolín BFH). Dále mám takový postřeh co se týče kojení.....že pediatrům jde zejména o tabulkové přírůstky na váze i za cenu toho, že se má začít dokrmovat.....Myslím, že spurt a podobné přechodné problémy mnohdy podcení a "navedou" maminku k příkrmům... Na jednu stranu mám velmi milou, zkušenou, perfektní pediatričku, ale co se týká kojení-vždy jsem se řídila sama sebou i za cenu, že jsme spolu neměly společný názor a ráznému oponování....vysvětlím níže:-) Druhá dcera trpěla od narození zelenými vydatnými průjmovými stolicemi s příměsí čerstvé krve....špatně přibývala na váze (třeba jen 4dkg za týden a ani to ne..), dr. samozřejmě první problém viděla v kojení-v nedostatečném přísunu mléka....chtěla, abych dceru dokrmovala....V tom jsem oponovala, neboť jsem věděla, že mléka jsem měla dostatek.....Byly to dlouhé perepetie....neshody, domluvy....um. mléko jsem nepodala....nakonec byla u dcery zjištěna potavinová alergie na bílk. kr. mléka (přesto, že byla kojena)..Tím chci "říci", že ne každý pediatr má vždy pravdu....a je spousta maminek, které by udělaly, to, co radí pediatr.....nebo jiný "odborník"....V mém případě by dokrmování mohlo udělat daleko větší "neplechu" a zdrav. komplikace....Takto jsem zůstala na dietě jen já a mohla jsem kojit i nadále. Další postřeh z mého okolí je: že jakmile má maminka nějaké problémy s kojením a je potřeba něco dělat navíc, než jen dítě nakojit, tak to spousta z nich vzdá....vždy se vymluví, že mají mléka málo, zpočátku kojí, ale přikrmují lahví s dudlíkem....a tak o mléko dočista přijdou...nenechají si vysvětlit, jak to je....podle mě zkrátka nechtějí kojit...už se mi to u 3-4 známých stalo, ale ignorují nabídnutou pomoc...a volí pro ně jednodušší i když mnohonásobně cenově náročnější cestu.... Z vlastní zkušenosti vím, že pokud jsem se rozkojila já-už jsem byla malý krok od nekojení-už mě "tvrdla" prsa...-tak to ve velkém % musí jít i ostatním....ale musí být vůle chtít to dokázat....pokud ji maminka nemá, nic se nedá dělat.... Toť vše z mého názoru na kojení...pro mě to bylo něco neobyčejného, nezapomenutelného, překrásného a nejlepšího, co jsem mohla dát svým dětem...:-). Jinak Vám, Jiřinko, přeji, ať se Vám diplomka podaří:-) a ať Vám Vaše práce dá to, co od ní očekáváte. Hodně úspěchů a hlavně hodně zdraví a štěstí! Mějte se krásně. Čermáková Jana

Tím že jsem rodila po třetí věděla jsem jak dítě správně kojit a jak přikládat,ale byla se mnou na pokoji mača a ta měla vpáčené bradavky a myslím že přístup k ní v této situaci byl naprosto nedostatečný.Veškeré informace si našla sama ohledně kojení přes kloboučky.Na žádost jak si počínat s použitím nebo případnout sterilizaci kloboučků byly informace nedostatečné a nevstřícné co se týče sterilizace.Řešila to nouzově vyvařováním ve varné konvici,ktrerou ji donesl do nemocnice manžel.Tímto přístupem jsem byla velmi rozčarovaná.

tolik ochotných a milých sestřiček jako ve Šternberku by mělo být víc :o))..moc mi pomáhaly

Tomášek byl přiložen hned po porodu, ale nepřisál se, odmítal, byl velký a měl úbytek hmotnosti nad 10%, k tomu teplota, silná žloutenka a hrozné vedro, asi dostal tedy klukozu, ale jen po prstu, nechtěl sát, jak jsem měla mléko, odsávala jsem a to se mi hadičkou přikládalo k prsu, aby měl zájem pít, mléko se mi udělalo až 4. den a to po odsávání v cyklech 3 hod., bez péče v porodnici bych nekojila, asi bych to vzdala, i když jsem věděla všechny pro a proti, až 5. den začal přibývat na váze a začal i sát sám, 6. den jsme šli domů a já byla klidná, že vše už zvládnu sama, jsem jim v H. Brodě moc vděčná za péči

Touto problematikou se zabývám velivce podrobně, protože pracuji jako laktační poradkyně v Cenapu v Brně. Podpora kojení v porodnicích není zdaleka taková, jakou bychom ji chtěly, ale vše je opravud jene a jen v lidech. Nestačí si jen stěžovat a nádávat, kritizovat a proto se snažíme pořádat vzdělávací semináře pro střední zdrav. personál a docela se nám to daří. Tímto navazujeme přátelskou komunikaci a předáváme zkušenosti a obrazy maminek, které navštěvujeme po porodu a víme v jaké situaci se doma nacházejí. 99% problémů s kojením je zapříčiněno špatným startem v porodnici, neschopností ZP řešit zásadní otázky, jako je dobrá technika kojení a absurdním systémem v péči o matku a dítě, kdy problémy s prsy řeší "ženská" sestra problémy s kojením řeší dětská sestra. Dokud se toto nezmění, nevěříme, že péče o ženu a dítě bude taková, jaká má být. Své zkušenosti také předáváme na katedře porodní asistence a snažíme se učit zdravě přemýšlet o těchto problémech mladou generaci, která bude mít snad lepší potenciál a sílu situaci zlepšit. Ovšem v tomto problému je potřeba vlastní zainteresovanosti a hlavně emaptie, která je hlavním pilířem dobré, citlivé i odborné péče o ženu a dítě. Chtěla bych moc poděkovat paní Jiřince za velice důležitou a prospěšnou práci. Na jejím webu mnoho čerpáme i my zkušenější :) Možná by stálo také zato vytvořit web, kde bychom všichni mohly přispívat svými kazuistikami a návrhy na jejich řešení. Jsem plně vědoma plného nasazení s jakým tento web paní Jiřinka vede. Přeji hodně síly, elánu a energie i rodinné podpory v této velice důležité práci pokračovat. Za kolektiv porodních asistentek a laktačních poradkyň z Cenapu Pavlína Kallusová LP maminka dcerky a dvojčat chlapců.

U apolimíře jsem rodila po druhé. Poprvé nebyla podpora kojení (technika, věnovaný čas,...) žádný. V tom se to za ty dva roky změnilo. Sestry se více věnovaly a i si k nám individuálně sedly a opravovali techniku, ale byly jen 2. Poprvé jsem si po propuštění z porodnice objednala laktační poradkyni domů. Byla s námi 4 hodiny a moc pomohla - kontakt jsem měla od kamarádky, která s ní měla dobré zkušenosti a taky jí pomohla doma. Do porodnice jsme si nemohli lakt. por. zvát :-( Teď jsem už nic nepotřebovala, protože péče ohledně kojení se trochu zlepšila, ale stále mi přijde nedostatečná, hlavní pblm je v tom, že každá sestra říká něco jiného. I jsem to pozorovala u rad ostatním maminkám. Rozdílné rady vidím jako největší problém.

U Apolináře informace ohledně kojení výborné, individuální přístup, velmi dobrý přístup většiny sester.

U druhého dítěte jsem neměla s kojením žádné problémy, takže jsem pomoc personálu porodnice nepotřebovala, ale u prvního to bylo horší a personál nebyl vždy bohužel nejochotnější ...člověk se musel snažit obrnit a ptát se radši na vše víckrát a sám to zkoušet a využívat rad zkušenějších kamarádek

U druhého dítěte jsem s kojením v porodnici problémy neměla (asi i proto, že už jsem nějaké zkušenosti měla). S prvním dítětem to bylo však zcela naopak a tenkrát mně téměř nikdo neporadil a na kojení jsem ho po císařském řezu dostala až po 36 hodinách!!! Z porodnice jsme odcházeli bez rozběhnuté laktace...byla to porodnice BFH

U druhého syna bylo kojení v pohodě, protože se přisál. Mnohem horší to bylo u prvního v r.2001, syn se nechtěl přisát a v této porodnici mi nikdo nepomohl.

U mě byl problém, že malý potřeboval po dlouhém porodu hodně spát, ale personál mě pořád nutil ho budit a přikládat. A to mě dost vadilo a malý stejně spal..a nešel vzbudit. Po dvou dnech se sám v klidu rozpil a bylo to už dobré. Ale personál pořád tvrdil naprogramovaně to samé a vůbec mě neposlouchal...to mě mrzelo

U nas v Poprade je mladý personál,ktorý bohužial nemá ani vlastne deti a preto mi DOKTORKA poradila pri porananých bradavkach ,aby som chodila na inekcie proti tvorbe mlieka a dieta uplne odstavila!!Odmietla som to,tak ma požiadala o 3€ za vyšetrenie na pohotovosti!!!Takto to u nas funguje.Vdaka za skvelu stranku o kojeni,tá mi pomohla a velka vdaka lakt.poradkyni annag na nete .

U obou dětí jsem měla v porodnici problém s velmi bolestivě nalitými prsy. Podruhé jsem již věděla, jak si s tím poradit resp., že to během pár dní přejde a jak se o prsa starat. Poprvé to však byl horor, každá sestřička mi radila něco jiného, byla jsem z toho nešťastná a zmatená. Ale jak všichni víme, každý začátek je těžký.Jsem moc ráda, že jsem vydržela!!!!!Při druhém dítěti jsem si požádala přímo sestřičku-laktační poradkyni, zda bych jí mohla zavolat (žádala jsem o telefonický kontakt na ni), kdyby se něco s kojením pokazilo a ta mě odkázala na pevnou linku na novorozenecké oddělení, že "tam mi někdo poradí, že tam někdo vždycky je". Takže když se vykytly problémy, volala jsem paní laktační poradkyni z přednášek o kojení(ta měla mobil pro dotazy zapnutý prakticky nonstop), kam jsem chodila, příp. jsem hledala (a vždycky našla!!!!) pomoc u Vás, za což Vám patří můj velký dík!. Mrzelo mě, že mě ta konkrétní sestřička v nemocnici tak odbyla. Myslím si, že je lepší vědět, komu voláte než si nechat radit od sestry, která má právě službu. Asi ta sestřička nikdy nezažila ty obavy, strach,bezmoc a vděčnost za kvalifikovanou radu!Ale konec dobrý, všechno dobré...Každopádně Vaše web stránky jsou úžasná věc! Díky za ně a za Vaši obětavost a kvalifikované, odborné rady podané s úžasným lidským přístupem!!!! Moc Vás obdivuju!!!!!!!!!! Přeju Vám hodně zdraví a štěstí v životě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

U obou mých dětí nastoupila plně laktace až 3 den, velmi mi vadilo, že sestry spíše než by mě podporovaly v častějším přikládání a psych. povzbuzování, bylo pro ně jednoduší nabídnout mléko umělé ( malý pláče, máte málo mléka, dokrmíme ho)..problém to byl hlavně u prvního dítěte, kdy jsem přistoupila na příkrm umělým mlékem a po té malý odmítal mateřs. mléko, chtěla jsem kojit a bylo to pro mě velmi náročné. U druhého dítěte už jsem se nenechala " ukecat" sestrami k příkrmu a malého jsem přikládala prakticky pořád, až se laktace rozjela. V porodnici, kde jsem rodila, je toto běžná praxe.

U otázka č. 8 by mělo být možnost vyplnit víc odpovědí. V mém případě se jedná o dvojčata a každý spadá do jiné z uvedených váhových kategorií.

U otázky 9. odpoved Body znám, ale jako obecné rady, ne pod tímto pojmem, zajímá mě to.

U otázky č. 28 mi chybí, v čí zprávě (mé nebo dítěte) to mělo být uvedeno. U dítěte správně, u mne špatně. Podpora kojení v porodnici byla pro mne naprosto nedostatečná, sice se zdravotníci 2x denně ptali, jestli mám nějaký problém, ale nikdo ho sám od sebe neřešil (a to ani po kladné odpovědi). Jako prvorodička jsem byla nezkušená a zklamaná, příště už to budu dělat podle sebe a ne nějakých tabulek.

U otázky č.16 bych ráda uvedla, že jsem ani u jednoho dítěte neplánovala předem, jak dlouho budu či nebudu kojit, nechávala jsem to tak, jak to přirozeně plynulo. U prvního dítěte mi v porodnici (stejné) bylo při potížích s kojením dost nepříjemným tónem řečeno, že si mám vybrat - buďto dítě kojit budu, nebo nebudu. Kojení mne totiž dost bolelo a často jsem žádala rady.

U otázky č.3 jsem nemohla přesně odpovědět měla jsem rodit v jiné porodnici, ale musela jsem bt převezená kvůli zdravotním komplikacím

U prvního ditete jsem mela dobry pocit z personalu v porodnici s pomoci pri kojeni, kdyz jsem byla o dva roky pozdeji na tom samem oddeleni, tak mi to tak dobre uz neprislo... Cerpala jsem hlavne ze svych vlastnich zkusenosti, ale jakousi komplexni poradnu ohledne kojeni jsem tam postradala, vlastne jen kdyz jsem mela potiz, tak se snazily sestry pomoci, ale bohuzel kazda jinak... Mela jsem strasne nalita prsa a miminko si neumelo poradit s velkymi bradavkami. Jedna sestra radila kloboucky(to bylo jen horsi, s tim uz Ondra vubec nevedel co zacit) a az kdyz jsem se zeptala druhe sestry, tak ta mi pomohla poradne prsa a bradavky rozmasirovat, mlicko se mi spustilo a Ondra se onecne napil;o) Mockrat Vam ale dekuju za Vasi skvelou pradnu, vzdy jsem tam nasla odpovedi na svoje otazky, jste skvela, preju Vam jen a jen to dobre. Eva Prikrylova

U prvního dítěte jsem měla pocit, že kojení prostě nepůjde, malá prsa a celkově mi přišlo kojení " divné" . Nakonec jsem kojila 7měsíců plně a s příkrmama jsme pokračovala až do 22měsíců. S kojením nebyl sebemenší problém. I přesto byla dcera často nemocná, ale kontakt při kojení je něco neuvěřitelného. Ono se toho u mě narozením první dcery změnilo hodně přístup ke stravě, podávání léků atd. U druhé dcery jsem si ani nepřipustila, že bych nekojila. Obě dcery mám po sekci...laktace se vždy rozběhla do 3dnů. Z porodnice jsem odcházela 4den. Děkuji za Vaše stránky u první dcery jsem v nich často hledala odpověďi na své otázky! S pozdravem Lucie Nývltová

U prvního dítětě jsem postrádala více informací a u druhého se počítalo s tím, že jsem zkušená matka. S porodnicí jsem byla spokojená, ale více podpory personálu bych uvítala. Poznámka: jsem pro kojení, ale ne za každou cenu. U prvního dítěte jsem měla velké problémy a druhé bylo v pohodě, kdybych ze zdravotních důvodů (astma) nemusela kojení ukončit v 6 měsících, klidně bych kojila dál.

u prvního porodu jsem měla s podporou kojení hrozné zkušenosti ,,staré sestry které přímo terorizovaly že sem neschopná kojit a nemam mlíko ,(musím dodat že jakmile sem dojela domu začala sem kojit a kojila v klidu do 9m),bála sem se co bude u druhého,ale super sestry se omladily a podbora ok.jikdyž byl malej líný tahat ,kojila sem přes odsavačku do 6m...sou to nervy ,ale de to!!!mějte se...

U prvního syna jsem měla potíže s kojením,vpáčené bradavky a velmi slabé mléko tzv.: "hladové" po měsíci marného snažení dostal umělou stravu.V porodnici ovšem poradily naprosto se vším. U druhého syna jsem měla obavy že to dopadne stejně,už v těhotenství jsem nosila kloboučky na vpáčené bradavky a určitě i díky tomu jsem úspěšně kojila rok.Rodila jsem ve stejné porodnici a opět jsem se sešla se stejně příjemným a ochotným personálem.Možná snad ještě ochotnějším :-)

U předchozího těhotenství jsem byla v porodnici v Brně u Milosrdných bratří. A nedá se to srovnat. Tam byl pravý opak. Nepomáhal nikdo, nesnažili se, sestra řekla, že nemá čas u mě sedět, že musím zkoušet sama. Nikdo mi neporadil, byla jsem zoufalá. Jen jedna hodná sestra se pak našla, která mi pomohla a seděla se mnou i v noci. To byl jedinný člověk, který byl ochotný. Jinak tak bylo vše hrozné. Dítě mi nedali hned až za půl dne i když jsem o něj žádala, že ho chci na kojení. Pokoje standartně dělané na 2 lůžka, ale pořád jsme tam byli 3 a vždy jedna z nás nemohla mít dítě vedle sebe, ale u nohou. Stísněné prostory, ruch, v noci rosvícené světla v pokoji u podlahy, které nešly zhasnout, společné přebalování, koupání pro šest maminek. Což je nedostačující. Nebyl tam vůbec klid. Břeclav je vynikající ve všech směrech. Ani nevíte, že tam je tolik lidí. Přišlo mi, že jsem tam byla sama, jaký tam byl klid a pokoj. Jen od kamarádek a sestry jsem slyšela, že zrovna byly na pokoji s maminkami, které si zaplatili televizi a ta jim jela celý den, takže ty trpěly. Taková možnost by se měla zrušit, je to bezohledné vůči ostatním. TV by měla být maximálně na nadstandartním pokoji. Teď už jedině do Břeclavi, za 7 dní v porodnici se tam vystřídalo hodně sester a nenašel se nikdo, kdo by nebyl příjemný a ochotný pomoci. V Brně to bylo špatné.

U tohoto druhého dítětě jsem nevyjádřila žádný zájem o informace, když se setry ptaly, zda je vše v pořádku, tak jsem odpověděla ano, u prvního dítětě /nebylo předmětem dotazníku/ mi sestry dítě přikládaly, ukazovaly možné chyby (chytání pouze bradavky). V porodnici jak první tak druhé dítě nedostalo um. mléko, ale glukózový roztok na lžičce (2 lžičky). U prvního dítěte jsem měla kolem 6 týdne velké problémy, navštívila jsem laktační poradkyni vmístě bydliště, pomohlo mi to, kojila jsem pak až do 11 měsíce, než se sám odstavil. U druhého jsem měla potíže s plísněmi a pak po zavedení příkrmů se začal sám odstavovat (příliš rychle na můj vkus, využívala jsem často zkušenosti z internetové poradny kojeni.net

Účastnila jsem se předporodního kurzu v porodnici a téma kojení bylo probráno dostatečně, ani mě vlastně nenapadlo, že bych mohla mít nějaké problémy a ačkoliv mi bylo dítě přiloženo až cca 9 hodinách laktace nastoupila bez problémů a přes počáteční bolest bradavek, kterou jsem zvládala chvíli s kloboučky a pak bepanthenem se nám povedlo kojit až do 23 měsíců. Personál měl vždy nějakou dobrou radu, chvat či hmat.

umělá strava pro 1. dítě mě stála přes 2000 Kč/měs. Teď do 14 dnů mam termín porodu druhého dítěte a zvolila jsem si jinou porodnici. Chci své dítě plně kojit a dost mě mrzí, že u prvního dítěte to nevyšlo. Snad to bude úspěšnější

upřesnění k otázce č.3 - neměla jsem na výběr, kde rodit z důvodu mé zdravotní anamnézy pozn. u Apolináře se velmi liší přístup na běžném oddělení šestinedělí (pomoc s kojením veškerá žádná, když už, tak informace různé od každé sestry, dítě přiloženo po 30h! (pouze kvůli tomu že po SC se rodička umísťuje na JIP- bez možnosti vidět dítě!) a zřejmě nakrmené, ani nemělo snahu se přisát - pomoc žádná, ukončili by to tím, že dítě se nepřisálo). Po 2 dnech se uvolnil nadstandartní pokoj šestinedělí, tam pomoc už dobrá, díky tomu jsem se i částečně rozkojila.

Upřímně nevím, proč Apolinář statut BFH nemá, péče ohledně kojení byla nadstandartní, neonatologické sestra s námi trénovala přícuc i polohy. Na pokoji byly i brožurky.. Pokud bylo dítě extrémně neklidné, byl mu nabídnut dudlík (to je ale dle mého na rozhodnutí matky, já sama to-narozdíl od lahvičky jako potenciální problém při kojení nepovažuji) nebo čaj ve stříkačce. Jediné, co bych vytkla je to vštěpování pravidelných intervalů.

Určitě bych doporučila, aby v nemocnici pracovaly laktační poradkyně a ne jen proškolené sestřičky - mají své práce dost...

určitě bych v každé porodnici uvítala laktační poradkyni, která by tam byla "jen" kvůli kojení a maminky podporovala.

Uvedla jsem, že mi v porodnici při nemožnosti kojit dítě nikdo nevysvětlil, jak udržet laktaci. Jednalo se však o první den po porodu, kdy jsem kvůli ztrátě krve byla upoutána na lůžko a syna mi tudíž na kojení nosili. Vzhledem k tomu, že se jednalo jen o pár hodin, myslím si, že nebylo třeba odsávat, laktace i tak nastoupila už druhý den.

Uvedla jsem, že sjem ridila ve FN Plzeň, protože zde bohužel není možnost zatrhnout bývalou vojenskou nemocnici v Plzni - tam jsme totiž rodila a podle toho, co jsme slyšela o FN v Plzni a nyní i o nové FN porodnici v Plzni, je zde dost rozdílů. Tak to jen uvádím na pravou míru, že mé hodnocení není myšleno na FN v Plzni,ale na Vojendou nemocnici/porodnici v Plzni,která se bohužel v září 2007 zrušila. A také bych ráda uvedla, že i když někteří jsou proti umělé výživě - já chtěla kojit, hodně moc.Ale i přes snahu mou, sestřiček v porodnici i dětské lékařky, bohužel se nedařilo a mléko se přestalo tvořit.

uvitala bych kdyby všechny sestry a doktoři byli v otázce kojení jednotní.a hlavně by dokázali uklidnit nervozní matky(prvorodičkynebo ty co mají s kojením problém) a ukázali jak to jde a hlavně že to jde... né vždy jsem viděla v tomto ohledu pozitivní přístup(+ stěžování si mezi matkami na toto téma).

Uvítala bych po porodu císařským řezem častější nošení dítěte, čtyřikrát za den je podle mě opravdu málo. A taky víc informací, jak podpořit kojení po akutní sekci a jakou zvolit polohu. Ideální by pro mě bylo mít miminko u sebe hned po porodu, po císaři hned jak to zdravotní stav dovolí, s tím, že by mi sestry ze začátku pomohly s péčí o něj a nikdo by mi malé neodnášel. Pokaždé jsem to obrečela. I pro mě by to byla velká motivace a hlavně psychická podpora, navíc bych si ušetřila výčitky, že mé dítě leží někde samo a nikdo se mu nevěnuje, protože prostě brečí další tři miminka. A co by taky nebylo špatné, kdyby si sestry na novorozeneckém nějak ujednotily, co vlastně maminkám radí, protože když jsem poslechla jednu, druhá mi za to pomale nadala. Jinak oceňuji, že se miminka krmila sondou po prstě, aby si nezvykala na dudlík. U otázky číslo 16 jsem napsala, jak dlouho své dítě kojím a chybí mi tam odpověd' do kdy bude chtít.

Uvítala bych podporu laktační poradkyně. Díky internetu sem si jednu našla a požádala o radu a pomoc. Bohužel nakonec jsem skončila u odsávání a krmení lahví. Odsávala jsem elektrickou odsávačkou 10 měsíců. Už bych to podruhé nechtěla dělat. Ráda bych dítě SPRÁVNĚ kojila. Při kojení malá pila málo a myslím si, že měla v té době hlad.

uvítala bych při přikládání dítěte k prsu hned po porodu vyčkat déle než pár vteřin a pomoci rukou přiložit bradavku přímo dítěti do úst. Toto bylo provedeno až na odd šestinedělí. CCa přes 2 hodiny po porodu

uvítala bych v porodnici klidnější přístup.Byla jsem nervozní, že mi to nejde a malá vypila málo.Bylo by super, kdyby sestry byly vctřícnější a prvorodičkám, co si neví rady, více a hlavně s pochopením pomohly. Pak má člověk strach se na něco zeptat a to si myslím, že je špatně. A to není jen kvůli kojení.I na jiné otázky by byo dobré zjistit odpověď hned v porodnici.

Uvítala bych v porodnici kvalitnější polohovatelnou postel (ta co tam byla, byla stará a měla zaseklé a obtížně obsluhovatelné polohování) či měkké křeslo a kojící polštář. Ze začátku mi nešlo tolik doporučované kojení v leže a kojila jsem v sedě na tvrdé židli. Odnesla to má záda, ale kojení se vydařilo a pak šlo už i kojit v leže.

Uvitala bych v porodnici vstricnejsi jednani a pochopeni pro matky-prvorodicky.

Uvítala bych větší důraz na první přiložení, nechat dítě po porodu adaptovat se 30-45min. u matky skin to skin, zevrubnější edukaci a praktickou pomoc při prvním kojení (aby si se mnou sestřička sedla a vše mi o kojení ukázala). Jinak vše O.K.

uvítala bych více informací jak pokračovat v kojení i doma po propuštění a hlavně odkazy na nějakou případnou pomoc a laktační poradkyni,kdybych tuto možnost měla tak bych jistě a ráda kojila syna i nyní a to mu je 19 měsíců!!!děkuji za tento dotazník!

uvítala bych, kdyby mi sestra ukázala více poloh při kojení. na začátku mi ukázala jen polohu vleže, při které se dítě přisávalo špatně a výsledkem byly poraněné bradavky a bolestivost při kojení. požádala jsem o ukázku jiné techniky a byla mi ukázána poloha "fotbalista" - ta mi nevyhovovala vůbec, dokonce ještě méně, než poloha vleže. prsa byla nalitá, bolestivá, musela jsem odsávat (sestra mi půjčila odsávačku i lahvičku, vysvětlila postup). pořádně a v klidu jsem začala kojit až doma, kdy jsme si s dítětem našly pro nás obě nejpříjemnější polohu (a v té kojím dodnes). celkově byl ale přístup personálu velmi vstřícný a profesionální, hodnotím ho na výbornou.

Uvítala bych, kdyby se dítě opravdu přiložilo co nejdříve po porodu. nevěděla jsem jako prvorodička jak dítě ani uchopit, natož přiložit. Musela jsem si na sestru zvonit a ta moc ochotná nebyla. je pravda, že to bylo ještě na sále a PA. Hned při prvním přisátí, špatná technika a ploché bradavky, se mi bradavky poranily. Kojení bolelo, dítě se nechtělo přisát, nemělo ani jak, žádala jsem o pomoc. Kloboučky. Stále mi bylo opakováno ať to zkouším. Nijak je nezajímalo, jak přikládám... Až druhý den jsme si kloboučky vydupala a hned se dítě přisálo a byl klid!

uzasny personal, super prostredie. Porod nebol planovany ale v poslednej chvili ked som uz tlacila tak to stopli koli malemu a rychlo utekali robit cisarsky

Už jsem Vám jednout tento dotazník vyplňovala- u mé první dcerky Verunky. Tam se bohužel nezadařilo-krmena odstřík.mlékem+um.mlékem. Po dvou měsících jsem konečně začala kojit, ale zkolabovala jsem (demineralizace). Byla jsem vyčerpaná z odsávání a v kojení nepokračovala. Odsávala jsem do 1 roku... Tehdy jsem rodila u Milosrdných bratrů. Nyní jsem porodnici změnila a hlavně si zapamatovala moudrou radu mé úžasné kamarádky: Představ si, že jsi v pralese, žádná jiná možnost než kojení neexistuje...Byla jsem rozhodnuta, že si do toho prostě od nikoho NENECHÁM KECAT. Byla jsem rozhodnutá tentokrát VYHRÁT!!!! Dcerka se nechtěla přisát, pomohla rada, kterou mi nikdo nedal- uchopit bradavku, polechtat jí dcerku na patře a ...ona ho chytla... A taky super rada: pod jednu nohu, o kterou je dítě opřené, jsem si vyžádala stoličku.(opět má zkušenost, kterou jsem nikde nevyčetla). A Jiřinko, rozhodně NEMUSÍ být v ústech celý dvorec. Asi je mám tak velké , že se ho tam malé vejde stěží polovina... A chudáčka první dcerku jsem tak moc nutila, aby ho měla celé v pusince.... až jsem jí ho znechutila... Nutili mě dítě omezovat v množství (prý je 120g na kojení mnoho). Začala jsem si čísla vymýšlet, aby se jim to líbilo a měla jsem klid. Chtěli mě omezovat v délce kojení (všichni)- prý deset minut z jednoho, deset z druhého bohatě stačí, jinak si zničím bradavky. Neposlechla jsem a kojila cca 35 min(dokud malá polykala) na jedno kojení a samozřejmě si pak musela vymýšlet, když mě kontrolovali otázkami... (Tvaroh jsem měla přece v lednici:-))Bradavky byly naprosto OK. Taky prý je moc, když spinká po porodu 6 h v kuse(opět jsem neposlechla a řídila se svým dítětem)Malá byla moc moc šikovná, přibývala,ale málem jsme dojeli na to, že jsem měla zdravotní komplikace( revize dělohy zánět žil mám trombofilii). Po revizi se mi snížila produkce mléka(měla jsem dlouho horečky), tudíž bylo častější kojení, tudíž menší přibývání...Opět se jim to nezdálo .... a málem jsme tam zůstali zase k vůli malé ještě déle... Po propuštění doma naprosto v pohodičce. Dcerce budou v lednu 2 roky, stále kojíme(2x denně) a je to náááádherka a pohodička. Snad se to podaří i při třetím.... Hlavní je věřit více sobě než ostatním (myslí to určitě moc dobře, ale každý říká něco jiného.- viz nem. U Milosrdných Bratrý r.2007) Mějte se krásně, Jiřinko! Ola

už při porodu jsem žádala o zastavení laktace, vzhledem ke zkušenostem z prvního porodu, bylo mi vyhověno a neustále jesn si připadala jako zločinec, že odmítám kojit, ač to bylo v záznamech, neustále se někdo ptal, jestli kojím, kazila jsem jim hodnocení, to je mi jasné, ale je každého věc, jestli kojit chce nebo ne, bylo mi řečeno, že v Krči bych kojila at chci nebo ne, aby měli 100% úspěšnost v kojení, takže ve finále jsem na tom byla ještě dobře

V "mé" porodnici jsem zaznamenala změnu k lepšímu od prvního porodu (2006). Co mi ale vadilo - když i v průběhu kojení mě volali k vyšetření apod. a moc nebrali ohledy na to, že zrovna kojím...to samé u vizity - stalo se mi asi 3x. Některé sestřičky a doktoři byli ohleduplní a řekli, ať přijdu až dokojím, někteří trvali na tom, že mám jít hned. To je jediná výtka.

V březnu 2008 jsem rodila naši první dceru, 1.12.2009 druhou - obě stále kojím a to bez jakéhokoliv přerušení - v den 2. porodu jsem před spaním nakojila prvorozenou Lucinku a odjela porodit, ráno si v porodnici byla pro snídaňovou dávku. To v porodnici v Jihlavě rozhodně nepodporovali a snažili se mi to rozmluvit a kojení první dcery ukončit. Naštěstí jsem si coby druhorodička nenechala do kojení a svého rozhodnutí nic mluvit...Byla jsem strašena slovy, že mi malá Evinka bude z rozjeté laktace blinkat, že to není kolostrum jak má být, a podobně... Evička si neublinkla ani jedenkrát, sála jako o život a moc jí chutnalo. Navíc měla od Lucinky "protažené" cesty, což ona sama po prvním porodu neměla - teklo mi to strašně slabě a tak sála se vší silou a byla z toho dlouhého kojení často tak unavená, že usínala. Ani tehdy jsem ale nedala na rady zdravotních sester s 37 letou praxí(jak mi bylo zdůrazňováno) a kojila jsem jak se mi zdálo, že Lucka chce a tak dlouho jak chce. Nepodporování tandemového kojení a jeho srážení mě dost zklamalo. Jeli jsme si ale podle svého a stále pojedeme - všem nám to vyhovuje. Nedovedu pochopit maminky, které přestávají kojit, aby si mohly dát skleničku, aby nekojily tak často, nebo vydrží cca toho doporučovaného půl roku a pak sáhnou po umělém mléku, které je "po vzoru mateřského mléka"... Proč dávat umělé, když by to šlo s "bio"...? Když mám chuť na míchaná vejce, tak si je udělám z čerstvých vajíček a taky né ze sušených... Některé myšlenkové pochody u ostatních bohužel nezměníme.

V Decinske porodnici se dostatecne kojeji nevenuji. A kdyz tak jen na pozadani atd..Ale ne kazda maminka jde a rekne si. Treba ja tim, ze jsem mela spatnou techniku, jsem malou drzela trochu volne a ta me vlastne tahala a diky tomu se mi potrhala bradavka a pak i druha. Kojeni pro me byl horor a bohuzel jsem kojila ani ne dva mesice. Myslim si, ze kdyby se nam to lepe ukazalo a vysvetlilo, tak by problem nebyl a ja mohla kojit klidne rok.

V době mého porodu, bylo moc rodiček, takže jsem se nevešla ani na oddelení šestinedělí, ale sestry mi nedovolili dítě prvních 16 hodin vůbec vidět, nebylo to ze zdravotního důvodu, po té jsem byla nucena poprvé přikládat na veřejném místě na chodbě, kde bylo spoustu lidí. Myslím, že pokud by byl jiný přístup, stačilo by umožnit matkám neustálý přístup k dítěti a mít možnost v případě přeplnění nemocnice se kojení někde v klidu věnovat, prospělo by to jak matce tak dítěti. Roming-in nebyl možný, také z důvodu přeplnění nemocnice, sestry byly spíše hrubé, neboť měly spustu práce a na to, aby se mohly věnovat matkám, které mají s kojením problémy, prostě neměly čas (občas jsem měla pocit, že ani chuť).

V době, kdy jsem byla v porodnici se na oddělení střídaly dvě dětské sestry - jedna z nich neustále nabízela příkrm a doporučovala pravidelné intervaly mezi krmením (probděla jsem celou noc s plačícím dítětem v náručí než jsem ji přestala "poslouchat" a kojila podle sebe a dítěte), druhá vždycky jen chválila - kojení nám naštěstí šlo (a zatím 6 týdnu stále jde) dobře. Co se týče techniky kojení, byly obě schopné a ochotné mi poradit.

v době, kdy jsem rodila, bylo oddělení IMP velice plné a sestry nemohly věnovat jednotlivým matkám tolik času, jinak většina sester byla velice ochotných.

V době, kdy jsem rodila, jsem slyšela, že o BFH žádají, ne že jsou BFH. Nicméně přístup k podpoře kojení se mi zdál takový "vlažný" - ale na to jsem byla připravena. Po porodu mi synek byl přiložen, myslím, že déle než po té doporučované 0,5hodině na naši žádost (po porodu byl odnesen, zkontrolován, umyt a zpátky přijel v inkubátoru - je tam klimatizace a pro mimina zima), když jsme odchytli někoho kdo nám ho vyndal (dovolil vyndat ;-). Přiložení proběhlo tak nějak z rychlíku, byl unavený, nechtělo se mu moc sát a sestře se nechtělo moc zdržovat - bylo to šup, šup - nemám pocit, že by se nějak zásadně přisál. Porodila jsem v 10.45, na oddělení mi ho přivezli až tak v 15 nebo 16hod (byla jsem i ráda, ztratila jsem při porodu dost krve a byla jsem unavená), nicméně mezitím jsme kojení nezkoušeli. Pak měl žloutenku a to mi ho vozili tak po 3-4hod (jinak ležel v inkubátoru a svítili na něj a spal). Jednou mi ho v noci (plakal a já ještě neměla mléko) přikrmili glukózou ze stříkačky (sestra s ní přišla sama od sebe a mě to v tu chvíli bylo tak nějak jedno). V poradně v porodnici si zaškrtli, že poučení o kojení proběhlo, ale to spočívalo v tom, že mi dali asi 20. kopii dvoustránky o kojení - obrázky byly už dost nejasné ;-) Nikdy mi nikdo, ani můj gynekolog ani v poradne v porodnici, nezkontroloval prsa před porodem, jestli můžou případně nastat nějaké problémy - moje prsa nikdy nikdo neviděl ;-) Shrnutí - s touto situací jsem počítala a měla jsem načteno dopředu + info od kamarádky, která tam rodila o 2 měsíce dřív. V zásadě jsem žádné problémy neměla, něco málo informací jsem dostala, ale bez předem načtených informací by to bylo asi horší.

V době,kdy jsem porodila dvojčata císařem, rodilo dosti maminek,bylo málo lůžek. Takže chápu personál, že neměl asi čas se individuelně věnovat jen mě. Holky jsem viděla asi 4hpo císaři,spaly nepřisály se,pak až druhý den a jen po jedné,vždy přinesly,takže se mi mlíko neudělalo, byly spavé,nikdo mi nepomohl v tom,jak se rozkojit,jen mi říkaly,že je musím budit nebo mi daly stříkačku s mateř.nebo um.mlíkem.Doma jsme bojovaly do 4-5měs.nikdy se mléko pořádně nerozjelo,holky pořádně nesály a dosytily se umělým.A tak moc jsem chtěla,smutné vzpomínky.

V domažlicé porodnici jsem byla spokojná, personál byl velmi ochotný a příjemný. Až na jednu dětskou sestřičku, díky které bych asi ani nezačla kojit, jelikož nás vůbec neinformovala o tom, že už druhý den po porodu máme přikládat, abychom se rozkojili. Vlastně si s náma nelámala hlavu vůbec, ani co se týče péče o dítě atp. Hlavně že jsme ale věděli, že její dcera měla tmavě černé vlasy a jaký kupovala kočárek. Mě přinesla druhý den po porodu malého s tím, že bude asi velký jedlík a položila mi ho vedle prsa, že prý to tak stačí, takže mám i podezření, zda nebyl dokrmován lahvičkou. Byly jsme na pokoji dvě a obě prvorodičky, takže jsme nevěděli, co máme dělat. Situaci pak zachránila porodní asistentka, která byla mou spolubydlící navštívit ( vedla její předporodní kurz ) a jen tak se o tom bavily. Bylo vidět, že i ostatní personál z toho byl celý pryč a my začli kojit dva dny po porodu.

V Havlíčkobrodské porodnici jsem byla nadmíru spokojená, jak s podporou kojení, tak i s ochotou a vstřícností petsonálu. Kojení zde považují za velmi důležité. Já jsme neměla s kojením žádný problém a to ani u prvorozené dcery, které bylo v listopadu 13 let. Dne 21. ledna 2010 budou mému synkovi 2roky, on je mé v pořadí druhé dítě. Prvorozenou dceru jsem kojila 15 měsíců,kojení se ukončilo tak nějak samo, bylo to úplně bezproblémové. Syna kojím ještě teď, má plnohodnotnou stravu, ale kojení je pro něj " svaté ", to můžu říci se 100% jistotou.S kojením jsem ani u něj neměla nikdy žádný problém, váhově prospíval nadmíru dobře. Spíš mám nyní obavy, jakým způsobem kojení syna ukončit. Myslím , že kojení do dvou let věku dítěte je dostačující. On je řekla bych na kojení závislý, opravdu nevím, jak na to. Srdce by mě asi moc bolelo, kdybych mu tím nějak citově ublížila, on je opravdu moje sluníčko.Jinak mohu s jistotou říci, že kojení je to nejlepší co pro to svoje miminko může každá maminka udělat, miminko má přímý kontakt se svojí maminkou, kterou miluje, zbožňuje, potřebuje ze všeho nejvíc na světě, což je pochopitelné, protože miminko, když celých devět měsíců ho nosíte ve svém břiše, pozorujete, jak roste, cítíte každý jeho pohyb. Z mého hlediska je kojení úplně to nejlepší a nejdůležitější co pro své narozené miminko může každá máma udělat.

V Hradci Králové jsem byla spokojena na 100%. První syn se narodil v roce 1995 a druhý 2008...a rozdíl v téže porodnici po 13 letech byl viditelný a velice příjemný.

V Chrudimské nemocnici se nám opravdu věnovali, nikdy jsem neměla pocit že je jako prvorodička neznalá problematiky kojení nějak obtěžuji, musela jsem odsávat mléko každé 2 hodiny i v noci abych měla dost mléka - malý neměl sílu vysát mléko sám narodil se o měsíc dříve. Ale stále nás ujišťovali že má ten měsíc stále čas a pořád jsme to zkoušeli a zkoušeli, dostával mlíčko přes prst stříkačko. Ode mě začal malý pít až po 14 dnech doma když nabral sílu, a musím za to poděkovat jak personálu Chrudimské nemocnice tak naší vstřícné a trpělivé paní doktorce Mudr. Kovářové která nám také velmi pomola.

V Jablonci kojení velmi podporují, na odd. šestinedělí působí laktační poradkyně, bohužel však porodnice byla plná a sestřičky a poradkyně neměly tolik času se mi věnovat, snažily se pomoct, ale když jsem odcházela z porodnice, neuměla jsem kojit jinak než v leže, nikdo mi neukázal jiné polohy. Personál byl v tomto ohledu skvělý, ale moc zaneprázděný.

V jablonecké porodnici jsem byla,co se týče poporodní péče, naprosto spokojená a určitě v ní budu ráda rodit znovu.

V Kladenské nemocnici mi podrobně vysvětlili kojení, miminko přiložili okamžitě po porodu. Mléko se mi neudělalo hned, ale až 3. den, pořád jsem mimčo přikládal a odsávala a i těch pár kapiček si ode mě vzali a smíchali s UM a podávali přes stříkačku miminku. Jsem moc ráda, že jsem mohla kojit až do 15-ti měsíců věku synka, který se pak více méně sám odstavil.

V kojení jsem byla podporována, bohužel jsem byla první 4 dny od dcery oddělena z důvodu rozdílných oddělení - jiná budova. Mléko jsem odstříkávala a donášela. Na neonatologii jsem byla také podporována, povzbuzována, ale protože jsem o kojení měla zájem. Některé maminky to vzdaly, používaly lahve místo stříkaček. Sestry a lékaři upozorňovali na možnost odmítání kojení, ale byla to naše volba. Bylo mi to tak i řečeno, že to už je jen na nás. K dispozici byly stříkačky i lahvičky. Spíš mi chyběly informace o alternativách podávání MM. To jsem si v těhotenství nezjišťovala, neočekávala jsem naivně v kojení komplikace. O možnostech používání stříkačky společně s malíčkem do pusinky jsem se odvěděla až asi 7. den, vlastně náhodou. Tato metoda se mi nakonec nejvíce osvědčila. Po měsíci jsme začali úspěšně kojit plně. Celkově jsem byla kojením a jeho složitostí překvapena. Velmi mi pomohla laktační poradkyně, kterou jsem si našla na kojení.net. a to i s dalšími problémy, ktaré se během 15 měsíců kojení vyskytly. Velmi Vám tímto děkuji za tyto stránky. Při druhém dítěti už budu určitě o mnoho zkušenější a tím i klidnější. Kojení a jeho hladký průběh je totiž opradvu v hlavě. Přeji mnoho úspěchů, Markéta

V Kroměříži si myslím, že kojení je podporováno dobře..jen občas se stane, že maminky dostávají poněkud odlišné informace o způsobu kojení a četnosti. Proto jsem také hodnotila podporu známkou chvalitebně. Ovšem je potřeba říct, že vše je o lidech a například některé starší sestřičky měly jiné zažité návyky, než ostatní. Týkalo se to hlavně otázek, jak často a jak dlouho dítě nechat přiložené. Proto se mohlo stát, že zvláště maminky u prvních dětí mohly být poněkud "zmatené". Jinak péči hodnotím známkou výborně :o)

V liberecke porodnici byl katastrofalni pristup, gynekologie ok, ale detske sestry opravdu hruza. Dokonce i protichudne informace (v pripade prvniho naliti prsou), neochota, chybelo povzbuzeni pro kojeni, vstricny pristup. Dite po cisari - druhy den mu dali nutrilon - bez jakehokoli meho souhlasu (ani se nesnazili dite mi donest a zkusit prisat), zjistila jsem to, protoze se druhy den odpoledne nechtel prisat a spal 3 hodiny v kuse. Bylo mi sdeleno, ze ho krmi lzickou, ale pak jsem zijistila, ze lahvickou. Idealni by bylo, kdyby v porodnici byla pritomna primo laktacni poradkyne - jako specialni osoba. Sestry jsou sice proskolene, ale je to pro ne rutina. Co vidim jako spatne je to, ze v dobe tehotenstvi doktori neprohlednou bradavky, spousta zen az po porodu zjistila, ze ma nevhodne bradavky a mely problemy s kojenim. Na netu je spousta informaci, ale kazdy si problem bradavek vylozi po svem, mysli si, ze se ho ten problem netyka... ale ze ano, to zjisti az po porodu. Dekuji vam za vasi podporu a pomoc. Libereckou porodnici na porod cisarem doporucim (byl to koncert doktoru, v poradku), ale novorozenecke oddeleni jedna velka katastrofa.

V Liberecké porodnici mě zarazilo, že kamarádka, která měla dítě v inkubátoru, tak jí ho automaticky krmily od začátku z lahve a nikdo o tom s ní vůbec nemluvil jestli s tím souhlasí, nikdo s ní nic neprobral.

V mé porodnici byla přímo laktační poradkyně, a byla úžasná. I ostatní sestry. Jen u jedné se mi nezdálo, že mi malého nosila méně ke kojení, když byl pod světlem, kvůly žloutence. Ale nevím to jistě, myslím, že si chtěla zjednodušit práci, a než aby mi ho přinesla a čekala až ho nakojím, tak mu raději podala láhev, ale je to jen domněnka. Doufám, že tomu tak nebylo.

V mé porodnici paní Valachová - naprosto úžasná a skvělá, pomohla, poradila, pohladila. Chvalitebně jsem hodnotila jen protože jí to kazila sestra z oddělení šestinedělí s přístupem všechno vím všechno znám a jen takto je to správně....

V mém případě informace malé jak na kurzu tak i v porodnici, 2x jsem pozvala domů laktační poradkyni, dítě zhublo víc jak půl kg i když tvrdila že mléko mám přestala jsem kojit během 3 týdnů a přešla na Nutrilon. Kojit jsem chtěla, pila kojící čaj a u kojení s rozpraskanými bradavkami trpěla. Další dítě již kojit nechci, nutrilon je bez problémů a jak říká moje maminka já se narodila nedonošená váha 2,40 a vyrostla jsem na sunaru.

V mém případě jsem "narazila" na dvě sestřičky - jednu skvělou (přinesla na pokoj koj.polštář, ukázala mi několik poloh kojení, zodpověděla na mé otázky a celkově byla moc příjemná a trpělivá); druhá sestřička byla vcelku nepříjemná (bolestivě se mi nalila prsa a ona na mi odsekla že málo kojím a bum-tady máte odsávačku a odsávejte-jako prvorodička jsem nevěděla co s ní dělat, i pár slziček ukáplo, nakonec mi pomohla "ta hodná"). Celkově hodnotím Táborskou porodnici jako SKVĚLOU, další dítě rodím také v Táboře (a tu protivnou sestru už potřebovat nebudu, jelikož mám z Vašich úžasných stránek tolik informací, že budu moct radit ostatním maminkám). Paní Jiřinko, nechci Vás zdržovat, jen mi dovolte Vám poděkovat za Vaše stránky o kojení! Díky Vám a Vaší databázi o+o kojím ještě dnes (8měsíců)! Eva z jižních Čech

V MF Moto jsem byla spokojená, ale je také důležitý postoj maminky jestli opravdu chce kojit. Moje miminko mělo žloutenku a pořád spalo. Sestřičky mi poradily několik poloh ke kojení. A po každém kojení mi bylo doporučeno odstříkávát abych laktaci podpořila. Doma jsem také po každem kojení odstříkávala i v noci po 3 hodinách a na konec jsem měla mléka i do zásoby. Sestřičky mne tenkrát moc chválily a ochotně mi mé mléko skladovaly.

V Mostě mi vadily rozdílné rady zdrav.sester, starší sestry byly horší,stresování převažováním, myslím, že v té chvíli nesmyslným - na to si v Mostě stěžovaly všechny mé známé, kojíte, víte že potom miminko převáží a jste ve stresu aby dítě vypilo co nejvíc a ono to potom nejde. Dávají vám tam najevo, že dítě by mělo přibývat víc. Dokrm mateřinkou, i když jsem mléko měla. Když se mi bolestivě nalila prsa,sestra mi vynadala,že špatně přikládám,rozbrečela mě. Své dítě jsem kojila 6M plně,celkem 2 a čtvrt roku. Nejvíc užitečných rad jsem získala z vaší databáze otázek a odpovědí, Jiřinko. Za všechny maminky vám moc děkuji, všem vás doporučuji. O tom, že existují laktační poradkyně mi v nemocnici nikdo nic neřekl, hodně mých známých kojení vzdá z neinformovanosti, z pocitu, že mají málo mléka, neznám nikoho, kdo by se obrátil na laktační poradkyni. Myslím, že doktoři a zdrav.sestry si neuvědomují jejich důležitost. Kojila bych svou dceru ráda do 3let-to už jsme měly jen jedno hezké večerní kojení, ale gynekolog mě upozornil, že díky tomu nemusím mít ovulaci a protože si přeji druhé dítě a zatím se nedaří, kojení jsem ukončila, ale u 2.dítěte se těším na kojení nejmíň 2,5leté:-) V odhodlání kojit mě vaše stránky hodně podpořily, díky.

V Motole odpovídaly sestry na dotazy o kojení asi toto: Je to přirozená věc, když Vám to nejde, tak dáte doma Sunar. Neviděly mě kojit ani jedinkrát a to jsem je o to prosila, aby se podívaly na polohu a přisátí - opakovaně.

V Motole se o maminky hezky starají doktoři, co se týče sestřiček, je to horší. S kojením mi pomohla nakonec paní doktorka. Sestřičky jen přišly, provedly chvat, kterému jsem nerozumněla a nebyla schopná ho zopakovat, dítě mi k prsu dost násilně přiložili a malá sála. Chtěla jsem to umět sama, ale nic mi nebylo vysvětleno. Co se kojení týče, Motol mě hodně zklamal. Jinak bylo ale vše na velice dobré úrovni.

V Motolské nemocnici nebyl problém v kvalitě informací, ale v tom, že sestřičky byly přetížené prací. Ráno jsem vznesla dotaz a večer před koncem služby za mnou sestřička přišla s omluvou, že na to celý den myslí, ale měla čas přijít až teď (šlo o to, že dítě nedostatečně otvíralo pusinku, probraly jsme to a jeden tip od sestřičky vyšel). Být prvorodička, tak by tento stav péče mohl ztížit kojení, ale jelikož jsem měla s kojením zkušenost u předchozího dítěte, zvládli jsme to. Nekladu to za vinu sestřičkám, spíš systému, který dlouhodobě neřeší, že se rodí více dětí. Odpověď možnosti rooming-inu se týkala mé osoby, porodit o jednu ženu později, tak s miminkem nejsem (dostala jsem poslední volné místo). Kvůli přetížení kapacity ve stejné době byly některé (zdravé) maminky uloženy na jiných odděleních nemocnice (gynekologii) a na šestinedělí docházely kojit. To se stát mně, tak hledám cestu, jak se dostat z porodnice dřív než za obligátních 72 hodin (já i dítě jsme byli naprosto zdrávi).

V naší nemocnici se velmi věnovali prvorodičkám. Já jsem rodila podruhé, takže když viděli, že mi kojení jde, tak mě nechali. Musím říci, že zprvu jsem si myslela, že své dítě kojit nebudu, ale nakonec jsem kojila více než rok a bylo to fajn.

v nemocnici jsem nebyla spokojená s přístupem dětských sester, které se tvářily, že je člověk s problémem obtěžuje a nebyly příliš ochotné problémy řešit. Malá měla kojeneckou koliku již v porodnici a sestry nebyly ochotné poskytnout pomoc ani poradit, místo toho pouze přinesly dudlík s tím, že mi to napíší do papírů. Co se týká kojení, tak nebýt mojí sestry, která svoji dceru kojí již dva roky, kojení bych určitě vzdala, protože z dětských sester se našla pouze jedna, která řešila můj problém s přisáváním malé (bohužel se nechtěla přisávat). Nemocnici jsem opouštěla v totálně depresivním stavu, že jsem neschopná matka, problém byl v tom, že sestry neuměly kojení pořádně vysvětlit a neasistovaly při pokusech malé se přisát. Vždy jsem to obrečela a myslela si, že chyba je ve mně, ale chyba byla ve špatném vysvětlení a nacvičování krkolomných poloh kojení. Určitě bych tuto nemocnici nedoporučila ostatním maminkám. Nejsem sama, kdo má tento názor, několik kamarádek prvorodiček, mně můj názor potvrdilo.

V nemocnici po porodu jsem o kojení nedostala žádné informace, přestože je BFH. Pouze mi sestra zkontrololvala přisátí, nic víc. Miminko mi po císaři přinesli, najezené glukozou, kterou jsem taky vyfasovala, až 8 hodin po porodu.Dostali jsme láhev pro pozdní nástup laktace. Dokonce mi sestra doporučila i dát dudlíka. Absolutní nespokojenost z mé strany s poučením mne jako prvorodičky.

v nemocnici Třinec pomoc aktivně nenabízely. Aktivní musely být maminky což je špatně. Druhý den po porodu jsem podstupovala laparoskopii, snažily se mi syna 2noci nedávat na kojení. Musela jsem se dožadovat ,aby mi ho přinesly. Mám porovnání s fakultní nemocnicí v Ostravě. Rodila jsem tam ve 27.týdnu dvojčata, podporovali mě v odstříkávání a po 3měsících jsme zkoušeli kojit. Zde podle mě chyběla větší snaha (prý dvojčata nikdy neukojím). Dnes vím že to byla chyba. Ovšem tenkrát jsem byla šťastná že kluci žijou a půjdou konečně domů. Druhý porod opět v Ostravě - Porubě - 39.týden,3,60kg. Velmi snaživý personál. Chodili a ptali se jak jde kojení a ženské sestry kontrolovaly prsa. Maminky měly možnost dát své "přebytky" pro jiné děti. V třinci toto neexistuje. "Přebytky" se vylévají a děti se krmí glukózou z LÁHVE.

V nemocnici v Ostravě Vítkovicích jsem rodila dvakrát. Oba porody byly indukovány. Poprvé před jedenácti lety, a na základě předchozích zkušeností jsem se rozhodla zde porodit i druhé dítě. Bohužel porod skončil akutním "císařem" ve "spinalu". Syna mi na JIPU nepřiložili, přestože ležel vedle mne. Na dotaz proč? Prý to nedělají. Manžel, který tam byl s náma, chtěl mluvit s lékařem. "Má jiné povinnosti." Dostalo se nám odpovědi. Po hodině mi syna odnesli. Znovu jsem ho viděla až ráno v pět hod. Podotýkám, že syn se narodil ve 20 hod. a císař proběhl bez komplikací. Další kojení bylo ve 12hod. již na pokoji. Položili mi malého na hrudník a tak musím prý kojit. Chápu, že 18hod. po CS se to jnak nedá, ale se slovy" vy jste druhorodička, vy si poradíte" se vytratili jako pára nad hrncem. Za celou dobu pobytu se mne nikdo nezeptal, zda se mi dařilo kojit první dítě. Bohužel nedařilo a domů jsem odcházela s kojeným a přikrmovaným miminkem. Trvalo to až do čtvrtého měsíce, kdy jsem přestala kojit. (Již nevím z jakého důvodu to zkončilo.) Podruhé tomu bylo nejinak. Z porodnice jsem odcházela s přikrmovaným dítětem. Přikrmovat ho začali, jakmile zjistili, že nepřibývá na váze. Místo toho, aby se zajímali proč. V propouštěcí zprávě jsme měli napsáno "plně kojen". Syna kojím stále a také stále přikrmuji. Je mu pět měsíců a za tu dobu jsem utratila osm tisíc za umělou výživu. (BEBA HA 1) Jsem ráda, že se někdo zajímá o to, jak funguje BFH. Myslím, že nefunguje. Podobnou zkušenost má i kamarádka rodící ve FN Ostrava. Tři děti, z toho dvě během dvou a půl let, ani jedno nekojeno. S přístupem takovým, že místo vysvětlování, jim pustili DVD o kojení. Děkuji za zájem. Nechci být anonymní. Táňa Ciferská t.ciferska@seznam.cz

V Orlickoústecké nemocnici jsem byla velmi spokojená s přístupem veškerého personálu a zvlášť sestřičky z novorozeneckého oddělení byly moc hodné a ochotně pomáhaly při každém problémy a odpovídaly na dotazy.

v Ostravě-Porubě proběhl porod mého prvního dítěte, ukončen vakuumex., byla jsem slabá-velká ztráta krve, špatné šití, nemohla několik dní chodit, dožadovala jsem se přiložení dítěte, nikoho to nezajímalo, vystřídalo se asi 5 sester které jsem o to žádala, než mi dítě po 24 hodinách! přinesli, pak byly problémy, malý se nechtěl přisát, špatně pil, nikdo mi nic moc neporadil, nabízeli mi umělé mléko, že se to "samo" spraví, personál byl v oblasti kojení hrozně neochotný, svoje druhé dítě bych se nikdy nerozhodla rodit ve stejné porodnici...

V otázce 16 jsem odpověděla můj plán avšak skutečnost byla jiná od 2,5 měsíce jsem dceru musela začít dokrmovat, nepřibírala...Od 5 měsíců jsem dceru přestala kojit úplně, UM ji vyhovovalo lépe než kojení. Vyzkoušeli jsme asi 5 druhů UM než jsme našli vyhovující UM - Hami...

V otázce 9 bych se zvé odpovědi vymazala část věty "nezajímá mě to". K otázce 21 - první noc (rodila jsem odpoledne) nebyl rooming-in praktikován automaticky, prý z důvodu chladu na pokojích. Na můj požadavek mi v něm však nebylo bráněno a dítě jsem u sebe měla. Jako prvorodička bych si však asi netroufla to důrazně vyžadovat. U prvního porodu v téže porodnici o 2 roky dříve mi však dítě nechali automaticky, asi bylo tepleji (první porod v červenci, druhý v květnu). Jestli to správně chápu, mám odpovídat podle porodu a kojení posledního dítěte. Pak je ale asi logické, že jsem neabsolvovala znovu předporodní kurz a nepídila se znovu po informacích a stejně tak příliš neoslovovala personál porodnice, jelikož první kojení bylo úspěšné a bez zásadnějších problémů. Tato zkutečnost mě při vyplňování dotazníku mátla. Jinak moc děkuji za váš web, na kam často chodím pro informace. K. Faltusová

V Pardubické porodnici preferovali zahřívání novorozence eletrickou dečkou před položením na břicho matky, z tohoto důvodu mi jej po porodu přiložili až po půl hodině jen na moji žádost a velmi krátce. Pak jsme byli asi 14 hodin odděleni do té doby než se uvolnila lůžka na oddělení šestinedělí tio bylo pro mne velmi nepříjemné.

V Pelhřimovské porodnici jsem byla se vším naprosto spokojena.

V Písku vše super, snad jen výtka setkávali se tam 2 modely u kojení starý a mladý - měla jsem z toho zmatek(starší sestřičky nutili dodržovat interval 3 hod. a mladé naopak dle potřeby kojení, dále se mi nelíbilo, že když nevypil požadované množství,tak syna dokrmovali BEBOu nebo mu dávali dudlík), což je vše proti zásadám. Vím,že chtěli,aby začal přibírat, ale laktace se mi docela rozjela rychle.

V Podolí byla podpora kojení mizerná, sice se občas někdo zeptal jestli kojení jde ale to bylo tak vše. Připadalo mi, že se mi nikdo pořádně nevěnuje ani když jsem o to žádala. Měla jsem několik problémů najednou (bolestivě nalitá prsa, velice slabé sání dítěte, ploché bradavky, málo mléka atd).... Hlavní problém byl v tom, že syn měl silnou žloutenku a byl ode mě izolovaný, nemohla jsem se na něj jít ani podívat !! Chápu, že by to mohla být komplikace pro personál, ale podruhé si to nemíním nechat líbit, je to moje dítě.. Čekám druhé miminko a jsem v kontaktu s dulou, která bude i s mým manželem u porodu. V Podolí jsem byla velmi spokojená na porodním sále ale podpora kojení byla ostudná. Když mi te'd dula řekla co všechno si můžu dát do porodního plánu, tak jsem zůstala koukat, ten můj tehdejší byl tedy za prvé asi ne tak dobrý a zadruhé jsem byla po porodu tak zničená, že jsem si některá věci už neměla sílu prosadit. Tentokrát chci dítě přiložit hned po porodu stůj co stůj a chci ho mít u sebe pořád. Kamarádka měla velké potíže s kojením a 2 děti skoro nekojila, u 3. si vydupala, že ho ani nekoupali a hned přiložili a měla ho celou dobu v posteli atd., všechno přirozeně a kojí a dítěti je skoro rok :) Podolí je největší porodnice, Laktační liga by se tam do toho měla už opravdu trochu opřít, je to i její ostuda!!

V Podoli jsem mi hodne vadila propagace dokrmu pres lahev. I kdyz jsem zduraznovala, ze kojeni nechci vzdat (dcera usinala na prsu a pila hodne malo, takze se muselo dokrmovat), tak me nutili abych dite dokrmovala pres AVENT lahev. I kdyz jsem protestovala, ze nechci- protoze je tady riziko, ze pak nebude chtit prso. Ze jsem si to nastudovala dopredu a chtela bych krmit pres prst. Bylo mi oznameno, ze oni krmeni pres strikacku neuci, ze to maji zakazano (i kdyz jedna sestricka priznala, ze nevi proc) Nechteli me pustit z porodnice driv nez jsem jim nenakrmila jednou dite z Avent lahve, aby si to mohli napsat do papiru. Pravdepodobne tady jde o sponzoring dle poctu odchazejicich maminek na Aventu. I kdyz mi tvrdili, ze na sesterne malou dokrmovali pres palec a strikacku nejsem si moc jista, ze je to pravda a nebo to bylo stylem rychleho strikani u prstu bez cekani na zasati. Kdyz jsem totiz po odkojeni donesla malou na dokrm vratili mi ji cca do 10 min, ale kdyz jsem ji pak davala ze strikacky , tak napr.10ml trvalo 10 min., nez zesilnela a sala rychleji. Dale mi chybela informace, jak zvysit produkci mleka. To mi poradila az laktacni poradkyne ze seznamu laktacni ligy, kterou jsem dohledala po navratu z porodnice. A to ze prsa stridat po 10min a to 4x a maximalne mit na prsu 40 min (a ne jen jedno prso odkojit a pak pripadne dalsi). Taky bylo doporucovano kojeni kazde 3 hodiny- 3-6-9-12-15-18-21-24h a nebylo zdurazneno, ze nez se mleko rozbehne, je nutne prikladat, prikladat a prikladat. U me v praxi to vypadalo tak, ze jsem rodila ve ctvrtek rano planovanym c.r., malou mi donesli na JIP sice do 30min ale pak uz jen jednou ten den, pak v patek rano a pak az me prenesli na normalni pokoj nekdy odpoledne a i kdyz jsem uz chodila po svych a byla relativne v pohode na to abych zvladla rooming-in, tak patek mi ji nosili po 3hodinach jen na kojeni a dale mi bylo doporucovano kojit kazde 3hod a to zapisovat. Na jejich obhajobu musim rict, ze i kdyz mi tam strasne chybela nejaka laktacni poradkyne na oddeleni, tak se tam nasli asi 2 sestricky, ktere byly ochotne koukat jestli alespon dobre prikladam. V porodnici jsem byla tyden a plne jsem nekojila, to se mi podarilo az potom co jsem bojovala doma 6 nedel. Do 6M jsem vyhradne kojila a ted pokracuji s prikrmama. Planuji min 1 rok a mozna vic, dle toho jak se to bude vyvijet. Dana

V Podolské porodnici jsem se stále domáhala odpovědi na to, jak to mám udělat, aby moje dvojčata lépe sála a já mohla plně krmit. Dožadovala jsem se odsávačky a když se mi odsávání nedařilo a odsála jsem po kojení jen 5-20ml, bylo mi doporučeno ať neodsávám a nechám mléko dětem. Bránila jsem se i zavedení dětem lahvičky s umělým mlékem, ale bylo mi řečeno že se musí dokrmovat a jinak nás nemohou pustit domů. Důvěřovala jsem jim jako odborníkům, ale po příjezdu domů jsem začala shánět laktační poradkyně, zapůjčila jsem si odsávačku, krmila stříkačkou, snažila se jak mohla, přesto se mi už rozkojení nepodařilo. Nyní je dětem 7 měsíců, stále jim odsávám své mléko,zbytek dokrmuji UM a je mi líto, že mi v porodnici nepodali lepší informace a nepodpořili mě v odsávání.

V porodnice a perzonál by na jedničku,vždy mě ochotně sestřičky poradily i o pulnoci .

V porodnici Brno, Obilný trh, byly skvělé sestřičky. Mohla jsem s jakýmikoliv problémy přijít i o půlnoci a také jsem i o půlnoci chodila. Celých 24 hodin mi byly k dispozici a zejména s kojením mi pomohli. Nejen ted, v r. 2009, ale i v r. 2005, kdy jsem tam rodila své první dítě. Skvělé profesionálky ohledně kojení. Dokázali mé dítě přisát k prsu líp, než jsem to kdy uměla já. Když měli frmol, i tehdy se jedna odpojila a věnovala se mi tolik, kolik jsem potřebovala. Mám ohledně Obilného trhu hodně výhrad, ale ohledně kojení ani jedno. Jsou skvělí.

V porodnici byl docela pěkný manuál ke kojení.

V porodnici byla podpora kojení vcelku dobrá - informací mi přišlo, až přílíž, ale jak jsem zjistila skutečnost je pak jiná nežli podané informace, každý mi radil něco jiného, takže jsem byla dosti zmatená, nikdo mi neřekl jak se má dítě správně přisát, jak vypadá správné přisátí, rady se spíše týkaly spíše prostředků jak se rozkojit - odsávačky, nahřívání, chlazení prsou, chladivé - hřejivé gelové polštářky, kloboučky.... Jedinou informaci o správném přisávání a četnosti kojení jsem nedostala, vzhledem k mému zdravotnímu stavu bylo dítě přiloženo po 12 hodinách od porodu a pak jsem mohla kojit až pátý den po porodu. První přisátí probíhalo takto - přišla sestřička, řekla mi abych si lehla do určité polohy a dítě přiložila - informace o jiných polohách nebyla podána, až po mém zjištění, že je na pokoji ve skříňce kojící polštář tak jedna hodná sestřička nám ukázala jak s ním zacházet a ukázala nám i jiné polohy - které mi velice pomohly v rozkojení. Personál byl opravdu snaživý, ale pro prvorodičky si myslím bylo málo informací - protože neví na co se ptát.

V porodnici bylo hodně vidět kdo z personálu má své vlastní děti, ostatní sestry radily přesně podle učebnic dítě budit každé tři hodiny, kojit maximálně 20 min a musí vypít přesně xy ml. Syn byl hodně spavý díky žloutence, tak byl problém s usínáním při kojení a nešlo ho vzbudit, starší sestřičky mi hodně pomáhaly s přisáním a praktickými radami a ukázkou různých poloh, doteď díky tomu kojíme úplně bez problémů.

V porodnici byly na pokoji písemné materiály o kojení k nahlédnutí, uvítala bych více aktivity sestřiček. Je ale pravda, že jsem po zkušenostech s prvním dítětem (kojila jsem 15 měs) věděla vše potřebné a v tomto směru jsem poradit nepotřebovala. Jediná věc mě zarazila, a to že těsně po porodu, když jsem zůstala 2 hodiny na sále, mi přiložili dceru na hodinu k jednomu prsu a na hodinu k druhému. Ze sálu už jsem šla tedy s bolavýma bradavkama a následující dva dny byly v tomto směru dost náročné. Vyléčila jsem si to v podstatě opět sama odstříkaným mlékem. Do porodnice jsem si přinesla homeopatika na podporu kojení a také díky jim dcera začala velmi rychle přibírat. Uvítala bych například i informovanost personálu o těchto možnostech, v mnohých případech může tento doplněk opravdu pomoci.

V porodnici je stres, nedostatek personálu se odráží na jejich schopnostech pomáhat s kojením..Myslím, že by měla být jedna nebo dvě sestry určené pouze pro pomoc s kojením a ostatní by se věnovaly novorozencům. Sestry nemají čas sedět u někoho a v klidu se věnovat kojení a uklidnovat. Pokud se dítě nechytalo, káply hned glukozu na bradavku..Když jsem se ptala sestry, co mám dělat a jak to mám dělat doma, že přece nebudu dávat glukozu, tak mně řekla, že neví!!!!! Přijela jsem domů, dcera, která v porodnici pila částečně přes klobouček, částečně bez, přestala sát uplně. Dopadlo to tak, že i přes pomoc laktační poradkyně, jsem musela odstříkávat plnou dávku mm. Takto jsem kojila 14měsíců! Nesla jsem to těžce a myslím, že přístup personálu na tom měl velký podíl, že se malá nechytla...Abych to shrnula: nedostatek informací, necitlivý přístup k matce i k dítěti, stres...

v porodnici jsem absolvovala během pobytu perfektní přednášku o kojení.kde bylo vše vysvětleno na 1.....včetně toho jak se tvoří mléko apod.....přednáška dokázala vyvrátit spoustu mýtú o kojení.... u prvního dítka jsme měli potíže s přisátím a bylo mi vysvětleno a předvedeno dokrmování pomocí sondy....+ trénink přikládání k prsu....z porodnice jsme šli plně kojící

V porodnici jsem byla celkově spokojena a myslím si, že pomoc s kojením by mohla být určitě větší. Na druhou stranu musím přiznat, že porodnice připomínala spíše "továrnu" a na rady s kojením nebyl čas. Chuť asi snad ano, ale období dovolených, málo personálnu a spousta miminek udělalo své. Kojila jsem obě děti cca 3 měsíce, mléko bylo slabé, přikrmovala jsem. Nemám z toho špatný pocit, děti nemarodí více než děti kojené v mém okolí. Jediné co mi vadí, je šílená medializace kojení a vpodstatě matka, která nekojí je odsouzena k popravě. Nekojila jsem, protože jsem neměla co, ne proto že bych nechtěla. Chtěla jsem moc, jen jsem to prostě neuměla..... Petra z Plzně

V porodnici jsem cítila zejména nedostatek času personálu, pravděpodobně způsobený i nepříliš velkým množstvím zdravotníků.. Ale rozhodně se snažili. Měla bych asi i výtky ale nedokáži vzhledem k psychickým výkyvům spojeným se zmněnou hladin hormonů objektivně vše posoudit...

V porodnici jsem měla asi 2.až 4.den bolestivě nalitá prsa a strašně moc mléka. Musela jsem odsávat. Byla mi půjčena odsávačka, ikdyž vždy s upozorněním, že bych si měla pořídit vlastní (od té doby jí nepotřebuji, takže investice mi přišla zbytečná) a mléko po odsátí (bylo ho opravdu dost), jsem nabídla sestrám pro miminka, jejíž matky ještě mléko nemají. Bylo to ale odmítnuto s tím, že dětem se dává jen Nutrilon. Přišlo mi to škoda. I mojí holčičku první dva dny takto dokrmovali.... Také mi s ničím sestry neradili, pokud jsem dost nenakojila, tak jí prostě bez řečí odnesli a dokrmili. Neměla jsem možnost zkusit to ještě nebo to nějak ovlivnit. Nikdo se mnou o ničem nediskutoval. Po sekci mi jí nosili každé 3 hod. a pokud mezi tím plakala tak jí šoupli Nutrilon. Porád jsem chodila na jejich oddělení ptát se atd.jinak bych nic nevěděla.Přístup se mi opravdu nelíbil, radši jsem překonala bolesti, abych jí už mohla mít 2.den u sebe a kojit jí podle její potřeby.

V porodnici jsem nebyla moc spokojená s "laktačním komandem sester".... Všechny byly až moc dotěrné a neústupné, až bych řekla, že na maminky vyvíjejí nepřiměřený nátlak. Na mne to působilo spíše opačně než dobře, některé maminky tam měly stejný pocit z tohoto jednání..... Určitě bych při jakýchkoliv problémech s kojením nevolala zrovna těmto, ikdyž kvalifikovaným sestrám...

V porodnici jsem neměla s přisátím ditěte problém,ale že bylo dítě zrejmě nesprávně přisáté a pri špatné poloze mi bohužel nikdo neřekl a proto jsem odcházela s porodnice s velice bolestivyma bradavkami.Při příchodu domu jsem si vyhledala na inter.laktační poradkyni,která nás navštívila doma a poučila mě jak dítě správně přikládat,co dělat aby dítě u kojení neusínalo atd.Byla jsem za tyto rady opravdu vděčná,protože jinak bych kojení asi nezvládla.

V porodnici jsem odsávala hodně mléka ,ale nikdo se mě na to neptal,při propouštění mi napsali,že mám nedostatek mléka .Až dětská doktorka po každodenních návštěvách a vážení,zjistila ,že mléka mám dost.Díky ní jsem kojila malého až do 4 let .

V porodnici jsem s kojením problémy nebyla ale jelikož mne pustili o den dřív tj 3. den, prsa se mi nalili až doma a já nevěděla vůbec nic co mám dělat. Po 14 dnech jsem měla neskutečně poraněnou bradavku z toho zánět. V porodnici mi dali lísteček že mohu při problémech zavolat nebo přijet. Přijela jsem tam a sestra mi vynadala jak to že jsem nešla ke svému gynekologovi ( jako prvorodičku mne nenapadlo kvůli kojení jít ke svému lékaři )na oplátku jsem jí vynadala já proč teda rozdávaj lístečky že když rpoblém okamžitě přijet.Byla jsem už zoufalá. Prohlédl si mne zástupce primáře a řekl ať z toho prsa stále kojím a pak odstříkám a ať kojím přes kloboučky (chtělo se mi brečet když mi nenapsal ani mast na zánět no prostě úplně zbytečná návštěva a už mi předem bylo špatně že z toho prsa musím kojit dál) Ve 22:00 jsem malou přiložila i s tím kloboučkem a takové krve z bradavky jste snad ani nezažila :-(( Okamžitě jsem napsala pediatričce co a jak a ta mi ihned odepsala ať se druhý den dostavíme. VELKÉ DÍKY DOKTORCE, kvůli ní kojím dál . Závěrem je moje velká nespokojenost s ochotou v Kadaňské nemocnici a hlavně ty doporučené kloboučky u mne byla pitomost. U druhého miminka budu už chytřejší a v životě bych si klobouček nenasadila. Bolelo to s nima totiž ještě víc a pediatrička když je viděla tak letěly do koše.

V porodnici jsem se cítila velmi dobře, nedostatky při nácviku kojení jsem pochopila až doma. Zbytečně jsem kojila s kloboučky, protože to bylo rychlejší a efektivnější. Když jsem si to uvědomila, stálo nás to sice úsilí, ale změnu jsme zvádli.

V porodnici jsem se nesetkala s jedinou nepříjemnou dětskou sestrou. S kojením jsem neměla problémy, takže jsem pro ně ani nebyla náročná "klientka". Jediné, co mi vadilo, ze mi syna přiložili až dvě hodiny po porodu. Naštěstí to na kojení nemělo negativni vliv. Po návratu z porodnice jsem však využila služeb laktační poradkyně z Laktační ligy ( nepoučeně jsem začala používat kloboučky a ona mi je pomohla odbourat).

V porodnici jsem strávila týden, po několika dnech "neúspěšného "kojení jsem dokonce byla odrazována. Nebýt trpělivosti a vstřícnosti jedné ze sester, nevím, jaká by byla úspěšnost. V této době stále plně, bez problémů, kojím.

V porodnici kde jsem rodila byl nedostatek personálu - jedna dětská sestra na celé oddělení, neměla tedy čas ani chuť se maminkám a kojení věnovat.

v porodnici ke mně bylo těsně po porodu přistupováno jako že budu kojit s obtížemi- kvůli údajně plochým bradavkám- a jelikož jsem se asi extrémně dožadovala pomoci, tak jsem byla za značně neoblíbenou potížistku..kojila jsem nakonec horko těžko 2,5měsíce a mrzí mě to...

V porodnici mi dali ke kojení klobouček, i když to nebylo nutné a vůbec mě nenaučili, jak s ním kojit ani jak dítě správně dokrmit odtříkaným mlékem stříkačkou po prstu. S kojením mi vždy pomohla sestra, ale po příchodu domů se mi nepodařilo dítě přiložit vůbec a rozkojila jsem se až díky laktační poradkyni.

V porodnici mi nenabídli použití kloboučku (do té doby jsem o něm nevěděla), kojení byl v porodnici stres, dítě se neumělo přisát. Po návratu domů jsem si na internetu vyhledala informace a klobouček koupila, kojení pak fungovalo naprosto bez problémů, po 3 měsících jsme klobouček zrušili a kojíme dodnes (syn má 1 rok).

V porodnici mi z důvodu polohy koncem pánevním doporučili rodit plánovaným císařským řezem. Rodila jsem v 9:30 a dceru mi poprvé k přiložení přivezli až v 17:00!!! (spíš mi ji ukázali, přiložili k prsu, ale vůbec nečekali, jestli se přisaje). Pak jsem se koukala do papírů, kde jsem přírůstky na váze měla zaznamenávat a tam bylo napsáno, že mi byla dcera nošena od 11h každé 2 hodiny, také jsem tam vyčetla, že jí bylo podáno ne umělé mléko ale nějaká glukóza (myslím). Nikdo mi nevysvětlil proč se toto událo. Měla jsem strach (dnes vím, že zbytečný), že mi ji zas vezmou a budou ji něčím krmit, takže jsem se nakonec rozkojila i přes své vpáčené bradavky. S kojením v porodnici a s velice bolestivě nalitými prsy mi ohromě pomohla jedna paní sestřička...nepamatuji si, jak se jmenovala, s kojením doma pak stránky www.kojeni.net.

V porodnici moc podpora nebyla, dcera byla v inkubátoru pro novorozeneckou žloutenku a v noci mi dceru vůbec nenosily PA na kojení. Domů jsme odcházely s příkrmem. Dětská doktorka mi však doporučila častější kojení, abych se ,,rozkojila,, a nedávala vůbec příkrm. Toto jsem dodržovala, první dny byly dost těžké, měla jsem pocit, že jen a jen kojím, ale nakonec jsem kojila plně do 7,5 měsíce a celkově jsem kojila do 3.let a 3. měsíců.

v porodnici nam nikto nerekl jak casto mame kojit a to byl dle meho nazoru nejvetsi problem, kojila jsem jenom kazde tri hodiny, jak mi doporucila spolubydlici na pokoji (doporuceni dostala od sestry). Druhy den dostala mala zloutenku a mohla jsem ji chodit kojit jenom kazde tri hodiny a to behem deseti min (pak uz nam je brali). Mala nepribivala a musela jsem dokrmovat UM. Na kurz ohledne kojeni jsem byla sice zapsana, ale nestihla jsem ho (rodila jsem o tri tydny drive). K porodu jsem sla nepripravena v teto oblasti, coz je jeden z hlavnich duvodu proc jsem nakonec kojeni nezachranila. V porodnici mi zacali pomahat, kdyz uz bylo pozde a mleka cim dal min.

V porodnici nám sestry doporučovaly krmit dítě v tříhodinových intervalech, což v mém případě vedlo k tomu, že dítě už druhý den řvalo hlady a já byla úplně nešťastná a v koncích, dítě už se pak nechtělo ani přisát. Pak už jsem ho přikládala k prsu po svém, kdykoliv se vzbudilo s pláčem a bylo maximálně spokojené.

V porodnici nás neustále nutili kojit, kojit....ale jen jedna sestra dokázala předvést několik kojících poloh, ukázat držení dítěte atd...Ostatní vždy řekly: "nějak mu tam to prso dejte..." Co jsem si sama nenastudovala, to jsem nevěděla,. Děkuji hlavně vašim stránkám, že jsme zvládli kojit téměř rok. P.S.

V porodnici Podolí mě překvapila 100% ochota sestřiček s pomáháním kojení i s veškerou péčí. Vše mi bylo vysvětleno, ukázáno a i přes to, že byla malá přiložena až po 13 hodinách ( akutní císařský řez ), plně jsem se rozkojila 4 den po porodu.

V porodnici se mi nikdo nevěnoval,akorát přišli ukázat jak se koupe.Malá celé noce probrečela.O kojení se nikdo nezajímal,ani nepodával žádné informace.Pouze kontrolovali papír s váhou.

V porodnici se náš malinkej Oliver nedokázal správně přisát, či vůbec chytnout..postupně přicházel klobouček, stříkačka a flaška. Domů z porodnice jsem odcházela s flaškou a bez úplného kojení, pouze jsem odstříkavala mlíčko a to mu následně dávala. Byl drobek a hodně spinkal, tak jsem ho po intervalech budila a neustále ho zkoušela přikládat. Spolu jsme vybojovali vítězného konce, nyní je mu 9 měsíců a stále kojím. Prošla jsem spoustou problémů při kojení, ale právě Vy jste mi Jiřinko dodala sílu a rady. Díky za to, nyní prožívám ty příjemné pocity u kojení.

V porodnici se podpoře kojení opravdu věnují. Moje zkušenosti jsou pozitivní, ovšem spolubydlící na šestinědělí, které se kojit nedařilo - měla jsem pocit, že na ní vyvíjeli zbytečně vělký nátlak, malá se jí těžko přisávala a vypila málo, spolubydlící byla pod tlakem, z důvodu nepřybívání museli zůstat v nemocnici i o den déle, UM jí odmítli dát. Jednoduše jí sestra řekla, že to musí zkoušet. Osobní pocit z této zkušenosti mám, že jde ale o jednotlivce, tj. některé sestry na odd. šestinedělí nepřijímají fakt, že mamka může mít mléka méně, jiná sestra, pokud je dítě hladové, jednoduše přikrmí UM stříkačkou do pusinky. Jiná sestra se jí hodně věnovala a snažila se jí ukázat jak kojit, jak dítě přisát, přesto dítě vypilo málo. Doufám že jsem vám Jiřinko alespoň trošku pomohla a dostatečně se vyjádřila, pokud by bylo potřeba vyjádřit se podrobněji, ráda to udělám. Děkuji za webovky, nedokážu vyjádřit slovy jak mi pomohly.

V porodnici se podpoře kojení z personálu nevěnoval nikdo, shodou okolností jsem ale byla na pokoji s rodičkou, která v porodnici pracovala jako laktační poradkyně a ta mi se vším pomohla - tak nevím, jestli se mi nevěnovali proto, že tam byla ona a neměla jsem potíže, nebo proto, že se nevěnovali nikomu. Po porodu CS, který byl úplně v pořádku, mi sice dítě ukázali, ale nepřiložili, aniž by to někdo vůbec řešil. Poprvé ho ke mně na pokoj přinesli až po více než 16 hodinách - aniž by i k tomu byl jakýkoli důvod (po dítěti jsem se ptala, ale byla jsem po CS na JIP a dítě prostě dřív nepřivezli)

V porodnici se sešlo na kojení, přisávání dítěte, má prsa a bradavky tolik rozlišných názorů, že v době po porodu jsem z toho byla zmatená. Jedna sestra mi řekla, že mám špatné bradavky, že nikdy kojit nebudu, další u mě vytrvale stála a snažila se mi pomoci, dokud se mé spavé dítě nepřisálo. Plně jsem se však rozkojila doma, po návštěvě a laskavém a lidském přístupu laktační poradkyně.

V porodnici ÚPMD Podolí jsem se setkala první den se sestrou, která mi kojení vůbec neukázala, říkala, že kojit zatím není třeba, že stačí, když se s miminkem budu jen mazlit. Já jsem se přesto pokoušela malého přikládat, ale neměla jsem žádné zkušenosti a nešlo mi to. Až druhý den přišla sestra, která mi ukázala, jak správně kojit. Kdyby byla na oddělení ta první sestra, nekojila bych možná vůbec, ani v porodnici, ani pak doma, kdo ví!

V porodnici v Boskovicích jsme byla plně spokojená se vším a chci tam rodit pokud bude možno znovu:D

V porodnici v Jablonci jsem byla spokojena, kojení proběhlo bez problémů, takže jsem vlastně žádnou další pomoc nepotřebovala. Ocenila bych aktivnější přístup k prvnímu přisátí na porodním sále. Dítě jsem měla u sebe, ale první přisátí nikdo nekontroloval, jestli je v pořádku. Jako prvorodička jsem byla přece jen nejistá. Po vznesení dotazu PA odvětila, tak přiložte a odešla. To mi přišlo nedostatečné. Jinak myslím, že péče v Jablonci je oproti ostatním porodnicím lehce nadstandartní, všechny základní body jsou dodržovány.

V porodnici v Jičíně bych ocenila, kdyby mě sestry naučily, jak naučit přisát novorozence k prsu vložením prstu do pusy novorozence a stlačením "sacího bodu" na horním patře. O této možnosti se sestry vůbec nezmínily, musela jsem ji sama vyčíst na www.kojeni.net a stálo mě to poranění bradavky. Jinak server kojeni.net mi opravdu velice pomohl a jen díky němu kojím bezbolestně a ráda ! Díky !

V porodnici v Jihlavě, kde jsem rodila, jsem byla s podporou kojení velmi spokojená. Zpočátku jsem měla popraskané a bolavé bradavky, ale personál mi ochotně poradil ohledně techniky kojení, správného přisátí a taky ohledně léčby popraskaných bradavek. Během pár dnů jsem tedy tento problém úspěšně vyřešila. Po 3 dnech se mi bolestivě nalila prsa a všechen personál mi opět ochotně poradil, jak mám postupovat, aby se můj stav zlepšil. Od všech osob jsem dostávala stejné informace a všichni byli opravdu velmi ochotni mi pomoci. S porodnicí jsem byla v oblasti kojení velice spokojena a díky tomu jsem ani poté neměla doma s kojením žádné větší problémy. Nyní je mé dceři 7 měsíců a stále kojím a jsem za to velmi ráda.

V porodnici v Karlových Varech je podpora kojení velmi velká. Sestry ochotné pomoci a poradit a v podstatě všechny radí stejně.Jen jedna sestra (starší) nebyla tak ochotna jako ostatní. Dětská lékařka až někdy moc tlačí na maminky aby kojili, že kojení je to nejlepší. Pro některé maminky to byl chvílemi celkem silný tlak. Maminky se cítili méněcenné, že ještě nekojí tak, jak by měli. Prvním příkrmem, je samozřejmě odstříkané mléko od maminek a UM až na posledním místě a to ještě s poučením o alergii na BKM :-)Díky sestrám jsem kojila obě děti, které měli obě silnou žloutenku. Starší syn, narozený dřív, nechtěl vůbec sát a díky ochotě sestřiček, které mi ho pomáhali při každém kojení vzbudit, přiložit a nakojit jsme se úspěšně rozkojili.

V porodnici v Moste jsem byla s ochotou personalu detskeho novorozeneckeho oddeleni velice spokojena. Vsechny sestricky byly schopne mi poradit a sami se o me kojeni zajimaly a kontrolovaly spravnou polohu a prisani ackoliv jsem zadne problemy nehlasila. Zazila jsem tu i porod o 4 roky drive, kde jsem mela problemy, protoze syn mel silnou zloutenku a malo pil a sestricky se mi venovaly i v noci, naucily me odstrikavat a rozkojila jsem se nakonec s pomoci kloboucku.

V porodnici v Podolí jsem byla maximálně spokojená s péčí při porodu, co se týče podpory kojení byla ale situace trochu horší, což bylo podle mě ale dané tím, že je Podolí velká porodnice, personál se neustále střídal a bylo těžké s někým problémy při kojení v klidu řešit. Sice se všichni snažili a nikdo nebyl nepříjemný, ale prostě nebyl čas a dostatečně osobní vztah. Také se mi nelíbilo, že na mou otázku ohledně bolestivosti kojení mi bylo odpovězeno, že kojení prostě ze začátku bolí. Tak jsem trpěla dva měsíce než jsem našla vaše stránky a podle příznaků odhadla, že se jedná o kvasinkovou infekci. Ještě jednou díky za vaše rady a pomoc maminkám!

V porodnici ve které jsem rodila,se mi nelíbil přístup personálu pomoci mi při kojení. Pokaždé někdo přišel,"vrazil" dítěti prso do pusinky a prý to jde. S kojením jsem měla velké problémy a musela jsem si sama poradit. Naštěstí se vše srovnalo ve chvíli,kdy jsme se s miminkem vrátili domů. Jako zázrakem,se malá ihned přisála a pustila až o 15 měsíců později :o)

V porodnici, kde bych cekala, ze bude vladnout klid, bylo videt a kolikrat i slyset napeti mezi oddelenim pro maminky a oddelenim pro miminka. Sestricky z kojeneckeho se snazily, aby dite bylo u matky co nejdrive a pokud mozno porad, sestricky z porodniho zase dbaly na to, aby maminky byly v klidu a kolikrat ani nechtely, aby mely miminka u sebe... Ja, jako prvorodicka, jsem z toho mela ponekud zmatek.

V porodnici, kde jsemrodila mají sice certifikát BFH, ale moc mi ta porodnice "přátelská" nepřipadala. Miminko mi bylo přiloženo asi 15 min po porodu. Dětská sestra jen koukla a řekla dobrý, víc se tomu nevěnovala. Bohužel jsem měla špatnou techniku kojení - dítě se mi přisávalo tak, že mi bolestivě mačkalo bradavku, což začalo velmi bolet - bylo mi řečeno,že je to normální a že simusím zvyknout. Další den už bolest byla opravdu děsná, zatínala jsem zuby při každém přisátí a děsila se dalšího kojení... naštěstí ten večer měla službu sestra, která na mou poznámku, že to pořád děsně bolí zkontrolovala a opravila techniku a navíc i předvedla další polohu, která mi velmi ulevila. Bylo to první sestra (za mého pobytu byly z těch cca6 jen 2 takové), která pomohla nejen mně, ale i ostatním. Do té doby se tam sestry jen mihly a ani nečekaly, zda nějak odpovíme na jejich otázku, zda něco potřebujeme...O kojení se mnou nikdo jiný nemluvil, nic neukázal. Byla jsem odkázana jen na příručky, které byly na pokoji, ale jsem ráda i za ně. Celkově jsem byla přístupem nemocnice (a hlavně personálu) ke kojení velmi zklamaná. Naštěstí mě neodradili a kojím stále plně. Musím se přiznat, že jsem kojení brala jako samozřejmost, nepřipouštěla jsem možnost, že by to nešlo, také mě trochu předvyškolily kamarádky. V porodnici js

V porodnici,kde jsem rodila nebyla žádná laktační poradkyně.Navštívila jsem ji až v jiné nemocnici.Pro nečekanost předčasného porodu,jsem nevěděla o úspěšném kojení i takových dětí,toto jsem se dověděla,až na vašich stránkách.Bylo mi brzy nabízeno krmení z lahve,což mě celkem překvapilo a mrzelo.Je to hlavně ovlivněno vytíženosti personálu což se dá pochopit,ale statut BFH mi pak nesedí.Nakonec jsem zůstala u odsávání a krmení z lahve zhruba 14měsíců a nelituju.

V porodnicích by měli podávat více informací. Ať už o kojení, tak i o pečování o dítě. Myslím si,že maminky mají vše už dopředu nastudované z internetu nebo z knih. V porodnicích nelze očekávat žádný závratný přísun informací. A to by se mělo změnit.

V porodnicích hodně záleží na přístupu personálu k maminkám. Bohužel mám pocit, že naše zdravotnictví stále bere maminky po porodu jako nemocné (leží v nemocnici) a taky k nim tak přistupují. Ráno v 7 vstávat, ustlat postele, teploměr, atd., bez ohledu na to jaká byla noc pro maminku a její dítě. Domnívám se, že by to chtělo změnit přístup na oddělení šestinedělí, tam přeci neleží nemocné a s tím souvisí i pohoda na tomto oddělení a koneckonců i kojení :-) Děkuji za vaše stránky, vždycky tu najdu odpověď. Držím palce s diplomkou :-)Pavla

V porodnicíi je akorát zajímala vyplněná tabulka s příbýváním na váze. Jak jste druho a vícerodička už si vás nevšímají vůbec. U prvního dítěte jsem zažila jen jednu starší sestru, která radila všem jak v otázce kojení nebo péče o nalité prsy. Samozřejmě až na dotaz sami od sebe nic. Péče na porodním ukázková hlavně v otázce prvního přiložení. U nemocnice označené certifikátem Baby friendly bych očekávala větší zájem a podporu veškerého personálu.

V roce 2008, kdy jsem v nemocnici v Karviné-Ráji rodila, jsem zaznamenala, že porodnice nemá titul BFH a tomu také odpovídala situace co se týče podpory kojení. Byla jsem tímto dosti zklamaná a trochu jsem litovala, že jsem si nezjistila předem, zda tato nemocnice plaketu má. Nyní při vyplňování dotazníku je nemocnice uvedena jako nositelka titulu, chystám se zde rodit své druhé dítě za 2 měsíce, takže jsem zvědavá, zda pocítím rozdíl.

V současné době mi to přijde jako teror kojení a matky které nemohou z objektivních příčin kojit jsou vnímány jako hyeny.

V této porodnici během mého pobytu pracovala pouze 1 laktační poradkyně a jen na částečný úvazek, podle mě je to nedostačující na tak velkou porodnici. Několikrát jsem žádala personál o pomoc s kojením - většinou bez výsledku, už mi bylo i trapné za personálem chodit, sám se nikdo s pomocí nenabídl. Dětem je často nabízena stříkačka s UM, pokud jsou hladové.

V této porodnici během mého pobytu pracovala pouze 1 laktační poradkyně a jen na částečný úvazek, podle mě je to nedostačující na tak velkou porodnici. Několikrát jsem žádala personál o pomoc s kojením - většinou bez výsledku, už mi bylo i trapné za personálem chodit, sám se nikdo s pomocí nenabídl. Dětem je často nabízena stříkačka s UM, pokud jsou hladové. Z porodnice jsem odcházela s plně kojeným dítětem, ale vydrželo to pouze 2 týdny.

V této porodnici jsem byla co se týče kojení velice nespokojena již s prvním dítkem. Z porodnice jsme odcházely s příkrmem, nikdo se mi nesnažil pomoci,abych se rozkojila.

V této porodnici jsem rodila podruhé,poprvé jako prvorodička jsem obdržela velice rozdílné názory od personálu ohledně kojení.Myslím si,že se od té doby nic nezměnilo,jen já jsem byla už více zkušenější a tak jsem si snažila pomoc.sama.Veškeré vizity,stravování maminek byli přednější než to,že maminky potřebují děti nakojit,takže se stalo,že dítko se konečně hezky přisálo a přišla sestra,že si dítě musí vzít na vyšetření,nebo že dítko než se najíme počká,mám miminku přerušit kojení a najíst se nejdříve sama,že čekat např.s obědem nebudou.Vzhledem k tomu,že mé dítě málo přibývalo na váze,tak mě takové situace dostávali přímo do stresu.A co se mi stalo u prvního dítka v téže porodnici,tak se stalo bohužel i u jiné maminky v našem pokoji - nevěděla jak kojit,byla prvorodička,bylo jí řečeno,na co čeká a sestra reagovala na to,že se dítko mamince nechtělo přisát zmáčknutím bradavky u maminky a doslovné narvání bradavky do pusinky miminka a výsledkem byla neštasná maminka,kterou to moc bolelo a brečící miminko.Myslím si,že tato porodnice má ještě hodně velké slabiny co se týká pomoci s kojením.

V této porodnici jsem se nedočkala téměř žádné péče a absolutně žádných rad ohledně kojení, i přesto, že jsem měla silně nalitá prsa. Jediné, co mi sestra "radila" bylo, abych šla prsa odstříkat a odstříkané mléko znehodnotila. Tuto radu jsem s šokem odmítla a po třech nocích jsem i přes silné bolesti odešla z porodnice raději domů a mléko jsem odstříkavala sama, vše skladuji pro miminko v mrazničce. Kdybych sama vše v těhotenství nestudovala, nevím jak bych to zvládla, tj. šestinedělí (osminedělí v mém případě), kojení, péče o jizvu. Neinformovali mne ani o stavu mého dítěte, nebo kde se vůbec nachází a vše s tím spojené, nebýt mého partnera a informací od něj, zřejmě bych zešílela. Jediné, co jsem ocenila bylo, že mi byly poskytnuty vložky a kalhotky, které jsem kvůli nečekanému porodu nepřibalila s sebou, což je doufám i samozřejmé. Za tento dotazník jsem vděčná, protože to s čím jsem se setkala mi "leželo velmi v žaludku".

V této porodnici už jsme rodila své druhé dítě. obě jsme kojila jen 4 týdny mléka málo spavé dítě a hlavně pozdní přiložení k prsu. Rodila jsme císařem a později jsme ležela na pokoji JIP dítě bylo přineseno na první přiložení v roce 2006 skoro 20 hodin po porodu a za celé dva dny na JIP 3x!!! Druhé dítě v roce 2010 bylo lepší přiloženo 4 hodiny po porodu a za 2 dny 4!!!

V Thomayerově nemocnici na jednu stranu strašně tlačili na kojení (až psychické deptání, především od paní primářky Mydlilové), na druhou stranu problémovým případům nevěnovali pozornost, ač na oddělní kvůli malování další týden bylo téměř prázdno (po mém porodu 8 rodiček, poslední dny jen 2). Pomoci jsem se musela neustále domáhat, často marně. Dneska vím, že stačilo se mi intenzivně věnovat 10 minut a říci rady šité mi na míru, ale to nikdo neudělal, rady byly kusé a často pozdě. Např. o nutnosti odsávat+zapůjčení odsávačky mi řekli až 4.den, kdy jsem už měla prsa "kamenná". Navíc dítě spavé, nesálo prakticky vůbec, první přiložení bezdůvodně až 12 hodin po porodu. Výsledek byl, že jsem ještě v porodnici přišla o mléko. Sice jsem se snažila kojit, ale dítě pilo 0-5ml mléka z prsu, já jsem první měsíc odsála za celý den třeba jen 10-20 ml mléka Rozkojení doma mi trvalo 1,5 měsíce (díky půjčeným odsávačkám - nejprve 2 týdny nemocniční od Laktační ligy, pak dvoufázové Medele-> náklady několik tisíc Kč), plné kojení až od 2 měsíců s mnoha problémy (pořád slabé sání, bojkoty). Odbourat kloboučky (ploché bradavky - zjištění až v porodnici) se podařilo také až kolem 2.měsíce. Laktaci jsem podporovala odsávání alespoň jednou denně až do 1 roku. U pediatra potom pomoc nulová (myslím, že z naprosté neznalosti). Dnes dítě 15 měsíců, kojím několikrát denně (moc nepije a skoro nejí) a nevypadá, že by chtělo přestat. Díky objevení těchto stránek a témeř ročnímu pročítání veškerých dotazů mám tuto oblast teoreticky perfektně zvládnutou, takže dokážu poradit s kojením kamarádkám. A hlavně se nemusím bát do porodnice na další porody, protože teď už sama vím, co dělat. Díky.

V Thomayerově porodnici kdo nepotřeboval pomoc s kojením, byl dobrý "zákazník",kdo potřeboval pomoct, "otravoval" kor když to déle nešlo.

V tomto dotazníku jsem popisovala porod svého druhého dítěte, které se nakonec zadařilo porodit přirozenou cestou, což se velmi pozitivně promítlo do začátků kojení (svou úlohu určitě sehrálo i to, že to byl už můj druhý porod). Ale ráda bych se zmínila i o porodu svého prvního dítěte v téže porodnici (r.2006), porod byl vyvolávaný a pro padající srdeční ozvy dítěte skončil akutním císařem v celkové anestezii. Už tenkrát měla tato porodnice titul BFH, ale syna jsem poprvé uviděla (a tudíž i první přiložení proběhlo) 12 hodin po porodu, laktace nastoupila až šestý den, syn u každého přiložení hrozně plakal, nikdo mi nebyl schopen poradit něco, co by zabíralo. Především mi vadilo, že mi každá sestřička radila něco jiného a já pak byla naprosto zmatená, jak to mám vlastně dělat. Dokonce mi 2 sestřičky z novorozeneckého oddělení řekly, že jim není jasné, jak se chci o to dítě postarat, když jsem epileptička (přitom měly v papírech od mého neurologa napsáno, že 8 let bez potíží). Dokonce jim primář z novorozeneckého oddělení přikázal, aby mi dítě na noc odvážely - abych mu při případném záchvatu neublížila. Tak tohle mi vadilo opravdu hodně a hodně to srazilo moje sebevědomí jakožto matky v prvních měsících po porodu. Za toto píši velké mínus.

V uherském Hradišti jsem rodila podruhé a svůj názor, že by bylo třeba změnit personál neměním. Neochota, nespolupráce, ženské vyložené nechutné. Bojíte se na něco zeptat, že nasadí ty své kiselé ksichty.

vadila ni neochota sestřiček - jedné sestřičky nosdit dítě na krmení v noci )po císařském řezu)- raději jí dali umělé mléko .... po té už jsem si jí nechala u sbe!!!!!

Vadilo mi při učení kojení v porodnici, že nám miminko přikládali špatně, chytáním za dvorec a necpáním miminka takto prsa do pusinky. Problémy s kojením jsem pak měla trochu doma, ale to jen se sebou, nalívala se mi hodně prsa a měla jsem asi 4 týdny bolestivé bradavky, ale to mi pomohly gelové polštářky od firmy Chicco. Ale jinak Ondášek papal krásně i krásně přibýval. Děkuji za Vaše stránky, studovala jsem je často, i ohledně příkrmů. Díky, kamarádkám Vás doporučuji. Hodně štěstí s diplomovou prací.

Vadilo mi přiložení dítěte až po více než 40 minutách po porodu z oduvodněním, že snad to vydržím, že nejdřív lékař ošetří poporodní poranění.

vadilo mi, ze mi dite nenachali po porodu pouze 2h a pak jsem ho videla az za 8-10hodi. to je hodne dlouha doba

Vadilo mi, že jako dokrm mi dali jednou MM, ale pak asi 5*UM (beba ha tuším)...než jsem měla dost svého MM.

Vadilo mi, že jsem musela po porodu ležet 2 hodiny na sále bez miminka a na pokoj mi ho přinesly sestřičky taky až asi za další hodinu. Malý se pak nechtěl přisávat a sestry mě nutily používat kloboučky, které jsem odmítala. Naštěstí se mi to podařilo zvládnout se sestřičkami z jiné směny. Asi záleží na přístupu jednotlivých sestřiček, ale mohly by všechny přistupovat k maminkám stejně.

Vadilo mi, že mi dítě nepřiložili k prsu hned po porodu, po hodině ho odvezli a viděla jsem ho znovu až za další tři hodiny. Naštěstí potom nebyl problém s přisátím k prsu.

Vadilo mi, že ostatní maminky na pokoji vůbec nebyly seznámeny s tím, za jak dlouho po porodu se tvoří mléko, kolik by toho miminko mělo vypít, apod. Nikdo jim to v porodnici nevysvětlil. I když nakojili při jednom pití 10- 30ml, při vizitě hlásili, že nic, protože si mysleli, že je to málo. Dál se na to nikdo bohužel nikdo z personálu neptal, nekontroloval, jak miminko přikládají, jestli pije, nic takového. Prostě jim lékař předepsal umělou výživu. Standardně se používal Hamilon. Jedna maminka si ode mne nechala poradit, požádala pak alespoň o odsávačku a zjistila, že mléka má spoustu, tak pak dávala malému své mléko stříkačkou. Ale to už před tím podávala umělou výživu. Obě maminky, které se mnou byly na pokoji, podávaly dle mého názoru umělé mléko úplně zbytečně a zbytečně si kojení komplikovaly. Vše by u nich, co mohu říci, šlo zcela bez problémů. Jen nebyly dostatečně informované.

Vážení kojení bylo velmi stresující, o to bylo horší, když mi bylo řečeno, že si váhu musím sehnat i domů. Kojení v porodnici byl pro mě snad větší stres než samotný porod, i pro kolegyni, která byla se mnou na pokoji. Nakonec to ale dobře dopadlo a doma jsem se rozkojila.

Ve fakultní nemocnici jsem byla nucena rodit kvůli mému zdravotnímu stavu (trombotická krev), aby se podchytila možná rizika. Porodníci byli výborní. Na oddělení šestinedělí bohužel ne. Sestřičky tam byly dost podrážděné, spolumatky se téměř bály cokoli s nimi řešit. Problematiku kojení jsme probrali tak, že se na pokoj dovezla televize a pustilo DVD o kojení. Naučili nás jen kojení v leže, jednou nakoukly a bylo to. Na případné problémy později jsme si je musela opatrně vyžádat. Všechny další problémy s kojením (přílišná tvorba mléka) jsem následně řešila s laktačními poradkyněmi, kde jsem bohužel taky narazila na komický případ "úplatku", kdy byla na Fifejdské nemocnici laktační poradna inzerována zdarma a ona poradkyně si nechala bez problému zaplatit. Jinak informace z webu (kojeni.cz) - k nezaplaceni. A také rady kamarádek... Od te doby, kudy chodím, tudy radím, protože je to hodně důležité :)

Ve Fakultní nemocnici v Olomouci už bych nikdy rodit nechtěla. Veškeré informace o kojení jsem měla z předporodního kurzu, knih a z internetu. V porodnici mi více poradily ženské sestry než dětské a o přístupu dětských sester celkově škoda mluvit!

Ve Fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě je kojení podporováno, nicméně sestry na oddělení Intermediární péče, kde bylo mé předčasně narozené dítě po stabilizaci přeloženo z JIP, dokázaly nás matky ve většině případů spíše stresovat doporučováním pravidelných intervalů pro kojení a neustálým opakováním toho, že bychom neměly dítě kojit déle než 20 minut. Zatímco na oddělení šestinedělí se sestry chodily maminek stále ptát, jak jim jde kojení, zda nemají s kojením nějaký problém a radily jim, já i jiné maminky jsme se se na výše uvedeném setkaly spíše s nezájmem - sestry se nás nechodily ptát a ve většině případů nám nedokázaly ani poradit, uklidnit nás, když s kojením nastaly problémy. Mému chlapečkovi daly šidítko, aniž by se mě zeptaly, jestli s tím vůbec souhlasím. Od doby, kdy začal sílit a vyžadoval více krmení, jej začaly přikrmovat UM - vůbec mě neinformovaly o tom, že mu mé mlíčko nestačí a že pro nedostatek odstříkaného mateřského mléka jiných žen, mu musí podávat UM. Zjistila jsem to až po několika dnech, kdy jsem nahlédla do jeho záznamů. O podpoře kojení na tomto oddělení se vůbec nedá mluvit (psát)... Svého chlapečka už bohužel nekojím (nepodařilo se mi i přes veškerou snahu udržet laktaci), proto jsem na předposlední otázku neodpověděla.

ve FN Motole mi při propuštění bylo přímo vyhrožováno dětskou doktorkou, že musím dítě uměle přikrmovat, jinak dítě nebude přibývat a skončím na dětském oddělení nemocnice a dítě jistě chytí nějakou nemoc. Tento přístup mi přišel otřesný a velmi na mne negativně působil. Ještě ten večer po propuštění manžel zavolal laktační poradkyni, nechtěli jsme se s tím smířit. Dalším negativním bodem: nebylo mi umožněno rooming in. Doktoři mi lhali, že tato možnost po císaři není nebo prostě mi řekli, že ať se ještě bez dítěte užívám... Až po mém úsilovném a asertivním jednání a naléhání, mne po 4 dnech přeložili na pokoj s dítětem. další bod: s kojením nepomáhali, až opět po mé stížnosti. Doktor reagoval podrážděně "to Vás mám to učit já"? Miminko mi přinášeli ke kojení, i když spalo. Mé žádosti kojit v jiný čas, když dítě nespí, totálně ignorovali. Shrnutí: 6 dnů v FN Motol mne psychicky velice rozhodilo, již nikdy více bych tuto porodnici nedoporučovala (kromě patologických porodů ohrožení dítěte, matky). nechápu, jak mohou mít certifikaci BFH.

Ve FN Olomouc jsem v r. 2004 porodila (donošená) dvojčata - tehdy jsem se nedočkala absolutně žádné podpory týkající se kojení - děti přiloženy poprvé asi 12 hodin po porodu, byly odděleně, dokrmovány Nutrilonem (naštěstí stříkačkou), dostaly dudlík atd. Chování personálu strašné..... Přesto jsem dvojčata kojila až do dalšího těhotenství, tzn. do jejich 4 let. Proto jsem při dalším těhotenství nespoléhala na pomoc ze strany porodnice, ale dopředu jsem využila kurzů pro těhotné, přečetla jsem několik knih týkajících se kojení .... protože kojení jednoho miminka je zase něco jiného než kojení dvojčátek - což se nakonec i potvrdilo. Protože jsem měla příliš mnoho mléka a moje holčička patřila mezi líné jedlíky, brzy se objevily problémy s retencí. Vyřešila jsem to ručním odstříkáváním mléka a dělám to tak dodnes (třebas na kaši), i když dcera bude mít v lednu 2 roky. Je totiž alergická na bílkovinu kravského mléka. Vzhledem k tomu, že např. Neocate stojí 400g kolem 200 Kč (záleží na lékárně - někde i 250 Kč), je úspora opravdu velká.... Hlavním důvodem ale, proč jsem rozhodla své děti kojit tak dlouho, jak budou chtít je uspokojení jejich emočních potřeb (protože nutriční význam ustupuje s věkem samozřejmě do pozadí ). Abych se ale vrátila k hlavnímu tématu dotazníku: proti roku 2004 jsem měla z porodnice FN Ol. naštěstí mnohem lepší pocit a snad se hodně změnilo k lepšímu. Většina kroků k zahájení úspěšné laktace bylo splněno.... a pomoc personálu jsem opravdu nepotřebovala - hezky jsem se rozkojila a dcerka pěkně prospívala. Byla jsem na pokoji sama, tak jsem nemohla "okoukat" chování k jiným maminkám. pozn. u ot. 13 jsem pod symbol -- uvedla ty aktivity, kterých jsem se neůčastnila (pokud jsem se účastnila a informace nebyly dostačující, označila jsem 0).

Ve FN Plzeň byla péče o mě a dítě včetně podpory kojení podle mého názoru dostatečna a mě vyhovující (sestry ochotně pomáhaly při kojení, nenutily umělou výživu, pokud byla indikována dokrmovalo se pomocí injekční stříkačky).

Ve Frýdecké nemocnici byla jen jedna výborná laktační poradkyně, starší dáma, ale profík. Jinak se nikdo moc nezajímal. Dětem nedávali umělé mléko, ale glukozu ze stříkačky. Jěště bych ráda podotkla, že by bylo dobré přidat na každou postel aspon ještě jeden polštář, aby se člověk mohl pohodlně opřít.

ve své porodnici jsem byla spokojena a neměnila bych

Ve Šternberské porodnici mě kojit naučili v roce 2007, vydržela jsem 19 měsíců. Teď po 3,5 letech to se mnou oprášili.

Ve výše jmenované nemocnici jsem s podporou kojení neměla problém, ale maminka na vedlejší posteli měla a vždy se jí někdo věnoval, pokud o radu požádala! Děkuji za pěkný přístup.

Velice by mi pomohlo, kdyby mi sestry na oddělení šestinedělí vysvětlily a ukázaly JAK kojit hned na začátku kojení - tzn. nacvičit možné polohy při kojení, ukázat jak SPRÁVNĚ nabízet prs, zdůraznit pravidlo bříško na břicho, ucho-ramena-kyčle, jak se o prsa starat. V porodnici strkala sestra synovi prs do pusy tak, že držela prs za dvorec a já jsem si pak myslela, že je to tak správně a chybu opakovala. Když jsem se ptala, zda kojení má tolik bolet, řekla mi sestra, že takhle to bolí minimálně 14 dní. Z porodnice jsem si mimo syna odnášela i velmi poničené prsy a velkou obavu, zda vydržím kojit déle jak měsíc, když to tak bolí. Nakonec jsem pomocí internetu a knih natrénovala správnou techniku kojení. Nicméně hlubokých ragád se mi podařilo zbavit až po třech měsících, kdy jsem týden jen odstříkávala. Během těch tří měsíců jsem prodělala kandidózu prsou, ucpaný mlékovod, velké bolesti prsou i mimo kojení a přiznám se, že po nezdarech s kojením jsem na tom psychicky nebyla nejlépe a připadala jsem si jako neschopná matka. Nakonec všechno dobře dopadlo a po třech měsících kojím téměř bez bolesti. Vím na co si mám dávat pozor a tak nás snad čekají další "plně prokojené" měsíce. Jsem přesvědčena o tom, že kdybych měla správnou techniku kojení od počátku, mohla jsem spoustu trápení ušetřit.

Velice důležitý je osobní a milý přístup zdr.sestřiček, vidět u nich zájem o vás a o kojení. V "mé" porodnici (a to není BFH) byla péče v této oblasti nadstandartní a naprosto skvělá. Naopak musím napsat, že své první dítě, jsem rodila v por. s BFH (Benešov) a péče nic moc - nezájem, lhostejnost, záleží na sestřičce.

Velice mě mrzel přístup v nemocnici, personál pustí film o kojení a to musí stačit. Jelikož jsem měla načteno, že po CR se spouští laktace později, sama jsem se snažila (kromě kojení) odsávačkou stimulovat prsa, bohužel se na mě sestřičky dívaly skrz psty, co to provádím. Navíc mi Čendu přikrmovaly UM z láhve a to i přesto, že jsem je prosila, ať mi jej v noci přivezou na kojení. Přes den dokrmovaly z kelímku (systém - nalití 15 ml do pusinky, 5 ml zůstalo v malém, zbylých 10 ml měl všude na sobě). Po dvou dnech od CR jsem si k nelibosti sestřiček vydupala malého 24 h na pokoji a dokrmovala jsem sama odstříkaným mlékem přes malíček ze stříkačky.

Velice špatný přístup, naléhání, neochota vysvětlit vícekrát druhomatkám(nehledě na to, že první dítě nebylo kojeno)...

Velice záleží na personálu - nakonec se našla jedna ochotná sestřička, která mi pomohla - ale bohužel až na moje naléhání - nemá každý tolik sil, aby personál po nemocnici naháněl...

Velmi chvalim Apolinar, porodnicku oblast, ale i oblast pooprodnej starostlivosti o babetko i matku. Vyborne !!! rodila som tam 3 x a vzdy boli moc moc hodné. Prve dieta sa nam narodilo este na Slovensku, tam sme mali tiez vyniajuce paniie.

Velmi mě mrzel přístup sester ke kojení.Snažila jsem se přikládat jak to jen šlo,ale syn byl spavý.Byla jsem neštastná, tak jsem šla za sestřičkami,aby mi poradily,ale setkala jsem se s neochotou.Naštěstí jsme to se synem zvládli a dnes mu je 7 měsíců a kojím stále.A to hlavně taky díky vaším stránkám.Moc mi pomohly.Děkuji a přeji hodně štěstí.Veronika

Velmi mě překvapilo časté nabízení dokrmů Nutrilonem personálu u zdravých dětí, které si údajně vypili méně než měli a také personál dětských sester byl často neochotný a netrpělivý.

Velmi mě rozčílilo, mě i přes certifikát Bfh mu absolutně nedostáli a to, že porodnice byla zrovna plná, je rozhodně neomlouvá. Díky nim mám z porodnice a porodu, šestinedělí velké trauma.

Velmi nízká ochota sester pomoct v počátcích kojení, nikoho to moc nezajímalo. Raději daly LÁHEV s Nutrilonem! (Když jsem požádala o alernativní způsob dokrmení, řekly, že je to zbytečné).

Velmi ráda jsem vyplnila tento dotazník, hlavně protože Váš web www.kojeni.net mě moc pomohl s kojením dcery, která od 3. měsíce přestala mít o MM zájem a díky Vám jsem ji ještě kojila do téměř 7 měsíců věku. Jinak bych to zabalila dřív.

Velmi špatná zkušenost s podporou kojení u předčasně narozeného dítěte na Obilním trhu v Brně na Intermediárním oddělení, velká neochota personálu (zejména zcela vyhořelá lékařka) k tomu, aby bylo dítě kojeno, narušuje jim to chod oddělení. Dle mě je to velká škoda, protože MM může zejména těmto dětem velmi pomoci. Museli jsme vynaložit obrovské úsilí a velkou dávku asertivity, abychom odcházeli z porodnice plně kojeni, ale nelituji.

velmi špatný přístup k maminkám které bohužel nemohou kojit (netvoří se mléko), zkušenost s nemocnicí v Uherském Hradišti

Věřím, že je nejspíš jiný přístup k fyziologickým porodům, nicméně pokud se mi několikrát na otázku problematiky kojení dostane odpověď "proč teď musí všichni za každou cenu kojit?" nebo "holky by to stejně neutahaly" a jiných negativních odpovědí, místo snahy pomoci, tak nechápu za co mají ten certifikát! O odsávání jsem se začala zajímat sama (skoro 24h po porodu - do doby než mě mohl manžel vzít za dětma), aktivita ze strany personálu nulová. Jediné, co mi daly při návštěvě dětí, byli letáčky na které opravdu nemáte v dané situaci náladu a teorie je vám k ničemu, pokud to nezkusíte. A to nám bylo umožněno jen 2 dny před propuštěním (8 týdnů po porod) díky ochotě jediné sestřičky! Není ale chyba jen v personálu, ale i ve vytíženosti. Nicméně kojení se sice nezadařilo, ale i tak byly holky krmeny odstříkaným MM do roku. ad otázka 16: chybí mi tam odpověď "co nejdéle, dokud bude mléko", tak jsem udala délku, dokud holčičky měly odstříkané MM ad otázka 18: a to díky ochotě jediné sestry. ad otázka 26: ani po stabilizaci stavu

Větší informovanost v případě, že je problém a matka na to nebyla připravena. V mém případě bych bez kloboučků nebyla schopná kojení,syn se neuměl přisát a kdyby mi sestry řekli všechny informace hned, mohla jsem si ušetřit 5 dnů stresu a dítě by již bylo plně kojeno.

Většina mých odpovědí souvisí s faktem, že jsem rodila svou druhou dcerku krátce po první (rok a půl). První dceru jsem kojila do třinácti měsíců, pak už to nešlo, protože jsem byla těhotmá a mléko se mi ztratilo....Zdravotnický personál v Českých Budějovicích toto samozřejmě věděl a proto tedy ke mně i tak přistupoval....Naštěstí jsem od počátku kojení neměla nikdy s tímto problém a tedy jsem ani žádnou pomoc nepotřebovala......Na druhou stranu se mne však ani nikdo neptal, takže kvalitu služeb v této oblasti v Českých Budějovicích nemohu asi tak dobře posoudit......

Vhledem k tomu, že se jednalo o mé první dítě a nemám žádné zkušenosti s dětmi, uvítala bych, abych mi někdo blíže vysvětlil můj problém a pomohl s nápravou kojení. Vzhledem k tomu, že problém byl u dítěte, podpora a snaha z mé strany 100%, musela jsem krátce po propustění s porodnice přes všechnu snahu přejít z důvodu neustálého hladu dítěte na umělou stravu. I když jsem přečetla dost literatury, v tom proč moje dítě, které jsem kojila skoro stále bez přestávky velmi málo pije, usíná, hraje si s prsy apod., jsem neuměla odstranit. V porodnici mne stále vyrušovaly od kojení kontroly a vizity, stále jsem musela kojení přerušovat a k nepohodlí příspívalo i to, že jsem dítě musela před kojením a po kojení vážit. V případě druhého dítěte bych se pro kojení už nikdy nerozhodla. O to jak dítě kojím se zajímala až dětská doktorka krátce po porodu, ale napravit kojení se již nepodařilo.

viz ot. 35 - při plném kojení bychom jistě ušetřili více než 2000,- Kč, nyní je synovi 17 měs., tudíž se částka může pohybovat kolem 500 - 1000,- Kč měsíčně viz ot. 11, 29, 30 - chtěla jsem kojit a také jsem se k tomu tak postavila v porodnici, tj. personál jsem si volala vždy, když jsme chtěli kojit - nešlo nám to, možná proto, že se syn narodil per SC vzhledem k poloze KP a velké porodní hmotnosti, a byli jsme odděleni celé 3 dny a 3 noci a na kojení mi ho nosili cca 1x za 3 - 4 hodiny (nechtěl asi ani moc pít, příp. ho dokrmovali přes lžičku či stříkačku mateřským mlékem, v Mostě je banka MM), ale personál nám vždy ochotně pomohl, avšak nevím, jak by to vypadalo, kdybych o kojení nebyla tak pevně přesvědčena, myslím, že se snaží kojení podporovat, ale zřejmě záleží i na aktuálním počtu maminek a miminek v porodnici a jak to tedy stíhají, navíc jsem byla na nadstandardu - každopádně já spokojená byla, odhlédnu-li od až příliš medicínského přístupu v případě SC (to je samozřejmě jen můj názor), myslím, že mi mohli syna zkusit přiložit po porodu, byla jsem OK (jen nevím, zda se léky anestetika mohla dostat do mléka a nějak negativně ovlivnit kojení)

viz otázka 25 - nepamatuji si přesně, zda jsem dostala nějaký kontakt na laktační poradkyni, ale mám dojem, že ne (nerada bych někomu uškodila). Přesto celkově lze říci, že jsem očekávala větší podporu v oblasti kojení. Spíš to vypadalo, že personál na nás nemá moc čas, většinou jenom zběžně proběhli pokoj. Ze začátku jsem ani nebyla osobně informovaná o tom, jak mám kojit - sestřička to vysvětlovala (celkem rychle) mamince (která se mnou byla na pokoji a porodila o pár hodin dřív) zrovna ve chvíli, když mě dovezli na pokoj po porodu. Ještě celá rozrušená z porodu jsem byla nucena takto prvotní informace vstřebat a pak si již poradit sama. Nejspíš proto, že jsem porodila v pátek večer a víkend byl před námi, neměl v tuto dobu na nás skoro nikdo čas. Většinou nám jenom řekli, že za námi "někoho" pošlou, ale nakonec nikdo nepřišel. Až od pondělka už to bylo celkem normální... Ještě že jsem měla nastudované knížky!

Vše je o lidech,měla jsem pocit,že sestry svými dotazy obtěžuji... S kojením mi pomohla tehdy zkušená trojnásobná maminka,která byla se mnou na pokoji,nebýt jí skončili jsme na "flašce".Nakonec jsem kojila 18měsíců... Ve zlínské porodnici byl rozdíl mezi sestřičkami značný.Na intermediální péči byly skvělé,ochotné.Horší už to bylo na "normálním "oddělení,ale to jsem již napsala.

Vše je o přístupu lidí, myslela jsem si, že " mladší " sestričky na oddělení budou mít nejvíc informací a rad, ale bylo jich jen pár . Opravdu cenné rady a informace mi dala sestra věkově starší. Ale jinak nemohu nic vytknout, díky nim jsem syna kojila skoro rok a půl, než se sám odstavil :-)

Vše záleží i na matce, zda má zájem se informovat a ptá se, snaží se získat informace i sama. Sestry mnohdy nemají tolik času nebo to ne každá z nich umí dobře vysvětlit. Já jsem našla ochotnou a výborně informovanou sestru, která mi poskytla max. informací.

všechno je o lidech, jedna sestra přišla ukázala, přiložila, dítě se chytlo a ona odešla, mně to samozřejmě nešlo. Tak jsem se nenechala odbýt a našla milou sestru, která ukázala a bylo to. Prostě nechápu, proč učí v porodnici jen jednu polohu, a to vleže a to nám nikdy moc nešlo. Poloha vsedě už byla v pořádku. Poté jsem měla problémy se záněty apod., tak jsem se obrátila na laktační poradkyni a kojím dítě, kterému je skoro 11.měsíců.

Všechno je o lidech. Nebýt jedné konkrétní úžasné sestřičky, nevím, jestli bych vůbec kojila. Vděčím jí za moc.

Všechny otázky mi byly zodpovězeny, ale musela jsem se sama snažit a neustále ptát. Přístup nic moc. Kdybych neměla vše prostudováno dopředu, asi bych si vůbec nevěděla rady a byla z toho smutná a zmatená. Byla jsem jako vhozená do vody... Obě děti jsem kojila cca do 15 měs. Kojení zdar! :-)

Vůbec jsem nečekala, že by mohl být s kojením problém a byl veliký, nikdo se k tomu z personálu nevyjadřoval - byla snad jenom jedna ochotná sestřička, to s nama zkoušet, říkali, že je to normální, že se dítě nechce přisát, takže jsem dle vlastního uvážení začala vlastní mléko ostříkávat a dávat ho kádinkou, pak jsme přistoupili k flašce a dcera se začala přisávat až po šestinedělí k prsu.

Vubec jsme nemusela mit strach volat sestry nekolikrat za sebou kvuli spravnemu nacviku prisati ditete. Bylo to moc fajn a sestry nam pomohly bezvadne nastartovat. Ted budu rodit 2. dite a tesim se na stejnou porodnici, zitra tam jdu sepsat porodopis.

Vubec nikdo mi nepomohl s kojenim. Spis naopak na me sestry "kricely", ze nemam mleko, ze neumim dite prilozit atd. Odchazela jsem s porodnice s lahvickou. 6. den po porodu se mi zacalo tvorit mleko a odsavala jsem ho a malemu davala. Plne kojit jsem zacala temer az po 3 tydnech.

Vybírala jsem nejvíce se hodící odpovědi, ale někdy to nebylo úplně přesné.

Vybrala jsem si porodnici Neratovice, jelikož můj gynekolog tam pracuje jako porodník. Před porodem jsem chodila na předporodní kurzy, ale ne do porodnice, tam si myslím, že mě dobře připravili na všechno, kurz vedly porodní asistenky (nevím, zda je dula zdravotnice, viz. otázka 14), v porodnici jsem měla problém s kojením, jelikož mě to velmi bolelo, ale musím říct, že mi personál opravdu velmi pomáhal, při propuštění mě sice nedali kontakt na někoho, komu bych mohla zavolat, kdybych měla dál problémy s kojením, ale ani jsem se na to nezeptala, nenapadlo mě to. Ale hned jsem doma kontaktovala sama laktační poradkyni, kterou jsem si našla na internetu, jelikož mě kojení stále bolelo, ale i tak jsem vydržela a plně kojila svoji holčičku do 18 měsíců, bolesti přešly asi po třech měsících.

Vybrala jsem si skvělou porodnici, přístup zdravotníků byl velmi příjemný a laskavý, vždy mi rádi odpověděli na jakoukoli otázku a vše ochotně předvedli. Své druhé dítě bych také ráda přivedla na svět v krnovské porodnici.

Vylepit plakáty o kojení na pokoje nestačí. Podle pokynů na nich se z celého oddělení chovaly pouze dvě sestřičky. Díky radám a podpoře duly jsme kojení zvládli.

Vyplnila jsem dotazník ohledně prvního dítěte, dcery narozené v r. 2009, kterou kojím doteď. Ohledně syna nar, 2010 jsem nevyplňovala, neboť se jednalo o ambuporod. Syna plně kojím, plánuji obě děti kojit další dva roky, s kojením nemám žádné problémy. Znám ale bohužel jiné maminky, které problémy mají. OIsobně mám zato, že mi nejvíce pomohl předporodní kurz s dulou-lakt.poradkyní a možnost s ní problémy včas konzultovat. Moje gynekoložka se kupř. vůbec netajímala o to, zda nemám vpáčené bradavky, atp. V porodnici ale byly sestry vstřícné a poradily, když bylo třeba.

Výsledek příšerného přístuou v BFH ke kojení byl ten, že jsembyla schopna kojit jen přes kloboučky a přikrmovala UM.Pediatrička mi UM vymluvila, ale malá jen z kojení po třetím měsíci začla hubnout...(pravděpodobně špatná technika přisátí a vůbec všechno od začátku špatně...)výsledek?od 4. měsíce je pouze na UM...Vím, že jsme i já udělala dost chyb, ale přece jen jsem čekala větší podporu od personálu porodnice...po císaři (v 16,00 odpoledne) mi malou donesli na kojení až následující den(přestiže jsem je prosila, aby to bylo co nejdřív...)nedařilo se mi ji pak přiložit a když jsem prosila o pomoc, tak mi bylo řečeno, že nemají na starost jen mě..takže se přísála až téměř za 24 hodin, když jsem už jednu sestru uprosila, aby mi pomohla..její pomoc byly kloboučky...nařizovalo se kojit po třech hodinách, v noci mě i budili, když uběhly tři hodiny, ale malá spala a já taky...podávání glukozy naprostý standart všem dětem...jedna jediná sestra byla co se týče kojení dobrá. rozmlouvala mi UM, rozmlouvala mi dudlík...kéž by takových tam byla většina...strašně mě to mrzí, chtěla jsme kojit dlouho...každopádně jsem poučena, že příště si musím pozvat přímo do porodnice laktační poradkyni a nespoléhat jen na sestry...

Vzhledem k císařskému řezu a nedostatku personálu v porodnici mi dítě bylo přikládáno velice málo často i následná péče o mě i dítě byla především stresující, nikoliv pomocná

Vzhledem k tomu, ze mam jiz druhe dite, nepotrebovala jsem uplne informace ke kojeni. U prvniho si myslim, ze by se Benesovska porodnice mohla vice venovat kontkretnim technikam a problemum pri kojeni v momente, kdy prilozite poprve miminko. Maminkam, ktere jsou prvorodicky a jsou ze vseho vykulene navic maji napr problem s prisatim mimca nebo vubec s prvnim kojenim, mi to prijde ze strany personalu malo. S druhym ditetem jsem ten pocit nemela, protoze jsem uz vse znala a nase kojeni bylo bezproblemove.

vzhledem k tomu, že je v porodnici zrušené dětské oddělení, docházivší dětští lékaři nepoznali, že má dcera přirostlý jazyk za špičku(nemohla jej ani maličko vystrčit) a proto jsem plně nekojila a kojila pouze 5 týdnů.

vzhledem k tomu, že jsem po porodu pobývala na nadstandardním pokoji,sestry se mi maximálně věnovaly (ve srovnání s péčí na běžném oddělení), pouze jsem narážela na to, že ačkoliv jsem téměř 2 roky kojila starší dítě a měla svůj způsob kojení, sestry mě nestále "peskovaly", že nemám správnou techniku kojení (velmi bazírovaly na úhlu ramene, který byl pro mě dost nepříjemný),někdy jsem z nich měla dojem,že kojení je strašná věda (pokud bych neměla předchozí pozitivní zkušenost s kojením, možná by mě to i odradilo), oceňuji kontakt na laktační poradkyni, který jsem při propuštění z nemocnice dostala, velmi mi to pomohlo

Vzhledem k tomu, že jsem rodila potřetí a kojila celkem bez problémů, myslím, že personál považoval za zbytečné mě příliš poučovat.

Vzhledem k tomu, že jsem rodila ve velké nemocnici, chyběl zde individuální přístup k maminkám a dětem. V oblasti kojení se příliš nezabývali případnými problémy.

Vzhledem k tomu, že jsem už kojila druhé dítě, tak jsem si víceméně pomohla sama. Zarazilo mě, že v propouštěcí zprávě jsem měla u obou dětí (únor 2008 a leden 2010), že jsou plně kojené, přitom oba byli dokrmováni umělým mlékem proto, že měli už příliš velký váhový úbytek. Hned jsem si pak řekla, že je jasné, že si porodnice může uveřejnit, že asi 98 % matek odchází z porodnice jako plně kojící, i když to tak v reálu nevypadalo. Kojení jsem u obou případů rozjela a ustálila až doma v klidu, u prvního dítěte to bylo kojení velmi vydřené (chlapeček se špatně přisával, málo tahal, zánět v prsou ...) , u druhého už celkem v pohodě. S kojením jsem měla velkou oporu v manželovi, který mi jako jediný z rodiny fandil a věřil, že když se nevzdáme, tak se rozkojím. Také se mezi kojeními staral o chlapečka, abych si mohla nahřívat prsa a vymačkávat z nich zatvrdlé mléko.

vzhledem k tomu, že mé kojení bylo na obou stranách (u mne i u dcery) bez problémů, nejsem si zcela jista, zda situaci v porodnici popisuji správně.Z okolí se dovídám i jiné zkušenosti.

Vzhledem k tomu, že syn byl nedonošený, tak o něj po odborné stránce bylo opravdu skvěle postaráno. Problém jsem viděla v tom, že ačkoli neměl žádné vážné zdravotní potíže, porodní váha 2000 gr v 31 tt a byl pouze svícen kvůli žloutence, tak mi ho dali pochovat až po 4 dnech a přiložili o den či dva později... Na to nerada vzpomínám. Laktaci se mi podařilo udržet jen díky paní, která se mnou ležela na pokoji a již jedno dítě měla. Jinak nevím... Na oddělení sice podporovali kojení, ale stylem, že radili pití kojícího čaje a použít kloboučky. Pravdou je, že lahvička byla až na posledním místě, děti se dokrmovaly alternativně. O technice jsem nevěděla a nedozvěděla vůbec nic o polohách při kojení teprve ne. Ani dodneška nevím, jak jsem to zvládla. Musím konstatovat, že jsem byla jedna z mála. Děti často odcházely na dokrmu a s lahvičkou. Syna jsem kojila rok a měsíc, sám se odstavil.

Vzhledem k tomu, že šlo o třetí porod a dvě předchozí dítka jsem bez problémů odkojila, tak se ke ke kvalitě podpory kojení mohu vyjádřit jen omezeně - objevil se u mne jen problém citlivých bradavek, který byl už i při předchozích dětech, než se otužily, trvalo to do konce šestinedělí. |Sestřička mi zkontrolovala přisátí a dopručila zhluboka dýchat a bolest poslat přes patu do země :-). Ale čerpala jsem hodně z prvního šestinedělí, kdy mě před deseti lety v liberecké porodnici naučily sestřičky vše potřebné - takže podruhé i potřetí šlo vše hladce (až na to otužení bradavek, ale to je dáno tím, že mám obecně citlivou pleť).

Vzhledem k tomu, že tato porodnice má certifikát, jsem nebyla plně spokojena s přístupem. Pokud je zde problém s kojením a dítě je hladové, používá se umělá výživa, pak myslím na přisátí celuloza (nebo jak se jmenuje ta sladká věc v injekční stříkačce) a u jednoho mého dítěte dokonce dudlík na uklidnění. Některé sestřičky byly výborné, některé průměrné a jedna dokonce s naprosto neprofesionálním přístupem. U obou dětí jsem měla problémy s kojením, které jsem nakonec vyřešila v období šestinedělí s pomocí manžela a rodiny. Po propuštění z porodnice jsem nakonec nepoužila ani jednou umělou výživu. Nějak jsme to počáteční období, než se děti naučily efektivně sát překonali, protože jsem nechtěla své děti ochudit o to pro ně nejdůležitější.

Vzhledem k tomu,že jsem porodní asistentka na nějaké otázky odpovědět nešlo.Omlouvám se.Proto u otázky číslo 3 nebylo možno odpovědět,ale zaškrtla jsem tu mě nejbližší.Samozřejmě jsem rodila tam kde pracuji:).

Vzhledem k tomu,že naše holčička měla po těžším porodu problémy s dýcháním, byly jsme odděleny a to se pak promítá i do mého hodnocení nemocnice, vím, že maminky, kterým bylo miminko přiloženo ještě na porodním sále žádné problémy s kojením v nemocnici vůbec neměly. Ze strany personálu mi v té situaci chyběla hlavně psychická podpora a jasné informace, nakonec jsme se přeci jen rozkojily, a to je hlavní.

Vzhledem k tomu,že to bylo mé druhé dítě, tak asi předpokládaly, že mám téma kojení zvládnuté, u prvního dítěte(císařský řez, porod proběhl plánovaně v Brně U Milosrtných bratrů, úplně jiný přístup). Sestry radily, chodily kontrolovat jak se dítě přisaje, hned po převezení z operačního sálu, sestra malou přinesla a přiložila k prsu a nosila(kromě noci) po třech hodinách.

Vzhledem ke svým zkušenostem bych ráda uvedla, že nepovažuji brzké přisání dítěte za podstatný faktor, který by ohrožoval kojení.

Vzhledem poporodním kompilkacím / byla jsem v bezvědoní a poté 3 dny na ARO na přístrojích, narození syna v 35 týdnu-měl 2500 g, pozdější tvorba mléka...syn neměl sílu sát, stále spal, ale díky sestřičkám v Ivančicích a jejich přikrmování mateřs. mlékem při kojení díky stříkačce ...byl syn plně kojen a to celých 6 měsíců a do 14 měsíců s příkrmem..... díky za to sestřičkám....

Vzhledem, že jsem dělala na novorozeneckém odd. s Podporou BFH v Mladé Boleslavi, znala jsem jsem práci dětských sester a byla jsem zaskočená neochotou pomoci při kojení u vpáčených bradavkách. Ve své praxi, pokud možno, se ohýbala ke kojení, pokud byla potřeba, třeba i hodinu u jedné maminky a v Motole se se mnou nenamáhali ani 5 minut. Prostě sdělili, že to nejde. (chtěla jsem pomoci přiložit bez kloboučků). Ještě jedna výtka při dokrmování umělé stravy, jsem žádala o Bebu HA, to mi také nebylo umožněno, i když jsem si sehnala malé lahvičky s tímto mlékem, takže když jsem přišla domu, tak jsem msela zbytečně přecházet z Nutrilonu na Beb HA.

Vzpomínky na Karlovarskou porodnici zůstanou mou noční můrou. Přístup katastrofální, má nedonošená dvojčata tam neustále cpali umělou výživou, nutili mě odstříkávat, ačkoliv mi to nešlo, slíbili, že mohu zkoušet kojit a mnohokráte, když jsem přijela na Jip, byly dcery nakrmené sondou do žaludku, aby s nimi bylo co nejmíň práce. Neustálé stresování s vážením, tabulkové dokrmování a zaznamenávání, nesmyslné buzení na měření teploty mé osoby 5 týdnů po porodu, když se mi podařilo zrovna na hodinu usnout. Téma je na dlouhé vyprávění. Po zralé úvaze jsem přestala přes doporučení sester dokrmovat umělou stravou a raději kojila dcery častěji a déle, tudíž jsme díky tomu odcházely z porodnice plně kojené. Umělá strava jim jen způsobovala katastrofální průjmy a odmítaly jí přijímat. Celkové shrnutí pobytu ve Varech, stres, stres a beznaděj.

Vždy je to o lidech, některé sestry byly výborné, jiné neměly ani páru o nových trendech v kojení a hlásaly zajeté stoleté stereotypy. Každopádně osvěty není nikdy dost a kontrola BHF je prachmizerná. Dokonce jedna z našich sester oddělení pediatrie byla schopná pronést větu " přeci si nebudete kazit noci kojením"....to je dle mého názoru na okamžité přeřazení na jiné oddělení!!!! nejlépe chirurgie chron.ran :-) Přeji hodně štěstí.

Z důvodu císařského řezu bylo mé dítě 24 hodin na JIP u sestřiček (nelze k dítěti vstávat). Na kojení mi byla dcera přinášena pravidleně po třech hodinách, ačkoliv např. hodinu po kojení plakala a NIKDO neřešil proč. Po těchto probrečených 24 hodinách mi byla dcera dána na pokoj, následně se zjistilo, že má teplotu z důvodu DEHYDRATACE!!!! Jelikož se ale vešla do těch připitomělých tabulek BFH (v prvních dvou dnech může dítě ztratit 10% váhy, dcera během prvního dne ztratila 9%), byla teplota přisuzována infekci, která však testy nebyla prokázána. Preventivně jí byla nasazena antibiotika, pak jí zkoušely dávat Nutrilon, pak čaj, pak zase Nutrilon, do toho jsem i kojila, ale byl to boj. Po přeložení dcery na pokoj mi k jejímu neustálému pláči sestřička radila, ať dceru nepřikládám často k prsu, aby si nezvykla mít jej jako dudlík. Opravdu dobrá rada nad zlato. Bohužel to, že mi dcera na JIP neustále pláče jsem nevěděla, nikdo mi to neřekl a díky přístupu sester a BFH Šumperk proležela dcera první dny na JIP s kapačkou a antibiotiky, co tři hodiny jí píchali kvůli krevním testům, takže "děkuji, děkuji" za takovýto start do života. Jestli budu rodit i druhé dítě a bude muset přijít na svět císařským řezem, už si tuto situaci pohlídám a nenechám své dítě trápit žízní. Jak krásně se poslouchají teorie o BFH, ale praxe je úplně jiná a z vlastní zkušenosti vím, že na každé dítě neplatí. Ale - po odchodu z nemocnice jsem kojila, ale rozhodně to není výsledek BFH, ale můj a mé dcery.

Z hlediska podpory kojení v porodnici Šternberk byl nejhorší nezájem personálu o režim dítěte - př. dítě je zrovna kojeno a přijde vizita, je tedy nutné kojení přerušit, dítě spí a sestra chce ukázat koupání, dítě tedy vzbudí. Neustálé oblékání a rozbalování. Celkové rušení matky s dítětem jsem vnímala nejhůř ( byla jsem po akutním SC), protože klid dělal mně i malému nejlépe.

Z me zkusenosti se mi zdalo, ze je kojeni preferovano a doporucovano v dnesni dobe velmi intenzivne. Prakticka podpora v porodnici se mi zdala jiz o neco mene intenzivnejsi - mela jsem problemy, nebot moje dcera mela zloutenku a nizsi porodni vahu, takze spatne sala a dostavala jsem ji jen na kojeni, ktere muselo probehnout rychle, aby mohla zase na sviceni, tudiz situace byla stresujici a ukoncena z nedostatku casu doplnenim umeleho mleka (podotykam, ze ze strikacky - ne z lahvicky). Plne kojit jsem zacala cca po mesici doma. Nedokazi posoudit, zdy mohl byt pristup personalu lepsi, ale subjektivne pro me kojeni v porodnici nebylo z tohoto duvodu uplne prijemnou zalezitosi.

z mé zkušenosti - pokud to jen trochu jde a matka se nehroutí a nedělá scény, nikdo si kojení nevšímá, dokud nemá dojít k propuštění a dítě neubývá, pak začnou nutit dokrm..

Z meho pohledu byla podpora kojeni v porodnici ve Vyskove opravdu velmi nedostatecna - informace byly velmi rozporuplne - ve vyskove je oddeleno odd gynekologie (stara se o matku) a novorozenecke (stara se o dite) - od obou techto odd matka dostava naprosto rozdilne informace. U prvniho kojeni, u ktereho asistovala sestra mi syn "zmodral", nebot ho sestra prilis primackla k prsu - natesti si toho vsimnul manzel, a syna okamzite odvezli na pozorovani :-( Protoze syn v noci plakal a ja opravdu nevedela jak kojit, co s nim, pomoc nulova, tak mi ho nakonec odvezli na sesternu, kde ho nechali celou noc a az druhy den mi rekli, ze ho v noci dokrmovali! bez predchozi konzultace se mnou, samozrejme toto nebylo v zadnych zaznamech. stezovala jsem si na tuto skutecnosti lekari, bohuzel jsem nemela krome slov sester zadny "dukazni material" Celkove pristup vetsiny sester hodnotim jako velmi neprofesionalni - komentare typu, ze mi "dite rve, protoze si s nim neumim poradit a jsem neschopna matka", "jaka matka takove dite"atd. Shrnuto a podrzeno - kojili jsme az do roku a pul - syn se sam odstavil, pote co jsem znova otehotnela. Nejvice mi v tomto ohledu pomohly rady kamaradek. Nicmene zpetne bych byvala velmi uvitala moci zavolat nejake laktacni poradkyni, ktera by dokazala poradit a podporit. U druheho miminka uz to snad nebude potreba. vam hodne zdaru a snad tento dotaznik prispeje ke zlepseni podpory kojicich maminek.

Z porodnice jsem odcházela s nutnost dítě dokrmovat, nikdo v porodnici mi nevysvětlil ohledně kojení vůbec nic. Pokud bych se sama nezajímala, nikdo mi v prodnici nevysvětlil, čím mám dítě dokrmovat. Teprve při propouštění z porodnice mi lékařka sdělila, čím mohu dítě dokrmovat, avšak neřekla jak často, v jakém množství... Po první návštěvě naší dětské lékařky, která mi vysvětlila jak kojit, jsem během dvou dnů své dítě plně kojila a úspěšně kojím do současnosti. Přístup personálu dětského oddělení ke kojení v mladoboleslavské porodnici byl strašný.

Z porodnice Motol jsem sice odcházela plně kojící, ale díky tlaku sester totálně v depresi, že kojení nezvládám. Velký tlak na kojení (po císaři šlo vše pomaleji, takže malé okamžitě druhý den nasadili UM a to přes to, že sice měla větší poporodní pokles váhy, ale min.váha byla 3,40 kg), nepříjemný přístup některých sester (některé byly naopak super), nikdo mi ohledně kojení v porodnici nic nevysvětlil, ani mi neukázaly žádné polohy a s kojením nepomohly. Vše jsem samonastudovala z materiálů, které byly v porodnici volně k dispozici. Asi jsem měla smůlu zpočátku na neochotný personál.

z předporodního kurzu jsem měla pocit jak se mi budou všichni věnovat s cílem hlavně naučit kojit, pak byla ale realita taková že mi řekli přiložte dítě a šli pryč, byla sem po císaři, měla sem dost co dělat sama se sebou a ani sem pořádně nevěděla, jak mám prakticky přiložení provézt, kdybych je neotravovala neustálými dotazy (cítila sem se přitom trapně že je pořád otravuji), tak by mi neukázali nic. nyní kojím díky pomoci sestry z jiného oddělení, která je také laktační poradkyní)

Z přístupu třinecké porodnice jsem byla velmi zklamaná. Vybrala jsem si porodnici i kvůli tomu, že měla certifikát baby friendly. Vzhledem k tomu, že jsem rodila poprvé, měla jsem s kojením problémy, nevěděla jsem přesně, jak na to. Kvůli chřipce bylo celé oddělení zavřeno a žádné návštěvy nebyly dovoleny, proto jsem se nemohla poradit ani s rodinou, ani se svou laktační poradkyní, se kterou jsem byla původně domluvená. ještě než jsem začala vůbec kojit, tak mi na novorozeneckém oddělení doporučili kloboučky. bylo mi ve spěchu vysvětleno, jak se kojí, přiložili mi dítě k prsu (draps - takhle, vidíte, žejo. nepije, spí. no, tak to zkusíte příště.) nedokázala jsem si to tak rychle zapamatovat, a tak jsem se několikrát ptala sester, ale vždy to dopadlo takhle. dali mi lahvičku s glukózou a řekli mi, že když nebudu dítě glukózou krmit, tak bude dehydratované a velmi žluté. Snažila jsem se dítě často přikládat k prsu, ale nepilo. Byla jsem ve stresu z toho, že nedokážu miminko dobře nakojit. Když jsem odcházela z porodnice, dítě bylo stále zvyklé na to, že pije glukózu a ne mléko. Bradavky popraskaly a kojení bylo velmi bolestivé. Teprve když jsem odešla z porodnice, mohla jsem kontaktovat laktační poradkyni, kterou jsem si předtím vybrala. Ukázalo se, že bradavky nejsou vpáčené ani ploché a bolestivé kojení je způsobeno špatnou technikou. Praskliny byly poměrně velké a bolelo to pekelně. Miminku je nyní rok a ještě stále kojím, ale začátky byly opravdu krušné. Od nemocnice, která má registraci baby friendly, by se podle mého názoru dala očekávat větší pomoc maminkám prvorodičkám při kojení. Kdybych měla dát budoucím maminkám, které si vybraly třineckou nemocnici, nějakou radu, tak bych jim řekla, že se tam nemají spoléhat na pomoc sester, ale poprosit kamarádky, příbuzné, nebo laktační poradkyni.

Z vlastních zkušeností i zkušeností mých kamarádek velikou roli hraje trpělivost a ochota personálu v porodnici se věnovat jednotlivým maminkám individuálně. Mělo by se zkusit nejdříve co nejvíce variant jak "rozjet" laktaci a kojení než hned podávat UM nebo glukózu. Laktace se mi osobně rozeběhla až téměř před odjezdem z porodnice 6. den, předtím jsem opravdu bojovala o každý mililitr a museli jsme 2 dny podávat částečně UM, spíše nutit, protože miminko bylo spavé a nechtělo vůbec sát. Byla jsem z toho vystresovaná, v porodnici jsem to obrečela, měla jsem načteno, že kojení je nejlepší atd... a připadala jsem si jako špatná matka. Pak jsem si řekla, no a co, tak prostě budu krmit částečně UM, svět se nezboří, než abych se nervovala, to tvorbě mléka nepomůže. S touto myšlenkou jsem měla jet domů, ale najedou poslední den před propuštením se pomalu mléko začalo tvořit, a doma v klidu jsem se rozkojila. Takže si myslím, že maminka hlavně potřebuje klid a osobní pohodu. Někdy se klade v porodnici i v knihách atd. zbytečně velký důraz na to, aby maminka kojila co nejdříve po porodu, bere se to jako jakási norma, že se to musí a třeba mě to hrozně stresovalo, protože jsem to "nesplňovala" a rozkojila jsem se až mnohem déle.

za měsíc jdu znovu rodit, a vůbec nevím kam,vím ,že lidský faktor je rozhodujíc´jedna nevlídná sestřička dokáže odradit. Možná by stačilo více zázemí-pohodlí´třeba kojící polštář by mněl být samozřejmostí,málokterá maminka umí své dítě sotva držet

Za sebe můžu říct, že s odstupem času jsem byla velmi spokojená. Díky tomu, že jsme po propuštění z porodnice putovali na děstké oddělení kvůli žloutence a úbytku váhy větší než 10 % porodní váhy, jsem se rozkojila dobře. Na dětském se ale k dítěti přitupovalo jako k patologickému novorozenci a měli jsme kojení pravidelně po 3 hodinách, mezitím jsme odstříkávali a abychom dohnali váhu, dítě přikrmovali buď odstříkaným nebo umělým mlékem. Asi díky tomu jsme se dostali do téměř sedmiměsíčního kolotoče plného odstříkávání a možná zbytečnému dodávání mléka navečer nebo když po kojení brečel. Nicméně na umělé mléko jsme po odchodu z dětského nemuseli sáhnout, stačily prsa a odstříkané. Příkrmy jsme začali klasicky v šesti měsících. Syna jsem kojila rok. Nedokážu ale říct, jak bych dopadla, kdybychom 5.den po porodu šli domů, což není zcela objektivní, protože kdyby syn neměl žloutenku, nebyl by tak spavý a slabý a snad by sál lépe. Své další dítě bych chtěla opět kojit a roid bych chtěla ve stejné porodnici. Děkuji za tento dotazník.

Zachránila mě laktační poradkyně, která však chodí z vlastní iniciativy a v nemocnici byla "trpěna".

zájem ze stran sester byl katastrofální. Co si člověk nezjistil sám, to mu neporadily. Když se mi téměř až 3 den po porodu teprve spustilo mléko, sestra po mě jen ječela, jak to, že ještě nemám mléko. Prsa nalitá, bolela, ale mléko netklo. Malá byla celou dobu na glukóze z lahvičky, poté poslední den před propuštěním na odsátém mléku. ikdo mne neupozornil, že mléko musíme inhned spotřebovat, nepomohli mi s jeho uschováním, takže jsem jej musela vylít a poté, když byl hlad, nebylo co podat, musela jsem opět použít glukózu. Kloboučky mi prodali na dvě věci, laktační poradkyně mi poradila výroby Medela, sestry v nemocnici i poté co jsem s nimi hovořila mi neřekly, že je v jejich nemocniční lékarně mají. Já čekala 14 dní od porodu, než jsem si je sehnala přímo u výrobce. poté jsem zjistila, že sestry to věděly a mohly mne informovat a já mohla odjíždět z nemocnice s kloboučky, které by nám vyhovovaly. po téměř 14 dnech krmení z lahve se nám již nepodařilo přejít na krmení z prsu pomocí kloboučků. Takže do 4 měsíců jsem krmila z lahve odstříkaným mlékem střídavě s umělým. Já osobně jsem to velmi těžce nesla, jelikož jsem se celé těhotenství těšila na to, že dítěti dám to nejlepší co budu moci a to je mateřské mléko. Byla jsem opravdu velmi zklamaná. A vzhledem k tomu codokážou s ženou po porodu udělat hormony, jsem mívala občas deprese, že jsem špatnou matkou, že nedokážu nakrmit vlastní dítě. A také to, že okolí kamkoli jsem přišla začalo otázkou - kojíš? Z počátku jsem vysvětlovala jak to je.. a poté jsem již odpovídala ano kojím.. i když ne plně a ne z prsu, ale prostřednictvím elektrické odsávačky. A mohu dnes po této zkušenosti říct, že by nemělo být kojení takto příliš medializováno, jelikož já osobně z toho měla poté velmi špatné pocity, že to nezvládám. Pak bych chtěla aby si spousa žen, které řeknou, že své dítě kojit nebudou, aby si nekazily postavu a prsa, uvědomily, že mohou děkovat za to, že mají tu schopnost a mohou své dítě kdykoli nakrmit, když si dítě řekne, že mají své mléko a jejich prsa jsou uspůsobena na to, aby své dítě dokázaly nakrmit. Já bych za toto dala cokoli. Než umývat lahvičky od umělého či odstříkaného mateřeského mléka, hlídat čas, kdy chcete s dítětem ven, že bude asi nejspíš brzy krmení, a je třeba převařit vodu, vychladit mléko. Žena je pak hodně omezena. Shrnu to tak - závidím ženám, které mohly a mohou své dítě kdykoli a kdekoli nakrmit, dle potřeb dítěte.

Základním problémem pro mě jako nezkušenou prvorodičku byly rozpory v přístupu jednotlivých sester (s jednou sestrou podání dokrmu hadičkou, jiná toto odmítla a podala dokrm lahvičkou atp.).

Záleželo na sestře a na oddělení. Absolutně hrozný přístup na standardním pokoji (nevěnovali se, nevysvětlovali, nesnažili se řešit problém), po přesunu na nadstandardní oddělení výborný individuální přístup.

zarazil me laxni pristup nekterych sestricek, kdy mi nerekli, jak se koji, ukazala mi to jedna a jejim pristupem jsem mela tak poranene bradavky, ze jsem chtela s kojenim prestat. Muzu podekovat jedne hodne sestricce, ze mi po 4 dnech dala kloboucek a podivala se, jestli maly pije. Pak uz to slo samo. Ale techniku kojeni jsem si nasla az doma na internetu a od te doby kojim bez bolesti

Zarazilo mě, že sestřičky na noční službě maminkám doporučovaly nebo spíš nařizovaly, aby si přišly pro dokrm, neboť je naprosto nezbytné, aby se dítě řádně napilo co tři hodiny.

Zásady správného kojení jsem si před porodem nastudovala, ale nečekala jsem, že by mohl být nějaký problém. Možná jsem ale přípravu podcenila, protože z dostupných informací jsem získala dojem, že kojení je přirozené, miminko se samo přisaje a vytáhne si, kolik potřebuje. Po porodu mi dítě nebylo přiloženo, přesto že jsem o to požádala, a dalších asi 24 hodin nešlo na kojení vůbec vzbudit. Pak se nechtělo přisát a nakonec pilo velmi slabě a neefektivně. Pod vlivem sestrem jsem svolila k používání kloboučků a nechala si vnutit dokrm z lahve. Když jsem později odmítla podávání dorkmu z lahve, setkala jsem se s nevolí, jedna sestra dokonce tvrdila, že to ničemu nevadí a oháněla se tím, že má 9 let zkušeností, proti čemuž jsem jako nezkušená prvorodička neměla argument. Zpětně vše hodnotím tak, že dokrm i kloboučky byly zbytečné a vyškolený personál dodržující zásady správného kojení je velmi důležitý, protože nevhodné rady z pozice "autority" mohou ve vypjaté situaci po porodu zviklat i předem dobře informovanou nezkušenou rodičku. Porodnice Slaný mě v oblasti kojení velmi zklamala.

Zaskočilo mě, že se mě spustilo mléko až hodně pozdě a to už jsem nebyla v nemocnici a moc jsem si s tím nevěděla rady, protože jsem si nebyla jistá, jestli nějaké mléko mám a jestli malému stačí, když byl zvyklý na příkrm. atd..., tak jsem nejdřív komunikovala s Vámi a posléze se spádovou laktační poradkyní, ale ta měla v té době rovněž malé dítě a tak jsme to řešily jen po telefonu. Protože to bylo pro mě v té době složité, tak jsem se odhodlala oslovit další poradkyni ze vzdálenější obce. Vím, že je to v nemocnicích náročné, že tenkrát bylo hodně porodů, ale myslím si, že by se více měli věnovat maminkám, kterým se mléko nespustilo, příp. mají jiné potíže poskytnout jim veškerou pomoc a také psychickou podporu. Kdybych to měla shrnout, tak bych zvýšila podporu maminek s problémy v kojení, byť je to náročné při velkém množství porodů a také jim vysvětlila, systém laktačních poradkyní a možná by bylo vhodné, pokud by přímo v zařízení laktační poradkyně pracovala, jsou vstřícnější a ochotnější než zdravotnický personál. Přeji Vám hodně zdaru, úspěchu a také, abyste svou činností pomohla co nejvíce maminkám, já Vaši pomoc velmi oceňuji! Opatrujte se a příjemné vánoce!

Zbytečně tematiku kojení přeháníte. Je to věc přirozená, naše maminky nepotřebovaly laktační poradkyně, knihy a internet. Některá maminka hold může kojit své dítě i dva roky, jiná měsíc. Z kojení se spíše stal pro mnohé dobrý business.

zbytečný stres vznikající potřebou vážit miminko před a po kojení. Když jsou problémy ještě víc to maminku vystresuje a vzniká tak kolečko - málo mléka, miminko nenajedené a plačící....

zdravotní sestry, když kontrolují, zda se mléko tvoří, velmi neohrabaným způsobem mačkají bolestivá prsa novopečených maminek, kolikrát mi až slzy tekly, jak to bolelo, každá maminka by měla být informována o tom, jak a kdy se mlíčko po porodu začne tvořit, že není třeba nikam spěchat, že je třeba přikládat každou chvilinku, že počáteční bolestivé kojení je jen otázkou několika dnů, než si bradavky zvyknou, popř. nabídnout klobouček na vyzkoušení atd. je to jen o komunikaci a ochotě....

Zdravotnice byly ochotné, ale často uplatňovaly své soukromé zkušenosti, proto mi každá radila jinak. Byla jsem zoufalá a kojení mě spíše trápilo(bolestivost, na začátku nedostatek mléka). Měly by se sjednotit jejich rady, aby se maminky nestresovaly, když jim každá zdravotnice poradí něco jiného.

Zdravotníci by se měli snažit vyvrátit mýty jako "Kojení kazí postavu a deformuje poprsí" a vysvětlit, že se kojením vytváří silný vztah mazi matkou a dítětem. Měli by zdůraznit, jak je kojení prospěšné také pro matku.

Známkování personálu je pouze má osobní zkušenost. Kdybych nebyla pevně rozhodnuta,že budu kojit co nejdéle,tak nevím,jestli bych to již v porodnici nevzdala. Když je problém a mimi se neumí přisát,dají vám ihned klobouček i když to není potřeba. Takže kojíme jenom díky častému zkoušení v porodnici,většinou bez účasti sester. Ale nervy to byly pořádné....

Znojemskou porodnici jsem si vybrala hlavně díky tomu,že bydlíme s přítelem přímo ve Znojmě a taky zde mám svoji lékařku. Ale pokud v budoucnu budu mít dítě druhé, rozhodně se poohlédnu po jiné porodnici. Neochota sester starající se o malou dcerku a o to abychom kojily,byla až neskutečná.Jakmile byl nějaký problém nebo jsem si nebyla nečím jistá,odbily mě jedním slovem nebo tím,že je to normální(např.malá neustále blinkala nebo se mi zdálo že žloutne) Co se týče kojení-hrůza,žádná pomoc. ??lisknou,, Vám dítě na pokoj a kojte. Pořádně jsem se kojit naučila až při příchodu z porodnice domů za pomoci své maminky.Malé dcerce je dnes 9měs a kojíme stále.

Zrušila bych povinné intervali kojení. Každé dítě je individualní a mě se po příchodu s porodnice díky dodržování krátké doby kojení ( 20min. ) a dalšímu kojení za 3 hodiny začalo strácet mléko. Po poradě s laktační poradkyní, jsem kojila hodinu a po hodině znovu. Bylo to lepší a rozkojila jsem se tak, že ve třech měsících jsem měla mléka nadbytek. a kojim do dnes. Malému je 15 měsíců. Za to opravdu vděčím laktační poradkyni Adéle Křenkové a mému manželovi, který mě v tom podporoval.

Zřejmě kvůli komplikacím po porodu, byl syn přiložen až po 6.ti hodinách, avšak bez jakéhokoli vysvětlení, na požádání o pomoc mi sestra odpověděla, že to nerada vysvětluje..Po týdnu konečně napadlo sestru přinést mi kloboučky..V takovéto prestižní porodnici mě to docela zarazilo..Tedy zpětně, po nabytí zkušeností.

zvlastni byl rozpor v pristupu jedno oddeleni porodniku a PA mi poradili s kojenim vic a lepe nez personal a doktorka z detskeho oddeleni, ta me akorat treti den po porodu nutila dodrzovat 3hod intervaly, coz vyustilo v bolestive naliti prsu a stres pro malou ktera chtela sat casteji protoze teklo neco mezi mlezivem a mlekem.situaci zachranil pan doktor z porodniho ktery prisel v podvecer na kontrolu me jako matky a rekl ze kojit se ma kdyz je hlad...moc se mi tim ulevilo ale ten stres byl zbytecny. a divne je kdyz v jedne nemocnici jedna strana rika neco jineho nez druha clovek pak nevi co je spravne.

Žádné předporodní kurzy jsem nenavštěvovala. O kojení a další péči o dítě poučují na oddělení jednotlivé sestry (individuálně i hromadně, plus možnost instruktážního videa o kojení) a pak před propuštěním souhrnně lékař - který veškeré informace shrne, zdůraznil kojení dle chuti dítěte, nevhodnost dudlíků, možnosti dokrmu (a kdy je potřeba) alternativními metodami (ne láhev). Na oddělení měly některé děti dudlíky, ale ty si matky přinesly z domova samy. Láhev nemělo dítě žádné. S pomocí sestry se mi i přes počáteční potíže podařilo plně kojit při odchodu z nemocnice s kloboučky a cca po třech měsících i bez kloboučků. Bylo by vhodné připravit pro nemocnice nové instruktážní video - resp. spíše DVD. Pouštěné video bylo celkem staré a v nečem již trochu mimo. PS: V otázce 2: Přesná odpoveď by měla být: věděla jsem, že Teplice nemají titul BFH.

žádnou podporu jsem nepocítila,měla jsem kvanta mléka,za které byly sestry rády,krmily jím půl porodnice,ale přes mou výslovnou žádost mě nepřišly vždy v noci vzbudit a daly malému nevím co...nechtělo se jim mi ho nosit....a neporadily,jak tvorbu mléka omezit

Že má porodnice certifikát BFH vůbec nic neznamená. Hodně mi pomohly materiály Ligy pár páru o tzv.ekologickém kojení.

Žel i přes touhu kojit, vznikne situace kdy kojení opravdu nejde a není to jednoduché - pak není trpělivý personál aby vám pomohl a radil.

SEGMENTACE RESPONDENTŮ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ BETA

Pomocí tohoto nástroje můžete získat přepočítané výsledky pro jednotlivé segmenty respondentů a zjistit, zda se odpovědi určitého segmentu respondentů liší od „průměrného” respondenta. Funkce je v tomto momentě v testovacím režimu a zcela bez záruky, nepoužívejte ji jako jedinou metodu pro vyhodnocení hypotéz!

Metodická část této funkce se teprve připravuje, časem přibude podpora také pro chybějící typy otázek. V případě, že objevíte nějakou chybu, neváhejte mě kontaktovat.

Segmentační otázka č. 1
Segmentační otázka č. 2
Segmentační otázka č. 3

Analýza zajímavých souvislostí a závislostí (DZD)5

Byly nalezeny zajímavé souvislosti u 10 otázek.

Upozornění: V případě, že se Vám u otázky zobrazuje pouze jedna odpověď, nejedná se patrně o žádná senzační zjištění. Při interpretaci výsledků se vždy řiďte také výsledky uvedenými výše - pokud určitou odpověď zvolila většina lidí, nejsou zjištění zajímavá (např. pokud je věk 90% respondentů v rozmezí 15 - 25 lety, jsou veškeré závislosti k této odpovědi prakticky bezcenné).

Tip: Vysvětlení této funkce i s příklady naleznete v nápovědě

2. Věděla jste, že tato porodnice má certifikát Baby friendly hospital?

  • odpověď ano:
    • 1.8x vetší pravděpodobnost při odpovědi Chtěla jsem rodit v porodnici s certifikátem Baby friendly hospital na otázku 3. Podle čeho jste porodnici vybírala?
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi Břeclav (BFH) - Nemocnice Břeclav, p.o. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi Ostrava (BFH) - Nemocnice Vítkovice a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • zobrazit další souvislosti
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi Praha (BFH) - Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi Šumperk (BFH) - Šumperská nemocnice, a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi Vsetín (BFH) - Nemocnice Vsetín, p.o. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?

3. Podle čeho jste porodnici vybírala?

  • odpověď Podle spádové oblasti - měla jsem do této porodnice nejblíže:
    • 2.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi Děčín - Nemocnice Děčín na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 2x vetší pravděpodobnost při odpovědi Šumperk (BFH) - Šumperská nemocnice, a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?

4. Zohlednila jste při výběru porodnice to, jak je v ní podporováno kojení?

  • odpověď ne:
    • 1.5x vetší pravděpodobnost při odpovědi Mělník - Mělnická zdravotní, a.s., nemocnice s poliklinikou Mělník na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.5x vetší pravděpodobnost při odpovědi Jindřichův Hradec - Nemocnice Jindřichův Hradec na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.5x vetší pravděpodobnost při odpovědi Děčín - Nemocnice Děčín na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • zobrazit další souvislosti
    • 1.5x vetší pravděpodobnost při odpovědi Vůbec na otázku 16. Jak dlouho plánujete (nebo jste plánovala) své dítě kojit?

6. V dotazníku popisujete zkušenosti s kojením v porodnici u Vašeho nejmladšího dítěte. Toto dítě je v pořadí Vaše

  • odpověď první dítě:
    • 1.5x vetší pravděpodobnost při odpovědi Porod byl ukončen kleštěmi nebo vakuumextrakcí na otázku 17. Dítě jste rodila

13. Informace o jednotlivých bodech uvedených v předchozí otázce jste získala

  • odpověď Na jednotlivých přednáškách (pořádaných např. mateřským centrem)=-2:
    • 7.3x vetší pravděpodobnost při odpovědi Na internetu=-2 na otázku 13. Informace o jednotlivých bodech uvedených v předchozí otázce jste získala

18. Dítě bylo po porodu přiloženo

  • odpověď Do 30 minut:
    • 1.8x vetší pravděpodobnost při odpovědi Domažlice - Domažlická nemocnice, a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?

20. Byla dětem v porodnici podávána jiná strava nebo tekutiny než mateřské mléko (především umělé mléko)

  • odpověď ano:
    • 2x vetší pravděpodobnost při odpovědi Mělník - Mělnická zdravotní, a.s., nemocnice s poliklinikou Mělník na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 2x vetší pravděpodobnost při odpovědi Pardubice (BFH) - Nemocnice Pardubice na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 2x vetší pravděpodobnost při odpovědi Částečně (+ dokrm umělým mlékem) na otázku 27. Při propouštění z porodnice jste své dítě kojila

22. Byla jste v porodnici povzbuzována, abyste kojila dítě dle jeho požadavků bez omezování délky a frekvence kojení?

  • odpověď Ano:
    • 2x vetší pravděpodobnost při odpovědi Krnov (BFH) - Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, p.o. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi Svitavy (BFH) - Svitavská nemocnice, a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi Vrchlabí (BFH) - Česko-německá horská nemocnice Krkonoše, s.r.o. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?

23. Byly v porodnici používány dudlíky a/nebo lahvičky?

  • odpověď Ne:
    • 2.3x vetší pravděpodobnost při odpovědi Krnov (BFH) - Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, p.o. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?

25. Dostala jste před propuštěním z porodnice informace o tom, kam se můžete obrátit v případě potíží s kojením (můžete zvolit i více možností)?

  • odpověď Ano, dostala jsem kontakt na tel. linku nebo poradnu působící v rámci dané porodnice:
    • 2.4x vetší pravděpodobnost při odpovědi Ústí nad Orlicí (BFH) - Orlickoústecká nemocnice a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 2.4x vetší pravděpodobnost při odpovědi Litoměřice (BFH) - Městská nemocnice v Litoměřicích na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • 2.4x vetší pravděpodobnost při odpovědi Svitavy (BFH) - Svitavská nemocnice, a.s. na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?
    • zobrazit další souvislosti
    • 2.3x vetší pravděpodobnost při odpovědi Havlíčkův Brod (BFH) - Nemocnice Havlíčkův Brod, p.o na otázku 1. Ve které porodnici jste rodila?

Zjišťování závislostí odpovědí

Pomocí této funkce můžete analyzovat vztahy mezi různými odpověďmi. V části A vždy vyberte jeden výrok (odpověď na určitou otázku), který Vás zajímá. V části B poté zaškrtněte odpovědi, u kterých předpokládáte, že by mohly mít nějakou souvislost s odpovědí z části A. Po stisku tlačítka Analyzovat na konci formuláře se dozvíte sílu závislosti A na B.

Tip: Delší vysvětlení i s příklady naleznete v nápovědě

A) VYBERTE ODPOVĚĎ (VÝROK), KTERÁ VÁS ZAJÍMÁ:

Poznámka: Můžete zaškrtnout více výroků. Zaškrtnutím více výroků v rámci jedné otázky tyto výroky sloučíte (logická spojka NEBO), zaškrtnutím více výroků v rámci více otázek docílíte vytvoření kombinovaného výroku (logická spojka A).

1. Ve které porodnici jste rodila?

2. Věděla jste, že tato porodnice má certifikát Baby friendly hospital?

3. Podle čeho jste porodnici vybírala?

4. Zohlednila jste při výběru porodnice to, jak je v ní podporováno kojení?

5. Váš poslední porod (kterého se týkají okolnosti ohledně kojení, které popisujete v tomto dotazníku) proběhl

6. V dotazníku popisujete zkušenosti s kojením v porodnici u Vašeho nejmladšího dítěte. Toto dítě je v pořadí Vaše

7. Vaše dítě (případně děti - dvojčata či trojčata) se narodilo jako

8. Porodní hmotnost Vašeho dítěte byla

9. Znáte 10 kroků k úspěšnému kojení, které by měla dodržovat každá porodnice s certifikátem Baby friendly hospital?

10. Bylo těchto 10 kroků k úspěšnému kojení vyvěšeno na všech místech, kde se pečuje o matky a děti? Vyberte místa, kde jste je viděla.

11. Měla jste pocit, že je personál v oblasti kojení proškolený, zkušený?

12. O kterých z těchto bodů jste byla v těhotenství informována nebo jste se sama informovala?

13. Informace o jednotlivých bodech uvedených v předchozí otázce jste získala

14. Pokud jste se účastnila organizované předporodní přípravy, která zahrnovala i tématiku kojení, vedl tuto přípravu zdravotník?

15. Kdy jste se rozhodla, že budete své dítě kojit?

16. Jak dlouho plánujete (nebo jste plánovala) své dítě kojit?

17. Dítě jste rodila

18. Dítě bylo po porodu přiloženo

19. Pokud jste byla od dítěte oddělena (díky zdravotnímu stavu Vašemu nebo dítěte) bylo Vám vysvětleno jak udržovat laktaci (odstříkáváním nebo odsáváním) a byla Vám věnována individuální péče?

20. Byla dětem v porodnici podávána jiná strava nebo tekutiny než mateřské mléko (především umělé mléko)

21. Byl v porodnici u zdravých dětí a matek praktikován systém rooming-in (tj. 24 hodinový pobyt matky s dítětem na jednom pokoji)?

22. Byla jste v porodnici povzbuzována, abyste kojila dítě dle jeho požadavků bez omezování délky a frekvence kojení?

23. Byly v porodnici používány dudlíky a/nebo lahvičky?

24. Byly Vám doporučeny kojící kloboučky?

25. Dostala jste před propuštěním z porodnice informace o tom, kam se můžete obrátit v případě potíží s kojením (můžete zvolit i více možností)?

26. Měla jste s kojením v porodnici potíže? Pokud ano, zatrhněte, prosím, jaké

27. Při propouštění z porodnice jste své dítě kojila

28. Byla tato okolnost pravdivě uvedena v propouštěcí zprávě?

29. Jak byste vyjádřila svou celkovou spokojenost s podporou kojení v porodnici, ve které jste rodila (známkování jako ve škole)?

30. Jak byste ohodnotila přístup personálu v oblasti podpory kojení (známkování jako ve škole)?

31. Kolik Vám bylo při porodu let?

32. Jaké máte v současnosti vzdělání?

33. Jaký je Váš současný rodinný stav?

34. Jaké jsou Vaše současné rodinné poměry?

35. Dokážete odhadnout, kolik zhruba ušetříte za měsíc tím, že své dítě (případně děti) kojíte?

B) DEFINUJTE SKUPINU RESPONDENTŮ NA ZÁKLADĚ ODPOVĚDÍ:

Poznámka: Můžete zaškrtnout více výroků. Zaškrtnutím více výroků v rámci jedné otázky skupinu respondentů rozšíříte (podskupiny respondentů budou sloučeny), zaškrtnutím více výroků v rámci více otázek skupinu zúžíte (použije se podskupina respondentů vyhovující všem otázkám).

1. Ve které porodnici jste rodila?

2. Věděla jste, že tato porodnice má certifikát Baby friendly hospital?

3. Podle čeho jste porodnici vybírala?

4. Zohlednila jste při výběru porodnice to, jak je v ní podporováno kojení?

5. Váš poslední porod (kterého se týkají okolnosti ohledně kojení, které popisujete v tomto dotazníku) proběhl

6. V dotazníku popisujete zkušenosti s kojením v porodnici u Vašeho nejmladšího dítěte. Toto dítě je v pořadí Vaše

7. Vaše dítě (případně děti - dvojčata či trojčata) se narodilo jako

8. Porodní hmotnost Vašeho dítěte byla

9. Znáte 10 kroků k úspěšnému kojení, které by měla dodržovat každá porodnice s certifikátem Baby friendly hospital?

10. Bylo těchto 10 kroků k úspěšnému kojení vyvěšeno na všech místech, kde se pečuje o matky a děti? Vyberte místa, kde jste je viděla.

11. Měla jste pocit, že je personál v oblasti kojení proškolený, zkušený?

12. O kterých z těchto bodů jste byla v těhotenství informována nebo jste se sama informovala?

13. Informace o jednotlivých bodech uvedených v předchozí otázce jste získala

14. Pokud jste se účastnila organizované předporodní přípravy, která zahrnovala i tématiku kojení, vedl tuto přípravu zdravotník?

15. Kdy jste se rozhodla, že budete své dítě kojit?

16. Jak dlouho plánujete (nebo jste plánovala) své dítě kojit?

17. Dítě jste rodila

18. Dítě bylo po porodu přiloženo

19. Pokud jste byla od dítěte oddělena (díky zdravotnímu stavu Vašemu nebo dítěte) bylo Vám vysvětleno jak udržovat laktaci (odstříkáváním nebo odsáváním) a byla Vám věnována individuální péče?

20. Byla dětem v porodnici podávána jiná strava nebo tekutiny než mateřské mléko (především umělé mléko)

21. Byl v porodnici u zdravých dětí a matek praktikován systém rooming-in (tj. 24 hodinový pobyt matky s dítětem na jednom pokoji)?

22. Byla jste v porodnici povzbuzována, abyste kojila dítě dle jeho požadavků bez omezování délky a frekvence kojení?

23. Byly v porodnici používány dudlíky a/nebo lahvičky?

24. Byly Vám doporučeny kojící kloboučky?

25. Dostala jste před propuštěním z porodnice informace o tom, kam se můžete obrátit v případě potíží s kojením (můžete zvolit i více možností)?

26. Měla jste s kojením v porodnici potíže? Pokud ano, zatrhněte, prosím, jaké

27. Při propouštění z porodnice jste své dítě kojila

28. Byla tato okolnost pravdivě uvedena v propouštěcí zprávě?

29. Jak byste vyjádřila svou celkovou spokojenost s podporou kojení v porodnici, ve které jste rodila (známkování jako ve škole)?

30. Jak byste ohodnotila přístup personálu v oblasti podpory kojení (známkování jako ve škole)?

31. Kolik Vám bylo při porodu let?

32. Jaké máte v současnosti vzdělání?

33. Jaký je Váš současný rodinný stav?

34. Jaké jsou Vaše současné rodinné poměry?

35. Dokážete odhadnout, kolik zhruba ušetříte za měsíc tím, že své dítě (případně děti) kojíte?

C) KLEPNUTÍM NA TLAČÍTKO SPUSŤTE ANALÝZU ZÁVISLOSTI

Analýza Vám řekne, zda má Vaše definice skupiny respondentů nějaký vliv na Vámi vybraný výrok.

Citace

Mrázková, J.Podpora kojení v porodnici - jaká je realita? (výsledky průzkumu), 2010. Dostupné online na https://podpora-kojeni-v-por.vyplnto.cz.

Licence Creative Commons   Výsledky průzkumu podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko

Poznámky:
1) Globální procenta se počítají s ohledem na celkový počet respondentů, lokální četnost bere potaz pouze respondenty, kteří danou otázku zodpověděli.
2) U otázek typu "seznam - alespoň jedna" si mohli respondenti zvolit více odpovědí, proto součet procent u jednotlivých odpovědí nemusí dát dohromady 100 %
3) Na povinnou otázku musí respondent zodpovědět pouze v případě, kdy mu je zobrazena. Dotazník může obsahovat skoky mezi otázkami, takže lze na základě určitých odpovědí některé otázky přeskakovat.
4) Tato funkce je zatím v testovacím stadiu a je určena spíše pro zábavu - mějte na paměti, že může zobrazovat i nesmysly. V tomto momentě probíhá pouze automatická analýza dvojic výroků, zavislosti kombinací výroků můžete zatím sledovat pouze prostřednictvím funkce zjišťování závislostí odpovědí.